Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se45
Autor
PíšeMiriam
45
Prostřela jsem ti svoji hlavu
Abych z toho stolu všechno smetla
Zkoušim k tobě slétnout níž.
Kdo naplat, nevidím
v tom ohledatelný jezírka šťávy
To že nemusíme být
nahoře, neznamená,
že se nemůžeme dole
chovat jako děti
Odpusť, utři nos
Mám tě vřele ráda, proto tu s tebou
nejsem.
Vše co jsem ti kdy chtěla dát,
rozdala jsem po kapsách
4 názory
Radovan Jiří Voříšek
05. 02. 2021Celkem často se setkávám s tímto zvláštně zalmovaným veršem, který autor nechá proniknou jedním slovem do následujícího. Mám vždycky asociaci se současnými filmy, kdy ještě dojíždí závěr záběru a v něm už zní hovor herců, kteří mluví v dalším záběru. A v tom předešlém, kde už je je slyšet, nejsou.
To že nemusíme být
nahoře, neznamená
Vždycky mě to vadí. Ale tady vidím smysl. "To že nemusíme být" je vlastně uzavřené konstatování. To se však rozšiřuje o umístění - nahoře. Je zde vlastně o smysl víc. A to samé vzniká i ve verši následujícím.
Báseň mi přijde jako celek kompaktní. Velmi osobní otevření nezůstává ladem a vlasně je uzavřeno a dopovězeno závěrem. Báseň navíc nepůsobí podbízivě, je obrazově neotřelá a poskytuje čtenáři i jistá překvapení, která vybočují ze schématu, který logicky při čtení napadne: Mám tě vřele ráda, proto tu s tebou .... překvapení ... nejsem.