Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sofiina můra

23. 02. 2021
17
50
1420
Autor
annnie

Varuju vás. Tohle je maso. Tohle je jiná annnie a tentokrát nežertuje. Really sorry.

 

Sofiina můra                                                                                                        Matylda, 20.9. 2010 ráno

 

I.

Sofie spí.

Přilétá můra.

Sofie žije: Jsem malá.

                Hraju si s bratrem.

 

                Nedám ti panenku!

                Vrať mi ji!

 

                Žanetka letí z okna na dvůr.

                Skláním se nad ní:

                má rozbitou hlavičku.

                Moc ji to bolí.Pláče.

                Jsi zlý!

 

                Přichází matka: cos to provedla!?!

 

                Pláču.

                Moc mě to bolí.

 

Sofie se probouzí. Pláče.

 

II.

Můra krouží nad zavřenými víčky.

Sofie žije: Jsem malá.

                Sedím na kufru. Mám v ruce Žanetku.

                Matka bere bratra za ruku a říká: Pojď,Sofie.

                Pojď, Žanetko! Pojedeme vlakem!

 

                Je tu tolik lidí.

                Slunce praží. Mám žízeň. Žanetka taky.

                Na co tu čekáme?

 

                Slunce zašlo. Je mi zima.

                Žanetka pláče.

 

                Přijíždí vlak. Jedeme do lázní.

                Je nás moc.

                Nejsou tu sedátka.

                Nejsou tu okénka.

                Stojím a nemůžu dýchat. Nade mnou těžká peřina lidí.

                Žanetka má hlad. Nemám jí co dát.

 

                Jedeme dlouho.

                Sedím mamince na nohou.

                Sundala si střevíce, aby mě netlačily její přezky.

                Bratra má v náručí.

                Ošklivě to tu páchne.

                Lidé se modlí. Pláčou. Hádají se.

                Žanetku bolí bříško.

 

                 Vlak stojí. Čekáme. Kde to asi jsme?

                 Čekáme dlouho.

                 Dveře jsou stále zavřené.

                 Žanetka má strach.

 

                 Jedeme dál.

                 Pan K. spí ve stoje.

                 Eliška M. se počůrala. Fuj.

 

                 Jedeme.

                 Za stěnou vagónu je noc,

                 vidím to dírou po suku.

                 Žanetka se pokakala. Taková velká!

                 Moc se stydí.

                 Maminka říká: Jinak to nejde. Neplač.

 

                  Vlak stojí.

                  Dveře jsou zavřené.

                  Na co čekáme?

                  Pan K. v noci umřel.

                  Žanetka blinká.

 

                   Dveře se otvírají.

                   Jsou tu cizí pánové. Zlobí se na nás.

                   Tlačím se ze dveří.

                   Studený vzduch mi omyje tvář.

                   Maminka nese kufr. Na ruce má bratra.

                   Jdu vedle ní. Nesu Žanetku.

 

                    Stojíme ve frontě.

                    Kufr nám vzali.

                    Jsme na řadě:

                    Před námi krásný pán. Je vážný.

                    Ukazuje na Žanetku: Pryč.

 

                     Nedám tě, Žanetko! Mami!!!

 

                      Žanetka letí na zem.

                      Má rozbitou hlavičku. Umřela.

 

 

III.

Další noc. Další můra.

Sofie žije: Stojíme ve frontě.

                Kufr nám vzali.

                Jsme na řadě.

                Před námi krásný pán.

                Má krásné šaty a jezdecké boty.

                Kde má koně?

 

 

                Pán ukáže na mě: Pryč!

                Maminka se třese. Bratr pláče.

 

                Mami!!!

 

 

IV.

Jindy. Můra je tu znovu.

Sofie žije: Stojíme ve frontě.

                Kufr nám vzali.

                Jsme na řadě.

                Princ na bílém koni se neusmívá.

                Říká mamince: Vyber si!

                Maminka klečí.

                Kůň zčernal. Princ má zlé oči.

 

                Nenechávej mě tu!

                Mami!!!

 

 

V.

Odbíjí půlnoc. Můra sedí na polštáři.

Sofie žije: Jsem matka.

                Na ruce syn. Vedle dcera.

                Stojíme ve frontě: Pomoz nám, Bože!

                Jsme na řadě.

                Krásná tvář – zlé oči:

                Vyber si!

 

                Udělám cokoli: Zabij mě

                                         Vem si mě

                                         Budu ti sloužit,

                                          jen mi je nech!

 

                                          Bože!!!

 

 

VI.

K ránu. Můra sedí Sofii na zádech.

Sofie žije: Stojím na trhu. Mám červenou sukni.

                Přijíždí náklaďák.

                Řidič je fešák. Blonďák.

                Otvírá dveře, máchne bičem:

                Ven!

 

                 Krávy jsou neklidné.

                 Dívají se na mě obrovskýma očima.

                 Fešák se usměje: Vyber si!

 

                  Támhleto telátko... Je ještě malé.

 

                  Fešák mrkne: jdeme do vozu.

 

                   Ne...

                   Dlaň zakrývá ústa.

                   Ruce odkrývají prsa. Břicho. Nekřič!

 

                   Krávy bučí. Cítí smrt.

                   Fešák zčernal. Úsměv je pryč. Účtujeme:

                   Chceš to tele?

                   Nebuď hloupá, vem si radši krávu.

                   Má spoustu mlíka.

 

                    Kráva bučí. Telátko volá: Mami!!!

 

                     Pojď domů, Stračeno.

 

                      BŮŮŮ!!!

 

 

VII.

Vlak jede nocí. Můra sedí Sofii na hlavě.

Sofie žije: Mouchy nám sedají kolem očí.

                Je tu těsno. Musíme stát.

                Vlak brzdí. Narážíme do stěny.

                Na mě narážejí další.

 

                 Máme odřené boky.

                 Pokopané nohy.

                 Máme žízeň.

                 Mouchy otravují.

                 Není místo ani na to, abych se ohnala ocasem.

 

                  Vlak jede. Máme strach.

                  Malá chce pít.

                  Je tu horko. Nedá se dýchat.

 

                  Vlak zastaví.

                  Člověk máchá bičem: Ven!

                  Ukazuje: Vlevo – vpravo. Maso – mléko.

                  Vlevo. Vlevo. Vpravo. Maso. Maso. Mléko.

                  Malá vlevo. Maso.

                  Ty vpravo. Mléko.

 

 

                    Malá křičí: Mami!!!

 

                    BŮŮŮ!!!

 

Zavři oči, Sofie.

 

 

 


50 názorů

annnie
28. 02. 2021
Dát tip

Penumbro, díky! Světlou neděli přeje a.


Penumbra
26. 02. 2021
Dát tip

slušná noční můra! tip


Morticia Adams
26. 02. 2021
Dát tip annnie

To by bylo jistě velice zajímavé.


annnie
24. 02. 2021
Dát tip

Mortície, moc děkuju. My dvě tedy opravdu hodně souzníme... To je příjemný. Těším se, že tě jednou poznám trojrozměrnou... Zatím pá a.


annnie
24. 02. 2021
Dát tip

Goro, díky. Hezkej den a.


annnie
24. 02. 2021
Dát tip blacksabbath

Nojo, black... Vlastně ji mám i já, a to jsem to sama napsala... Dík moc a.


Je to hooodně drsné a hooodně reálné! Nepředstavitelné.. Mrazivý *

V případě zvířat se toho lze zříci a neúčastnit. 


Gora
23. 02. 2021
Dát tip

Za nasazení básnických prostředků pro dobrou věc tip...


blacksabbath
23. 02. 2021
Dát tip LGarra

mám....husí kůži...............................................................................*/********************


Diona
23. 02. 2021
Dát tip

a proč ne, Annie :-) ... i husí kůže čtenářů může autora naplnit radostí ...z toho, jak sugestivně a přiléhavě to napsal 


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Ó, Diono... Teď nevím, zda odpověď "To jsem ráda" je úplně vhodná... Moc díky. Přeju noc bez můr a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Milá atkij, díky. A obzvlášť díky za opakované čtení. Zatím přeju čas bez můr a.


Diona
23. 02. 2021
Dát tip

Mám husí kůži až...*Tip


atkij
23. 02. 2021
Dát tip LGarra

Opravdu maso. Občas nečtu názvy, takže si ve středu říkám: cože? Sofiina volba? A ona můra. Ano, je třeba číst názvy. Strohý styl je dynamický. Výborné napsaný Zuzanin dech od J. Katalpy se mi taky připomněl. 

Ale čtenář má být v současnosti, nebo ne?

Zatím jsem spíš překvapená, ale přečtu ještě víckrát. Za tu jinakost a obsáhlý "materiál" tip. 


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Dievča z lesa, moc děkuju. Těším se na ďalšie stretnutie tuná či v lese... Pá a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

LGarro, ráda tě tu vidím. Vysvětlovat Sofii... No, prostě jsme každej jinej a tak každej potřebujeme číst jiný texty. Což je, koneckonců, pro Písmákov ta nejlepší zpráva :) :) :) Díky ta návštěvu i tip, měj se krásně a.


nočná mora, ktorá je na svete skutočná ... dobre napísané


LGarra
23. 02. 2021
Dát tip

Snažila jsem se před týdnem komusi vysvětlit  Sophii... A teď si uvědomuju, jak marné, je cokoli vysvětlovat.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Milá Marcelko, k první části tvýho komentu (11.26) už jsem tu toho popsala dost výše. Ale k tý druhý části: zajímavá otázka. Nu, kdo ví, zda Stvořitel nevymodeloval jednotnej typ trávicí soustavy třeba proto, aby ji mohl použít stejně tak u Eskymáka jako třeba u Inda, stejně v pravěku jako v době postmoderní. Člověče, ber si za potravu to, co ti dávám - a to, co strávíš (tělem i duší)... Nebo taky aby nám ponechal svobodu volby...

Je to ovšem jen moje domněnka. Neosobuju si právo odpovídat za Něj...

Krásnej den a dík za další odkaz, pá a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Ach, Savagei... Moc děkuju. Šetři slovama, využij je radši na svý básně. VELMI si vážím toho, cos mi napsal. Krásnej den a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Milá Alegno, díky moc za účast. Těm můrám se omlouvám taky - ostatně je taky mám ráda a moc se líběj. Přeju dny i noci plný motýlů, ať už denních či nočních... Pá a.


Kdyby to slo, pribylo by tu ted minimalne tisic tipu... Tohle jsem vazne necekal a vzhledem k tomu popisu vsech tech poloh hruzy se az branim rict, ze je to krasne napsane. Ma to tolik paralel a presahu, az mam z toho husi kuzi. Napada me snad jen jedine, co alespon zcasti vyjadri muj dojem. Smekam..uz z prosteho uzasu, na soustrast, na protest, jako dukaz souciteni... Smekam a klanim se autorce... Savage Flame


Alegna
23. 02. 2021
Dát tip

uf, takové "můry" nikomu nepřeju a vlastně omlouvám se můrám, mám je ráda ...... člověk se dokáže hovat děsivě k člověku, natož ke zvířeti, věřím, že lidstvo alespoň v pochopení utrpení pokročilo vpřed


Marcela.K.
23. 02. 2021
Dát tip

Milá annie,  nevím. Sice jsem se často chovala jako tele, ale přesto do hlavy zvířete nevidím. 

Vyrůstala jsem v době, kdy bylo poměrně časté mít i na malém městě na zahradě kurník a králikárnu. Soused měl dokonce prase v chlívku i kozy... Zvířata patřila k našemu dětství a myslím si, že s námi mívala i veselý život. Králíci měli jména a vyskakovali mi z kočárku pro panenky, pásli se v kleci, kterou bylo nutné na zahradě popotahovat, muselo se jim vykydat, podestlat, nakrmit je...měli jsme to tak nějak podobně jako píše Incognit. 

Myslím si, že kdyby Bůh chtěl, abychom byli býložravci, zařídil by nám složitější trávicí soustavu. Navíc mám jednu tragickou zkušenost s vegetariánstvím a "zdravou výživou"z rodiny... vše se děje pro "něco"... vždyť víš.

Tady máš "moje maso" :-) Králíky už nechováme i když můj muž byl v učení u souseda. https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=283473

 


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Zeanddrichu, zajímavej zážitek! U filmu to možná nemuselo bejt tak silný, ale když si představím divadlo: musí to bejt dost peklo, hrát v něčem takovým... Díky za koment i za tip, přeju den jak z pěknýho filmu a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Theo, díky! Popravdě, bez pathosu to asi tak úplně není, ale tentokrát se za něj Anna nečervená. :) Díky, žes neodklonila trasu!!! Den bez masa :) přeje a.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip Alegna

Milý Incognite, já tvou zpověď nepotřebuju :)

Nicméně k tomu, cos napsal: Anna nepovažuje za tu nejhorší věc samu smrt toho zvířete. Děsí ji však, jak s ním nakládáme za jeho života. Neboť, percentuelně vzato, s láskou chovaných a opečovávaných hospodářských zvířat dnes asi není zrovna většina...

Ovšem oproti situaci před deseti lety, kdy jsem to psala, jsem též mírně posunuta. Utrpení zvířete, stejně jako člověka, beru prostě jako součást karmy. A jako součást svýho momentálního karmickýho úkolu beru nepopulární a nepohodlnou povinnost se k tomu vyjářit... S přátelským pozdravením a.


Zeanddrich E.
23. 02. 2021
Dát tip aleš-novák

Já jsem si před pár lety alespoň částečně ..prožil podobné, když stál jsem v jedné ..vedlejší roličce před bloďatým, modookým fešákem ve švihácké   ..un.iformě v  ..Osvětimi (při filmové adaptaci Lustigovy novely) 

((...)).


annnie
23. 02. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Milá Lucie, samozřejmě, že není nutný znát S.volbu. A taky ať si to čte každej po svým!!! Naopak, leckdy se v tom třeba dočte i víc, než jsem tam napsala...


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Milá Marcelko, to chápu a také jsem s takovými reakcemi počítala. Samozřejmě, že z pohledu člověka je to srovnání moc. Ale co myslíš, jak to vypadá z pohledu krávy? A jejího telátka, odstavenýho a odehnanýho od ní? Myslíš, že to cítí jinak než bezbranný dítě, přicházející o svou lidskou matku / matka, která předčasně ztrácí svý dítě?

Znovu opakuju: neodsuzuju jinej pohled na věc. Jen mě příliš nepotěší ta naše lidská naprostá alibistická sebejistota. Mně - ani třeba svatýho Františka...

 


Aleši, už si googlím :) Minimálně si přečtu anotaci :)


.. .


Lucie: to Sophiinu volbu (autor William Styron) si přečti, určitě tě zaujme...


Aleši: jojo, jasný, chápu :)


Lucie: je třeba číst i mezi řádky...:o)


To je teda maso. Ale je dobře, že o tom píšeš. Myslím že i bez patosu, věcně. Ach jo... 

Incognit - to mne také fascinuje. Příběhy našich předků a poučení, že nikdo z nás nic neví...  Co se stane.


Incognit
23. 02. 2021
Dát tip aleš-novák

No já jsem z vesnice- my jsme zcvířátka měli rádi, ne jen do doby než jsme je zabili a snědli a i dlouho poté. Prasátka mívala jména a klobásky je mívaly po nich a nezdálo se mi to ani nepřirozené, ani drastické ani kruté. Třeba klobásky z Josefa si pamatuji dodnes a to už bude pěkných 40 let... Maso se jménem vždy chutnalo nejlépe. Taky jsme vždy za života těch tvorečků pamatovali na to, že z nich jednou budou žebírka a slaninka, které budeme jíst, takže jsme se k nim chovali jako sami k sobě, vlastně byla naší součástí už za života... Teda já trochu trápil kozu, protože jsem se na ni pokoušel jezdit, neboť koně jsme neměli (pod vlivem westernů) a taky jsem nejspíše trápil psa (ale zdá se, že mu to dělávalo radost), kterého jsem v zimě zapřahal (dle návodu od Jacka Londona) do dětských saní...  


Aleši, ke komentáři 09:40:20. 

Nepřímá výzva k vegetariánství?! To jsi mě dost pobavil :D Natolik, že jsem Ti musela napsat :) 


Annnie, Sofiinu volbu jsem nečetla ani neviděla. Mám proto možný pohled jen z Tvé básně :) Snad to nevadí... Z Tvé básně jsem dokázala vytěžit hodně!

"Zavři oči, Sofie." jde brát dvěma způsoby. Nebo tak to alespoň já vnímám :) Buď, že umře anebo, že usne. Oboje moc pozitivní není..., protože se hned znovu zamyslím, o čem jsem právě četla. Jak říkáš, prostě maso!

Plác L.


Marcela.K.
23. 02. 2021
Dát tip

I přes varování v prologu jsem četla...

Mám-li být upřímná, někdy se prostě něco nepovede. To srovnání je pro mě trochu moc.

Chápu, že jsi chtěla před deseti lety burcovat, přesto kdybych si měla vybrat mezi Meryl a Krávou, Meryl vyhraje.

 


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

To Incognit:

Netroufám si Sofiinu volbu hodnotit, a sama jsem k ní měla určitý výhrady (a film jsem neviděla), ale na její obranu:

1. konkurovat autentickejm vzpomínkám na holocaust prostě možný není.

2. kniha byla psaná primárně pro americkýho čtenáře (a ne nutně totálního intoše), kterej (podobně jako možná autor) neměl tuhle zkušenost předanou s mateřským mlíkem jako my tady v Evropě...

a 3. právě autentický vzpomínky dokazujou, že možný bylo cokoli a variací, jak s touhle příšernou limitující životní zkušeností její aktéři naložili, je nespočet.

Jsem ráda, že nepopíráš hrůzy války a snad ani (ač masožravec) hrůzy živejch tvorů, který masakrujeme my lidi (mně nevyjímaje!). Když už se tedy vymezuješ ty, tak: já nečekám, že se lidstvo po přečtení mýho textu přes noc stane býložravým :) Ale co bych ráda: abychom si to v sobě zrevidovali a přiznali. A místo rychlejch odpovědí (to není cíleno na tebe!) si pokládali pomalý otázky...

Příběh tvejch prarodičů přímo vyzývá ke ztvárnění. Můžu se těšit??? Brzy si přečteme na písmáku???


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Aleši,

já bych to formulovala mírně jinak: výzva k vyšší citlivosti a poodstoupení od antropocentrickýho divadelního kukátka k dalekohledu božský bytosti... Ale ano, přiznávám: velmi si vážím každýho, kdo je ochoten a schopen se vzdát něčeho chutnýho, aniž by musel. Nicméně v žádným případě to neznamená, že odsuzuju ty ostatní nebo si jich nevážím. Sama jsem pořádně umaštěná od másla, co mi teče po hlavě dolů :) Otázku vegetariánství (popř. veganství) považuju prostě za otázku vývoje...


Incognit
23. 02. 2021
Dát tip

Faktem je, že tu knížku jsem nesnášel a považoval za nesmírně přeceňovanou- a film se mi líbil ještě méně. Nemám moc rád takové ty psychohrátky z druhé ruky (a je set sakra vidět co píše zasažený, a co si vymýšlí takový například Styron). To srovnání s krávou to mírně odpatetizovává, protože jako masožravci mi transport krav nevadí a představa Meryl Streep v roli krávy mne vysloveně baví. (aby nedošlo k mýlce, nejsem žádný popírač hrůz války -neznal jsem babičku ani dědečka z máminy strany protože oba zahynuli za války- o tom také napíši povídku, protože to byli evidentně takoví obyčejní, úplně tuctoví lidé, bez politické příslušnosti, ani bohatí, ani chudí, ani přehnaně intelektuální ani hloupí a přece po nich zůstala jen jedna fotografie, kterou před válkou dedeček poslal svému kamarádovi co zůstal v Americe a k nám se dostala až po mnoha letech oklikou. Je ze srpnového odpoledne 1937- dědeček ve vestičce s motýlkem a Babička v světlých šatech a pleteném svetříku se opírají o zánovní vůz Škoda Populár). Na druhé straně je napsáno: "Tak u nás je už také dobře. Zařídil jsem si u nádraží takový vesnický konzum se smíšeným zbožím a polnosti nás také slušně živí- i zánovní automobil jsem si mohl dovolit, ještě pár let a budeme za vodou - Fotografováno v neděli 15. srpna 1937".  No a za pár let už nebyl ani ten konzum ani ten automobil, ani ti lidé, co na té fotografii vypadají, že je ani ve snu nenapadá, že by se jim mohlo něco stát...)


to, co jsem se při čtení jen domníval, se potvrdilo tvým komentářem 09:37:20 ...

je to nepřímá výzva k vegetariánství...


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Milá Lucie, moc díky. Předpokládám, že Sofiinu volbu znáš - je to od ní ovšem pouze volně odraženo.

Na konci výzvu "Zavři oči" ovšem, bohužel, nemyslím vůbec jako uklidnění. Upozorňuju tím na to, že to, co tu předkládám jako sen, je syrová realita... Tahle báseň je mezi mejma věcma výjimečná právě v tom, že uklidňující a relativizující prvky neobsahuje... Prostě maso.

Jsem moc ráda, žes to četla. Protože náhled dospělejch tím, to jsem si jistá, nijak neovlivním. Ale u tebe - kdo ví? - to může bejt střípek do mozaiky tvýho rozhodování. A když ne, tak ne. Já nikomu jeho svobodu volby neberu - dokud teda on ji nebere někomu jinýmu :) :) :)

Přeju krásnej nemasitej den a plác a.


Annnie, tak toto jsem vážně nečekala! Bylo to teda vážně maso! Maso, které jsem po přečtení zapila mlékem. Hned bych se z této kombinace pokakala, jako Žanetka. Naštěstí jsem se uklidnila, že to byla jen noční můra. 

Bravurní popsání. Měla jsem husí kůži. Strašně moc jsem potřebovala vědět, jak to skončí! Jinak bych neusnula dnes já. Skvělá kombinace krávy. Ta tomu dodala bezpochyby další hrubost. Jak si poslední odstavce zakončila citoslovcem BŮŮŮ! Wow! To mně vážně spadla brada... 

Na to jaké to bylo maso, tak si to celkem mile zakončila slovy: Zavři oči, Sofie. To se mi líbilo! Trošku milých slov, zde chybělo. Ale sama chápu proč. Vnitře to tak čtenáře uklidnilo a možná i malinko znervóznilo, když jsi zrekapituloval, to co právě četl.

Přidávám se k zálibě výměny mluvčího! Fakt super práce! Toto bych nedokázala, možná je to tím, že nepíšu poezii :) TIP!

P.S. Dům Matylda mě také zajímá...


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Uf... Říkala jsem si: Prosecký - ten mi zas dá... Tak dobrý. Dík. Vlastně mi šlo primárně o tu krávu, jinak už je to profláknutý dost.

Matylda je můj dům. Je k tomu dojemnej příběh, kterej jednou napíšu.


Prosecký
23. 02. 2021
Dát tip

Dobrá variace. Nejvíce se mi líbí výměna mluvčího až po krávu. Ano, tak se cítí kráva ...

Co znamená ta Matylda u nadpisu? 


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Ach, Andělko... k andělským bytostem holt tahle můra přilétá... Daň za citlivost... Díky. Přeju dny i noci bez můr a.


Andělka1
23. 02. 2021
Dát tip

Ne, ne, má noční mpůra...tu knihu jsem četla celou noc, vím přesně kdy a kde...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru