Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lístek z památníku

Výběr: Zbora, Gora, atkij
05. 02. 2021
34
24
2126
Autor
egil

 

 

Vím, čas je svině,

říká jí po letech namísto pozdravu.

Neví, kde byla, co dělala

jinde a s jinými. Ale teď před ní stojí

jak keř, co už dohořel:

pahýlek zběsilých zjevení,

co už jen zbytkově doutná.




Čas je fakt svině,

říká jí foťákem namísto řečnění. Ostří ji na oko.

V pozadí výjevu tušení

sídliště: obytné tabulky Excelu;

v přízemí náhledy kastlíků; a ve vstupních dveřích…

– Co je tam? – Co se tam dovnitř/ven dokola provléká? –

Ve vstupních dveřích je suma

                             sumárum v posledku za tmy už nula.

Z foťáku-nástroje stává se přívěsek.




Všichni jsme stejní a jinak jsme stejně

                            jiní. Nic nového! odpoví ostrá jen naoko.

Je ticho k prasknutí. Na dně kávy hlídá spánek

utržená hlava psa.

Balkón, na němž levitují,

otevírá rozsvícené dioráma útesu. Stromy, lampy – lilijice!

Měsíc v novu: trnoploutvá ryba. To vidí beze slov oba.




Jako děcko jsem se převažoval, svěří se. A pokračuje…

S mozkovnou obří jak vápnitá konkrece – Říkali mi Hlavonožec

z Podskalí. Kost jen jedna – sépiová, přísavky mi zakrněly

někdy kolem puberty. Snad proto rozumím jazykům sněhu,

chlístancům bláta;

a vůbec! všem měkkýšům. (Všímá si, že neposlouchá.)




O místnost později: zlehka se přisává k ventilu prsu.

Svině-čas neběží – pozvolna vrství. Dokud těla nevypere úsvit

a nepřidá do vláken aviváž. Je nahá

jak slovo, co se vzápětí stejně

                              zapomíná

pro nové zpaměti stejné. Po kůži tancují prasátka

odražená náhodnými zdroji. Je ráno, den druhý,

a svině-čas vyvádí mláďata.






24 názorů

Smetiprach
18. 02. 2021
Dát tip

Rád jsem četl...


Rajmund
16. 02. 2021
Dát tip

Líbí se mi forma. Téma vedoucí k dialogu je pro mne už někde za obzorem:-)


Incognit
12. 02. 2021
Dát tip

Mám rád ty tušené příběhy za momentkami vněmů. TYaky mne docela příjemně překvapilo, kolik lidí dočetlo i docela dlouhou a ne prvoplánovou báseň. Naplňuje mne to optimizmem. Děkuji a dávám tip.


Safián
10. 02. 2021
Dát tip Gora

Diore, dnes se básním říká texty, podobně jako sochám objekty. Možná je to proto, že autoři cítí, že textům nebo objektům ve srovnání s básněmi nebo sochami něco chybí. Dokonce jeden úspěšný autor objektů kdesi prohlásil, že jeho snem je udělat v životě alespoň jednu sochu.  Je těžké vysvětlit, co jsem měl na mysli. Vezmi třeba takový Máj. Budeš-li ho chtít (nebo Máchovy sonety) nechat v sobě zaznít opravdu komlexně (ať už nahlas nebo potichu), musíš zvolit odpovídající tempo. Jinak ti unikne přinejmenším jeho hudební stránka ( to je snad dlouhodobě nejvýznamnější věc). A je jisté, že básníci se vzájemně neinpirují jen obsahem, ale i rytmy a způsobem rýmování. Vrátím -li se tedy ke zdejšímu textu, je podle mně nutné k jeho plnému uchopení zvolit pomalé tempo. při rychlejším (netrpělivém) čtení se projeví, že text rozhodně není dramatický a jeho interpretace, podobně jako u hudebních skladeb, může svádět k retuším. Pro mne to rozhodně není charakteristika, která by se hodila ke každému textu. Možná je tvoje chápání důsledkem dnešního sploštěného vnímání. My dnes mezi sebou nesrovnáváme srovnatelné (sonet se sonetem, ukolébavku s ukolébavkou atd.), ale vytváříme si jakýsi svévolný mišmaš. V tom se ale žádného konce nedobereš.


Safián
10. 02. 2021
Dát tip egil

Poezie na rozdíl od hudby neurčuje tempo. Básník je může určit jen nepřímo. Řekl bych, že  tady je předznamenání "zvolna" součástí onoho vyboxovaného prostoru, o kterém se výše zmiňuje Bříza. Abychom na sebe nechali působit všechny ingredience, které nám autor namíchal, nesmíme pospíchat. Spěch totiž slévá odstiny a netrpělivost vede k pocitu nadbytku slov. Inspirativní báseň.


Josephina
09. 02. 2021
Dát tip

bez lásky nihilismus? dirty slova se mi v poezii líbí jen u pár lidí jako byl Magor a tak


per_zay
07. 02. 2021
Dát tip

hmmm ... T


egil
06. 02. 2021
Dát tip

Nevím. A ani si to nemyslím.


egil
06. 02. 2021
Dát tip lawenderr

Diore, a jak subjekt přistupuje k - jak Ty říkáš - setkání po letech? A je skutečně text jen o tom? Musí být texty a priori k něčemu či o něčem? Samotného by mě to zajímalo (subjekt v textu není lyrický/ autorský mluvčí). Jak vypadá poezie, která je o něčem, potažmo o všem? Jedna kamarádka-knihovnice mi vyprávěla, jak do knihovny přišla jedna paní s otázkou

- "Máte takovou tu knihu, jak v ní je prej - všechno...?"

- Vy myslíte... bibli?


Silene
06. 02. 2021
Dát tip Gora, Zbora, egil, atkij

Napadlo mě, že přesně do poloviny třetí sloky, než se text zvrtne (míněno, kam pravděpodobně pluje) k jasným paleontologickým indiciím a nějaké té naší obligátní mezilidské soukromé vichřici, dá se sledovat celý výjev (na mm: půlvýjev) setkání jeho a jí v časovém odstupu od někdejších společných prožitků a ono setkání kdesi na nudném, civilním soudobém (tedy pravděpodobně panelovém) sídlišti vnímat i jako setkání jí a jeho, fungujícího v archeologickém oboru. Všechny ty rekvizity krásně pasují, význam sídliště se posouvá a depozita muzejního typu (kastlíky, zpracování nálezů), motiv oka je super, chybí snad jen očko ke všem těm rozlomeným venuším, knoflíkům, korálkům nášivkových aplikací, v nichž se coby laik do smrti nezvládnu zorientovat. (Třeba by se mohlo nalézat v nedostatečně pečlivě přebraném popelu.)

Že úplně vidím zaujetí, s nímž v prstech plátěné rukavice opatrně přidržuje figurku nevyčíslitelné hodnoty, blabla, neodpoutatelný od vlastního zaujetí, výkladu.

No, nejlíp prostě, když ona je venuší. Ne živou bytostí. 

Jasně, že má svébytná paralelní interpretace k té druhé, ale bavilo mě to tak!, když jsem si možnosti všimla.


Zbora
05. 02. 2021
Dát tip egil, atkij

Tyhle okamžiky, dříve tak fatálně běžné se s postupem času stávají výsadou něčeho krajně nevšeního (aspoň tak to vnímám) a skoro dobrodružného (dobrodružného tak, že není od věci o tom napsat báseň), něčeho, co nás vrací zpátky - je to pořád dobrý, ale už to jaksi není úplně ono. Výmluvně zachyceno. 


Bříza
05. 02. 2021
Dát tip egil, atkij

- Egil ! 

vždycky se mi líbilo, jak si slovy vyboxuješ prostor a pak pak v něm spočineš až se začnou jevit obrazy...

Lilijice ! :)))

ke komentářům bez komentáře


Ty-jo, tak to si ukládám do oblíbených....není to jen na jedno přečtení....aaa moc se mi líbí závěr.........*/*************


Gora
05. 02. 2021
Dát tip blacksabbath, Radovan Jiří Voříšek

Jsem ráda, když vidím, jak se to MÁ dělat:-)

Pěkné /jako u tebe vždy/...

Hlavonožec z Podskalí zvlášť...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru