V duchu

Dnes ráno rozlil se po zemi den

začalo svítat a já byl sám

na přídi lodi mé pod názvem sen

kam pluji se v duchu sebe zas ptám.

Možná, že k ostrovům mraků tam na nebi

možná, že k obzoru pastvin a luk

a tam kde dotýká se země s Oreby

jsou stíny ticha jen a Božích muk.

A pára polibků stoupá teď nahoru

za všechna vítání a všechna sbohem

a slunce zvedá již temnoty závoru

a ptáci ve větvích zpívají lidem.

Jak malí andělé s křídly a zobáky

vidí nám do duší až na dna jejich

tam slov jsou plameny a ostré bodáky

a v jiných láska zas a voní šeřík.

Já přijdu za tebou s náručí růží

počkám až u střelnic minou se všichni

a papír krepový slepený k špejli

zavoní parfémem dětství a višní.