Peklo a ráj

Peklo a ráj

Jen jednou, pak již nikdy, spatřila jsem slunce tak krvavé,

zlověstně padalo k obzoru a připomínalo mi peklo ohnivé.

Peklo známe, je všude a chodí po dvou,

na svět přijdou nevinně, vlastnosti v nich rostou.

Lidi kolem sebe řvou a nadávaj, druhý pomlouvaj,

přetvářejí se, trochu odlišnými pohrdaj.

Panuje mezi nimi závist a nenávist, navzájem si ubližujou,

hledají oběti, které využijou, vinu na druhé shazujou.

Perou se, šikana a násilí, dokážou i zabít,

a co je nejhorší, někdy i pocit viny nemít.

Někteří jen berou a nic nedávaj.

Tak tohle bylo peklo. Ale co je ráj?

Možná že ráj není nic jiného než úsměv, na který jsme dlouho čekali,

a ústa, která naše jméno a slůvka ,miluju tě, mám tě rád‘, šeptají,

pak ta krátká závratná chvíle,

kdy na všechno zlé zapomeneme.