Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas
Autor
Lami
Od věků k věkům cestou svou
nesmírným mořem stále pluji,
v bezhnutí dál se pohybuji
mrtvolným tichem temnotou.
Vím o té vaší Knize knih
a vědět, tušit, co je smích,
chechtal bych se nepokrytě.
Stařec, žena nebo dítě...
Nemívám soucit s žádným z nich.
Je pouhý prostor, teď a tady,
ubohé jsoucno bez nálady,
nevím, co dobro je, co hřích.
Dívám se stále pouze vpřed.
Nepoznám radost, lásku, štěstí..,
pohled upřený ku věčnosti,
nikdy se neohlížím zpět.
Sleduji nekonečnou cestu,
uvnitř pustiny mráz a led,
děsivý oku je můj vzhled
a krásku Smrt mám za nevěstu.
https://www.youtube.com/watch?v=GpxFUo7oxWM&pp=ygUfcG93ZXJ3b2xmIC0gd2UgZHJpbmsgeW91ciBibG9vZA%3D%3D
5 názorů
Evženie Brambůrková
03. 03. 2021Moc pěkné.
No, fyzici by možná oponovali, ale Shakespeare a Ovidius by jistě souhlasili. Osatatně takový sonet 60 je téměř o tomtéž:
Jak vlna za vlnou, jež k břehùm v dálce plyne,
jdou naše minuty vstříc konci děsný let!
Za ty, jež minuly, se hrnou stále jiné
a všechny řítí se ve věčném spěchu vpřed:
jednou se narodíš a spatříš světlo světa,
lopotně dozráváš a ani´s nedozrál
a už ti hrozí pád, tvou slávu zlomí léta
a Čas ti uloupí vše, co ti kdysi dal.
Čas protkne jako meč kvetoucí snítku mládí
a hlodá na všem, co urodí zemský sad,
i krásy vyhloubí do čela vrásky kradí
a jeho kose nic nemůže odolat.
Jen mùj verš odolá a navzdor zpívá dál
pro věky budoucí na tebe chválu chval.