Tajný život Filištýna Dupky

Filištýn Dupka chtěl celý život napsat román. Ten román měl být o něm a o tom, jak prožít skvělý život. Samozřejmě by se v něm nejmenoval Filištýn Dupka, ale Jack Buchar a nebyl by skladník v Zelenině, ale tajný agent Jeho Veličenstva. Taktéž by neměl metr šedesát, brýle a uhry, ale dva metry, blond vlasy a byl by mistr v karate. Jeho soukromý život se v onom zamýšleném románu také mírně lišil, na rozdíl od plachého panice Filištýna byl Jack obletován mnoha modelkami, s nimiž zažíval denně mnohá erotická dobrodružství. Ale až na tyto drobnosti by to byl v podstatě celý Filištýn.

Každé ráno, když jezdil tramvají číslo šest do práce, spřádal v hlavě příběhy, kterak jeho alter ego Jack vyráží ve svém kabriolet značky Mercedes po stopách bídáků. Vedle něj by seděla jeho poslední přítelkyně Laura, chlípná mladá hraběnka z Essexu, zasnil se Dupka a nesměle pohlédl na naproti sedící studentku, která si četla článek o fermentaci biomasy. Pochopitelně si ji neopovážil oslovit. Jakmile vystoupil u areálu Zeleniny, představoval si, jak si Buchar ve svém Mercedesu při lascivním hovoru s hraběnkou jednou rukou vytahuje doutník, druhou zapalovač a řídí kolenem. „Chci tě,“ vydechne Laura. „Hned tady a teď, za jízdy!“

„Mladej, zapomněl sis píchnout,“ vyrušil ho z myšlenek strážný na bráně. „Na co vy mladí furt myslíte,“ utrousil znechuceně.

Filištýn Dupka si tedy poslušně označil lístek a nastartoval svůj vysokozdvižný vozík. Sotva se rozjel pro první palety, ihned ho napadla další zápletka. Jack Buchar prorazil Mercedesem závory Buckinghamského paláce a ještě za jízdy vyskočil, aby vlastním tělem ochránil královnu před plánovaným atentátem. Stočil vozík do smyku a po dvou projel kolem regálů.

„Mladej, co blbneš!“ okřikl ho mistr. „Jestli vysypeš tu mrkev, tak si mě nepřej!“

Filištýn se omluvil a poslušně odvezl naloženou mrkev na expedici. Tam se vybavovala parta kamioňáků, kteří čekali, až jim skladníci naloží dnešní rozvážku. Filištýn se opět zasnil. Náhle viděl skupinu teroristů, kteří v docích čekají na obchodníky se zbraněmi. Tajný agent Jack Buchar, převlečený za šéfa místních mafiánů, k nim pomalu přijel ve svém kabrioletu a ledabyle prohlásil: „Vy jste tady pro ty chemický zbraně?“ V zápalu jeho imaginace mu nedošlo, že repliky smyšlených postav říká nahlas.

„To bylo dobrý, mladej,“ probudil ho do reality smích kamioňáků. „Slož ty chemický mrkve dozadu a přivez ještě nějakou radioaktivní petržel.“

Filištýn Dupka se pomalu vracel zpět k regálům, když v tom ho zastavil mistr a rozhlédl se.

„Poslouchej,“ zašeptal. „Přestaň říkat těm kamioňákům bližší informace o kvalitě našich potravin, kdo ví, komu by to mohli prozradit.“

„Já nic, šéfe, to byl Buchar,“ bránil se skladník.

„Kdo?“ podivil se mistr.

„Ale nikdo,“ mávl rukou Filištýn a rozjel se pro tu petržel.