Bývávalo před koronáčem...

    Začínají mi vadit lidé. Straním se jednotlivců, netečně míjím hloučky. Přemýšlím o studiu poustevnické literatury. Žena si všimla a obratem diagnostikovala samčí morousovatění. Naordinovala léčbu balíkem cestopisných výletů, vzdělávacích přednášek a společenských akcí. Kúra však přinesla plody spíše trpké. Zanevřel jsem totiž nejen na přednášky a výlety, ale vlastně i na manželku. (Zachránila se důrazným připomenutím, že bez ní přece nemohu žít.) Prý se nemám poddávat věku, no jo, no… To věk si podává mě! Já jen zkrátka neprotestuji, nevzpouzím se. Respektuji koloběh.

   Z uvedeného plyne, že mi vadí i vysedávání v holičské čekárně. Bývají tam lidé. Ženy jsou nastaveny opačně. Poklábosí, zhodnotí konkurenci, prohlédnou žurnály. S muži je to ovšem jiné, ti zarytě mlčí. Zachmuřené obličeje, ponurá nálada. Čas je krácen apatickým civěním do vzdáleného prázdna či zběsilým rejděním po displejích. Nejraději by pryč.

   Nepřekvapí tedy, že když jsem v tradičním holičství spatřil shluk pěti čekajících, otočil jsem se na podpatku a zamířil ke konkurenci. Ve vzdálenější provozovně jsem přišel pod nůžky téměř okamžitě. Opět pobavily otázky "Jak to chcete?", "Jakpak to uděláme?", a já hlesl, že provedení nechávám na umu fešné tazatelky. Vzápětí jsem se pohroužil sám do sebe. Nůžky zvonily, hřeben šustil. Pohoda byla přerušována důsledným uplatňováním holičského trendu, který radí vlasy neustále sprejovat, mokřit a gelovat. Vydržel jsem a těšil se z faktu, že venku je příjemné teplo, takže ani podmáčená hlava nastuzení nezpůsobí.

   Při placení jsem blahosklonně zanechal tuzéra a odkráčel jako páv. Po několika metrech jsem pocítil nepříjemné svědění na krku. Následovala záda. Břicho se ozvalo po chvilce. Alergie na hřeben? Zákožka svrabová? Termiti? Kdepak! To se jen stovky mokrých titěrných vlásků přichytily na mou epitelovou tkáň a odmítaly působení gravitace. Nechtěl jsem se na chodníku otřásat jako přerostlý ratlík, raději jsem trpěl. V zoufalém gestu jsem si prohrábl vlasy… Bože! Dlaň chlupatá jak pracka lidoopa!

   Doma jsem zavzpomínal na poučky z branné výchovy a provedl chemickou očistu. Svršky včetně spodků do prádelního koše, páníček pod důkladnou sprchu. Pravda, zprvu vytvořil šampón s holičským gelem na kštici vrabčí hnízdo, to však bylo druhou odlivkou zlikvidováno a třetí pak vytvarovala snesitelné hnízdo čapí.

   Zatracené vlasy! V mém věku již otravná zbytečnost! Obdivovaný panovník František Josef I. nosil na hlavě polovinu života pleš a jak mu slušela! Jó, starej kaizr, ten se vyznal, měl zkrátka pod čepicí! Proč ne já?