Jmenuji se Tatiana původem, poházím ze Slovenska a jsem slepá. Už jako malá jsem si ráda zpívala. Vždy jsem se zavřela, ve svém pokoji a tichým hlasem si broukala písničky které jsem slýchávala. Bydlím v Novém Jičíně Na sídlišti jménem Lesná kousek od, školy lidového uměni, která je na ulici Sýkorová. A proto, že si doma zpívám písničky, které mám moc ráda tak mě někdy rodiče a moje sestra po taji poslouchají. Nedávno jsem si zpívala písničku, která se mi moc líbí a ráno jsem ji slyšela v radiu kterou moje sestra za poměla vypnout když odcházela z pokojíku když se převlíkla a chystala se do školy. A tak, sem si broukala. Ale než sestra odešla tak se zastavila, u dveřích že si něco za poměla v pokojíku. Tak než vešla tak se zarazila tiše stala za dveřmi a poslouchala, jak si zpívám.     

 

Tričko

Poslouchej, Pajuško,
co to máš za tričko?

No to je senzace,
já jen koukám

Otoč se maličko,
řeknu ti, Pajuško,
padne ti bezvadně,
to je sen

Doufám, že v něm budeš dneska venku,
doufám, že v něm budeš v noci spát
Počkej, jak tím tričkem naštveš Marťu,
já se na to tričko koukám rád

Vsaď se, že tím tričkem naštveš Marťu,
vsaď se, že ta pukne závistí
Doufám, že v něm budeš dneska venku
Já tě čekám teď na náměstí

Nikdy mě nenapadlo, že mě moje sestra špehuje. A přitom jsme byli ně co jako kamarádka. Vždycky stávala za dveřmi a poslouchala mě, jak si zpívám. a měla ještě jednu sestru. Ale ta byla z holek nejstarší a jmenovala se Saša. V naši ulici vedle nás bydlel jeden kluk který si mě vždy chránil a chrání. Před dětmi kteří se mi neustále posmívají. Snad proto že i on sám je nemocný. Také napůl slepí jmenoval se Adam. Já když se nudím tak si chodila sedávat na dětské hřiště. Jednou jsem tam zašla a sedla na houpačku a poslouchala jsem jak zpívají ptáci a smějící se děti které bohužel nemůže vidět. Jednou k ni přišlo jedno z děti a řeklo ji.

Cizí dítě:„ Pustíš mě na tu houpačku!!!“

Tatiana:„ Prosím nech mě si houpat…“   

Cizí dítě:„ Tak ty mě neposloucháš????!!!!“

Tatiana:„ Bohužel tě ne nevidím.“

Cizí dítě:„ Nedělej si země srandu vypadni s ty houpačky.

Tatiana:„ Promiň ale já tě opravdu nevidím.“

A tak ji to cizí dítě shodilo z houpačky a ani se ji neomluvím a nepomohl ji v ztát ze zemně jen se zasmál.“

Cizí dítě:„ Ha, Ha!!!“

Tatiana:„ Prosím pomož mi vstát. Prosím pomož mi.“  

Cizí dítě:„ Trhni si. To ví že. Žádný takové.“  

Byl to kluk který se tam přišel houpat a vybral si zrovna tam kde seděla Tatiana. A pak se otočil a dál se houpal. Najednou ji spatřila jedna holka.

Holka:„ počkej já ti pomůžu v ztát.“

Ta holčička byla asi o tři roky starší než já. Bylo ji asi šest let a mě ještě čtyři. A tak mě podala ruku a pomohla mě. Já ji poděkovala.   

Tatiana:„ Děkuji ti jsi moc hodná.“

Holka:„ Nemusíš děkovat. Je to slyšnost pomáhat druhém.“

Cizí holka:„ Maminka mě vždycky říká že mám pomáhat liděm kteří to potřebují.“

Tatiana:„ To je od maminky hezké a pamatuj si že má maminka pravdu.“   

A tak Cizí holčička se usmála pohladila Tatianu a řekla.

Tatiana:„ To je od tebe milé.“

Cizí – holka:„ to je samozřejmostí a nemusíš my zato děkovat.  

A tak ji zvedla a podala ji hůl. Nakonec každá šla domů. Když  Tatiana přišla domu tak šla do svého pokojíku a sedla si na židlí ke stolečku a nahmatala si jak mikrofon tak i CD přehrávač a ze sluchátky na uších které si opatrně nasadila a s mikrofonem který držela v ruce si začala si zpívat.

Tatiana:„

 

Bum bác

Takto letí motýlik
Takto letí vtáčik
Takto letí lietadlo
Cez biely obláčik

R:Bác bác bumbác
Haťa paťa zumba
Bác bác bumbác
Haťa paťa bum.

Takto skáču opice
Takto skáču žabky
Takto skáče zajačik
Čo má biele labky

 

AUTA

Jede, jede ford 
a v něm sedí lord, 
vedle něho lordka 
stará jak ta fordka. 

Jede, jede mazda, 
řídí ji pan Brázda, 
vzadu má dvě sedátka, 
na nich malá Brázďátka. 

 

Neopouštěj

Neopouštěj staré známé pro nové,
zvláště když jsou momentálně v nouzi.
Možná mají paměť jako slonové,
každé ráno tesknota je vzbouzí.

Neopouštěj staré věci pro nové,
i když barva šediví a prýská,
byly kdysi lesklé, byly chromové,
a teď se jim na smetišti stýská.

Dneska jsi tak úspěšný a nemáš strach,
žádný hřebík netlačí tě v botě,
zítra budeš opuštěný starý brach,
zítra budeš úspěšný kůl v plotě.

 

Říkej mi táto

Říkej mi táto,
že sem tvý zlato,
že sem tvá princezna,
poklad tvůj beze dna.

Říkej mi táto,
že jsem tvá pohádka,
panenka Maková,
Smíšek a Amálka.
Vochomůrka, Křemílek,
Emanuel motýlek,
že mě nikomu nedáš,
že nic lepšího nemáš.

 

A jak tak tam tak seděla a zpívali si tak tam za ní přišla je jí sestra Lívia. Ale to netušila co se tam děje. Když otevřela dveře od pokojíku tak spatřila svojí sestru jak se na židli u stolu a zpívá si. Mladší sestra Tatiana ji poslouchala jak si zpívá. V tu chvíli si ji Tatiana všimla že ji a jen řekla.

Tatiana:„ No když už mě sleduješ tak tu semnou můžeš zůstat.“  

Tatiana:„ Děkuji.“

A tak tam Tatiana zůstala a poslouchala jak je ji sestra krásně zpívá. Po několika letech kdy holky povyrostli tak se rozhodli že  Lívia bude chodit do školy lidového umění do k rouš zpívání a je ji sestra Tatiana že se bude učit hrát na kytaru. A tak se tedy přihlásily a každá z nich chodila do svého kroužku který si sami vybrali. Ostatním dětem chvíli trvalo než si zvykli že je jich spolužačka slepá. A pak Lívia tam měla spousty kamarádu. Ze začátku zpívali spousty dětských písniček ale postupně se začali učit i písničky pro větší děti.     

Jednou když měli ve škole besídku tak ji učitelka řekla.       

Učitelka – Markéta:„ Tatianou já sem slyšela že prý umíš moc pěkně zpívat.“

Tatiana:„ A odkud to víte??“

Učitelka – Markéta:„ Vím to proto že my to říkala tvoje sestra a občas tě slyším jak si zpíváš když jdeš po chodbě do třídy. Vím že nevidíš ale to nevadí. Přeci není nic špatného. Zkusíš si to a třeba uvidíš že to bude dobrý.  

Tatiana:„ Tak fajn. Já to teda zkusím.“

A tak Tatiana šla s pani učitelkou do třídy kde měli hudební nástroje. Paní učitelka ji podala mikrofon a sama si vzala kytaru. Tatianě řekla.  

Učitelka – Patricie:„ Tak Tatianu a teď mi skus něco zazpívat beztoho aniž bych hrála na hudební nástroj.

A tak Tatiana začala zpívat.

 

Na ostří nože

S každým krokem ve mně sílí
pocit, že jsme téměř v cíli
Když o trny se občas píchnem
učím se to přejít smíchem
Můžem se tak vyhnout hádce
nejsme spolu zas tak krátce

I když jsme na ostří nože
Vím žes byl jen pro mě stvoře.

 

Paní učitelka se nestačila divit jak je Tatiana šikovná. A tak si teda zazpíváme a já ti u toho budu doprovázet na kytaru. A tak jsme tam seděli a zpívali jsme. V tom tam přišel jeden z naších spolužáku a usmál se a v tu chvíli  zarazil a jen řekl.

Spolužák:„ To je moc pěkné kdo to zpíval????“

Učitelka – Patricie:„ To je Tatiana ale má smůlu že je slepá.“

V tom je zaslechl jeden Cizí kluk který neuznával postižené lidi mezi zdravími. A to jen proto že jeho otec dělá to samé. A tak když ji potkal na chodbě školy tak ji řekla.

Zlí kluk – Viktor:„:„ To je místo jen pro zdravé a ti tu nemáš co dělat.

Tatiana:„ A co má byt. To že jsem slepá neznamená že nemohu byt mezi zdravími lidmi. A vůbec ty mi nemáš říkat kde má byt a kde.“  

V tu chvílí se tam objevila jedna spolužačka Saša.

Saša:„ Hele nech ji bit je stejná jako my akorát že je slepá to neznamená že ji máme hned odsoudit.“

Zlí kluk – Viktor:„ Ale já ano.

Saša:„ Tak to jsi teda vůl. Proto že i takoví lidé s námi mohou žít i mezi námi.“

Učitelka – Patricie:„ Co se tu děje???!!!“  

Saša:„ Viktor se posmívá Tatiani.“

Učitelka – Patricie:„ Tak mi ho zavolej a já si to sním vyřídím.“

Saša:„ Viktore máš jit za paní učitelkou.“ Cizí kluk:„ Cííííí!!!!!!!!!!!!! Tak to teda ne! Je to kráva a mrzáky. A z tako ví my lidmi se já nebavím.“

Saša:„ No jak myslíš. Já to ale tak nenechám.“

V tom se tam objevila učitelka a spolužák Pavel. Kdo je to ta slečna vlastně??“

Spolužák – Pavel:„ Kdo to je za tu holku??“

Paní učitelka se otočila a řekla.

Učitelka – Patricie:„ Ty ji nepoznáváš?? To je přeci Tatiana.“

Spolužák – Pavel:„ Paní učitelko ne nikdy jsem ji neviděl a tak ji neznám.“

Učitelka – Patricie:„ To je asi tím že je tu jako nová nikdy sem nechodila.“

Spolužák – Pavel:„ Aha tak to jo. A proč se ji Viktor posmívá???“

Učitelka – Patricie:„ Ty to nevíš??“

Spolužák – Pavel:„ Ne, co??“

Učitelka – Patricie:„ Na je slepá a přesto chodí zde do školy.“

Spolužák – Pavel:„ Tak pro to se ji Viktor posmíval a neustále ji uráží. A dneska ji řekl, že je kráva a že tu nemá co dělat.“

Učitelka – Patricie:„ dobrá já si to sním, vyřídím. A neboj já to tak nechám a ně co řeknu.“

Řekl Učitelka – Patricie a Petr odešla ven. Šla pře školu a tam ho potkala na dětském hřišti jak kouři a sedí na patníku a povídá si s ji ni mi kluky a holkami. Pak zahlédla Viktora tak na ně zavolala.   

Učitelka – Patricie:„ Viktore!!!“

Viktor se otočil a spatřil pani učitelku – Patricii tak jen odsekl.   

Viktor:„ CCCC!!“

Učitelka – Patricie:„ slyšela jsem o tom že si sprostí a posmíváš se Viktore“

Zlí kluk – Viktor:„ No a co stejně je mrzák.

Učitelka – Patricie:„ No tak hle se o Tani nebudeš vyjadřovat a vůbec budeš se k ni chovat slušně. Nebo tě vyloučíme že školy. Vy že už k tomu nemáš daleko. Zavolám Pani ředitelce pro bereme to tvá chováni jak ke spolužákům tak i učitelům.“

A tak Učitelka – Patricie šla do ředitelny a všechno řekla Petrovi Sládkovi co Viktor provádí. Nejen ve škole ale i Tatiane.“

Ředitel školy – Petr Sládek:„ Tak mi ho zavolej na kobereček. Já si to sním vyřídím.“

A tak pani učitelka šla      

Učitelka – Patricie:„ Viktore máš jít za Panem ředitelem.

Zlí kluk – Viktor:„ ĆĆĆ!! Co chce ten debil???!!“

Učitelka – Patricie:„ Hele Viktore nech toho a okamžitě běž za pani ředitelem a okamžitě.“  

Zlí kluk – Viktor:„ No dobrá účo jak chceš.“

Učitelka – Patricie:„ No vidíš to jak to jde Viktore když to de.“

Ředitel školy – Petr Sládek:„ Tak Viktore dnes sem se rozhodl že tě vyloučím ze školy a napíšu vaším dopis, proč jsem to udělal???“

Zlí kluk – Viktor:„ Protože je mrzák a takové tu nemají co dělat.“

Ředitel školy – Petr Sládek:„ Vyš co jsem ti říkal. Že se tak nemáš o  Tatiani vyjadřovat. A teď už běž mam to ho dost.“

A tak Viktor odešel, šel a cestou potkal Tatianou. Podíval se na ni a šťouchl doni a Tatiana spadla.

Slepá – Tatiana:„

Prosím pomož my v ztát.“

Zlí kluk – Viktor:„ To ví že jo ty práskačko. Nic takového nato zapomeň.“

Slepá – Tatiana:„ Prosím pomož mi.

Zlí kluk – Viktor:„ Říkám ti ty krávo že ne. Se ž práskačka a nic jiného a takového.“  

A tak jak tam Tatiana ležela a prosila ho pomoc ale on ji neposlouchal a ještě doni několikrát kopl. A pak jen řekl.

Zlí kluk – Viktor:„ To máš zato že si na mě neustále stěžuješ.“

A tak ji tam nechal ležet a odešel. Šel domů. Jak tam tak Tatiana ležela. Když v tom kolem prošel jeden z mých spolužáků. Jmenoval se Kryštof ale mi jsme mu říkali Pepičku. Neboť on jediný mi rozuměl jak se cítím a byl domě zamilován ale to už jsem chodila s Alexandrem. Jednou když jsem byla venku na dvoře a seděla jsem na lavičce poslouchala jsem jak se ostatní dětská a dospělí baví.V tom tam přišel Patrik a tichým hlasem ji pozdravil a to jen pro to aby ji nepolekal.

Alexandr:„ Ahoj Tatiano jak se máš??“

Tatiana se lekla a řekla.

Slepá – Tatiana:„ Kdo je tak??“

Alexandr:„ Tady je Patrik.“

Slepá – Tatiana:„ Je ahoj. Co ti tu??“

Alexandr:„  Přišel sem se za tebou podívat jak se máš. Ale jak vidím tak se máš dobře. Jen se tě zeptám jestli něco nepotřebuješ??“

Slepá – Tatiana:„ To je od tebe milé ale nic ale jestli chceš můžeš tu zůstat.“

Alexandr:„ Mockrát a ví že budu moc rád. Nevím čím to je ale když jsem tě poprvé viděl tak jsem se do tebe zamiloval.“  

Slepá – Tatiana:„ Neblázni ví že s takovou holkou jako jsem já přeci nemůžeš byt.“  

Alexandr:„ Jako jakou??“

Slepá – Tatiana:„ No přeci s holkou která je slepá.“

Alexandr:„ Hele lásko nepovídej když tě někdo má rád tak se toho nebraň a buď sním a neutíkej před tím na tož předním.“

A tak ji Alexandrobjal a políbil. A jak tak ji držel kolem pasu aby nespadla tak ji políbil. Tatiana se lekla a upadla na zem. Alexandr ji podal ruku a pomohl ji vstát. A posadil ji znova na houpačku na které seděla. Začal ji něco vykládat a přitom ji opatrně houpal. Jak tak ji houpal tak si spolu povídali. Povídali si o tom jak je svět krásní.

Patrik:„ Vyš Tatiano jak je život krásný. Hlavně když máš po boku někoho kdo tě má moc rád. A ne že když si sama. To si pamatuj si že láska a přátelství je víc než cokoliv na této uspěchané době. Kdy si lidi neváží toho co mají. Ale ti si jiná.“

Jak tak byl nad ní sklonění Tatiana mu poděkovala a pohladila ho po tváři. A on se na ni usmál poté ji políbil a sundal z houpačky a dal ji je ji bílou hůl a jejího pejska vedl a ji chytl za ruku a šly společně k ni domů. Když k ni přišly tak už tam na ni čekali rodiče a zeptali se ji.

Rodiče:„ Tatiano kdes byla a kdo je to dle??“       

Slepá – Tatiana:„ Mami to je můj kamarád. Je moc bezvadný kluk proto že mi moc a moc pomáhá. Že???“    

Alexandr:„ Ano, ano Tatiana má pravdu. Ale já ji miluji.“

Rodiče:„ Ježiši to je od vás moc hezké.“

Alexandr:„ chtěl bych s vaší dcerou chodit neboť ji moc a moc miluji ale ona se bojí zkuste ji to vysvětlit ona mě nevěří.“

Rodiče:„ Dobře, Já to zkusím.“

Odpověděla mu na to  maminka.

A tak zavolala na manžela a řekla mu.

Maminka – Alena:„ Hele tato naše malá Tatiana se nám zamilovala. A přivedla si sebou svého přítele.

Táta – Kamil:„ To není možné naše malá holčička už není malá ale velká. A jak se jmenujete mladíku??“

Alexandr:„ Já jsem Alexandr a při jsem Tatianu doprovodit domů aby neměla cestou neměla strach.

Táta – Kamil:„ To je od vás moc hezké.“

Alexandr:„ A moc ji miluji ale když ji to řeknu tak se bráni. A říká že se bojí a také že si sní utahuju.“

Maminka – Alena:„ Tak já ji to vysvětlím

Alexandr:„ Děkuji.“

Maminka – Alena:„ Pojď sem Tatiano!!“

Tatiana:„ Co je mami????“

Maminka – Alena:„ Tatiano mám ti vyřídit do Alexandra že to s tebou myslí dobře a že se nemáš bát. On by chtěl byt jej a jen s tebou.“

Tatiana:„ Ježiš tak dobrá já mu to řeknu a obejmu ho a nechám se vest jeho životem.“  

Táta – Kamil a Maminka – Alena:„ Dobře zlatičko a držíme ti pěsti ať se ti to povede.

Tatiana:„ Ahoj Miláčku.“

Alexandr:„ Co?? Slyšel jsem dobře??“    

Tatiana:„ Ano, ano je to tak miláčku.“

Alexandr:„ Výš já jsem si uvědomila že to není jen lež a posměch ale i realita. A tak pro to jsem za tebou přišla abych ti řekla že jsem překonala strach mít někoho ráda aniž by mě lhal.“

Alexandr:„ No vidíš já sem ti to říkal a ty jsi my nevěřila.“

Slepá – Tatiana:„ Ne, ne že bych ale spíš sem se bála.“

Alexandr:„ To je dobrý já se nezlobím. Naopak jsem moc rád že už víš že to myslím vážně.“

Jednou když Tatiana šla dom ze školy a cestou si zpívala tak ji slyšel jeden zpěváčka jmenoval se Petra Janů Ale to ještě  netušila s kým to má čest. Když za koukla za roh spatřila Tatianu jak si to kráčí s pejskem a bílou slepeckou holí. A proto že dostala strach tak tam chvíli zůstala stát a po čase vyšla a pozdravila ji.   

Petra Janů:„ Dobrý den slečno.“

Tatiana se strašně lekla. A málem upadla ale naštěstí ji Petra Janů zachytla a jen řekla.

Petra Janů:„ Probůh nelekej a dávej bacha. A navíc promiň to jsem nechtěla vylekat.“   

Tatiana:„ To nic kdo jste??“

Petra Janů:„ Já jsem

Petra Janů a právě jsem slyšela jak krásně zpíváš. Nechceš jit si semnou za zpívat?“  

Tatiana:„ Rada bych ale pro to že vás neznám tak se boji a si ne. Mám strach že mě ublížíte jako každý.“   

Petra Janů:„ Neboj se Tatiano já jsem zpěváčka Petra Janů a slibuji ti že ti neublížím a nepodvedše.“  

Tatiana:„ Jejda to jste vy?? Promiňte já vás nepoznala.“

Petra Janů:„ To nic. To se my někdy stává. Ale přesto nechceš si semnou za zpívat?“

Tatiana:„ To víte že bych chtěla. Když jsem mladší tak jsem vaše písničky poslouchala a moc se mi líbili a dodneška se my líbí.“

Petra Janů:„ A která písnička se ti líbí?“

Tatiana:„ Snad tato.  Moje malá premiéra. A kdybych mohla tak bych si ji někdy zas znovu zpívala ale bohužel ji neumím.“   

Petra Janů:„ Neboj zkusíme si ji z opakovat a prosím tikej mi a klidně mi můžeš říkat Petro.“    

Tatiana:„ Ne, promiňte to nejde jste moje učitelka nebo bych byla ráda ale to se při této práci nehodí abych vám tikala.“  

A tak si začali ti kat. Jednou když  šla Tatiana ze školy domů a zpívala si  tu píseň kterou se naučila v lidové škole uměni. Tak se potkala s jednou slečnou a také byla slepá. A i ona si ráda zpívala. A měla velice krásný hlas. A tak ji Tatiana řekla.    

Tatiana:„ Jak se jmenuješ?? Máš moc krásný hlas znám jednu učitelku která je báječná a ráda učí lidi takové jako jsme mi.“  

Tatiana:„ A jak se vlastně jmenuješ?“

Šarka:„ jmenuji se Šarka.“

Tatiana:„ Těší mě já jsem Tatiana jsem také slepá a jak vidíš tak také chodím zpívat do školy lidového uměni.“

Šarka:„ Ráda bych také se učila lépe zpívat ale nemám s kým.“

Tatiana:„ Neboj já to zařídím. Třeba to vyjde.“

Šarka:„ Já se bojím že ne.“

Tatiana:„ Neboj se to bude dobré.“

A tak Tatiana si sni chvíli povídali a pak tedy šly do školy. Když tam došly ta už tam na Tatianu čekala je jí učitelka. Lidové školy uměná

Učitelka Patricie – Lidové školy umění:„ Ahoj Tatiano kdes byla tak dlouho a kdo je to hle za děvče??“

Tatiana:„ Byla jsem na procházce a za poměla jsem načas. V tu chvíli jsem potkala Šarku, že??

Šarka:„ Ano, ano je to tak.“

Učitelka –Patricie:„ A co jste celou dobu dělali??“

Šarka:„ seděli jsme na dětském hřišti na houpačkách a tam jsme si povídali.“

Tatiana:„ Ano Šarka má pravdu.“

Učitelka –Patricie:„ Tak si sedněte a vytáhněte si učebnice. Teda Tatiano pardon a ti si půst PC. Tak a začneme. Dnes se budeme učit o tom jak vypadá náš vesmír. Tak kdo my řekne jak vypadá měsíc???“

Já, já!!! Začal se hlásit Martin.“

Učitelka – Patricie:„ Tak dobře Martine. Tak pojď k tabuli začni psát a malovat náš měsíc.“    

A tak Martin začal přednášet to co se naučil a navíc co vyčetl z knih a i si našel na internetu.

Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než „měsíc“ (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ?). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.).

A tak Martin začal přednášet to co si nastudoval z jak s knih tak i internetu. Ale nejlepší věty které měl na studováno byla část z internetu

Měsíc je jediná známá přirozená družice Země.  

Učitelka – Patricie:„ Výborně Martine tak a zato máš velkou 1.

Martine:„ Děkuji Paní učitelko. A prosím nezlobte se na holky. Víte já jsem moc rád že si   

Tatiana dokáže si  užívat života i když je slepá.“

Učitelka – Patricie:„ Dobře.“

A tak hned po škole šla Tatiana do lidové školy lidového umění. Tak už na ni čekala Pani učitelka Petra Janů když dorazila tak ji pozdravila. Tatiana:„ Dobry den.“

Petra Janů:„ Ahoj Tatiana tak co jak se máš?? A pamatuješ si co jsme se naučil??“

Tatiana:„ Ano, ano pani učitelko.“

Petra Janů:„ A tak mi zazpívej mi co jsme se učily.“

Tatiana:„

 

Říkej mi táto  

 

Říkej mi táto

Říkej mi táto,
že sem tvý zlato,
že sem tvá princezna,
poklad tvůj beze dna.

Říkej mi táto,
že jsem tvá pohádka,
panenka Maková,
Smíšek a Amálka.
Vochomůrka, Křemílek,
Emanuel motýlek,
že mě nikomu nedáš,
že nic lepšího nemáš.

Ref:
Tvůj dětský smích,
ať v nás napořád zůstává.
Vždyť dětský smích,
každý zadarmo dostává.
Ať se ze světa vytratí,
všechno co se vyplatí.
Víš já tě nikomu nedám,
já nic lepšího nemám,
než tvůj dětský smích,
tvůj dětský smích,
já nic lepšího nemám,
než tvůj dětský smích.

 

Petra Janů:„ No teda  Tatiana. To jsme se neučili ale jak koukám tak si fakt dobrá že se dokážeš naučit i tak těžkou písničku. No nic zatuhle píseň máš dvě velké 1*. 1*. A jen ta dál  Tatiano.“   

Tatiana:„ Děkuji Paní učitelko.“

A tak když na druhy den ve škole ve třetí hodině hudební výchově se bavily o tom že by šli zpívat do dětského domova. A tak se zeptala.

Učitelka –Patricie:„ Tak a teď budu vybírat někoho z vás kteří půjdou se mnou zpívat. No vidím že se k tomu nikdo nemá tak tam půjdu sama.“

 A tak se po hodině rozloučily a kady ze žáku šel domů. Jen Taina zůstala ve škole. Sama ve třídě si nacvičovala co si chystala tu besídku o které věděla dřív než jim to pani učitelka oznámila. Každou hodinu se učily koledy na Britku a Taina si někdy po hodině vyučováni zpívala jiné písničky které jim chtěla sama bez Pani učitelky a spolužáku zazpívat. Jednou ji Pani učitelka zaslechla jak si zpívá tak k ni přišla blíž dveřím třídy a potichu poslouchala jak Taina zpívá.  

Tatiana:„ Na srdci“

 

Na srdci

Bylas mi loučí
Světlem, pochodní 
A teď nesnesu tvůj žár
I když se loučím
Ještě mnoho dní 
Ponesu v sobě ten svár

Tak ako dáždnik
Chránil si moju tvár
Dnes vo mne zúri búrka
Chceli sme navždy
Spoločne vítať jar 
A teraz neviem ujsť kam

 

Učitelka –Patricie:„ Není zač Tatiano. Ježiš to jsem netušila že ji tak šikovná. Já jsem velice ráda že dokážeš učit i něco jiného než co bych chtěla já. A tak víš co. O vánocích bude besídka v jedné školce. Nechceš jit semnou jím zazpívat koledy??“

Tatiana:„ Je, to je milé. Budu jen ráda.“A tak  každou hudební výchovu se učili vánoční koledy, ale ona místo toho aby se učila písničky na besídku. Tak se učila písničku kterou nazpívala skupina slza. Potom Tania potom dostala za úkol aby mohla sama vybrat jakou ona chce písničku kterou bude sama zpívat. A tak si Taina vybrala písničku od Lukáše Adamce. Aniž by to Pani učitelka věděla. Tak Taina se svou sestrou si občas zazpívali. Livia uměla hrát na kytaru. A tak si občas ses voji sestrou Tainou. A tak každý večer si Taina spivala a Livia ji doprovázela na kytaru.

 

Slza - Chmýří pampelišek

David Stypka, Ewa Farna - Dobré ráno, milá

Píseň pro Báru Špotákovou

 

 Slza - Chmýří pampelišek

Ve stínu svejch ulit a zvyklostí,
Dál jdem od nebe, když touhy spí
Když dávný touhy v nás jen spí.

A svět je jak řeka, když táhne proud
Já však chci plavat a nejen plout
Chci tempa dělat nejen plout.

Mám v hlavě hlas, co dál mi připomíná tiše dny 
Kdy u Mrázků, krad jsem Ti tulipány
Zázrak se denně stal 
Svět ještě nebyl klišé 
Čas hru za náš tým hrál

 

David Stypka, Ewa Farna - Dobré ráno, milá

Ještě jsem nespal, milá
a už asi nezaberu.
Ne, prášky nechci
možná jen ty, co už se po nich neproberu.

Moc dobře víš, můj milý
že většinu tvých stavů beru.
Ale tohle nechci,
teď platím příliš, jen za důvěru.

Píseň pro Báru Špotákovou

Dětské sny jsou prý jen pára
mně se ale povede
až vyrostu být jak Bára
a přes to vlak nejede

Být jako Bára
být jako Bára
být jako ona
chtěla bych
jako Bára
jako Bára
taková chci vážně být

 

A tak jsme každý večer seděli na posteli a zpívali jsme si. Segra mi jednou k vánocům koupila sluchátka, mikrofon malí rádio na CD a sama stojan na Stojany na noty aby si tam mohla pokládat zpěvníky a papíry s písničkami.  

 

Bagr – Adélka

David Stypka, Ewa Farna - Dobré ráno, milá

Slza – Chmýří pampelišek

Věra Martinová – Ó pane náš

Lukáš Adamec – Šílený

Kelly Family – Svatý Josef

 

Když už bylo pozdě tak Livia šla spát. Jednou když byl víkend tak si holky zas zpívali a v tom je slyšela jejich máma. Když otevřela dveře od jejich pokojíku tak najednou uviděla Lívii s Tainou jak tam sedí na posteli a Tainou si zpívá Lívie ji u toho hraje na kytaru. Chvíli se na ně tiše dívala a když Taina dozpívala tak jim zatleskala. Lívie zvedla hlavu a řekla.

Lívii:„ Co tu děláš mami??“

Máma:„ přišla jsem vám říct že je už čas oběda. Ale jak vidím tak nemáte čas. Tak vás nebudu rušit.“

Lívii:„ Neboj nebudeš.  Naopak jsme moc rády že jsi tady. Aspoň si poslechneš jak Taina pěkně zpívá.“  

A tak tam máma vešla do jejich pokojičku posadila se do křesla naproti postele kde spala Taina dívala se na holky. Když Taina skončila tak ji mama zatleskala a řekla.

Mama – Taina a Lívii:„ To jsem nevěděla že jste tak šikovné. Mohu za vámi chodit vás poslouchat jak pěkně zpíváte???“

Taina:„ Klidně mami.“

A tak jim poděkovala a popřála jím hodně štěstí. A každý den Po škole jsem si udělala úkoly pak chodily do školní tělocvičny a tam jsem nacvičovala písničky. Jednoho dne když strašně pršelo tak se holky zdržely. V tom je tam nachytal školník který každý večer v deset hodin za mykat.

Školnik – Emil:„ Co tu děláte???“

V tom se Taina strašně lekla až spadla. V tom ji školník – Emil pomohl podal ruku a pomohl ji v ztát a pak se ji omluvil.

Školník – Emil:„ Je pomiň to jsem nechtěl.“  

A tak ji Školník – Emil pomohl v ztát a zeptal se.

Školník – Emil:„ Co tu děláte?“

Lívii a Tainou:„ promiňte. Mi tady skoušeme. Na Vánoční koncert který bude v dětském domově.“

Školník – Emil:„ Tak to jo. Tak tu můžete trénovat ale buďte tu opatrné.“

A tak se Lívii s Tainou slíbili že budou na sebe opatrné. Když už bylo blízko vánočního času tak obě byli připravené na to zpívat před dětmi. A tak všichni jak oni dvě tak i cela třída šly do dětského domova. Když tam přišli tak už tam na ně některé děti čekali u dveřích. Bylo to děti kterým bylo asi tak kolem šesti až osmi lety najednou tam přišla Pani ředitelka a přivítala je  pak je odvedla do jedné herny kde si hrály různé soutěže a jiné hry. A tak když měla přijit tak ji to den předtím nachystali tak aby jim to vyhovovalo. Poskládali židličky, lavičky a místa pro děti na vozíku tak aby dobře viděli a slyšeli celé vystoupeni.Potom jedna z vychovatelek s údržbářem donesli stojan na no ti a ladič na její mikrofon. Když konečně došly tak už všechny děti a i dospěli byli v herně. V tom se jedna z holčiček postavila a šla Tainou a podala ji ruku. Něco ji dala do ruky a odešla. Byla to bílá růže. A tak holky začali hrát a zpívat.

 

Vánoční

Ve vzduchu cukroví,bude ho dost.
Ať už jsi kdokoli,jsi u mě host.
Vždyť tu jsou Vánoce,láska a mír,
bejt spolu do noci,jako táta a syn.

Zvonky už hrajou,tak nechme je znít.
Děda je pod parou,tak nechme ho žít.
Dárky už balím,ale nechci jít spát.
S Kevinem do rána budu rád...sám..

 

Vánoce na míru

Postavím vodu na čaj,
Ulice venku zní tak tiše,
Je pět a večer už začal,
Jen práskaní ohně je slyšet,

Konečně zase spolu,
Na oknech námraza, 
A my, u jednoho stolu,
Na loňsky rok jsme navázali,
Vychází první hvězda,
Hezčí den v roce neznám,

Přijďte všichni věřící

Přijďte všichni věrní

Radostné a triumfální

Přijďte, přijďte do Betléma

Pojď a uvidíš ho

Narodil se král andělů

Přijď, dejte nám ho obdivovat

Přijď, dejte nám ho obdivovat

Pojďme, abychom ho zbožňovali Krista Pána

 

Zpívejte sbory andělů

Zpívejte v exaltaci

Oheň zpívejte všichni nebe nad obcí

Sláva Bohu

Všechna sláva v nejvyšším

Přijď, dejte nám ho obdivovat

Přijď, dejte nám ho obdivovat

Pojďme, abychom ho zbožňovali Krista Pána

 

Bůh odpočívá nad vámi pánové

Bůh tě odpočívá veselí, pánové

Nechte nic, co vás zděsí

Nezapomeňte na Krista našeho záchrance

Narodil se vánoční den

Aby nás všechny zachránil od moci satanů

Když jsme byli z cesty

O, zvuk pohodlí a radosti

Komfort a radost

O, zvuk pohodlí a radosti

 

Od boha našeho nebeského otce

Přijel požehnaný anděl

A jistým pastýřům

Přinesl to stejné

Jak se narodil v tomto Betlémě

Syn boha podle jména

O, zvuk pohodlí a radosti

Komfort a radost

O, zvuk pohodlí a radosti

 

Svatá noc

Oh, Svatá noc

Hvězdy jsou zářivě zářící

Je to noc

Z našeho drahého spasitele

Dlouho leží svět

V hříchu a někdy v pine

Dokud se neobjeví

A duše cítila, že to stojí za to

 

Vzrušení naděje

Unavený svět se raduje

Pro přestávky

Nové a slavné ráno

 

Padněte na kolena

Slyšte hlas anděla

Ach noční božský

V noci, kdy se narodil Kristus

Ach noční božský

No v noci

Ach noční božský

 

Rolničky

Jingle zvonky zvoní zvonky celou cestu

Ach, jaká je legrace jezdit

V Santas vánoční sáňce hej

Jingle zvonky zvoní zvonky celou cestu

Ach, jaká je legrace jezdit

V Santas vánoční sáně

 

V noci se hýbe

V nádherné vánoční sáně

Po celém světě jde

Směje se po celou cestu

 

Vánoce na míru

Postavím vodu na čaj,
Ulice venku zní tak tiše,
Je pět a večer už začal,
Jen práskaní ohně je slyšet,

Konečně zase spolu,
Na oknech námraza, 
A my, u jednoho stolu,
Na loňsky rok jsme navázali,
Vychází první hvězda,
Hezčí den v roce neznám,

 

Bagr – Adélka

Spíš, určitě jen spíš,
proč to zabolí, když se podívám?
Všichni pláčou - spíš,
určitě jen spíš,
proč se nevzbudíš, když tě objímám?

Vstávej, vždyť sis chtěla hrát,
já jsem sluha a ty král.
Tak vstávej, v noci můžeš spát,
není nic o co víc bych stál.

 

David Stypka, Ewa Farna - Dobré ráno, milá

Ještě jsem nespal, milá
a už asi nezaberu.
Ne, prášky nechci
možná jen ty, co už se po nich neproberu.

Moc dobře víš, můj milý
že většinu tvých stavů beru.
Ale tohle nechci,
teď platím příliš, jen za důvěru.

 

Slza – Chmýří pampelišek

Ve stínu svejch ulit a zvyklostí,
Dál jdem od nebe, když touhy spí
Když dávný touhy v nás jen spí.

A svět je jak řeka, když táhne proud
Já však chci plavat a nejen plout
Chci tempa dělat nejen plout.

 

Věra Martinová – Ó pane náš

Svou vlídnou lásku -Svou vlídnou lásku,
dej nám, ó Pane náš.
Ať jsme tvůj zástup -Ať jsme tvůj zástup,
přej nám, ó Pane náš.
Ať líp se dýchá -Ať líp se dýchá,
dej nám, ó Pane náš.
Ať mocná pýcha -Ať mocná pýcha,
nedusí život náš.

 

Kelly Family – Svatý Josef

Sv. Josef a Ježíšek
Polibek na tvář dal
A dítě Ježíš říká
Že mně píchnul se svým vousem

Pastýři přicházejí
Pastýři přijíždí
Uctívání dítěte
Uctívání dítěte

Které se již narodilo  

Najednou všechny děti začali také zpívat a tleskat do rytmu. A tak Tatiana přestala zpívat a jen řekla

Tatiana:„ Tak kdo chce můžete zpívat s námi.“

A tak v tu chvíli veškeré děti začali zpívat jak koledy tak i písničky které nepatřili ke vánočním koledám. V pozadí u dveřích stala Petra Janů a jen z u žasem poslouchala Tatianu jak krásně zpívá. Jen u toho přemýšlela kdo je ta holka která ji doprovází na kytaru. Jak tam tak seděli a zpívali když už bylo sedům hodin večer tak se Lívii a Tainou rozloučili a odešli pryč s herny kde jim zpívali.

Lívii a Tainou:„ Tak se mějte krásně a tady máte každý malí dáreček.“

A tak Lívie a Taina dala každému z dětí malí baliček s vánočním papírem. A najednou za nimi přišla jedna patnácti léta holčička která byla napůl slepá. Pozdravil a tichým hlasem se zeptala jaké je to byt úplně slepá.

Napůl slepá – Alenka:„ Slečno mohu se zeptat. Jaké je to bit slepá?“

V tu chvíli se ozvala jedna z Paních vychovatelek.

Vychovatelka – Sára:„ Aleno!! Ovládej se!!!“   

Napůl slepá – Alenka:„

Tatiana:„ Jen ji nechte je to dobře že se ptá. Vždyť ona to prožívá. Tak pro to se ptá.“

Vychovatelka – Sára:„ Tak dobře jak myslíte.“  

Tatiana:„ Víš Alenko já jsem se s tím UŽ srovnala Taky odmalička jsem slepá a tak mi to nepřijde. Ale mám také problémy s ostatními spolužáky. Také se mi posmívají a ukazují si na mě jako bych ně co hrozného a ošklivá ale já si s toho nic nedělám. Pojď a neboj se budu ráda když si se mnou za zpíváš. A tak Alenka šla za Tainou. Když za ni došla tak ji sestra Tainii postavila vedle ni. Lívii si potom sedla na stoličku kterou měla vedle Taini a začala hrad. Zpívali koledu.

 

Vánoční

Ve vzduchu cukroví,bude ho dost.
Ať už jsi kdokoli,jsi u mě host.
Vždyť tu jsou Vánoce,láska a mír,
bejt spolu do noci,jako táta a syn.

Zvonky už hrajou,tak nechme je znít.
Děda je pod parou,tak nechme ho žít.
Dárky už balím,ale nechci jít spát.
S Kevinem do rána budu rád...sám..

To k Vánocům patří

Časy se mění, 
dřív o Vánocích...
sen propadal snění, 
když venku padal sníh.

To k Vánocům patří,
tak jak děda mráz.
Jak svíčky a kapři, 
jak víra co je v nás...

 

Štědrý večer nastal

Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal

Atmosféra vánoční, už mi leze krkem.
Cítím se být v řetězech, a cítím se svým smrkem.
Připadám si jako ten můj malej stromek na chviličku.
Vždyť i na mě visej koule a mám, taky špičku,
fakt že jo.

Proč bych se měl veselit, no řekni důvod máš-li.
Nechci házet střevícem, hodil bych si mašli.
Letos dárky rázně bojkotuju, jen jeden si dám. 
Prostě nebudu lejt olovo a vyleju se sám no fakt že jo.

 

Jsou svátky
Uklizený dvůr i práh
hospodyňky v zástěrách
jídel plný stůl, chuť marcipánu
v slánce pepř a sůl, a víno v džbánu

Vládne všude mír a řád
lidé lidem přijdou přát
snítka pro štěstí a ubrus bílý
tak nechme bolestí a poseďme chvíli...

 

A tak si všichni zazpívali a hlavně Alenka. Právě se ji splnil její sen. Neboť si zazpívala ze svou sestřenkou která měla štěstí že měla dobré zázemí. Zato ona ne. Je ji mama se oni nestarala a tátu bohužel  neměla. A to že byla napůl slepá tak to měla od malička. Neboť ji mama týrala tak že s toho bohužel oslepla. A tak ji Tatiana nabídla jestli by nemohla bydlet u nich.

Tatiana:„ Aleno nechceš bydlet unás??“

Alenka:„ Když já nevím. Asi ne vaši by to nepovolili.“

Lívii:„ Neboj to se nějak udělá že Tatiano“

Tatiana:„ Ano, ano máš pravdu Lívie. Taky s tím souhlasím.Ale musíme to ještě  probrat z našima.“

A tak když to skončilo a holky šli domů s tátou mámou tak se začali o tom bavit.

Jak tak se o tom bavil v tom mama Tatiana a Lívia

řekla.

Maminka Tatiana a Lívia:„ Dobře holky jak chcete ale připrav tese na to bude těžké.“    

Tatiana a Lívia:„ Mi víme mami.“

A tak se holky oblékly a pak Lívia pomohla Tatianě. Pak šly spolu ven. Tatiana si celou dobu zpívala a Lívia také. V tom je potkal jeden kluk a byl to zrovna ten kluk který se jednou zastal Tatiani. Najednou se otočil pozdravil je Alexandr.

Alexandr:„ Ahoj holky.“

Lívia a Tatiana:„ Ahoj.  

Alexandr:„ Je hoj Tatiano. Jak se vede miláčku?? Dlouho jsme se neviděli.“

Tatiana:„ To jsem ráda že tě slyším Alexandře.“

Tatiana tam jen tak stála a občas něco řekla. Ale jinak tam mlčky stala. V to ji Alexandr objal a Tatiana se usmála. Políbila ho. A tak se ho také Tatiana políbila řekla.

Tatiana:„ Miláčku nechceš jít k nám??“

Alexandr:„ Ne spíš mám jiní nápad. Tatiano nechceš jít semnou do kyna. I když vím že nevidíš tak si myslím že bude legrace.“

Tatiana:„ Tak dobře.“

Alexandr:„ Už mám koupené lístky na Zápisník jedné lásky.“

A tak se na chvílí  rozloučili a každý z nich šel k sobě domů. A tak když šla Tatiana domů tak ji cestou potkal ten cizí kluk, který ji neměl rád. A tak když šel kolem ni Viktor a hned ji shodil na zem. Pak potom doni párkrát kopl a nakonec rychle utekl a nechal ji tam ležet. Jak tam tak bezmocně ležela. Když v tom kolem šel jeden z malých chlapců, který šel zrovna do školní družiny. Když spatřil Tatianu jak tam tak bezmocně leží. Místo toho aby ji tam nechal ležet tak se ji snažil pomoci. Ale proto že nebyl dostatečně silný tak se rozhodl že půjde a sežene někoho  nebo několik kluku kteří by Tatiane nemohl pomohl nebo pomohli ji v ztát. Zachvěli se ten malí chlapec vrátil s jedním dospělým pánem.  mu zaklepal na rameno a řekl.       

Hodný – malí chlapec – Ivo:„ Dory den prosím potřebuji pomoct. Za rohem leží mlada pani a nemůže v ztát.“  

Mladý Kluk - Radek:„ Tak počkej já ji pomůžu. Jen my ukaž kde to je.“

Malí chlapec - Ivo:„ Tak poťte semnou.“  

A tak ta šli a když tam přišli tak tam  Tatiana ležela na zemi a strašně plakala a tekla ji krev z nosu a rozbitého čela. A tak Mladý Kluk – Radek zavolal záchranku a mladíkovi řekl aby zavolal na polici. A tak i udělali.

A tak Mladý Kluk – Radek zavolal záchranku a mladíkovi řekl aby zavolal na polici. A tak i udělali.

Když všichni dojeli tak ji opravdu našli zemi. Mladík jim vysvětlil že ji tam už tak našel. A tak mu Policie řekla.   

Policie:„ Tak dobrá a jestli chcete tak můžete jet sni.

Mladý Kluk - Radek:„ Dobrá a děkuji moc.“

Policie:„ Není za.“

Mladý Kluk - Radek:„ Ale je.“

A tak ten kluk jménem Radek jel s doktorem do nemocnice. Když tam dojeli tak ji přeložili na jejich lehátko a odvezli ji do jedné ordinace kde ji ošetřili a pak se jeden z doktorů rozhodl že si ji tam nechají na pozorováni a tak tam Tatiana zůstala. Ten cizí kluk jménem Radek odešel a jen řekl.

Mladý Kluk – Radek:„ Mějte se ale jen mi řekněte komu mám říct co se stalo s tou slečnou??“

Policie:„ Mi nevíme. Ale nebojte mi to zjistíme. A pak vám dáme vědět. Dáte nám na sebe nějaké z pojeni??“

Mladý Kluk – Radek:„ Určitě, tady máte moje číslo. 404 505 763 Mobil.“

Policie:„ Děkuji vám nebojte budeme čekat a mi vám také dáme vědět.“

A tak když se Patrik nemohl dočkat tak ji zavolal na mobil. Najednou to zvedl někdo cizí. A tak se Patrik zeptal.

Alexandr:„ Ano kdo je tam???“

Ten hlas v telefonu se představil jako zdravotní sestřička.

Zdravotní sestřička – Alena:„ Dobry den ano tady Alena.“

Alexandr:„ Ano, Tak co je  Tatiane.“ 

Zdravotní sestřička – Alena:„ Vy jste kdo?????“

Já jsem je ji kluk. A nevíte jak je Tatiane??“  

Zdravotní sestřička – Alena:„ A má rodič?“

Alexandr:„ Ano, ano má.“

Zdravotní sestřička – Alena:„ Nevíte kde bychom je mohly sehnat??“

Patrik:„ Nebojte já to zařídím, jen mi prosím řekněte jak se má Tatiana??“

Zdravotní sestřička – Alena:„ Nebojte se Tatiana se má dobře. a nebojte se bude v pořádku, má jen pár škrábanců a zlomenou ruku. Jinak všechno bude v pořádku.“

Alexandr:„ Mockrát děkuji sestřičko.“

Zdravotní sestřička – Alena:„ Není zač.“

Najednou se tam objevili rodiče Tatiani. Máma s vyděšením výrazem v očích se zeptala.

Máma – Tatiani:„ Co se tu děje?? A jak to že je dceruška v nemocnici??“

Zdravotní sestřička – Alena:„ Nebojte vaše dcera bude v pořádku.“

Je ji máma si utřela slzy co měla na tvářích a vysmrkala se. potom ji je ji dcery  manžel otec Tatiani objal a řekl. 

Otec – Tatiani:„ Neboj miláčku Tatiana bude zas v pořádku. Vždyť víš přeci jaká je bojovnice.“

Říkal Táta – Tatiani a přitom i on sám měl strach. Mezitím tam Tatiana ležela s na pojenýma přístroji a spala. A jak tam tak Tatiana ležela tak se tam přišel podívat Alexandr. V tu chvíli se ho mama – Alena od Tatiani se ho vzteky zeptala.

Máma – Alena:„ Co tu děláš!!!!! A kdes byl když se to Tatiani stalo!!???“

Patrik:„ šel jsem domů. Pro to že jsme se rozloučili a každý jsme šli domů tak pro to jsem sní nebyl.“

Máma– Alena:„ To jsi tak nezodpovědní!!!“

Stala na pro ti němu pěstí mu tloukla na hruď a přitom strašlivě křičela a brečela. Manžel ji od něj od trhla a řekla.

Otec Kamil – Tatiani:„ Ovládej se Aleno tím nic nezmůžeš.“

A tak se máma –Tatiani sklidnili ale přecejen jen na malou chvíli. A pak zase začala křičet. A ji zdravotní sestřička píchla iněkci na uklidněni a tak se mama Tatiani kapičku uklidnila. Když už bylo pozdě tak táta s mámou od Tatiana se rozloučili s Alexandrem a šli domu. Alexandr jím jen řekl.

Alexandr:„ Mějte se a když budu něco vědět tak vám zavolám. Prosím jestli vám nebude 567 395 218 To je moje číslo.“  

Táta – Kamil:„ Tak děkujeme.“

Tak odešli a Alexandr tam zůstal. Přemluvil Pana primáře aby mohl byt sni na intenzivní péči v pokoji. A tak mu to Pan primář povil. A tak si Alexandr vzal židli a sedl si vedle je ji postele potom ji chytl za ruku a řekl.    

Alexandr:„ Co mi to děláš Miláčku prosím probuď se jsme tu a je nám smutno. Hlavně tvoje rodičům mě tvé sestře Lívia. A tak si pak Alexandr slonil hlavu a lehl si na je ji nohy které měla přikryté peřinou. Za dva dni se Tainai probrala a pohnula. Patrik se lekl a hned se zvedl. A povídal.   

Alexandr:„ Jejda Tainai to jsi tu. To jsem rád. Miláčku že jsi se probrala.“   

Tatiani:„ Je to je krásné že jsitu.“

Alexandr:„ Pš moc nemluv si vysílená. A vyčerpává tě to ještě víc než si miláčku. A v klidu spinkej miláčku.“   

A tak Tatiana usnula. A spala, když vtom se tam objevil ten Zlí kluk – Viktor.  

Zlí kluk – Viktor:„ Tak ti jsi ještě tady ty mrcho. No počkej.“

A začal ji ubližovat kdyby kolem nešla zdravotní sestřička tak by asi Tatiana byla po smrti. Ale pro to že sestřička zmačkla alarm na ten pokoj kde ležela

Tatiana když tam doběhli jak ochranka tak i doktoři tak ho chytli a jeden ho omamil choloforomem aby ho uspal by už nemohl na Tatianu. Pak ho odnesli do pokoje kde nikdo nebil a zavolali Policii. Když policie dorazili tak jim zdravotní sestřička ukázala kde leží. Když došly do pokoje tak tam ten

Zlí kluk – Viktor připoutání aby nemohl utéct pohnout se.

Policie:„ To jste udělali dobře.“

 A tak si toho Zlí kluk – Viktor přebrali a odvezli si ho sebou na stanici. Tam ho začali v zpovídat proč to udělal a jaký důvod ho k tomu vedl. A tak jím to ten Zlí kluk – Viktor řekl.

Zlí kluk – Viktor:„ No a co stejně takový mrzáci jako je ona tu nemá co dělat.“

V tom se Patrik zvedl a rozběhl se ještě štěstí že ho jeden z těch policajtu zastavil nebo by ho byl schopný Alexandr zabít. Ale pro to že tam byli policajti tak nemohl. A tak proto se jen zmohl nato mu plivnout do obličeje. A jen řekl.

Alexandr:„ Tak tady máš co sis zasloužil hajzle.“

A pak odešel a rovnou šel za Tatianu. Když tam došel tak tam Tatiana ležela byla znova připojena na přístrojích, drželi ji v umělým spánku. Jak tak čas plynul tak se Tatiana pomalu probouzela a když už byla úplně vzhůru tak si ji tam ještě pár dní nechali na pozorováni a pak ji pustili domů. A tak Tatiana šla domů a Alexandr se rodiči od Tatiani domluvil že by u nich mohl pár dní zůstat. V tu chvíli se stalo něco nečekaného. Táta – Tatiani mu nabídl jestli by u nich nechtěl zůstat napořád. A tak Alexandr řekl.  

Alexandr:„ Konečně jsi dostal co sis zasloužil ti svině jedna.“

A tak pak Alexandr s Tatianou odešli domů a proto že Tatiana byla ještě unavena tak si lehla do postele a usnula. Alexandr si vzal židli a seděl vedle ni. Díval se jak Tatiani spí a přitom

Ji u tom zpíval je ji oblíbenou písničku.

 

Málo mě znáš

Je smutný ráno i mračna pláčou
slunce nám někdo vzal
stopy tvejch slůvek mou duší vládnou
zbytky tvý lásky ve mně jen jsou

A být jenom tvůj
má duše touží
s tebou se smát
a nechci brečet, vždyť to znáš

Málo mě znáš
a málokdy víš
že hořím láskou
nad hlavou mi hvězdy jdou

 

Někdy se i pomodlil to co ho jako malého babička učila ta tak si to pamatoval.

 

Otče náš

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Amen. 

 

Jak tak se Alexandr modlil tak se Tatiani probrala. A jak ji Alexandr držel za ruku sním pohnula když se otáčela na bok. Na jednou se Alexandr lekl až sebou cukl. Zvedl hlavu Tatiani a uviděl sedět vedle sebe Alexandr. V tom se Alexandr zvedl sklonil se nad ní a políbil ji a jen řekl.   

Alexandr:„ Ahoj miláčku vítej zpátky. To jsem rád že ses probrala už jsem myslel že o tebe přijdu.“

Tatiani:„ Je už pryč?!“

Alexandr:„ Neboj miláčku už je pryč, nebo už ti neublíží.“  

Tatiani:„ Mě se zdálo že tu byl a chtěl mě zabyt.“

Alexandr:„ Ano, ano to se ti nezdálo. Ale už tu není. Už ho zavřeli tak ti už neublíží. A neboj miláčku jsem tu s tebou. Stejně jako tvojí rodiče a tvá sestra.“  

Tatiani:„ A kde jsou?“

Patrik:„ sou tady. Sedí na chodbě a čekají. Chceš je vidět??“

Tatiani:„ Ano, a hlavně svou sestru Livii.“

Alexandr:„ Tak dobře já ti ji zavolám. Ale předtím tě musí vidět lékař.“

Tatiani:„ Dobrá.“

A tak Alexandr vzal zvonek a zazvonil na sestřičku. Když tam sestřička přišla tak viděla Tatianiu jak tam leží a drží Alexandr za ruku. Tak mu sestřička řekla aby nechvíli odešel a že pak zavolá. A tak Alexandr odešel na chodbu. V tom ho spatřila Livie zeptala se ho.

Livie:„ Tak co Patriku už je vzhůru??“

Alexandr:„ Ano. teď jsou tam lékaři.“

Livie poděkovala odejmula Patrika a šla to hned říct rodičům kteří seděli v čekárně a pospávali.   

Livie:„ Mami a tati Tatiania je už vzhůru už se probrala.“

Mama:„ A co??!!“

Livie:„ Nevím ale zeptej se Patrika.“

Máma – od holek:„ Livie??“

Livie:„ Ano, ano jen se zeptej.“

A tak se mama od holek šla zeptat Alexandr jestli je to tak jak to říká Livie. A Alexandr ji nato odpověděl.

Alexandr:„ Ano no je to tak. Tak se pojďte na Tatianou. Ona bude moc a moc ráda.“

A tak jako rodiče tak i sestra se stra Livie šly za svou velice nemocnou sestru Tatianou. Když tam přišli tak Tatiana ležela a usmívala se. Sice ne tolik jak obvykle ale přece jenom se smála. A tak ji Patrik políbil a řekl.

Alexandr:„ To nic miláčku, neboj se ty se s toho dostaneš a budeš brzo zdravá. Jen musíš vydržet a byt silná miláčku.“ Tatiani:„ Ne, ne to nejsem.“

Alexandr:„ Ale ano jsi přeci si zvládla jsi spoustu jiných věci.“

Tatiani:„ tak dobře jak myslíš.“  

A tak jak tam Tatiani ležela tak natáhla ruku a tichým hlasem řekla.

Tatiani:„ Miláčku pojď sem.“

Poté ho k sobě Tatiani přitáhla a jen řekla.

Tatiana:„ Miláčku pomož mi vstat.“   

Alexandr:„ Ne, prosím, ještě ne. Jsi moc slabá.“

Tatiana:„ No dobrá ale že mi pomůžeš vstát??“   

Alexandr:„ Tak dobrá.“

A jak dny plynuly tak Tatiana čím dál víc a víc uzdravovala až byla hodně zdravá. Jednou když byla Tatiana ještě v nemocnici tak se Alexandr rozhodl že ji pořídí psa. A tak šel do prvního obchodu kde prodávali zvířata tam se zeptala. Jestli neví kde prodávají pejsky.

Paní ze zveryneksu Saša:„ Ne bohužel pejsky tu neprodáváme ale zeptej tese v útulku.“

A když mu prodavač řekl že v útulku a jeto hned za rohem tak Patrik poděkoval odešel.

Prodavačka útulku – Lenka:„ Dobrý den co si přejete??“

Alexandr:„ Mockrát vám děkuji a nashledanou.“

Prodavač útulku – Lenka:„ Není zač.“

A tak Alexandr odešel a šel do prvního útulku který uviděl. Tak se zeptal jestli tu nemají nějakého zlatého retívra?? Když mu prodavačka řekla že ano tak šli společně dozadu na dvůr kde měli spousty pejsku a koček. V prostředni kleci sedělo krásné malé štěňátko této rasy. A tak Alexandr prodavačce řekl.

Alexandr:„ Ano toho si vezmu.“

A tak Alexandr si pejska vzal a zaplatil, rozloučil se. Pak se vrátil do nemocnice. A tam se zeptal jestli tam může zůstat s pejskem u ní v pokoji. Po nějaké té době když už  Tatiana byla trošku zdravá tak poprosila Alexandra aby ji pomohl v ztát. A tak ji Alexandr ji pomohl a Tatiana ho políbila i přesto že neviděla jak Patrik vypadá tak ho měla moc ráda. Jednou ho rukama přejela po obličeji aby si mohla představit jak asi vypadá. Chvíli si povídali pak, poté se rozloučily a každí nich šel domů. Když Tatiana přišla domů tak se zavřela do svého pokoje a začala si zpívat. Tentokrát zpívala jenu z jejich oblíbených písniček.    

 

Come Back Teo M

Long time, some time ago
you broke my heart
and you broke my soul
you keep on going
on and on
and i was hoping
that you'll come back

Won't you come back to me,
come back to me my love
Come back to me, come back to me my love
Won't you come back to me,
come back to me my love

 

You kept on hoping
for the day to come
when you and I
would be like one
it never happened
why should I lie
always hoping that you'll come back

Won't you come back to me,
come back to me my love
Come back to me, come back to me my love
Won't you come back to me,
come back to me my love

And he will come
and fill my heart
with the love
that i want

Won't you come back to me,
come back to me my love
Come back to me, come back to me my love
Won't you come back to me,
come back to me my love

Long time ...

 

Brothers and sisters

When we were kids
We shared

bread
We shared our toys
And we were friends

Then mama left
Us all behind
We survived
And had big dreams

Then later on
We shared guitars
We rocked the stage
And wrote good songs

First we were poor
Then we were rich
We cried and laughed through all that time

Brothers and sisters

We had our fights
We had our laughs
We had our tears rollind down our cheeks

 

A když se to smí tak ji zatleskal. Ale to Tatiani netušila že tam ten Alexandr je a poslouchá ji jak si zpívá. Pak se Tatiani se ze ptala.   

Tatiani:„ Jejda to si ty Alexandře???“

Alexandr:„ Ano lásko, ano to jsem já.“ A tak jak tak se bavili, tak je tam pozoroval je ji pejsek který ji Alexandr pořídil. V tom zaštěkal a Tatiani se lekla.

Tatiani:„ Kdo to je??“  

Alexandr:„ To je tvůj pejsek kterého jsem ti pořídil.“ Tatiani:„ Jaké má jméno?“

Alexandr:„ Tak to nevím to záleží jen na tobě.“

Tatiani:„ Děkuji ti miláčku.“

Alexandr:„ Není zač sluníčko.“

Tatiani:„ Ale je.“

A tak si povídali a Alexandr se na ni podíval a Tatiania měla skloněnou hlavu a usmívala se A nakonec řekla.   

Tatiani:„ Už vím jak se bude jmenovat. Bude se jmenovat Uličnice.“

Alexandr:„ To je moc pěkné jméno pro pejska.“

Tatiani:„ Není zač.“

A tak si Tatiania pejska nechala. A jak pes rostl tak ho pomalu učili jak se chovat k slepím lidem. Jednou když šla Tatiania domů ze školy a zpívala si tak ji potkal jeden moc hodná holčička která měla v rukou dvě malé štěňata. A jedno z těch malých pejsku ji dala a řekla ji.  

Holčička – Eliška:„ Tady máte jednoho z mích pejsku. Vím že ho budete potřebovat stejně jako on vás.“

A tak ji Tatiania poděkovala a rozloučilise. Tatiania šla domů a malička také. Pak Tatiania cestou potkala. Svou sestru Sestra – Livii. Je ahoj Slepá – Tatino co tu děláš??“

Slepá – Tatina:„ Nic jen jsem se přišla podivat jak se vám vede.“

Mezitím tam stal Alexandr a také ji poslouchal jak si  zpívá.

Slepá – Tatina:„ kdo je tam.??“

A když se to smí tak ji zatleskal. Ale to Tatiani netušila že tam ten Alexandr je a poslouchá ji jak si zpívá. Pak se Tatiani se ze ptala.  

Tatiani:„ Jejda to si ty Alexandře???“

Alexandr:„ Ano lásko, ano to jsem já.“  

A tak jak tak se bavili, tak je tam pozoroval je ji pejsek který ji Alexandr pořídil. V tom zaštěkal a Tatiani se lekla.

Tatiani:„ Kdo to je??“ 

Alexandr:„ To je tvůj pejsek kterého jsem ti pořídil.“

Tatiani:„ Jaké má jméno?“

Alexandr:„ Tak to nevím to záleží jen na tobě.“

Tatiani:„ Děkuji ti miláčku.“

Alexandr:„ Není zač sluníčko.“

Tatiani:„ Ale je.“

A tak si povídali a Alexandr se na ni podíval a Tatiania měla skloněnou hlavu a usmívala se A nakonec řekla.  

Tatiani:„ Už vím jak se bude jmenovat. Bude se jmenovat Uličnice.“

Alexandr:„ To je moc pěkné jméno pro pejska.“

Tatiani:„ Není zač.“

A tak si Tatiania pejska nechala. A jak pes rostl tak ho pomalu učili jak se chovat k slepím lidem. Jednou když šla Tatiania domů ze školy a zpívala si tak ji potkal jeden moc hodná holčička která měla v rukou dvě malé štěňata. A jedno z těch malých pejsku ji dala a řekla ji. 

Holčička – Eliška:„ Tady máte jednoho z mích pejsku. Vím že ho budete potřebovat stejně jako on vás.“

A tak ji Tatiania poděkovala a rozloučilise. Tatiania šla domů a malička také. A pak Tatiania cestou potkala i velice známou osobnost a přitom si zpívala si tak ji potkal,  Ewu Farnou která je můj idol stejně jako Paddy Kelly. A pro to i ji si někdy pustím.

Ewa Farna – Jaky to jen nebo

Ewa Farna – Dobré ráno, milá

Ewa Farna – Vánoce na míru

Janek Ledecky – Ryba Rybě

Jakub Děkan – Co bejvávalo už není 

Třeba jako teď.

 

Vánoce na míru

Postavím vodu na čaj,
Ulice venku zní tak tiše,
Je pět a večer už začal,
Jen práskaní ohně je slyšet,

Konečně zase spolu,
Na oknech námraza, 
A my, u jednoho stolu,
Na loňsky rok jsme navázali,
Vychází první hvězda,
Hezčí den v roce neznám,

Jestli si můžu něco přát,
V balícím papíru Vánoce na míru,
Jestli si můžu něco přát,
Probudit zas to dítě v nás,

Už nelítáme tam a zpět,
Ve vzduchu je to tajemné cosi,
Sníh zakryl všechen spěch,
A zvony se rozléhají nocí,
Vychází první hvězda,
Hezčí den v roce neznám,

Jestli si můžu něco přát,
V balícím papíru Vánoce na míru,
Jestli si můžu něco přát,
Probudit zas to dítě v nás,

Jestli si můžu něco přát,
Úsměv v nás
Jestli si můžu něco přát,
V balícím papíru Vánoce na míru,
Jestli si můžu něco přát,
Probudit zas ten úsměv v nás .

 

Dobré ráno, milá

Ještě jsem nespal, milá,
a už asi nezaberu.
Ne, prášky nechci,
možná jen ty, co už se po nich neproberu.

Moc dobře víš, můj milý,
že většinu tvých stavů beru,
ale tohle nechci,
teď platím příliš, jen za důvěru.

Dobré ráno, milá,
kdes celou noc byla?
V koupelně jsou vlasy,
měl jsem zase stavy.

Dobré ráno, milá,
kdes celou noc byla?
Říkaly mi hlasy,
žes mě opustila.

Chci někam jít, můj milý,
někam, kde už jsme byli.
Můžeme tam i zůstat,
kdybychom se přinutili.

Možná chceš jít, má milá,
tisícem různých směrů.
Já správný neznám,
tak promiň, asi ti ho nevyberu.

 

Co bejvávalo už není 

Pogy, lego, brzo si vstával,
snaka na Nokii každej hrával.
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum,
s Kevinem máme sami celej dům.
Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát,
nebo se otočím a už nebudu hrát.
Vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlova,
kostičky si z vás, přeci každej davá.

Co bejvávalo už není,
a všechno se to mění.
I ty, i já ,
i to naše snění.
Co bejvávalo už není,
a všechno se to mění.
I ty, i já,
i to naše snění.

Pokáč:

Byli jsme malí, chtěli bejt velký,
všechno, co známe, jsme okoukali z telky.
Co bylo dřív, dneska dávno není,
jako líbko a vytáčený připojení.
Všichni svý diskmeny měli v kapsách narvaný,
všechny díly Xeny na kazetách nahraný.
Zlatý časy kdy v Esu jeli legendární fláky,
a holky na zdi pokojů lepili Luneťáky.
A já a Děkys taky.

 

Janek Ledecky - Ryba Rybe

Ryba rybě vyprávěla
jak by zase letos chtěla
k lidem dobrým na svátky
a na Štěpána nazpátky

Bez Vánoc to není zima
jak to loni bylo príma
ani ploutví nehnula
a jak vánočka kynula

Druhá ryba mlčí poslouchá
jak o sítě voda zašplouchá
je čas Vánoc

Vánoční strom republiky
děti oči jak knoflíky
hladily mě po hřbetě
nó bylo krásně na světě

Sympaťáci s podběrákem
ceny za kus brali hákem
do kafe si rum lili
nó a jak si mě vážili

Když došla domu tak si vlahla sešity a učebnice. A začala se učit, když už měla úkoly hotové tak šla do své místnosti kde si chodila zpívat. Byl to pokoj po její Babičce, která už zemřela. A tak si zni Tatiania spomoci své sestry zařídila svou zkušebnu zpěvu jen pro to, aby ji nikdo neslyšel a nikoho tím neobtěžovala. A tak si tam zpívala. Jednou k nim přišel ten kluk, který ji zachránil před klukama který, se ji smály. Byl to přeci je ji přítel. Ale to rodiče pořádně nevěděli. A tak když se jim představil a zeptal se.

Alexandr:„ Prosím vás je tu Tatiana??“

Maminka:„ Dobry den ano je Tatiana doma. Co byste rád??“

Alexandr:„ Mohl byste mi ji zavolat??“

Mama od Tatiani.

Maminka:„ Tatiano máš tu návštěvu!!!

Tatiania:„ Opravdu??? A kdo to je???''

Maminka:„ Ano. však uvidíš sama.“

Taina:,, Tak už jdu.''

A tak Taina. Když došla ke dveřím tak se zeptala.

Taina:,, Kdo je to?''

Alexandr:,, To jsem já.''

Tanina:,, Je ahoj miláčku."

Alexandr:,, Přisel jsem za tebou. Slyšel jsem jak pěkné za zpíváš. Nechtěla by si mi taky něco zazpívat?''

Tanina:,, Ano, a kdo ti to řekl???“

Alexandr:,, Já jsem tě jednou slyšel ve škole. jak jsi šla po chodbě.“

Tanina:,, Ty jsi mě špehoval??“

Alexandr:,, Né to bych si nedovolil. Nato jsou tady jiní.“  

Tanina:,, A kdo??“

Alexandr:,, Tak se oteč a pořádně poslouchej.“

A Tak se Tanina otočila. A začala pozorně poslouchat.

U jednoho sloupu stali kluci a tři holky a pomlouvali ji. Jeden z kluku na ní ukázal prstem a jen řekl.

Zlí kluk – Viktor  z party:„ Vidíte tu holku. To je mrzák. Jak můžou dovolit aby chodili takoví lidé k nám do školy.“

V tom se Tanina naštvala a řekla.

Tanina:,, Co máš proti??

Zlí kluk z party:„ ty k nám nepatříš. Jsi mrzák a patříš mezi takové jaké jsou oni.“ 

Tanina:,, No dobrá jak myslíš?? Právě sis o to řekl. No pojď blíž.“

Zlí kluk – Viktor  z party:„ Dobrá co uděláš ty Krávo??!!!“

Tanina se naštvala a jednu ubalila. Ale to on ani nečekal. Jak může žena udeřit kluka na tož slepá. A tak se otočil a odešel a jen dodal a přitom měl skloněnou hlavu a jen dodal.   

Zlí kluk – Viktor z party:„ No to si vypiješ.“

Tanina:,, Ty si myslíš že se tě bojím.“

Jen dodala Tanina a usmála se a odešla. Všichni co na chodbě stáli byli jak zaraženi i učitel který šel zrovna do hodiny Zeměpisu do třídy 1.B  

A šly z party. Když Tanina došla ke dveřím třídy tak jí ten zlí kluk chytl a přirazil ji ke zdi a začal na ni křičet. 

Zlí kluk – Viktor:„ Co si myslíš??!! Že ti ustoupím tak to se holčičko mýlíš!! A nemysli si teď ti nikdo nepomůže proto že tu nikdo není!!!“    

Tanina:,, Pust mě.“

Najednou se tam objevil Alexandr.

Alexandr:,, Necháš jí!!!!“

Zlí kluk– Viktor:„ Hele přišel tvůj bodigard.“

Alexandr:,, Hned ji pusť!!

Zlí kluk– Viktor:„ To ví že jo, nic takového je to coura a takové tu nepatří. Má byt jinde než mezi zdravími lidmi ale patři mrzákům!!!!“   

Alexandr:,, Cos to řekl?!!“

Zlí kluk– Viktor:„ Ano, ano je to mrzák!!“

V tom se Alexandr naštval a rozběhl se a praštil ho pěstí do obličeje.

Ale to ještě netušil že si to Viktor nenechá libý a

Vráti. V tu chvíli se z toho stala velká rvačka. A tak se tam ti tam rvali. Když v to se tam objevila učitelka. V tam přišla učitelka.

Učitelka – Patricie:„ Děcka co je tady!!!!?? Okamžitě toho nechte!! Tak slyšíte, nechte toho a klid!!! Teď mi každý z vás řekne co se tu vlastně stále stalo a proč jste se prali. Tak začneme třeba ti Viktore.

Zlý kluk – Viktor:„ Ta tu nemá co dělat. Je to jen mrzák co zpívá ale nic jiného nezvládne.“

Alexandr:,, Cos to řekl?!! Ty hajzle!!“

Učitelka – Patricie:„ klid nebo na vás zavolám ředitelku a oba vás vyloučí.“

Alexandr:,, Tak dobrá paní učitelko.“

A tak se Alexandr uklidnil a sedl si na lavičku kde se dávají boty nebo papuče na přezutí. A jak tam tak seděl tak vedle na druhé straně lavice seděl.

Zlý kluk – Viktor:,, A celou tu dobu tu dobu co tam seděli tak ji Viktor sprostě nadával a urážel ho.

Ředitel školy – Petr – Sládek a okřikl ho. Když v tom se tam objevila sestra od Livie. A zeptala se.

Sestra – Livie:„ Co se tu děje sestřičko??“

Slepá – Tatina:„ Ale nic Livie to jen Viktor mi začal zas nadávat a posmívat se mi.

A pan Ředitel mu udělil výstražnou důtku zato že se ke mě má ne má tak chovat. Aha tak, tak to jo. A tak se rozhodl mu udělí ředitelskou důtku. A tak se i stalo. A pote všichny odešly z ředitelny a každý šly do svých tříd. Když už bylo po škole tak Slepá – Tatina šla zpátky domů. Jak tak šla kolem obchodu s hudbou tak tam zaslechla jednu moc pěknou písničku 

 

Bratři a sestry

Když jsme byli děti,
Sdíleli jsme chleba
Sdíleli jsme naše hračky
A byli jsme přátelé. 

Potom máma opustila
Nás všechny.
Přežili jsme
A měli velké sny

Později
Jsme sdíleli kytary
Stoupali jsme na jeviště
A psali dobré písně

Nejprve jsme byli chudí,
Poté jsme byli bohatí
Plakali jsme a smáli se po celou dobu.

Bratři a sestry

Měli jsme naše boje
Měli jsme náš smích
Měli jsme naše slzy valící se po našich tvářích.

Pak jsi šel svou cestou
A já šel mojí
A léta ubíhala.

Láska přišla na naši cestu
Svatby ve vzduchu
A děti se narodily.

Bratři a sestry,
Spolu jsme silní
Bratři a sestry
Vydržte.

Bratři a sestry
Spolu jsme silní
Můžeme to udělat znovu
Oh, můžeme to udělat znovu.

Tady stojíme
Na jevišti
Léta jsou pryč a my jsme stále silní.

Stále zpíváme
Stále se usmíváme
A dnes jsme tu jako jeden

A vy jste stále zde
Naše drahé publikum
byli jste nám věrní po celé ty roky.

Přes vzestupy a pády
Jste nás podporovali
Vaše láska nás převedla skrz
Skrz těžké časy

Bratři a sestry …

Pro vás opustila mise a pro mě je dokončila.
Dala nám nástroje k přežití a naučila nás milovat.
A nesla jsem její slova ve svém srdci a věřila jsem všechny ty roky. 
„Dělej super práci.“

Bratři a sestry …

V tu chvíli se zastavila a začala si broukat tu píseň. Najednou ji někdo zaslechl. Jedna ze slavných zpěvaček. Jmenovala se Lucie Vondráčková. Když kolem mni Slepá – Tatina prošla tak ji Lucie pozdravila.

Lucie Vondráčková:„ Dobry den slečno.“

Slepá – Tatina se strašně polekala a malém upadla. Kdy ji Lucie nestačila rychle chytnout.

Lucie Vondráčková:„ Ó pardon to jsem nechtěla. Jste v pořádku??“

Slepá – Tatina:„ To nic. Nic se neděje. Jen to že jsem se lekla proto že nevidím. A vy jste kdo?? Jestli se smím zeptat??

Lucie Vondráčková:„ Promiň já jsem se zapomněla představit. Jmenuji se Lucie Vondráčková a jsem zpěvačka.“

Slepá – Tatina:„ Jé to krásné ale je škoda že vás nemohu vidět.“

Lucie Vondráčková:„ To  nic, to nevadí je jen hlavní že mě aspoň můžeš slyšet. Vyš co já ti zazpívám.“  

Slepá – Tatina:„ Dobrá a mockrát vám děkuji.„

Lucie Vondráčková:„ A pak mi můžeš zazpívat i ty. Co ty nato??“

A tak si sedly vedle sebe a jedna druhé zazpívali. Když Lucie Vondráčkova Uvědomila že Slepá – Tatina u mi velice krásně zpívá tak ji nabídla jestli by chtěla zpívat.

A proto že Tatina byla z nabídky zaražena tak ji nato prvně odpověděla.

Slepá – Tatina:„ Prosím dáte mi chviličku na rozmyšlenou??“

Lucie Vondráčková:„ No určitě klidně několik dní.“

A tak Slepá – Tatina se ni rozloučila a šla domů. Doma to řekla mamince a tatínkovi a hlavně své sestře Sestra – Livei. A jak mile jim to řekla tak ji nato rodiče a sestra řekly.

Sestra – Livei, Táta – od holek a. Ti se na Slepá – Tatina na ně usmála řekla ano. A tak ji na to máma odpověděla

Máma – od holek:„ Ani neváhej Tatino běž. Máš jedinečnou šanci a tak se ti vyskytne jen jednou za život tak neváhej běž. A tak se teda

 Slepá – Tatina zvedla rozloučila se a šla. Když tam došla tak zrovna šla kolem Lucie Vondráčková.

zpěvačka - Lucie Vondráčková:„ Tak co?“

Slepá – Tatina:,, Ano půjdu do toho.„

A tak jak tak běžel a Slepá – Tatina se stále zlepšovala až zní byla opravdová krásně zpívající slečna a co Alexandr tak ten celou tu dobu stal při ni. Jednoho krásného večera na jejím vystoupeni v Lipníku nad Bečvou kde je jich Máma narodila také i vyrůstala. Alexandr stál pod podiem a v ruce držel  růže po třetí písničce vyšel na podium a požádal Slepá – Tatinu o ruku.

Alexandr:,, Tatino vezmeš si mě??“

Tatina s toho byla prvně celá vedle ale pak řekla.

Slepá – Tatina:„ Ano.“

I sami rodiče od Tanni s toho byli překvapeni proto

že to nečekali. Když Alexandr tani předaval květinu tak ji u toho políbil a tak se za několik měsíců vzali.   

                                            KONEC

---