Pobřežím ticha

stopy mě vedou,

že stále dýchám,

tak ve mně pýcha

a s křehkou něhou

stopy dál sleduji.

Vychází Slunce,

místo zpěvu ptáků

bušící srdce,

spíš měkce něž prudce

jak bouře vlčích máků,

ty stopy mě milují.