Jsem jako pták chycený v kleci

jež létá ve snech jen a zpívá nám  

a ráno odmyká vězení noci

všem, kteří míří pryč a k pevninám.

Dosáhnout sebe snad na chvíli života

vystoupit na břehy z lodi snad jen

a žít tu vteřinu, kterou je čistota

ztratit se navěky v tajemstvích žen.

A již víc nehledat příčiny hledání

ulehnout do písku ochutnat hrob

rozumět zpěvu vln i psímu štěkání

věčnosti přítomné čtver ročních dob.

Pak možná pochopit velikost vesmíru

a na strach napít se zhluboka vína     

a stavět lodičky z kůry a papíru

poslat je po proudu kde jsi ty jiná.