Petra

Neskrývám rozpaky, pokud jde o Petru.

Je holka veselá, jenomže do větru.

Málokdy ovládne nejnižší pudy

částečně pro prachy, částečně z nudy.

Kdykoliv do duše splín se mi vetře,

popadnu telefon a volám Petře.

Vždycky je ochotná, vstřícná a milá,

chmurný den projasní za čtyři kila.

Nasednu na tramvaj, pak chytím metro,

zazvoním u dveří... "Jsem tady, Petro!"

Přichystá šampaňské, chlebíčky na tácku,

pokud jsem bez peněz, svolí i za dvacku.

Lítají polštáře, deky a peřiny

když vášeň rozpálí mánie Petřiny.

Dobitý jako pes opouštím hřiště.

"Měj se fajn, neblbni a nashle příště!"