Věnováno spisovateli Jiřímu Kimlovi (3. 5. 1947 - 10. 3. 2021)

http://www.muamarek.cz/files/mp3/vim--pane....mp3

http://www.muamarek.cz/files/mp3/dusi-oci-planou....mp3

Vím, Pane…

 Vím, Pane, nejsem sám, když zrovna teď se modlím

Je doba slzavá – a kde kdo nyní sténá

a viní nebesa, že přejí věcem podlým

a modly svrhává – a padá na kolena

 Chci jenom tolik říct, že velmi mnoho myslím

na jedny manžele, co na kyslíku leží

na obsah jejich plic. A věřím všemi smysly

že křížek na čele jim dodá sílu přežít

 Ať číši pozvedá pan Jiří Kimla, básník

a s lehkým sarkasmem o úděl svůj se dělí

pak, v době oběda se na okamžik zasní

Řekne: „Pryč s marasmem“. Těší se na neděli

 Vím, Pane, nářek zní – a nelze ztišit mnohý

Dej, ať se zotaví. Dej, ať zas člověk věří

Měj ruku na vězni, jenž svázané má nohy

Člověk má obavy. Tak díky za klíč k dveřím…

Duši oči planou…

 Život je pes – a smrt zlá macecha

Člověk pak někdy, kým je, nepochopí

Hlavní je otisk, který zanechá

a aby slunce zalilo mu stopy

 V srdci mám těžko, bolest pod kůží

když tato slova na klávesách ťukám

Možná mne smutek jak chlad otuží

Zatím však žalem chvěje se mi ruka

 Pan Jiří Kimla s březnem odchází

den po výročí děsů v Osvětimi

Na nebi mraky šijí obvazy

Jiří tam nejspíš někde pluje – s nimi

 Žil svými vnuky – a svou rodinou

přítele měl též, který ráno štěká

Vždy věřil, že se chmury rozplynou

a v prvé řadě šlo mu o člověka

 Umět mít rád měl psáno ve tváři

a vždy si svoje myslil o elitách

Co vtiskl druhým, už nic nezmaří

Teď došel klidu – s námi moře zmítá

 Jak Fík měl Áju – divu operní

kdy Letní noci dostal do scénáře

Březnovou půlnoc úzkost očerní

než ovšem hudba překryje ten nářek

 Nestřídal masky. On měl svědomí

Na hřbetech knih srst zármutkem se ježí

Kdo ví, kam jde, tak toho nezchromí

pražádná z ran – a sebehorší režim

 Tak tedy, Jiří, ještě dodávám

své smutné sbohem – jednou na shledanou

A i když tělo boj svůj prohrává

zůstává duše, které oči planou…