Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Jízda vlakem
datum / id22.02.2021 / 517503Vytisknout |
autorJamardi
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno307x
počet tipů10
v oblíbených0x
Jízda vlakem

Plánované pochůzky mám za sebou, nesehnala jsem, co jsem chtěla, ale to nevadí. Alespoň jsem se sem zase jednou podívala. Vcházím na nádraží. Jdu právě včas, vlak pojede asi za pět minut. Zpáteční jízdenku mám. Ve vestibulu moc lidí nevidím. Ani se nedivím, kdo by v tomto zimním počasí dobrovolně cestoval? Koutkem oka zpozoruji nervózní mladou ženu u okénka pokladny:
„Jednu jízdenku do Libic....ne do Prahy.“
„Tak kam to chcete?“
„Vlastně do Olomouce. Podívejte, to by bylo do Prahy málo, že?“
„To ano. Ale do Libic by vám to vyšlo. Tam jste chtěla původně.“
Žena váhá. „Ne, do Olomouce.“

Vlak přijíždí a nastupuji. Sedám si k prvnímu oknu čelem ke dveřím. Vlak se rozjíždí a po chvíli slyším od druhého okna šikmo přes uličku:
„Nevadí vám moje noha?“
„Ne, je to v pořádku.“
Mladá žena mluví velmi hlasitě. Muž, který ji odpověděl méně hlasitě, ale i jeho slyším zřetelně.
„Jedete daleko?“
„No, jak se to vezme. Do Bukovan.“
„Já jedu do Olomouce. Ale potřebuju se dostat do Prahy. Mě dneska pustili z kriminálu.“
„Vy jste něco ukradla?“
„Těžké ublížení na zdraví.“
„A jak dlouho jste tam byla?“
„Sedm let.“
„To je dost dlouho. Můžu se zeptat, co se stalo?“Dodává: „Jestli nechcete, tak mně to neříkejte.“
Něco říká, ale nerozumím. Špatně artikuluje. „Já jsem to musela udělat. To těžko pochopíte.“
„Zatmělo se vám před očima.....a bum ?“
„To taky. Ale ne tak docela. Postupně se to nabalovalo a pak toho bylo příliš. Už dřív jsem myslela na to, že to možná udělám, jen jsem nevěřila, že to tak skutečně bude.“
„Byl to někdo z rodiny?“
„Ano.“
„Měla jste to řešit dříve a nenechat do dojít až tak daleko.“
„Jo, to mně říkal psycholog taky. Jenže já jsem nevěděla jak.“
„Ale teď už víte, zkušenost máte.“
„Snad ano.“ Smích a pláč zároveň. „Ano.“
„Kolik vám bylo let, když se to stalo?“
„Sedmnáct.“
Žena pokračuje zase o něco hlasitěji: „Víte, nemusela jsem dostat ani tolik, kdybych měla polehčující okolnosti. Jenže já jsem řekla, že toho nelituju. A pak už se se mnou nikdo nebavil.“ Drží si statečný tón, ale hlas se jí zadrhává.
„To nebylo moudré.“
„Já vím, to mně říkal i psycholog. Jenže jak se říká, pozdě bycha honit.“ Odmlčí se.
„Dnes dopoledne jsem šla na pivo. Na to jsem se těšila celou dobu. Jak si ho dám. A kdyby bylo teplo, ožrala bych se jak prase. Sedla bych si na lavičku a …..“ Smích. 
„Štěstí, že je zima.“
„To jo, já v hospodě moc dlouho nevydržím. Nesnáším kouř.“

Jde na záchod. Poprvé si ji pořádně prohlédnu. Obyčejná mladá žena v riflích a vzorovaném svetru. Když se vrátí, muž ji uvítá slovy:
„Jste hodně upřímná.“
„Já vím, mám takovou povahu. Ale to už jiné nebude.“ Zase nabrala dech. „Před chvílí jsem si málem koupila jízdenku do Libic. Pak jsem se vzpamatovala a jedu do Olomouce. Tak je to lepší.“
„Musíte vědět, co je pro vás lepší.“
„No, to je otázka...“ Rozpačitý smích. „Psycholog mně říkal, že by mně to nedoporučoval.“ Zase se odmlčí. „Řekl, že na oznámení, že budu propuštěná neodpověděli. A nikdy za mnou nepřijeli. A víte, že když jsem dnes vycházela, rozhlížela jsem se, jestli někoho z nich neuvidím?“ Poslední slova se ztrácí v jejím pláči. „Říkal, že budou chtít, abych se omluvila a že by to nedopadlo dobře.“
„Rozhodla jste se správně. Možná později, až si zařídíte vlastní život.“
„A táák!“ Hlas ženy pookřál a bylo z něj slyšet radost. „Vy mě hlídáte! Co byste dělal, kdybych jela do Libic?“
„Nic, já vás nehlídám, já jedu do Bukovan.“
„A mohla bych vás požádat o peníze? Dostala jsem pražskou adresu, kam bych mohla jít a nemám peníze na cestu.“ Její hlas je teď trochu žertovný.
„Ne, vysvětlete průvodčímu svou situaci, ukažte propouštěcí dokumenty. Jsem přesvědčený, že vás pochopí.“
„To nevadí. Nějak to dopadne. Myslíte, že je to zkouška, jestli tam dojedu? Kdyby bylo teplo, byl by to problém....“ Zadrhávaný smích. „Teď v zimě bych peníze za nic jiného neutratila. Dala jsem si jen jedno pivo. Na to jsem se těšila!“
„Jste velice emocionální a upřímná. Vždycky počítejte do tří než něco uděláte.“
„Máte pravdu. Věřím, že mám v Praze šanci a nechci si to zkazit. Ve vězení jsem se vyučila obraběčkou kovů, to je perspektivnější obor než ten, který jsem studovala předtím a který mě nebavil. A to ostatní snad taky přijde.“

Vlak jede dál a už nic neslyším. Pak vystupuji a mou mysl zaměstnávají mé problémy a můj život.

Někdy vzpomenu na tento zimní rozhovor ve vlaku a říkám si, jak to asi bylo dál. Jenže to nevím. V duchu oceňuji snahu dvou mužů - psychologa a muže ve vlaku.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.03.2021 19:45:30dát kritice tipbixley
redaktor prózy

:-))

06.03.2021 19:43:47dát kritice tipJamardi

No jo, chtěla zdůvodnit, proč nepíšu o dalších osudech odsouzené ženy. Myslela jsem si, že to tak bude jasnější.

06.03.2021 19:24:44dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tys napsala, že to není příběh ženy, v jejíž blízkosti ses ocitla, ale tvůj. Ta žena v tvé blízkosti (kterou ty jsi viděla jako cestující) někomu ublížila a pak byla zavřená. Pokud by to byl tvůj příběh, tak TY bys byla ta žena, která byla zavřená (pouze popsaná někým jiným). Prostě jsem nepochopila, jak to myslíš, že je to TVUJ příběh.

06.03.2021 19:07:35dát kritice tipJamardi

Původně tam ta úvodní věty nebyla. Myslela jsem si, že je jasné, kdo je vypravěč.  Píšu to z hlediska osoby, která jede vlakem z místa A do místa B. Kdyby jsem chtěla psát příběh odsouzené ženy, budu od začátku psát o ní. Mohla bych sice napsat, že jsem se o ní později náhodou něco dozvěděla, ale nezdá se ti to moc přitažené za vlasy, moc náhod najednou?

Nechápu, proč v tobě ta věta vyvolává pocit, že osoba která vystoupila z vlaku, ví o osobě, která v jízdě vlakem pokračovala něco víc. Tak tedy tu větu zase smažu, původně tam stejně nebyla.

Děkuju za tip :)

06.03.2021 13:38:48dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hezky zpracovaný odposlechnutý příběh. Jenom nechápu úvodní poznámku

Toto je můj příběh, ne příběh ženy, v jejíž blízkosti jsem se náhodou krátce ocitla.

Pokud je to opravdu Tvůj příběh, tak tím vyvoláš zvědavost, jak to bylo dál. Protože to víš. 

Nebo to má být jako jakási povídka na druhou? Předstírám, že je to cizí příběh, ale prožila jsem to sama?

23.02.2021 09:24:54dát kritice tipK3

Jarmilo, kvůli mě ho rozhodně nemaž. Všeobecně si myslím, že přidávat k textům obrázky není vhodné. Sám jsem k tomu měl ale taky sklony:).

23.02.2021 06:33:27dát kritice tipJamardi

Majaksi, asi jsi také chtěl číst příběh o paní. Je mi to líto. Děkuju za tip.

23.02.2021 06:31:40dát kritice tipJamardi

K3, toto je můj příběh, ne příběh paní, v jejíž blízkosti jsem krátce pobyla. Kdyby jsem měla psát její příběh, bylo by to na prózu na pokračování.  I tak bych nevěděla, v jakém okamžiku to ukončit, aby to bylo pro čtenáře završeno. Nalezením partnera? Porodem dítěte? Úspěchem v práci? Vždyť všechno se může během okamžiku změnit a vše je jinak. Nebo že došlo ke smíření s její rodinou? Toto je tak složité a komplikované, že o tom vůbec nemám odvahu psát.

Ten obrázek jsem chtěla po přečtení tvého komentáře smazat, ale teď si říkám, že je tam pro pochopení, co jsem chtěla důležitý.

 

 

22.02.2021 21:56:21dát kritice tipK3

Asi by stálo za to, na konci něco vymyslet, přidat překvapení, aby z toho byla povídka. Jinak mám rád takové rozhovory, to jo. Takhle je to spíš miniatura. Ten motorák mě taky nesedí, ruší.

22.02.2021 20:14:57dát kritice tipMajaks

takhle prevykladat rozhovor z vlaku

22.02.2021 20:13:19dát kritice tipJamardi

Křivodržko, někdy je to opravdu těžké.

Děkuju. :)

22.02.2021 20:09:57dát kritice tipJamardi

Majaksi, co je málo?

 

22.02.2021 20:06:48dát kritice tipJamardi

Vesuvanko, jsem ráda, že tě to zaujalo. Děkuju za tip.

Tomu, že dojela do Prahy věřím na 99 %. Protože i kdyby ji průvodčí ve vlaku nechtěl, mohla by dojet jiným vlakem. Jezdí jich tam hodně. Pokud si vybere rychlíky, které nezastavují často, tím rychleji. Spíše bych se bála toho potom.

22.02.2021 19:11:30dát kritice tipKřivodržka

No jo... kolikrát se stane, že nejde udělat nic víc, než někoho "vyslechnout" - teda ve významu udělat někomu vrbu. Ale kolikrát zrovna tohle, i když se to jeví jako hrozně málo, může bejt docela zásadní.

Já třeba takhle mluvil s jednou holkou - její táta dostal za vraždu třináct let. A teď se v tom to dítě plácá, že jeho rodiče ho mizerně vychovali, že je toho kus i na ní, protože je dcera vraha, proč dostal jen třináct let... tohle všechno sou hrozně těžký věci na probírání, a fakt je, že člověk musí sebrat pořádnej kus odvahy, aby o tom začal s někym mluvit. 

Někdy toho de udělat víc, jindy zase ne. A důvodů je, jako dycky, celá řada... za mě dobře napsaný. Jen tam polaď to mě / mně a bude to výborný :-)

22.02.2021 18:57:16dát kritice tipMajaks

jo a líbilo se mi taky, jak je v textu téměř důsledně naopak mně a mě

22.02.2021 18:53:46dát kritice tipMajaks

Bavilo mě to číst. Ale je to málo.

22.02.2021 18:17:01dát kritice tipJá Lucie píšu...

Jarmilo, naprosto Tě chápu :) Znám to...

22.02.2021 18:15:091 tipů dát kritice tipvesuvanka

Zajímavý a smutný příběh ze života mladé ženy, škoda, že se nedozvíme zda se dostala do Prahy a mohla začít nový život.  TIP

22.02.2021 18:00:09dát kritice tipJamardi

blacksabbath, Alegno, děkuju.

22.02.2021 17:59:15dát kritice tipJamardi

Lucie, naučila jsem se vkládat obrázky, to je začátečnický zápal :)

Děkuju.

22.02.2021 17:53:36dát kritice tipJamardi

stromečku, máš pravdu, člověk je chtě nechtě svědkem různých příběhů a událostí, vstoupí to určitým způsobem do jeho života a nedá se s tím nic dělat. Děkuju za tu poznámku i za tip.

 

22.02.2021 17:29:28dát kritice tipblacksabbath

připojuji se k již komentujícím......*/************

22.02.2021 16:08:301 tipů dát kritice tipJá Lucie píšu...

Jarmilo, ráda jsem si přečetla! Jen ten obrázek na začátku mě uvádí malinko do rozpaků... Mně se moc líbí, ale myslím, že ke kontextu povídky se moc nehodí..., ale zase hezké zpestření :)

Té ženy mi bylo v nějakých chvílích líto. Asi tím, že mám ráda také příběhy lidí v dopravních prostředcích! Jak můžeš ostatně vidět v mé povídce Rum, pivo a cigarety. Dopravní prosředky jsou něčím jedinečné! A to tím, že je tam spousta lidé s různými příběhy. Musím říct, že jsi zachytila zajímavé postřehy :) TIP!

22.02.2021 15:56:451 tipů dát kritice tipstromeček

Žít s údělem vrby není zas tak jednoduché, protože se člověk, ač nechtěně cítí částečně zodpovědný i za dění, které nemůže ovlivnit.

22.02.2021 15:25:39dát kritice tipJamardi

dievča z lesa, děkuju.

22.02.2021 15:23:44dát kritice tipJamardi

Opravila jsem to.

22.02.2021 15:16:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobře, ale ještě bych to tedy v té větě upřesnila, takhle to vzbuzuje dojem, že ve vlaku s ní hovořili dva muži... 

22.02.2021 15:12:43dát kritice tipJamardi

Goro, děkuju.

Počítala jsem i psychologa, proto píšu, že byli dva. Vlastně se neví, kolik jich bylo, ale dva určitě.

22.02.2021 14:50:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Třikrát jsem četla - a stále mi vychází jeden muž, který vede dialog s propuštěnou paní... ty v závěru zmiňuješ úsilí dvou... tak nevím...

příběh docela zajímavý, paní byla velmi otevřená, možná to jedno pivo /po letech/ napomohlo výmluvnosti...

za odposlechnutý "záznam" tip... škoda, že nevíme, jak to s paní dopadlo.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor