Poslední spotřebitel

Blonďatá paruka mi sjela do čela! Cosi zlověstného jsem zasyčel a štítivě ji odhrnul na zem. Příčesek plesknul o podlahu a odplazil se mezi regály. Z police vyskočil smeták a rozpřáhl se mi po hlavě, ihned jsem ale poznal, že útok byl veden až příliš zbrkle, příliš brzo a příliš rozmáchle. Přiskočil jsem a krátkým kopnutím smeták přelomil v jeho spodní třetině. Přeskočil jsem tu dřevěnou mršinu a vběhnul do jiného oddělení!

Napařovací žehlička se mi pokusila šplíchnout horkou páru do obličeje, v poslední chvíli jsem si však kleknul na kolena a v podřepu poodběhnul ke kasám; kotoulem překonal dalších pár spotřebičů a rázem jsem byl ve vestibulu rozlehlého obchodního domu. A zcela marně jsem se tam poohlížel po jiných lidech; byl jsem poslední. Poslední spotřebitel.

Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhnul svou peněženku, zjizvenou a rozrytou stovkami nákupů, a odhodil  ji v rozverném oblouku. Ze všech temných koutů se vyhrnuly desítky obchodních artiklů a srazily se nad mojí starou peněženkou. Využil jsem zmatku bitevní vřavy a ve spomaleném záběru vyběhnul ven na rozlehlé parkoviště, pryč od pekelného hřmotu bojujících kusů šrotu a čínského plastu.

Po dvou vteřinách klidu jsem se rozhlédnul kolem sebe. Z nekonečné roviny nerazilo nic než orientační cedule a nákupní vozíky. Smutné betonové lány splývaly se zvlněným horizontem v dáli. Marně jsem se poohlížel po automobilu či motorce; byl jsem poslední a byl jsem pouhý chodec. Procházel jsem pustou apokalyptickou krajinou a matně jsem si vybavoval dobu, kdy zde parkovalo veliké množství automobilů nejrůznějších tvarů a značek.

Šel jsem dlouhé hodiny, aniž bych se alespoň trochu přiblížil ke vzdáleným travnatým kopcům. Vrávoravá chůze po rozpáleném betonu mě uspávala a v jakémsi tíživém polospánku se mi do mysli vkrádaly staré vzpomínky. Na pár úderů srdce jsem byl opět mladým hochem, stál jsem zrovna na obřadním švédském taburetu. Probíhal iniciační rituál. Po slavnostním zpěvu nejnovějšího reklamního šlágru jsem od svého sponzora obdržel elegantní pánskou peněženku z pravé teletiny. Byl to nejzářivější okamžik mého života. Střih! Byl jsem švihákem v plátěných kalhotách, jenž prochází uzounkou uličkou mezi dvěma stojany s oblečením, mrštně jsem se vyhnul dvěma zákaznicím ve slaměných kloboucích a poté se působivou otočkou zařadil do jakési dlouhé fronty. Střih. Ochutnávka nového druhu čokolády! Střih! Poloviční sleva! Střih! Červená písma na bílém pozadí!

Střih do přítomnosti. Slunce zapadlo za obzor a noc jsem byl nucen přečkat v přístřešku nákupních vozíků. Ráno má cesta pokračovala.

V poledne jsem vysílením klesnul na kolena; rukama se opíral o horký beton. Těžce se mi dýchalo. Sužoval mě hlad a žízeň. A travnaté kopce byly stále nemístně daleko. Ohlédnul jsem se vzad a obchodní dům byl tak blízko... šel jsem tedy zpět. Za pár minut už jsem znovu stál ve vestibulu. Kolem mé potrhané peněženky se povalovaly hrozné haldy haraburdí, spálené kusy plastů a pokroucené plechy, peněženka však byla netknutá. Sebral jsem ji ze země a naučeným pohybem ji zasunul do zadní kapsy kalhot. Kolikátá už to byla repríza?

Plížil jsem se podél výkladních skříní; tu a tam jsem ztuhnul v předstírané póze aranžérské figuríny. Vběhnul jsem do sportovních potřeb! Nad hlavou mi přeletěla salva házecích talířů! Skrčen jsem se prosmíknul barikádou lyžařských potřeb. Zuřivý výpad běžeckého pásu se mi podařilo odrazit speciální fintou, a to nečekaným útěkem pozadu. Tříkilová činka mě vší silou vrazila do ramene a v groteskní piruetě jsem se svalil na zem. Obklopilo mě několik tenisových raket, síť a masážní pistole. V poslední vteřině jsem se zachránil výskokem na víceúčelová bradla a zmateným úprkem po modré čáře jsem se dostal až k cyklistickým potřebám. Mocně jsem zařval a ze stojanu vyrval sportovní jízdní kolo, zdvihnul ho nad hlavu a prohodil ho výlohou ven. Skrz rozbité sklo jsem vyběhnul i já; venku pak následoval krutý boj s jízdním kolem, které se již stačilo postavit na kola.

Po dlouhém a notně vysilujícím zápase se mi vzpouzející jízdní kolo konečně podřídilo. A já... já jsem ujížděl po rovné betonové pláni... vstříc ranní rose, vstříc vodě, vstříc travnatým kopcům!