.......... lidech určitě ne.

Bude to ještě také o jelenovi. A ten zřejmě nebyl sám, ale vyrazil si na výlet s celou rodinou.

Vyšla jsem na zahradu. Chvíli jsem si připadala jako stopař na dalekém severu. Sněhu bylo místy ještě nad kolena a mně se do něj opravdu nechtělo. 

Podle stop jsem usoudila, že tu byla kočka, zajíc a něco s kopýtky. Menšími i většími. Myslím, že se jim říká spárkatá zvěř.

,,Tak na zahradě nebyl žádný člověk, jen jeleni," hlásím své objevy. 

,,Jo, a taky se potvrdilo to, říkal soused. Opravdu nám rozkopali plot." Ne sousedi, ale jeleni. Vypadá to, že se u nás vše svede na tuto havěť, ale kdybych měla zjišťovat, zda to byla srna, laň, srnec nebo něco dalšího podobného, stejně bych je nerozlišila. Označujeme je prostě jeleni.

,,Půjdu ti pomoct, sama to neuděláš," obouvá se Olina a je milé slyšet, že mi někdo pomůže. Babi byla přesvědčená, že to zvládnu levou zadní.

Plot, vysoký skoro dva metry, měl ve dvou polích vykopané krajinky. Možná se jelen jen opřel, při kvalitě našeho plotu by mu stačilo, kdyby se podrbal.

,,Takže já kladivo a hřebíky, ty kus provazu a nějak to zbastlíme."

Za chvíli je hotovo a z dálky to vypadá jako nové. Třeba si to pomyslí i naši návštěvníci.

Abychom se nenudily, máme v záloze poslední skříňku. Copak asi ukrývá za překvapení? Už jsme tam jednou nakoukly a tak si bereme gumové rukavice a  vysavač. To bude nutné.

,,No, fuj! Tady snad měly ty potvory hnízdečko," potvrzuji tím jen babiččino tvrzení, že je tam někde myš.

Ta ale podle babi chodila o kus dál na mouku. Nevím proč, když tady měla hezčí prostředí. 

,,Nikdy jsem neslyšela, že by tu byly knihy," strkám opatrně ruku do regálu a vytahuji první skvosty.

Pokud byste se chtěli stát pionýrským vedoucím, šance tu byla. Pozůstatky dob dávno minulých, kdy měl děda kroužek mladých radioamatérů, jsou tak trochu ohlodané. 

Možná i pytel starého Rudého práva by někdo podrobil zkoumání, ale já ne. Stejně tak sebrané spisy mnohých soudruhů mi mohly být ukradené. Stačila mi kdysi zkouška z marxismu-leninismu, abych necítila potřebu něco podobného ještě někdy číst.

Myší hovínka zarachtala v hadici luxu a následuje rozkousaný papír. Myší obyvatelé již dávno opustili toto Bohem zapomenuté místo a literátrní výběr jim zřejmě také moc nechutnal.

To jsme na tom stejně.

Pár knih mělo ještě nějakou výpovědní hodnotu a tak byly uchráněny.

Do skříňky dám pytlíčky s myším odpuzovačem, které jsme loni koupily s babičkou při poslední návštěvě drogerie. Umístit jsme to ale zapomněly.

Žasnu, jak tu babi mohla žít sama. Teď jsme tu dvě a já bych myšky nerada slyšela.

Už tu není nic, co by jim mohlo chutnat. 

Ještěže tu máme ten nový záchůdek. Protože jak se říká:

,,Kdo se bojí, se..  v síni."