Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Krátké štěstí 3/3
datum / id10.03.2021 / 518098Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaNa konci podzimu,
zobrazeno178x
počet tipů14
v oblíbených0x
Krátké štěstí 3/3

Když pak ta rána přišla – a­ když jsem ji po čase vstřebal –, j­el jsem se jim omluvit. Čekala mě sprcha: jejich pohledy byly cizí, řeč nejistá. Ohromen, zdrcen jsem odcházel.

Nedovyslechnutou, nedopovězenou omluvu jsem za dveřmi napsal na lístek, zastrčil za kliku a­ odešel, navždycky.

Z pohledu dneška je to zlá pohádka z jiného světa, ale­ byl to skutečný svět náš.

Už ničeho nelituji, prožil jsem si zkusmo kratičkou svobodu jednoho jara a jednoho léta, a ta mi za účast stála. Dnes bych nejednal jinak, bylo vzrušující a krásné účastnit se, nestát stranou dění, jež vřelo dlouho potlačovanou touhou po pravdě a vyvolávalo růžovou naději. Účastnit se celou myslí, celou bytostí, přes bdělý dohled velkého režizéra, jemuž loutky vypovídají poslušnost, i přes jistotu, že s nimi brzy ztratí trpělivost. Když ty tanky přijely, připravoval jsem se na horší konce než jen odsouzení k věčnému mlčení.

 

*

 

Po ztrátě všech iluzí bych se byl rád dopídil, kdo udání na krajský úřad poslal. Nešlo mi na rozum, proč to udělal, proč mě tolik, „až do těch hrdel a statků“ nenávidí. Za co se mstí, jak ho to může bavit?

Kde jinde bych měl hledat než mezi spolupracovníky na lesním závodě?

Těžko, velmi těžko jsem snášel ponížení, do nějž mě vmanévrovala zvrácená doba. Dělalo se mi špatně ze sebe samého, když jsem pátral v obličejích, pohledech, gestech, a kdekoho podezíral. Při setkáních jsem si říkal: Co když jsi to ty, kamaráde, a já se tvářím, jako že nic, což musím, protože padesátkrát pravděpodobněji jsi nevinný. Každého jsem po očku zkoumal, na každém mi něco bylo podezřelé. To, že knížku chválí a donekonečna by o ní klábosil, to, že se vůbec nevyjadřuje, anebo ten, kdo ji při podávání ruky se záhadným úsměvem a mírnou úklonou hlavy úlisně chválí a dodává, že už si chystá místo v knihovně „na tu další, co jistě brzy vyjde“. Ach, ten tón, ten kosý pohled! A já se ho nemůžu zeptat: Nebyls to ty?

Ne, nikoho se nemůžu ptát.

Jen jeden z nich to je, tito v­šichni – ó­ hrůzo! – j­sou nevinní a já jim křivdím tak hnusným podezřením.

Bylo to peklo.

 

*

 

Posléze, jak šly roky, pomalu jsem zapomínal. Už dlouho jsem nebyl polesný, hrdý lesů pán, už dlouho mi vládl jiný, a byl to vyhlášený opilec.

Když po jedné zvlášť zavilé pijatice vpadl do kanceláře, následován hlavním mechanikem závodu, zasloužilým agentem StB, svým dnešním okružním taxíkářem po hospodách a známých, ve dveřích se právě míjel s partou odcházejících dělníků. Blesklo mu v očích – kdo ví, o čem jsme se tady radili, vždyť jeho sotva pozdravili. Zaútočil na mě:

„Na fořta kašleš, co? Vystačíš si sám, co? Ale to skončí,“ šermoval mi rukou před obličejem, „už se na tom pracuje… Fořt je jeden, a ty to nejseš. Už si za mejma zádama přestaneš na fořta hrát, nulo… Nula seš a nula zůstaneš!“

„Co chceš, řekni rovnou, o co ti jde a nezdržuj mě,“ přerušil jsem ho s myšlenkou, že by se měl včas klidit, než někdo přijde. Asi jsem se nějak zatvářil; to jsem si vzpomněl, jak ho jednou k ránu vyhodili z hospody do mrazu, tam bez kabátu, v bílé košili usnul na hromadě uhlí a lidi se na něho chodili dívat, než si ho žena odvedla. To jsem si bůhvíproč připomněl a on si všiml mého výrazu, zakymácel se dopředu dozadu, č­pěl z něho chlast, u­prostřed čela se prohloubila zlověstná svislá rýha, na okamžik silou soustředil rozostřené vidění mně do očí a z bezprostřední blízkosti zabreptal: „Tak já ti to… tak já ti to teda, ať to víš… ty spasiteli národa, ty nulo… ty… protože… protože ta tvá knížka…“ Teď se sám ve svém umrtvujícím lihovém oparu zarazil, ale už to řekl, už bylo pozdě.

Jaká knížka!? Jak tomu mám rozumět!?, letělo mi hlavou, ale to už přiskočil zcela střízlivý strejček estébák, co nad ním a jeho početnými průšvihy coby pokrevní příbuzný celé roky drží ochrannou ruku, drapl ho za paži, sykl: „Drž hubu!“ a strkal ho ven z kanceláře.

„Co ta knížka!? Dopověz!“ zařval jsem za ním a on se napůl otočil a přes rameno zablekotal:

„Když budu chtít, udělám ti takovou reklamu, že ti vlastní děcka plivnou do ksichtu!“ Dveře se zabouchly. Ale já jsem si to již stačil dát dohromady: reklama rovná se u­dání.

A­­nonym!

První pocit byla úleva: nemusím podezírat nevinné.

Ne, nebyl to on, v době, kdy knížka vyšla, teprve u nás začínal, vůbec nemohl mít důvod. Ale jenom on a jeho strýček StB jsou zasvěceni do konspirací našeho velkého náměstka, hlavního inženýra bez titulu. To jen oni dva věrně slouží svému pánu, strůjci všech pletich mezi zaměstnanci závodu, a za to se jim dostává výjimečné důvěry a mnoha výsad.

Tak vida! Taky mě napadal náš milý náměstek, co po smrti bývalého ředitele, bylo to d­va roky před okupací, č­ekal, že bude dosazen na uprázdněnou funkci, ale já jsem přesvědčil pár lidí, abychom se proti tomu postavili. Podařilo se: ředitelem byl jmenován hlavní inženýr ze sousedního závodu, slušný člověk. Tenkrát mi obávaný náměstek, ten široce nenáviděný intrikán po jednom z nohsledů v­zkázal, abych si byl jistý, že nikdy nezapomíná. Vzal jsem to na vědomí a víc na to nemyslel, důležité bylo, že se dobrá věc podařila, osazenstvo závodu si oddechlo.

Za dva roky mi svou dobrou paměť připomněl, když ty cizí tanky byly tady, já ocejchován a odevšad vyloučen a nebylo těžké zařídit, abych byl sesazen i z místa polesného a vydán do područí tomuto notorikovi.

Jenže ani pak nezapomínal. Když ta knížka vyšla, chopil se i této příležitosti. Jak ho asi překvapil šlendrián, že si mě v nakladatelství neprověřili. Teď to napraví, kořist má jistou, stačí ze zákulisí upozornit na odpovědných místech, co je autor zač, a úspěch je zaručen.

Dnes jsem blahořečil svému důslednému mlčení o tom, co se v nakladatelství chystá. Kdyby ne, Zelená mříž by nikdy nevyšla.

 

*

 

Konečně v bločku dočítám do konce onen záznam o únavě ze života, který se k duševně zdravému čtyřicátníku tak málo hodil. Pod čarou tam stojí: Až se z toho bude dostávat, zeptá se: Napsals opravdu všechno? Přece žiješ, myslíš, stýkáš se se životem, učíš se, tvůj život je jedno velké dobrodružství, nemohls ještě prožít a napsat vše. Pamatuješ, co ti v dětství leželo v hlavě? Jak je možné z několika tónů stupnice vytvářet nekonečné náměty, melodie, stále novou hudbu, vždyť se už brzy musí všechno od začátku opakovat! Teď víš, že možnosti jsou neohraničené, že je jen na tobě, jak je sestavíš. Až si takto odpovíš, budeš to opět ty, opět se vzneseš nad nízké problémy a začneš znovu psát, znovu žít a života si vážit. Hloupý bys byl, a směšný, kdyby ses chtěl vzdávat života, dokud je.

Kde jsem bral tu smělost, jak jsem se, odsouzen k mlčení, odvažoval myslet na budoucí psaní?

Když si tu dobu přehrávám, dodnes na to nepřicházím. Věděl jsem sice, že okupační nesvoboda nemůže trvat donekonečna, ale i to konečno jsem viděl až za horizontem svého života.

Pak ten úsvit přišel, prosvítil všechny kouty a já, šťastný, jsem vzplál a rozmělnil se v něm do poslední částečky. Opět jsem se zapojil do dění, ztrácel se sobě a chtěl být znovu platný.

Měsíce, později roky, dmuly se v euforii a já se cítil skoro jako už jednou, kdysi…

Každé nadšení však jednou končí.

A dnes? Ve svobodném světě vládnou peníze, trh, nabídka a poptávka. Čtenářstvo se dosud nenabažilo otevřených stavidel, ještě se za zbožných rituálů klaní hmotě, vzývá blahobyt, hospodářský růst, do extrémů si užívá svobody, chce se bavit. Už zase zbývá jen čekat, doufat. Smířit se s odvrácenou stranou trvalé svobody.

Zákazy nejsou, ty už si mladí ani představit neumí, je ale trh.

Na začátku nové éry významný činitel cynicky prohlásil, že knihy jsou zboží jako každé jiné. Třeba jsem se pro to dost navztekal, uznat musím, že měl krutou pravdu.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.03.2021 00:06:07dát kritice tip✩✩✩ revírník

Jsme na tom podobně, a to mě těší. Celých třicet let se denně raduju z toho, co přišlo, že jsem se toho dočkal. Pořád jsem za to osudu vděčný. Ale taky si uvědomuju, že nic není samozřejmé, ani demokracie nemusí být natrvalo, když ji neuhlídáme.

27.03.2021 14:44:53dát kritice tip Arwen Leinas

Všechno má svůj rub i líc. Jak svoboda, tak diktatura (nejenom ta proletariátu). Přesto jsem ráda za svobodu kterou máme, byť se ji mocní tohoto světa snaží omezovat jak to jen jde.

Pořád věřím tomu, že lidstvo dostane rozum a na světě bude jen dobře :)

Najít nepřítele a pojmenovat jej je důležité. Už kvůli tomu podazřívání nevinných. A že to byl zrovna náměstek a jeho nohsledi? To není překvapující. Takových lidí je spousta a bohužel často jsou to právě "ti mocní tohoto světa".

12.03.2021 20:38:39dát kritice tip✩✩✩ revírník

Děkuju ti, Přemku. Ano, asi to vyplynulo z momentálního duševního stavu a já ti rozumím. Přesto mně ta má nálada kupodivu do ukončení kapitoly zapadá.

12.03.2021 15:38:24dát kritice tip✩✩ lastgasp

Veliký povzdech a úleva od podezření na zdroj tvých nepříjemností. Muselo to být pro tebe velké zklamání. Byl si omezen ve své životní představě, které si dával všechny své síly a čas. Vyřešil si to svým způsobem, který si měl v dosahu svých možností. Vše ti vzít nedokázali. Láska k tvé práci a lesu ti zůstala i se schopností se o ní podělit a napsat o ní zajímavé zážitky. Až potud ti rozumím, protože jsem prožil něco podobného. Jen v něčem ti budu oponovat. Čekat, doufat? V co! Smířit se s odvrácenou stranou trvalé svobody? Myslím, že tato slova na závěr, představující nové zklamání ti vyšla jen mimovolně ve vztahu k celoživotním zkušenostem. Podobné vyjádření mi k tobě naprosto neladí. Čtu tvé vzpomínání, Horymírku a další, proto s takovým závěrem u tebe nemohu souhlasit. Tvoje štěstí není krátké, jsi bohatý zkušenostmi a šťastný ve své rodině, přátelích a také mezi čtenáři na Písmáku! 

10.03.2021 20:16:27dát kritice tip✩✩✩ revírník

Diano, jsem rád, že se shodneme. Díky.

10.03.2021 19:55:14dát kritice tip✩✩✩✩ Diana

Přesně tak to bylo, díky Bohu, že je ta doba pryč. Výborně napsáno! Ani ti nejlepší autoři nemívali mnoho čtenářů, zato psavci kýčů a červené knihovny ano.  Počet čtenářů není důkazem dobrého spisovatele. Ale to ty přece sám víš nejlépe.  

10.03.2021 19:18:48dát kritice tip✩✩✩✩✩ blacksabbath

Koutky už jsem zvedla nahoru. Já si tě také jenom dobírala. Hahaha

10.03.2021 19:03:45dát kritice tip✩✩✩✩ Kočkodan

 

Blackie, snad se mi podaří tvou pusu přinejmenším narovnat, možná dokonce i lehce zvednout koutky nahoru. Samozřejmě jsem to myslel jinak. Chtěl jsem si tě dobrat a nevinně slovně zalaškovat co se týče této části tvého komentáře: „byla jsem moc držkatá“

 

Chci věřit, že ti po tomhle vysvětlení přeci jen bude o chlup lehčeji na srdci a Kočkodan se opět ocitne v dostatečné milosti. (doufající smajlík)

10.03.2021 18:45:091 tipů dát kritice tip✩✩✩✩✩ blacksabbath

Luboši, tím snad nemysliš, že důchodci jsou nežádoucí?! smajlík s pusou do obloučku dolu

10.03.2021 17:56:581 tipů dát kritice tip✩✩✩✩ Kočkodan

 

Ivi, já si nejsem tak zcela jist, zdali bylo použití minulého času úplně nejpřesnější... (smajlík, jehož tvůrce se nyní trochu obává, aby mu po tvém eventuálním úderu netekla červená, což by bylo z jeho hlediska nežádoucí)

10.03.2021 16:48:492 tipů dát kritice tip✩✩✩ revírník

To je pěkná vizitka. Aspoň jsme volbou spříznění.

10.03.2021 15:52:351 tipů dát kritice tip✩✩✩✩✩ blacksabbath

JJJJjjjj.....ti kdož psali komentář přede mnou mi vzali od úst.....dobrá kniha si čtenáře najde!!!!.....(.P.S. já měla přes osobní složku červené razítko NEŽÁDOUCÍ...:-))))....nojono...byla jsem moc držkatá..:-)))))))....)....*/*******

10.03.2021 13:49:37dát kritice tip✩✩✩ revírník

Renato, Honzo, Luboši, Ludmilo, všem vám moc děkuji za vyjádření, pro mě vycházející příznivě. Jsem rád.

10.03.2021 12:15:05dát kritice tip✩✩✩✩✩ Alegna

komentující přede mnou už vyjádřili i moje názory, jen se přidávám***

10.03.2021 11:46:221 tipů dát kritice tip✩✩✩✩ Kočkodan

 

Máš pravdu, když říkáš/píšeš, že má Irča recht.

10.03.2021 10:44:36dát kritice tipzeleda

Tvá výpověď, Jardo, je úžasná. Prožil si toho v životě hodně. A dokázal si to neobyčejně emocionálně vypsat. Konec tvého vyprávění je jakési varující poslání. Přílišné očekávání nutně přináší deziluzi. Deziluzi pro toho, kdo dokáže o životě přemýšlet, třeba tak, jako ty. Měl si plodný život a patří ti velký dík za to, že ses s námi o něj podělil. 

10.03.2021 10:14:441 tipů dát kritice tip✩✩✩ bixley
redaktor prózy

Svět se stále tak trochu v obměnách opakuje, ať je na vině totalita nebo trh. Dobří lidé a dobří autoři tu ale budou pořád.  A to je na životě to nejkrásnější.

10.03.2021 10:06:52dát kritice tip✩✩✩ revírník

Evži, to já taky říkávám.

Ireno, máš recht, a pro ty lidi je taky radost psát.

10.03.2021 09:30:282 tipů dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Jardo, jsem ráda, že ses dopídil, kdo tě tenkrát měl "na svědomí"...

Nad budoucností čtenářstva bych se netrápila - vždy se najdou lidé, pro něž bude dobrá kniha cenná a chvíle nad ní smysluplné a krásné.

10.03.2021 09:09:002 tipů dát kritice tip✩✩✩✩ Evženie Brambůrková

Však těch, kteří si přečtou naše knihy, nemusí být tisíce. Stačí ti, kteří porozumí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor