Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mlha

14. 03. 2021
1
2
228

A skrze šál oparu vlhkého rána
svítí hvězdy jehla tajem obetkána,
nádech tmelí tvůj vztah s křivkou něhy bytí,
žaly vázanou ctnost svou bělinou tiší.

Není na světě člověk ten, který slyší,
který mlčky vzdor egu svému rozumí,
do nitra nesvého přes štít proražený
jako bránou všel a konal rád cit marný.

Výdech zrak kalí než přivinut je šálem,
žár pálí a plní torzo nahým vděkem,
svěcení jarní nad kdesi se probouzí,
z jasné kresby třpytu mnohé ledy slzí.


2 názory

Děkuji Vám za názor. Souhlasím, jmenovaný verš je dosti těžký. Nad elegantností vyjádření se v příští básni zamyslím.


nádech tmelí tvůj vztah s křivkou něhy bytí, - až moc těžký verš, příliš natřískaný více sděleními

spíš jestli nevolit lehčí vyjádření, taková, která by klouzala, hezky by se četla a nenutila čtzenáře k dešifrování obsahu


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru