Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tři jezevčíci
datum / id19.02.2021 / 517351Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno213x
počet tipů9
v oblíbených0x
Tři jezevčíci

Lovka

Lovku jsme dostali jako půlroční. Její původní majitelka byla starší paní a nestačila jejímu temperamentu. My jsme byli rodina s dětmi a myslela si, že se jí bude u nás líbit.

Prohlídku našeho bytu začala divokým obíháním a prolézáním všech koutů. Líbila se jí smotaná molitanová matrace, kterou probíhala sem a tam. Její oblíbená hra byla hra na honěnou.

Svoji rozrušenost dávala hlasitě najevo. Když jsme jeli v autobusu, celou dobu kňučela, popřípadě vyla a na každé zastávce chtěla vystupovat. V čekárně u zvěrolékaře dělala to samé, ale mělo to výhodu, že jsme šli pokaždé první na řadu .

Dokázala být velice roztomilá. Zvědavě se rozhlížela kolem a radostně přitom mávala ocasem. Když jsme byli venku, lidem se to velice líbilo, přicházeli k nám a ptali se, jestli si ji můžou pohladit. Ona si pak blaženě ucvrkla a lehla si na záda.

Ráda si užívala svobody. Pouštěli jsem ji i z vodítka, protože si myslíme, že možnost proběhnout se bez vodítka patří k psímu životu. A ona někdy utekla. Zpočátku jsme se ji pokoušeli honit. Ale bylo to zbytečné. Jednou vnikla do kuchyně restaurace a vylekala kuchařku, která si ji nevšimla. Tenkrát se pokoušelo jí v té kuchyni chytit více lidí, ale nepodařilo se. Byla velice mrštná. Později už jsem ji nehonili a čekali až přijde. Chodívala tak zhruba za tři hodiny. Vždycky na nás někdo zazvonil, že náš pes na nás čeká. Vracívala se v době, kdy ještě chodili lidé. Pak se stalo, že přišla až ráno a zaštěkala pod okny.

Byla u nás asi dva roky. Jednou se nevrátila.

Pes na návštěvě

Po Lovčině odchodu jsme byli nějakou dobu bez psa. Ale chtěli jsme zase jezevčíka. To bylo tak – jezevčík byl pes maminčina dětství, vyprávěla nám příhody, které s jezevčíkem zažila, a tak přišlo nám všem přirozené, že nejlepší pes do paneláku je hladkosrstý jezevčík. Takže jsme hledali hladkosrstého jezevčíka. Všichni naši známí o tom věděli a poslali to dál.

Jednou nám řekli, že vědí o psu. Toulá se už dlouho v okolí blízké vesnice a nikdo neví odkud přišel. A tak ho dovezli. Byl to dospělý pes, dost hubený. Bylo to na podzim. Říkali jsme mu Brit.

Byl nervózní, ale říkali jsem si, že nás nezná, je to změnou prostředí a že si zvykne. Zvykl si na režim v rodině, ale byl pořád trochu jako na jehlách. Bylo patrné, že je zvyklý na les. Když z televize zaslechl zvuky lesa, pozorně poslouchal a seděl s hlavou nakloněnou na stranu.

Jídlo mu chutnalo a na jaře už hubený nebyl.

Pobyl u nás asi pět měsíců. Pak utekl. Někdo říkal, že viděl takového psa jak nastupuje do autobusu a jede přibližně tím směrem, odkud ho dovezli.

Brit

Pak jsme byli nějakou dobu zase bez psa až jsme dostali vzkaz od paní, která chovala vlčáka a kočky: “Mám malého jezevčíka. Ten, kdo ho původně chtěl, ho odřekl a tak ho nabídli mě a já jsem si ho vzala. Myslela jsem si, že psa máte, proto jsem vám nic neřekla. Jestli chcete, je váš.“

Tak jsem dostali Brita. V té době už půlročního a slyšel na jméno Janus. To se nám ale nelíbilo a přejmenovali jsem ho na Brita.

Brit si rád hrál. Házeli jsme mu hračku a on ji nosil. Schovávali jsem mu ji a on ji hledal. Rád skákal přes překážky. Napomínali jsme ho, aby se mírnil, protože měl od narození vykloubené přední nohy. Když skákal do dálky, přední nohy se mu podvrtly. Ale on na to nedbal. Vždycky se podíval jako by říkal: „No co, trochu jsem to přehnal, ale vždyť se nic nestalo.“ Přední nohy měl do „O“, ale celkově to byl pěkný pes. Rád chodil ven. Nabízel se každému jako doprovod pokud nebyl opravdu velice unavený.

Byl to pozorný pes. Všímal si co a jak děláme. Pod vánočním stromečkem s baňkami chodil opatrně a žádnou neshodil. Když dojedl, nezapomněl dát najevo, že mu to chutnalo. Věděl, kam chodíme pro maso a když jsme šli okolo, nabádal nás pohledem a pohybem těla, abychom vstoupili do prodejny. Když jsme přinesli maso v tašce, okázale natáhl vzduch, projevoval radost. Když měl pocit, že je někdo smutný, šel ho olíznout.

Říkali jsme mu, že je náš mazel. Lehal si na nás, pokud jsme leželi na zemi, tulil se, pokud měl příležitost.

Byl to kliďas. V autobuse i u zvěrolékaře se choval klidně. Byli jsme s ním i na dovolené, jeli zájezdovým autobusem, spali v kempu.

Vodu si neužíval, zvláště mu vadilo, když se mu voda dostala do uší. Umytí ve vaně přetrpěl a pak se ještě otřepal a dosušoval na koberci, přestože jsem ho předtím vytírali ručníkem.

Neutíkal, když jsme ho pustili na zavolání přiběhl zpátky.

Jednou utekl za fenou a přejelo ho auto.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.02.2021 07:32:08dát kritice tipJamardi

Zeanddrich E, každý pes má jinou povahu. Je to jako u lidí :)

Děkuju :)

20.02.2021 07:28:371 tipů dát kritice tipZeanddrich E.

Je to hezky napsané.. . S pejsky mám také mnoho zážitků:)

 

-Ad příběh prvý -také jsme (za mého dětství, na vsi na jihu Moravy) měli psa, který se občas potřeboval samostatně (nezávisle na nás, jeho lidech) „proběhnout“. Při naší práci, či jiném pobytu v rozlehlé (cca 30 árů), neoplocené zahradě za domem býval s námi, …, ale když se jednou za čas rozhodl podívat se někam dál, nedal se zastavit ((...)). Vracel se potom, většinou, po několika hodinách. Prakticky vždy odešel zadem, přes zahrady, ..., a když už tam , při jeho návratu, do dvora bylo zamčeno, nedělalo mu problém oběhnout blok domů a zahrad (zleva i zprava je to cca 500 metrů), ...., najít správné dveře u správného domu, a tam způsobně a tiše čekat, až někdo otevře (anebo až nám jeho přítomnost právě ohlásí nějaký kolemjdoucí člověk :) )

 

Ad příběh třetí -bohužel, i našeho jednoho psa (mladého, divokého, nerozumného) srazilo auto, kamion na D2, kterou nám v sedmdesátých letech ..postavili pár set metrů za barákem :)

20.02.2021 06:52:50dát kritice tipJamardi

dievča z lesa, vesuvanko, děkuju za tip.

20.02.2021 06:50:301 tipů dát kritice tipJamardi

Věřím tomu, že s tebou bude psina až do konce :)

20.02.2021 02:33:091 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Já jsem na tom úplně stejně jako Blackie

 

Asi před devíti hodinami čekal před supermarketem hrubosrstý jezevčík. Když jsem však provedl jen drobný náznak sehnutí, čtyřnožec mi dal ve své mateřštině naprosto jasně najevo, abych vlez do obchodu a jeho nechal laskavě na pokoji. Bez odmlouvání jsem uposlechl.

 

Jo a Tři jezevčíci se jmenuje hezká písnička Jardy Ježka... ne, beru zpět, to byli Tři strážníci. ;-)

19.02.2021 18:20:43dát kritice tipJamardi

blacksabbath, nepřišla jsem na to, jak to lépe zakončit. Stejně všechno jednou skončí ....

Děkuju.

19.02.2021 18:18:35dát kritice tipJamardi

Alegna, děkuju za tip :)

19.02.2021 18:10:46dát kritice tipJamardi

bixley, se psy se člověk opravdu nenudí. No a všechno jednou skončí....

Děkuju.

19.02.2021 18:08:45dát kritice tipJamardi

Cadmium, je to opravdu vesnický přístup k životu. (Ale bydlíme na okraji, takže skoro na vesnici.) Za členy rodiny jsme je považovali a právě proto jsem je někdy pouštěli. Kdyby jsme každého psa pořád drželi na vodítku, nikdo by neutekl, to je fakt. :)

19.02.2021 18:02:33dát kritice tipJamardi

Goro, děkuju za návštěvu a připomínky. Něco jsem opravila.

Chtěla jsem ukázat, jak byl každý ten pes jiný.

19.02.2021 15:26:07dát kritice tipblacksabbath

příběhy o psech čtu ráda...i když to ...někdy....smutně končí.......*/*************

19.02.2021 09:36:042 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jo, s pejsky si člověk užije příhod! To je úplně jiný život. My jednou našli na ulici vyhozeného psa, taky jsme s ním chodili na výlety. Říkali jsme mu Black. Brzy jsme zjistili, že má psinku, dochovali jsme ho do smrti...

19.02.2021 09:17:522 tipů dát kritice tipCadmium

Mně to zároveň i přijde jako takovej vesnickej přístup k životu se psem. Nebo teda jakoby - já si neumím představit, že bych měla tři psy, a tři mi utekli... :/ 

Nic úplně ve zlém, ale já jsem městský dítě, pes je člen rodiny, což uznávám, je asi druhej extrém. :)

19.02.2021 09:03:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mnozí o ní věděli, že je nervózní. - to je takové zvláštní konstatování, kteří - mnozí??

U posledního pejska máš mnohokrát sloveso - byl, pak zase nebyl...

I když je to povídání bez nějaké pointy, ráda jsem si o vašich psech přečetla, Jamardi.

19.02.2021 08:50:111 tipů dát kritice tipJamardi

Já Lucie píšu, o happy endu jsem uvažovala, ale nepřišla jsem na to, jak ho napsat. "Je dobře, že ho přejelo auto, na stáří by ho bolely klouby a trápil by se :) ?"

Děkuju.

19.02.2021 08:48:05dát kritice tipJamardi

Savage Flame, děkuju :)

19.02.2021 08:28:03dát kritice tipJá Lucie píšu...

Poslední věta je a není happy end! 

Pěkné... Tvé dílo bylo oddychové a to se mi asi líbilo. Nevím... Pro Britovu lásku tip!

19.02.2021 07:45:57dát kritice tipSavage Flame

Neco mi tam jakoby chybí.... Mozna jen nejaky naznak zaveru, kdo vimn.. Tip ale dávám i tak;) S.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor