Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 449 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Jak jsem nastoupil na učňák (1984)
datum / id19.03.2021 / 518444Vytisknout |
autormStudent
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno152x
počet tipů4
v oblíbených0x
Jak jsem nastoupil na učňák (1984)

Přijel jsem s tatíkem do Olomouce kolem poledne. Cestou z nádraží mi ukázal, kde se vyučil on (na Kosince), kde sloužil pradědek (v kasárnách Hanáckého pluku), kde dělá strejc (ve vazební věznici). A pak nás malá ulička na konci Dolního náměstí přivedla k sedmimetrové zdi s mřížovou bránou a tatík mi ukázal, kde budu v očividné rodinné tradici pokračovat já. Náborový inzerát avizoval internátní ubytování v centru města, jímž klášter na Kateřinské ulici bezesporu byl.

Bránu nám otevřel tlustý vrátný v umaštěné pošťácké brigadýrce. Strčil jsem mu pod nos papíry s výzvou k nástupu, ale nezaujaly ho. Máme jít naproti přes dvůr: „do pruchodó, v něm só veliky dveře, těma dovnitřkó, doprava, pak doleva, chvilkó rovnó, až nandete schodiště, tim nahoró ke skleněnym dveřím a tam je vechovatelna a tam ož je sódrožka vechovatelka,“ a ta si mě převezme.

Sódrožka vechovatelka byla maličká, rudolící, celá v černém a navzdory zvolené barvě nepřehlédnutelně boubelatá. Podáním ruky nás přivítala, přelouskala moje papíry, odškrtla si mě v seznamu a šlo se na pokoj. Znovu jsme kličkovali bludištěm chodeb až do poslední slepé, kde boubelatá Ivanka otevřela dveře pokoje označeného kartičkou se třemi jmény cizími a také jménem mým.

Mezi dvěma vojenskými palandami moc místa nebylo, zato nad hlavou až až. Strop se zaklenul v pětimetrové výšce a z barokní klenby visel na tenkých drátech ošklivý obdélníkový zářivkový panel a v průvanu se mírně pohupoval. Čtyři dřevotřískové noční stolky postavené na sobě vytvořily jeden vratký sloup a čtyři vedle stojící úzké a rozviklané šatní skříně měly místo zámku díru a z ní trčela jednoduchá plechová petlice uzamčená visacím zámkem.

„Dondu pro šróbovák a vypáčíme je, vyber si zatím jednu“, řekla Ivanka a vycouvala z pokoje.

Protože vybírat nebylo celkem z čeho, protáhnul jsem se kolem stolu k otevřenému oknu.  Obdélníkový a trávou zarostlý dvůr, cihlové stěny se zbytky omítky, odrolenými římsami a zazděnými arkádami křížové chodby ve středověkému klášteru celkem očekáváte. Ale dvě řady dřevěných telegrafních sloupů už ne. Moc se mi nelíbily, vysoké, pokřivené a celé dodřené. A já si najednou nebyl moc jistý, na jaký obor jsem se to dal, jestli práce manipulanta poštovního provozu taky nezahrnuje nějaké to šplhání po sloupech a natahování telegrafních drátů.

Vyprovodil jsem tatíka k bráně a cestou zpět na pokoj nakouknu, kam vede ten průchod. Vedl na další nádvoří, tvořené z jedné poloviny budovami a z druhé opět sedmimetrovou zdí. A v ní, Bůh ví proč, půl metrů nad zemí malá branka. Zamčená. V hlavě mi znělo jediné slovo: Kartouza.

Ke gotickému základu kláštera dodala renesance patro, baroko štuky, novogotika gotiku a socialistický realizmus ústřední topení a rozhlas. V každém zalomení chodby visel u stropu malinký tlampač a ve tři čtvrtě na devět všechny tlampače zachrochtaly a spustily dechovou. V devět zachrochtaly znovu a zavelely: „Vyhlašuji přípravu na večerku. Opakuji, je vyhlášena příprava na večerku.“

Boubelaté Ivance skončila šichta a noční směnu nastoupila Zupa.

„Kurva bažanti, lajna!“ do cimry vtrhli výrostci s nejistou suverenitou novopečených mazáků, co si konečně chtějí taky zašikanovat, neboť jako bažanti si své už vyžrali.

„Do piče zobaku, ty kurva neviš co je to lajna?“

Nevěděl jsem.

„Kurva Krojc, ukaž mu to.“

Pavlík Křížů byl bažant z vedlejšího pokoje, kterým už mazáci prošli a teď se tlemil v chodbě, celý říčný na to, jak mazáci zbuzerujou někoho jiného. Vcupital do cimry, našel si spáru v linu, postavil se k ní, srazil paty, odtáhl špičky, narovnal se do habtáku, vyvalil oči a štěk: „Ste ve straně?“

„Sem ty pičo!“

Krojc salutuje: „Soudruhu mazáku, bažant Pavel Křížů…“ ale nedokončí.

„Kurva, vy tu šikanujete bažanty! Čoček! Pičo, lajna!“

Mazák Čoček se vyšponuje vedle Krojce, který furt drží lajnu a bojí se pohnout, páč do pokoje vrazili třeťáci, elegantně jen v trenkách a ručníku.

„Ste ve straně?“

„Ne!“

„Pane super mazáku, mazák Čoček …“

„Jaky ty sy mazak, Čoček? Kurva vypadni, ezli tě eščtě raz načapem u bažantů, dojebem ti tlamu! A co ty se tlemiš,“ obrátí se na mně, „co ti matka nabalila k žradlu?“

Nabalila mi pečené králičí stehno. O to zájem neměli, jen tak pro formu profilcovali Ahmedovi tašku, našli v ní buchty a jednu mu nechali.

„V jedenáct bude lopatkejšn Zupě na uvitanu, ne že se kurva bažanti nepřipojite!“

Přikyvujeme, že určitě jó, ale nevíme na co.

O půl desáté Zupa rozhlasem zavelela večerku a na pokojích měla být tma. Nebyla. Bažanti zhasnuto měli, mazáci ne. Protože okna všech ložnic vedla jen do dvora, měla Zupa z vychovatelny přehled. A běhala od jednoho pokoje k druhému, zhasínala, mazáci rozsvěcovali, Zupa vyhrožovala, mazáci se ji vysmívali a posílali do řiti. Ale před jedenáctou se svítilo už jen ve vychovatelně.

„Zuuuuupo, ty pííííííčo!“ zařval kdosi v jedenáct. Pokoje mazáků se pootevřely, ale jen tak, aby se do mezery vešla ruka svírající modrou a plechovou lopatku na smetí a začala s ní třískat o mramorovou podlahu chodby. Lopatkejšn. Zupa se zamkla ve vychovatelně a do rána už klid nebyl.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.03.2021 14:29:34dát kritice tip Dusan.Mitlten

Super :)

davam tipa

25.03.2021 10:57:28dát kritice tip mStudent

Danita: Děkuji za pochvalu a tip :)

23.03.2021 18:50:38dát kritice tip Danita

Přidávám tip a to nejen za dobrou gamatiku. Líbí se mi to jak po jazykové, tak po obsahové stránce.

20.03.2021 12:34:06dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Díky, hned je to znát.

20.03.2021 11:06:00dát kritice tip mStudent

Gora: díky za tip a redakci textu, povídku jsem upravil.

20.03.2021 09:56:06dát kritice tip✩✩ K3

Nedokázal jsem se do toho začíst. Je to tak nějak divně členěné, odstavce neodstavce...

20.03.2021 08:27:45dát kritice tip✩✩ annnie

Pobavilo. Posmutnilo. Tip a.

19.03.2021 22:13:301 tipů dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Vzpomínkové vyprávění... povídka by měla být jinak strukturovaná. 

Moc nerozumím, proč jsou odstavce odděleny hvězdičkami, jen odstavečky by stačily... ani proč jen druhý je psán v přítomném čase, zbylé v minulém.

Třetí je napsaný asi nejvtipněji ze všech... Ke gotickému základu kláštera dodala renesance patro, baroko štuky, novogotika gotiku a socialistický realizmus ústřední topení a rozhlas.

Poslední je dost nepřehledný kvůli přímé řeči, namísto - jedna věta, jedna mezera jsou v chumlu a čtenář docela ztrácí přehled, kdo a co právě hovoří.

Tyto věci kdyby se vychytaly, vyprávění by se stalo zajímavějším...

tip za dobrou gramatiku...

........................

„Dondu pro šroubovák a„Dondu pro šróbovák a /tak to cítím, to nářečí.../

do habtáku, - haptáku /vojenský slang/

všechny ložnice měly okna jen do dvora, měla Zupa - měly, měla



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor