Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kořeny

07. 03. 2021
0
0
162
Autor
blecha113

 

/107/                                                                                            24.4.2015- 6.3.2021

Kořeny

Je léto a mě to táhne někam dál

Jednou větou bych se tady všeho vzdal

Někam letět, najít v dálce svůj cíl

A tam ležet a vzpomenout si jak jsem žil

Když jsem malý chlapec byl….

 

Jako kluk, od sukně svojí mámy

Ani krok, a přesto na kolenou šrámy.

Sousedův plot, a po něm na kalhotách díra

Ale doma, láska , naděje a víra

Co nikdy neumírá….

 

Od školních lavic měl jsem otlačené lokty

Odřené uši když mi vůbec nešly počty

Čas letěl, první lásky, první pády

A já nechtěl, tomu všemu čelit zády..

Dospělý a přesto mladý….

 

Přišly děti, druhé třetí zaměstnání

Svatba, rozvod , nekonečné stěhování

Chuť to skončit jsem snad milionkrát měl

Ale teď, můžu říct že já jen chtěl…

Opřít se létu do křídel…

 

Ref: Vzlétnout na křídlech léta, někam do světa, bez starostí

        Prožít lásku co vzkvétá, co se neptá, je radostí

        S dětmi smát se jak blázen, nebát se o zem, nesoucí

        Oblohu modrou jak bazén, počmárat vzkazem všem budoucím….

        Že láska žije…v každém srdci tlukoucím….

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru