Vidím ten svět skrze střep.
Lahev jako zbraň, tak se braň.
Není vidět skrze, žádné vize.
Sto kousků tmy, propadnuté sny.
Už nesním jen spím, lehce potají.

Kruh se uzavírá, němá krutá víra.
Srdce svírá nepopírá, nicota kvílí.
V uších ji uslyším, jako prázdnotu.
Nebe plné hvězd ale žádná pro tebe.
Rozdrcená mysl, myšlenka už utekla.

Ráno zívám oheň, chrlím nejsem drak.
Nech to tak, neptej se neodpovím jsem
jen vánek před bouří. Utrhni si kousek
sebe, nedávej se lacino. Piji víno píšu
písmena která ve slova se náhle promění.
Potom věty jako květy, možná ti i zavoní.