Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec léta

21. 02. 2021
25
59
1660
Autor
Gora

Podobnost se včerejším Tematickým dnem není čistě náhodná ...

Mimo soutěž.

 

Vůně moře se vzdalovala. Asfalt dálnice v noci milosrdně vychládal. Skaliska a kleč pustiny po stranách silnice přecházely plynule v krajinu se vzrostlými stromy. 

Další státní hranice. Poslední před Českou republikou.

Petra se nervózně ohlédla na zadní sedačku. Ucítila divné svírání v žaludku.

Celník letmo zkontroloval pasy a zasalutoval.  Šlápla na plyn a úlevně se rozesmála. V zrcátku uviděla, jak Jana odstranila vrstvu přikrývek z klidně oddechující bílé fenky a pohladila ji.

„Už můžeš klidně blafat, Frido, všechno je oukej,“ zašeptala, aby ji nevzbudila. „Třetí přechod, kdy se o nás zajímá nějaká uniforma, a ona nehne brvou. Němá tvář jak se patří! Hrozně se mi ulevilo.Pořád nechápu, jak samozřejmě si Frida do auta nastoupila.“

 „Stejně je to bystrá fenka. Pár dní s námi – a už rozumí česky. Možná ví, že dostala jméno po slavné malířce. Ale co až nám v říjnu začne podzimní semestr?“

„Nechám ji u našich v Plzni. Máti bude ráda, že má parťačku na vycházky, když jsme s bráchou už z domova.“

Hm, doteď jsem měla za to, že chovají nesnášenlivou siamskou kočku, co se jí bojí i pošťačka - ale třeba už ji nemají. Tak hlavně aby si Fridu doopravdy nechali, jinak jsme v háji. Na studentském pronájmu psa mít nemůžeme!

„Takže směr Budějovice, Krumlov? Když už jsi volala tomu příbuznýmu, zkusíme štěstí tam. Ať se ten hajzl Slavko udusí tím, oč nás okradl. To teda byla brigáda! Hlavně už nikomu nenaletět! Byly jsme pěkně blbý, Petro. Potřebujeme prachy na nájem v Plzni, a kdy jindy si vydělat nějakou korunu než v létě?“

„Má svoji restauraci, Václav. No vida, kam to dotáhnul, ve škole nikdy nebyl žádný lumen, jak si vybavuju. Ani nevím, jestli ho ještě poznám, vím jen, že měl pihovatý obličej a dlouhé hubené nohy. Jo jo, Krumlov, to je pro hospodský určitě zlatej důl!“

Po hodině jízdy Petra zaparkovala na náměstíčku s romantickým názvem Krásné údolí. Chlapec v teplácích nabíral vodu z kašny.

„Prosím tě, kde tady bydlí Václav Krákorka?“

Starší domek s novou fasádou. Otevřela platinová blondýna, a když zjistila, oč jde, nevlídně houkla do jeho nitra.

Dlouho se nic nedělo, až se vynořil rozcuchaný muž středních let oděný jen do bílých slipů. Když dívky spatřily čapí nohy, o nichž referovala Petra, koukly na sebe sotva přemáhajíce smích. Věděly, že se tomu později ještě nachechtají.

„Spím, každej pingl dopoledne chrní. Pojďte dál, uvařím vám kafe. Musely jste z Chorvatska jet jak Fittipaldi!“ a zmizel v koupelně. Objevil se v županu.

„Jsi zlatej, Václave. Jo, tohle je ta moje kámoška z pajďáku, Jana. Promiň, že jsme tě vytáhly tak brzo. Máme v autě psa, proto jsme jely na noc, kvůli kontrolám. Je to nalezenec.“

V zamyšlení házel do kafe kostku za kostkou.

„To se nedá pít, sakra,“ usrknul posléze.

„Do restaurace vás, děvčata, přijmu třeba hned, servírky nutně potřebuju. Horší bude najít ubytování, to je v Krumlově přes sezónu problém!“

Překvapeně se na sebe podívaly.

„Tady to nejde, Václave?!“

„Jó, sestřenko moje milená, možná by to šlo, kdybys přijela sama, ale tenhle domek není nafukovací a moje přítelkyně navíc nesnáší psy.“

„Aha, to jsem netušila.“

„Nevěš hlavu, nad Krásným údolím je statek s pár pokojíky pro studentky. Zavolám tam.“

O něco později už táhly do kopce kufry na kolečkách. Rozhlížely se po malém bytě, nad podestou byla totiž zvlášť i ložnice. Frida hned vyskákala po schodech a natáhla se na koberec mezi dvě postele.

„A kdo se bude starat o psa, když budete v práci?“ zeptala se žena neurčitého věku s brýlemi a pohladila Fridě střapaté uši. „My máme za domem dva vlčáky, nevím, jak by na ni reagovali.“

„Žádný strach, paní domácí, na směnách se vystřídáme, jedna dopoledne, druhá odpoledne. S Fridou budeme chodit na vycházky, teda až koupíme vodítko.“

„Vodítko se u nás najde, na psy jsme připravení. Jak dlouho tady chcete bydlet?“

„Srpen a září.“

„Dohodnuto. Pod kopcem je samoobsluha, lednici  máte, stačí zapnout. Ať se vám v Krumlově dobře daří!“

Možná máme nakonec přece jen kliku a karta se obrací. Honza v Plzni mi taky dělá starosti, čert vem nevydařenou brigádu v Omiši. Něco se muselo stát, to není samo sebou… nejsem přece takový vztahový nemehlo, abych to nevycítila. Věřím, že má dost práce, ale odpovědět na esemesku je otázka chvilky. Mohl by přece přijet do Českého Krumlova na víkend, už jsme se tak dlouho neviděli. A když už se ozve, je nějak odměřený. Snad si za ten měsíc a půl už někoho nenašel! Musím to probrat s Janou, říkáme si všechno a s Honzou se dobře znají.

Xxx

Sprchu si dnes dala chladnější, na osvěžení. Než odešla z ranní, prohodila U Kozoroha s Janou jen pár slov. Frida ji nadšeně uvítala. Tak úpěnlivě na Petru upírala oči, že se odhodlala k delší vycházce, i když ji z lítání po place bolely nohy.

Vyrazily k zámecké zahradě, tam musí fenku připnout na vodítko. Zatím jsou ještě na pozemku statku.

 Co se to tady sakryš děje? Kozí stádo nějak otevřelo branku, rozeběhlo se do sadu a sápalo na větve hrušní, zprohýbaných tíhou zralého ovoce.

Frida nečekaně vystřelila jako šíp. Obrovskou rychlostí obíhala zvířata, urputně štěkala a bravurně zahnala kozy i dvě ovce zpět do ohrady.  Petra k ní přispěchala a branku zavřela. Měla strach, aby v zápalu ještě nakonec fenka někoho ze stáda nekousla, ale ta se tvářila naprosto nadšeně, vypadala jako někdo, kdo splnil své poslání.

„Frido, kde ses to naučila? Jako bys odjakživa zaháněla stáda! Šikulka, bez tebe by běžely bůhvíkam.“ Frida prudce oddechovala a vrtěla ocasem.

Připnula ji na vodítko a vyrazily.

Později si na pokoji zdřímly, obě byly utahané.

Než si rozsvítila, pozorovala netopýry, jak vyletují z vikýře a loví hmyz, něco takového viděla in natura poprvé.

Povšimla si otevřeného sešitu na Janině posteli.

Radši ji uklidím, aby se do toho nepustila Frida, ještě je dost hravá a na pár předmětech se už podepsala. Hele, ona to není kniha, je tu psáno něco o mně… a dokonce o Honzovi!

 

… její kecy se prostě nedají poslouchat. Je nesnesitelná, strašně naivní kráva, ještě, že se střídáme a nemusím s ní být dvacet čtyři hodin denně. Slavko mi dal v hotelu všechny prachy, jak jsme byli domluveni, já polovinu strčila do kapsy a nakukala Petře, že nás ošidil, tak se naštvala a odjely jsme. Už mě to tam nebavilo. Čokla mermomocí chtěla táhnout s sebou, zase naivně uvěřila, že si Fridu naše máma nechá! Ať ji pak dá třeba do útulku. Taková blbost, tahat nalezence domů, když ho nemá kam dát!

Tomu jejímu slavnýmu Honzovi jsem poslala pár sms, jak si Petra v Chorvatsku užívá na diskoškách, i když nebyla ani na jedný. Jenom básnila o Honzovi, to já si tam užila…

 

Dál nečetla. Zhasla a zůstala sedět v křesle jako socha.

Připravovala si se staženým žaludkem proslov, co Janě řekne, ne – řekne, vykřičí to na ni. Ale asi se už nedozví, proč, proč jen je taková. Znaly se rok a nedaly bez sebe ani ránu.

Bouchly dveře. Jana se sprchovala a štrachala po kuchyni. Pak vylezla po schodech do ložnice. Rozsvítila malou lampu. Překvapeně zírala na Petru v křesle.

„Ty nespíš? Snad jsem tě nevzbudila…“

Petře se zatmělo před očima. Ve vzduchu visel konec jedné životní iluze, ale to si uvědomovala už ve chvíli, kdy četla deník. Nebylo nutno k tomu něco dodávat. Stejně - vše, co si připravovala, se jí vypařilo z hlavy. Uchopila sešit a hodila jím po Janě.

„Aha, tak je to tedy. Kdo ti dovolil šmírovat v mých záznamech?  Svatá, pravdomluvná Petruška, a zachová se nečestně!“

Když se vynadávala, začala balit svůj kufr. Petra nebyla schopna obhajovat se, ale ani vyčítat. Ukřivděnost a lítost jí stahovaly hlasivky.  Bez hnutí přihlížela, jak Jana zjišťuje odjezdy vlaku z Budějovic na Plzeň a posléze volá taxi.

Hrkání koleček doznívalo tmou. Frida se celou dobu krčila v rohu.

Pak začala balit Petra. Stáhla ještě navlhlé ručníky ze šňůry.

Musí odjet, ještě teď. Dorazit do Plzně dřív než ta lhářka. Vysvětlit Honzovi, jak se věci mají. Po telefonu to nikdy není ono, a stejně už určitě spí. Snad je ještě naděje…

Připraveno.

Frida všechny přípravy sledovala z koutku ložnice.

Je to jen čokl. Nerozumí ničemu. Anebo přece? Už v Omiši ji někdo vyrazil z auta, zradil. Teď ji opouštíme my dvě. No a co. Tady se o ni postarají. Nemůžu být pokaždé ušlechtilá. Ne na svůj úkor.

Pohladila Fridu a táhla kufr po kostrbaté dlažbě do Krásného údolí.

 Nasednout do auta a pryč, pryč! Václavovi pošlu sms, že jsme musely náhle odjet.

Podívala se na známý dům. Byly dvě v noci a všude klid, sem tam blafnul nějaký pes.

 Pes! To bolí a ještě dlouho bude.

 Nastartovala a couvala. Ve zpětném zrcátku cosi zahlédla. Za drátěným oknem garáže, kousek od kašny, šlehaly plameny!

Panebože! Sousedí přece s Václavovým domkem!

Dupla na brzdu. Vylovila mobil.

„Hasiči? Přijeďte do Krásného údolí, hoří tady v garáži! Rychle, prosím vás, hned vedle bydlí lidi!“

„Václave, otevři mi, to jsem já, Petra!“ zvonila a mlátila na dveře.

Zas přišel otevřít jen ve slipech a mátožnou chůzí - byl cítit alkoholem. V tu chvíli už se zvenku ozvala první detonace. Pohlédl směrem k výbuchu, který rozházel část střechy garáže, a rychle střízlivěl.

Odvezla auto do vedlejší ulice, aby nepřekáželo cisterně. Václav dostal instrukce připravit se na evakuaci.

Platinová přítelkyně, Václav i Petra nosili cenné předměty do chodby k dalšímu sousedovi. Sledovali, jak se bortí garáž, lamentujícího majitele a obyvatele domků z Krásného údolí. Zasahující hasiče. Drolící se horkou omítku uvnitř Václavova obýváku. Zeď, kterou bylo třeba chladit vodou z kašny.

Nad ránem všechno skončilo. Mohli se vrátit domů.

Petra, špinavá, zpocená a načichlá kouřem požáru si z auta vzala kufr.

Už u brány slyšela radostné štěkání Fridy.

Jo, je opravdu geniální – jak ví, že jsem to já?

Z okna vyhlédla domácí. Podívala se na kufr – a zbídačená Petra na ni. Žádné z těch dvou nebylo do řeči.

Domácí se za chvíli objevila s konvicí horké kávy a buchtami. Za okny, kde do tmy vylétali netopýři se, přesně naproti podkroví vynořil Křížový vrch s osmibokou kaplí.

Sedly si ke stolu a Frida lítala celá šťastná, proplétala se mezi nohama židlí a jejich lýtky. Prolomila ledy.

Najednou toho bylo tolik, o čem si spolu chtěly promluvit.

 

 

 

 


59 názorů

Zbora
24. 02. 2021
Dát tip Gora

No vidiš to, tady přesně narážíš na nedokonalost podobných definic těžko jednoznačně definovatelných věcí. Každý to má jinak. :)


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Když se žena nalíčí, hezky oblékne, jistě i/zejména/ proto, že se chce zalíbit... tomu se ale nedá říkat kýč, ne? :-)


Zbora
23. 02. 2021
Dát tip

Jak chceš :)


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Evži, děkuju, mám to podobně!


Psi a jejich osudy jsou neuvěřitelné téma. Náš Bilbo je devátý v pořadí za skoro 45 let manželství. Neumím si představit život bez psa.


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Myslíš jen v umění, nebo třeba i v oblasti módy... architektury atd...


Zbora
23. 02. 2021
Dát tip

Já mám rád tuhle definici kýče: Kýč je všechno, co je udělané s úmyslem zalíbit se :)


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Z.E. - díky... ona byla strašná kliďaska a dobračka...


Á propós -jaks tam dostala ten obrázek? -Mně to nejde:) (abych nekecal -jednou se mi to tu povedlo, ale už nevím jak:) )


No nevím, zda by se ..živý pes nechal klidně zaskládat vrstvou přikrývek:)

Celkově zajímavé pro mne.

((...)).


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Raději jsem to vysvětlila, aby nedošlo k mýlce...

Ale i kýč je těžko definovatelný:), např. v haiku se dost často vyskytuje a toleruje.


Zbora
23. 02. 2021
Dát tip

To zase nemusíš brát všechno tak doslova :)

Snažil jsem se na příkladu uvést, že některé věci ve zprostředkované podobě působí jinak než v realitě, a že je na to potřeba myslet.


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Ano, obnovily jsme s Renatou Tématické dny a já tu akci chtěla podpořit... 

S deníkem to asi vypadá kýčovitě, ale nezbyl mi čas na jinou variantu, když navíc vím, že to tak bylo. Vidina získání ohlasu za tím nebyla, to mi věř. 


Zbora
23. 02. 2021
Dát tip

Ano, tomu rozumím. Právě proto už leta razím domněnku, že je dobré napsané dílo na pár dní až týdnů odložit a před publikováním se k němu ještě vrátit. Já osobně tímto způsobem vyřadím zhruba polovinu toho, co jsem napsal. Ne vždycky tahle možnost je. To třeba když člověk potřebuje něco odevzdat v termínu, což může vlastně být trochu problém i této povídky. 

Psal jsem, že některé věci jsou tak nepravděpodobné, že je komedií života, že se pak skutečně stanou. V příběhu pak ale můžou působit opravdu rozpačitě. Stejně jako západ slunce člověku v reálu nikdy vlastně nepřipadá kýčovitý, protože je to realita. Jenže když ho někdo vyfotí a umístí na Instagram s vidinou získání ohlasu, už to kýč je. 


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

Ještě - s deníkem to bylo přesně tak, jak je psáno...


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

Je to prosté, Honzo, těžko v "zápalu psaní" poznávám, co není právě nejpovedenější, a to se stalo právě teď - kvůli Tématickému dni... dám si na tu uspěchanost větší pozor. Chyběl mi odstup... ale momentálně nemám sílu to celé přepsat. Díky.


Zbora
22. 02. 2021
Dát tip Josef František

Zběžně jsem přečetl i příspěvek Kvaje a souhlasím s ním. Dlouhý, poměrně nudný rozjezd a když se povídka užuž začíná dostávat do obrátek a začíná být zajímavá, nečekaně je zničehonic utnutá, a to navíc taknějak divně, jako kdybys potřebovala někam rychle odběhnout... S tím deníkem je to opravdu hodně nepravděpodobné. Takové věci, když se skutečně občas v životě přihodí, říká se, že jsou jak ze zlýho filmu :)

Přitom jazyk povídky není špatný, jenom mi připadá uspěchaná a nedotažená, a vpodstatě nerozumím důvodu jejího publikování v takovémto polotovaru.


Dát tip Gora, blacksabbath

no počkej, počkej, neříkám, že se mi to líbí, jenkrátké věty ....

 

 

dělám si prdel


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

Díky, Radovane... někomu se povídka líbí, jinému ne... tak mne potěšilo, že tobě zrovna ano:-)


Dát tip blacksabbath

Líbí se mi krátké věty. Bez větvení, bez zbytečných slov. Díky tomu, i vcelku dlouhý text s pasážemi, které nejsou zrovna nadity dramatem, má šmrnc.


kvaj
22. 02. 2021
Dát tip

Já tohle moc dobře znám. Mockrát jsem se už s tím sám potýkal, a pak také, když jsem upravoval a editoval příspěvky do novin. Vzpomínám si, co mi dalo kolikrát práce, abych autory přesvědčil, že méně je často více a že škrtání je mnohdy důležitější než samotné psaní.


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

Určitě... chtěla jsem říct příliš mnoho na malém prostoru. 


kvaj
22. 02. 2021
Dát tip

I když se nevrátíš, mohly by ti mé postřehy k něčemu být pro další tvorbu.


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

Di, děkuju:-))


Gora
22. 02. 2021
Dát tip

kvaji, jsem ráda, že jsi četl, on by celý ten příběh byl na hodně dlouhou povídku... psala jsem to dost narychlo k Tém. dni. 

Díky za postřehy, jsou pravdivé - ale nevím, jestli se k tomu ještě někdy vrátím...


Diana
22. 02. 2021
Dát tip

Napínavé, přečetla jsem jedním dechem *


kvaj
22. 02. 2021
Dát tip Zbora

Několik věcí mi v příběhu drhne. Hned ten začátek - moře, kleč, pak vzrostlé stromy - kleč přece roste ve vyšších polohách. Vůně moře se vzdalovala. Ve skutečnosti to muselo být naopak, ony se vzadlovaly té vůni, asi by bylo lepší napsat, že vůně moře slábla. Dále - Václav nebyl ve škole lumen, je to chlap středních let a Petra a Jana jsou dívky - jak mohly vědět, jak to šlo Václavovi ve škole?

Největší problém vidím v onom deníku. Jana to do něj napsala tak, aby se Petra při náhodném nahlédnutí dočetla na pár řádcích všechno pěkně srovnané do balíčku, jako by to Jana napsala tak schválně a nechala deník na ráně, aby se to Petra na první dobrou dověděla všechno a nemusela se zdržovat pátráním po souvislostech. No nevím.

Problém také vidím v tom, že rozehraješ několik motivů, a pak je bez dalšího a bez vysvětlení opustíš. To už ale někdo v komentářích zmiňoval. Podle mého je podstatná Frída, a jejímu příběhu bych se věnoval a všechny ty Jany a Honzy bych pustil k vodě. Za příběh Frídy tip. I když psí věrnost a schopnosti jsou dostatečně známé i literárně zpracované, je dobré si je připomínat, a ty to davíc dovedeš podat. To s tím požárem se mi líbilo.


Ireni, takže nickname Frida môže byť vlastne na počesť súčasne dvoch skvelých stvorení?


Alegna
21. 02. 2021
Dát tip

Pěkně napsané, moc ráda jsem si přečetla*


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Díky, Karle, na slovo - vychládal se raději ještě kouknu...

Dívka si to tehdy nejspíš neuvědomila, že tam nechává předmět doličný tak bez úkrytu... chybka se vloudila.

Dopadlo to tak, že Frida zůstala u nás. Dík, jsem ráda, že se ti líbilo:-)


K3
21. 02. 2021
Dát tip

Frida je i kásný film.


K3
21. 02. 2021
Dát tip Gora

Je to fain, Ireno, svěží vítr. Dobře se mi četlo. Odsejpá to dobře. Na konec to vyšumnělo do ztracena, ale nevadí. Hned na začátku jsem zaškobrt o "vychládal." Líbilo se mi naopak příjmení Krákorka. Zarazilo mě, že ta jedna slečna nebo paní nechala jen tak ležet venku deník. To mi nepříjde moc hodnověrné. Jinak se mi to líbilo. A ten krásný pes na konci? Byl jsem na soutěži právě těhle ovčáckých psů. Neobyčejně chytří a šikovní. To jiní psy neumí. Jsou neuvěřitelní. K té zradě. Nedokážu si představit, že by se tak zachovali chlapi.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Dášo, díky, ano, my ženy víme své, co dokáže např. závist...


Dagmaram
21. 02. 2021
Dát tip

Jana byla teda pěkná bestie. Hned bych ji něčím majzla. Pěkně napsané. 


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Díky... Frida byla bílá s černými znaky, jinak sedí:_)


Jamardi
21. 02. 2021
Dát tip

Fotka psa je moc hezká, to jsem zapomněla napsat.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip Já Lucie píšu..., blacksabbath

Frida Kahlo byla slavná mexická malířka a celoživotní rebelka, ta děvčata podle ní pojmenovala nalezence...

Díky, Lucie, za čtení. Nepíšu jen o psech:-)), ale měla jsem /mám/ doma pořád nějaké nalezence, tak jsou mi dobrou inspirací.


Zjistila jsem, jak je Frida nádherné jméno! Super, že jsi ho použila. Třeba se jím někdy v budoucnu budu i já inspirovat :)

Jde vidět, že psy máš teda hodně v oblibě! Já až tak moc psy nemusím, ale Tvé texty čtu ráda, i když bych si už od Tebe přečetla už i něco jiného... Vždy se něco nového přiučím :) Od Tebe je co vždy! 

Jinak také mi přišel příběh dojemný, i když je to o dvou studentkách a Fridě. A vlastně ani tak ne moc o lásce... Taky nemusí být všude, že? Líbila se mi Tvá použitá personifikace na Fridu! Psi mají spoustu takových schopností! Teď ani nevím, jestli je to personifikace, jelikož toto by každý člověk neudělal...

Děkuji za příjemnou četbu, tip!


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Díky ti, Luboši...


Kočkodan
21. 02. 2021
Dát tip

 

Ich bin zufrieden, jak to s Fridou dopadlo. Je mi povahově tak nějak sympatičtější než Jana...


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Jamardi, díky... někdy je vše jinak.


Jamardi
21. 02. 2021
Dát tip blacksabbath

Je hrozné, na co mají někteří lidé žaludek.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Děkuju za pečlivé čtení, Incognite. Záměna jmen opravena. Na povídku je zápletek dost, díky i za rady...


Incognit
21. 02. 2021
Dát tip

Hezké vyprávění. Nejsem si jist, jestli se orientuji v liniích 1.milostná Petra-Honza (neuzavřená, ale to nevadí), 2. Zrada-Jana Petra (ta je asi nejnosnější, ale zas mi přije neuzavřená a trochu neuvěřitelná- nevím, jestli je možné, že by člověk mohl být až tak "ďábelsky naplněn čistou zlobu" téměř programově řízenou), 3. Psí- Petra-Frída Ta by asi měla být tou hlavní, protože jako jediná může udělat páteř celému vyprávění a nakonec to i dělá.  Něco mi v tom, jako v celku chybí a přitom nevím co, formálně to graduje, jde to od někud někam,... možná napětí, nebo nějaké očekávání- jediný konflikt vlastně vznikne i odezní na pár větách- nemá moc předzvěstí a vlastně nezanechá ani moc stop- nevím, jestli to není škoda, 

JO a detail kterému jsem nerozuměl: 

"Když se vynadávala, začala balit svůj kufr. Petra nebyla schopna obhajovat se, ale ani vyčítat. Ukřivděnost a lítost jí stahovaly hlasivky.  Bez hnutí přihlížela, jak Petra zjišťuje odjezdy vlaku z Budějovic na Plzeň a posléze volá taxi."

Možná to špatně čtu, ale "Petra přihlíží, jak se Petra zjišťuje odjezdy vlaků?"

Ale jinak hezké a moc děkuji.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Přemku, děkuju, já bohužel fotku Fridy nemám, tuhle velmi podobnou našla Ivi...


lastgasp
21. 02. 2021
Dát tip

Ireno ty čaruješ. To je úžasný příběh, přesně dávkovaný, s napětím, vrcholem a posláním. Ta Frída je na obrázku? Hra o charakterech lidí a jejich věrných přátel. Je to skvělé.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip blacksabbath

Jani, děkuju... ano, Frida u nás zůstala, nebylo kam ji dát... chodila se mnou zavírat slepice, nikdy žádné neublížila, ani ostatnímu zvířectvu... s pávem se přímo kamarádila.


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Renato, díky, to je vlastnost, kterou i já obdivuju nejen na psech...


vesuvanka
21. 02. 2021
Dát tip blacksabbath

Zajímavý příběh, pěkně a poutavě napsaný. Moc pěkná fotky Frídy :-))). Zrada kamarádky musela být pro Petru hodně šokující. Zaujalo mě, že se Frída zachovala jako správný pastevecký pes... kdyby uměla mluvit lidskou řečí, pověděla by, kde se to naučila a vyprávěla by o svém osudu. TIP


bixley
21. 02. 2021
Dát tip blacksabbath, Alegna

Pes, když k někomu přilne, tak ho nikdy nezradí. Na rozdíl od lidských přátel. Hezký příběh. 


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Psi prostě jsou na světě, i další zvířata, s tím nic nenadělám... a píšu o nich ráda...


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Ivi, děkuji, i za vložení obrázků... 


...zrada kamarádky bolí & jak dobrák ke psu přišel.....ale určitě u tebe našla skvělý domov a ty jsi s ní prožila spoustu radosti.....pěkně jsi to vykreslila.....*/***********.....líbí se mi pašování psíka pod dekou.......

  https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…9A5 


Gora
21. 02. 2021
Dát tip

Majaksi, díky za upozornění, upraveno. Jestli je to dojemné, nevím, jen příběh studentek z letní brigády...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru