Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PAMATUJI SI...

20. 03. 2021
23
79
1519

Má devátá povídka z knihy JE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD, potřebuješ to ze sebe dostat ven.

PAMATUJI SI...

 

Každý by chtěl, aby si ho někdo pamatoval. Možná, aby se o něm také i psalo. Ale co když si po celý život myslíte, že nejste ničím zvláštní. To se pak musí najít někdo, kdo na vás vidí, alespoň jednu malinkatou věc, kterou máte jen vy. Když se ale nikdo takový nenajde, tak je to jednoduše smůla. Proto se to všem povést nemusí. Ale některým se to splnilo a třeba o tom už ani sami neví.

Bylo tomu tak:

Když mi byly asi tak tři roky. Bydleli jsme v bytě, který pokrýval čtvrtinu třetího patra oranžového paneláku. Tento činžák se nacházel v Brně a měl jen čtyři patra. Na našem sídlišti byly mnohem vyšší a větší domy, proto se tomu našemu říkávalo „kostka”. 

Bylo to moje první léto, co jsem chodila do školky. Tam jsem se také seznámila s Julčou. Julča ji měla doslova za barákem. Já skoro taky, ale vždycky jsme se dohadovaly, kdo to má blíž. Společně jsme ve školce zůstávaly až do odpoledních hodin. Trochu mi to vadilo, ale pokaždé jsme se obě dočkaly a někdo pro nás přišel. Pamatuji si, když mě jednoho odpoledne vyzvedl ze školky táta. Rozloučily jsme se s Julčou u černé kovové brány, která dělila práh školky od chodníku, a rozešly jsme se každá na jinou stranu. Když jsme se s tátou ocitli u našich dvou schodků u hlavních dveří, jako vždy následovalo tříhodinové hledání klíčů u táty v tašce. Poté, co jsme je vítězoslavně našli, jsme vyrazili po schodech vzhůru do třetího patra. „Dobrý den, pane Panák!” zvolal táta. No jo, to by nebyl den, kdybychom nepotkali pana Panáka, jak jde z procházky s Eninou, která šla poslušně při něm. 

„Jé, dobrý den. Ty už jsi určitě zase vyrostla, Lucinko, viď?” řekl nám. To byla právě ta otázka, na kterou jsem nikdy neodpovídala, protože jsem si myslela, že jsem vůbec nevyrostla. Pan Panák měl  tehdy už  tak 66 let, takže se mu dalo prominout, že se na to zeptal pokaždé, když jsme se potkali. Měl velký hrbolatý nos, nad očima vrásky, na sobě manšestráky a ruce měl vroubkované, jako když vylezu ze sprchy. Bydlel jen s Eninou ve střešním bytě. Nikdy jsem tam nebyla, ale představovala jsem si ho, asi tak nějak jak u mé babičky. Myslím si, že tam měl ale větší nepořádek. 

Tak přece jenom byl to chlap a bydlel tam se psem.

Protože byla Enina krásný černý pes s nádherně hladkou srstí, vždy jsem si ji pohladila. A to já jsem se obecně zvířat moc nedotýkala. Ale u ní jsem pokaždé udělala výjimku. A to i teď. Natáhla jsem svou pravou ruku a  pohladila jsem ji na hlavě přímo mezi ušima. Když jsem se jí podívala do očí, vždy vypadaly jako ty moje, když mám slzy na krajíčku. Pan Panák říkával: „No jo, Enina už je stará a špatně vidí. Ale za to nezakopává.” A to byla pravda.

Oba se plahočili pomalu po schodech, jako kdyby jim nestačil dech, ale jelikož bydleli o patro výš než my, tak se jim nedivím. Poté, co jsem došli ke stoličce, kde jsem se pokaždé přezouvala, rozloučili jsme se a oni šli dál. 

„Kde jste byli tak dlouho? Že vy jste zase kecali s panem Panákem?” zeptala se máma, když jsme došli domů. My jsme se na sebe jen usmáli a ona okamžitě poznala naši odpověď, kterou jsme ani nemuseli vyslovit.

Bylo tomu tak:

Když mi bylo asi tak sedm, bydleli jsme pořád ve stejném paneláku, akorát jsme obývali jinou čtvrtinu třetího patra než před tím. Také jsem nastoupila do první třídy, samozřejmě i s Julčou. A jako pokaždé, když jsme chodívali domů, bylo zvykem potkávat pana Panáka. Vždycky společně s Eninou chodívali na procházku kolem baráku. 

Jednou tomu tak ale nebylo. A mě to dost vyvedlo z míry. Byla jsem zvyklá, že je potkám. A ono nic. Když jsme přišli domů, hned jsem se zeptala: „Jaktože jsem je  dneska nepotkala, mami?” „Pan Panák spadl ve vaně a má něco s páteří.” odpověděla mi posmutněle. „Bude teď nějakou dobu v nemocnici.”

Zanedlouho jsem už ale slyšela pana Panáka, jak si povídá s tátou: „Jestli neuděláte v baráku výtah, tak se budu muset odstěhovat. Moje nohy už nejsou, co to bývalo. Už to do toho čtvrtého patra prostě nevyjdu,” řekl tátovi, ale nijak na něho nenaléhal, protože si uvědomoval, jak je těžké něco takového zařídit. Ale protože byl táta předseda v našem paneláku, tak s tím mohl leccos dělat. Ale jestli jste viděli film Vlastníci, tak jistě víte, proč se to u nás nikdy nepodařilo zrealizovat. 

A tak se pan Panák odstěhoval do pečovatelského domu za Brno. Ale bez Eniny. Enina bydlela u jeho bývalé manželky doma, takže jsem ji už nikdy neviděla. A to mě mrzelo.

Bylo tomu tak:

Když mi bylo asi tak dvanáct, jeli jsme za panem Panákem do pečovatelského domu. Byli jsme tam už asi dvakrát. U něho v pokoji to vypadalo jako v nějakém penzionu. Uvařil nám kávu a dovezl ji na takovém černém vozíku, co tlačil před sebou, aby se mu lépe chodilo. Měl to tam doslova jako v kavárně. A protože oba s tátou milovali fotbal, tak mu táta dovezl knihu Zbrojovky Brno. Společně se na ni dívali alespoň hodinu. 

Až jsme odcházeli, tak nám řekl smutnou zprávu. „Enina umřela. Byla už hodně stará a nemocná. Stejně jako já,” pověděl. Bylo mi jí líto.

S tátou si volali na Vánoce a vždy, když měl jeden z nich chuť. Pokaždé se táty zeptal, jestli neplánuje nechat udělat v našem paneláku výtah. Naposledy pan Panák volal na Nový rok 2020. A pak už ne. Ale vzhledem k tomu, že je začátek března, tak se není čemu divit.

Tento pátek jsme do schránky dostali obálku, kterou nikdo z nás nečekal. Při  pohledu na ni jsem ani nevěděla, co mám říct. Nahrnuly se mi myšlenky, jak jsem je viděla s Eninou jít po schodech. V hlavě jsem slyšela: „A ty už jsi zase o kus vyrostla, Lucinko?” A vlastně jsem přemýšlela, že jsem ho vlastně ani tolik neznala. Byl to jen soused. A přece nás muselo něco spojovat! Třeba to, že  jsem  ho  znala víc jak jedenáct let? Nebo to bylo ještě něco víc? Možná ještě další jiné vzpomínky, které si mi mlžily v hlavě. Myslím, že si je i s Eninou budu pamatovat déle, než si sama umím vůbec představit.                     

Ale na co jsem to vlastně po celou dobu upřeně zírala a svírala přitom v rukou? 


79 názorů

F.M.R.C., to já děkuji za Tvůj pěkně napsaný koment a přečtení ;)

Krásný večer!


Lili.
08. 10. 2021
Dát tip

Ze života,neobyčejně obyčejného života.Takových pánů Panáků a dokonce paní Panákových známe každý celou řadu.

Děkuji za tvé vznešené dílo.


CHT
01. 05. 2021
Dát tip

Tak teď už to víme. Stývnovi děkuji, nepřišel bych na to.


Povedlo se!


CHT, nevím jestli je to přímo tím komentem s odkazem, ale dobře, zkusím ho smazat s Tvým povolením.


CHT
01. 05. 2021
Dát tip

Tak to se omlouvám všem a rád to učiním, ale nepřišel jsem na to jak. Hele, Lucko, klidně to smázni, tu mou reakci. Někdy bývám zbytečně impulzívní a přikládám věcem větší význam, než mají. Netušil jsem, že tu tak zprzním a mi to smazat nejde. Předpokládám, že jako autor tohoto příspěvku tu volbu možnost máš ty a smázni mi to klidně.


To Lakrov: autor se určitě naurzil :) Jsem ráda, že si ke mě zavítal a přečetl si mé dílo! Podívej se třeba na další mé texty, možná Tě zaujmou více...

Tvou kritiku beru a naprosto ji rozumím. Našel si i něco dobrého, co se Ti líbilo?


Lakrov
14. 04. 2021
Dát tip

 Úvodní věta je úryvkem myšlenek leckterého adolescenta. Tón typu "vzpomínky na dětství" může čtenáře trochu odradit. Jmenování konkrétních míst (měst) může být v kontextu doby (a národa) poněkud "netaktické". Vzpomínkové "osobní mnoho", a "sdělitelné nic", říkám si po dočtení. Snad se autor neurazí.


Já nemám tušení, proč se to tak zvěčilo... Ale myslím si, že se to udělalo dřív, než tam CHT dal odkaz.


StvN
13. 04. 2021
Dát tip

CHT - asi bys měl příspěvek s tím odkazem smazat, myslím, že tím, jak roztáhnul obrazovku, učinil povídku nečitelnou.


Vím, ale stejně jsem za to ráda :)


Luzz
10. 04. 2021
Dát tip

zase tu povídku měsíce tak nepřeceňuj... občas jsou tam nominovaný hrozný hlouposti.


Luzz, děkuji Ti za přečtení a Tvou kritiku! Souhlasím se vším co si zmínila... Musím se přiznat, že mě samotnou dost překvapilo, že má toto dílo takový ohlas. A vůbec by mě nenapadlo, že bude nominováno do PM! Myslela jsem si, že zůstane bez odezvy. Ale nadruhou stranu jsem ráda, že je to nakonec takto :) 


Luzz
09. 04. 2021
Dát tip

je to takové upřímné, jednoduché vyprávění. občas zbytečně doslovné a ukecané. sice cítím to zaujetí, snahu zachytit vzpomínky na milého člověka, ale celkově mi to připadne jako slohovka na téma "můj soused" nebo tak něco.

na druhé straně - myslím, že by se toto vyprávění dalo časem povýšit na povídku; možná, že když se na text podíváš s odstupem, napadne tě k němu nějaký rámec anebo propojíš izolované vzpomíky / scény tak, aby dávaly dohromady příběh.


Jirko, moc Ti děkuji za přečtení, tip a především propracovanou kritiku! Vážím si toho, žes nad mým dílem tolik přemýšlel a jsem ráda, že se líbilo :)

Můžeš si všimnout, že o "Bylo tomu tak..." se tady už konverzace rozběhla a jak už jsem říkala, někdo by to tam dal, někdo ne. Já jsem zastáncem toho, že pro mě to dává jakousi spojitost v povídce, ale naprosto chápu, že se Ti to tam nemusí hodit :) 

Také rozumím tomu, že pro někoho nejsou mé texty, ve kterých si hraji spíše s fantazií. Přijde mi, že je tam hodně rozpoznatelná ta má specifičnost a styl psaní... Nevadí mi, že dáváš přednost raději příběhu a nějakému vyprávění. A tak jsem ráda, žes dočetl tuto! 


a2a2a
07. 04. 2021
Dát tip

Když máš tak výmluvný nick, tak jsem si řekl, že se podívám, co tedy píšeš. Nahlédl jsem i do následné tvé povídky, kde jsi více sázela na fantazii a také svou formou byla povídkou více, než tento text, ale tady jsem uměl přečíst celé, protože mne to bavilo. Nevím kolik je ti let, ale soudě ze stylizace tohoto spíše vyprávění než povídky, ale zas tak jednoznačně to nevidím, a hlavně to textu prospívá, soudím, že jsi mladičká, což nyní nemyslím jako mínus (ostatně je to jen záviděníhodné).

Co se mi líbí? Členění do odstavců, přirozený rytmus, máš cit jak pro délku jednotlivých vět tak prolínání kratších a delších, chválím i způsob přímé řeči, kterou uvozuješ či dotahuješ volbou slov, která dovozují děj samotný, než začátečnické ...řekl...prohodil...dodal..., apod. Rovněž vršení dějů v rozdílných časech je uvolněné, samozřejmé a dobře jsi i zvládla téma, kde jsi nepodlehla ani nadbytečné dramatizaci, ani sentimentu. Vlastně jsi psala téměř o ničem a přesto se ti dařilo čtenáře vtáhnout. Určitě máš nadání.

Na co je třeba dát pozor? Především na spoustu zbytečných ukazovacích zájmen, text se hemží slůvky ...tak...to...o tom.  Také obě větičky ...Bylo tomu tak... působí jako ze školní slohové práce. A konečně již zmíněná forma, která působí spíše jako vyprávění.  Ačkoliv speciálně u tohoto obsahu nijak nepřekáží. Tip a zasloužený.


Kaji, děkuji Ti moc za pozastavení se u mého díla a samozřejmě tip! Jsem ráda, že se Ti to líbilo, a že si i Ty všímáš maličkostí, ale zase v tom, jak píšu :) Je nominován i do PM, můžeš ho podpořit, pokud by si měl zájem : ) Je super, že jsem Ti dodala odvahu a zítra sem přidáš dílo podomného módu. Budu se těšit, mrknu na něj :)

Já díky...


Kaj
07. 04. 2021
Dát tip

Milá Lucie,

       střešní byt v kostce, asi je to nějaká přístavba. Není to vůbec důležité, jen sdílím to, co mi běželo hlavou.

       Líbilo se mi jak čtenáře vedeš. Začneš ve školce, kde se představíš a pak jej dovedeš do místa dění. Mezi tím je hezky autentická "zápletka" s klíči. Ta i ostatní vede čtenáře k dojmu, že máte s rodiči hezké vztahy. Neruší jej žádná nedorozumnění, neleká se žádného rámusu. Je veden někam, kde mu bude dobře, kde to vypadá, že si bude moci odpočinout od rámusů, které se mu třeba dějí.

       Příběh nemá třicet zastřelených. Naopak. O to je těžší udržet všechny ty nuance, aby to někam nespadlo. Daří se Ti to. Podle mě hlavně pravdivostí, v autenticitou, klidem a poctivostí. 

       Mám příběh podobně vyhrocený, z podobného prostředí. Díky Tobě si troufnu ho sem zítra dát.

       díky

       Kaj

        

 

 


Ano, také bych to raději nechala při tom, že "nepíši podle pravidel" :)

Odpovědi na Tvé otázky:

- nevím přesně, čím lidi provokuji. Mohl bys mi to trošku objasnit, prosím? Nejsem věřící, ale i tak chodím pravidelně do kostela ("pravidelně", tím myslím, jako cca 4x do roka) a vím, co to obnáší. Možná právě proto věřící nejsem...

- myslím si, že chybu dokážu přiznat, když mi někdo vysvětlí, proč a v čem jsem se mýlila. Většinou se ale snažím si promyslet to, co řeknu nebo napíši, abych toho pak nemusela litovat. Ale jsou i situace, ve kterých prostě člověk něco plácne a pak ho to třeba mrzí a ví, že udělal chybu.

Snad jsem Ti dokázala zodpovědět na to, co jsi chtěl slyšet :)


CHT
07. 04. 2021
Dát tip

Je to zvláštní slovo, to plnohodnotné...... Nevěřím mu. Takže pro mne jen dobře, že "nepíšeš podle pravidel". Nebo si toho nejsi vědoma. To je moc dobře.

Hele, jsem v pokušeni si s tebou povídat, ale jednak to sem nepatří a kdybych to dělal SZ, připadal bych si jako v síti. Takže to zkrátím a přímo se zeptám na dvě věci (automaticky mi při tom naskočí představa rozpustilé holky, která při takových otázkách divných týpků vyprskne smíchy):

- seš si vědoma asi toho, že tvůj přistup mnohé provokuje. Stejně mimovolně mi to připomíná svazácké veselí třeba křesťanské mládeže. Seš věřící?

- seš už ženou. Nebo skoro. Mi je to jedno, jak to kdo hodnotí, mám doma ženské 3, tak dejme tomu, že vím, co píšu. Bez ohledu tedy na pohlaví, barvu pleti a písmáckou korektnost: dokážeš věřejně přiznat třeba, že ses v něčem mýlila? Prý to ženy maj´ jinak. Pokud jo, tak se nevyhnutelně mýlím já. Asi se tomu musím smát....


Díky za tip na povídku do Prózy měsíce...


Tím "plnohodnotné" jsem myslela to, že nepíšu přesně podle pravidel a tak, jak by se psát mělo. Ale to mě baví! Název celé sbírky (knihy) je pouze myšlen metaforicky a zcela obrazně, nesmíš ho brát tak doslova :)

Je super, že si genialitu své dcery zaznamenal!

Je moc milé, že mi držíš palce, moc si toho vážím. Jestli chceš, mrkni ještě na nějaká ostatní díla ode mě, nebo čekej na nové :)


CHT
06. 04. 2021
Dát tip

plnohodnotné? To si nechám vysvětlit. Pokud mohu mít osobní prosbu a ty se psaním jaksi počítáš i v budoucnu, promysli prosím ještě jednou, zda je to skutečně jako kdyby se ti chtělo na záchod. Kór v souvislosti s posledním tématem. Já třeba po sobě používám deodorant.

Ale vlastně jsem napsal minule blbost. Samozřejmě, že když byla geniální, tak ještě neuměla psát. Jak slamovala, zapsal jsem to. V jednom mém zde publikovaném textu jsem její Báseň použil a ... ale to už bych byl přes čáru. Zde jde o tvůj text.

Měj se. Držím palce.


Neznám, protože nevím, jestli jsem byla (nebo jsem) geniální :) Já píšu od první třídy, ale pokud myslíš aktivní psaní (smysluplného textu) tak cca 12 let. Nemohu posoudit, jak moc je to, co píšu plnohodnotné, ale mě to baví a jsem vždy ráda za odezvu :)


CHT
06. 04. 2021
Dát tip

četl.

mám stejně starou dceru. to není hodnocení, to je fakt. od kterého věku píšeš? Ta moje mladší byla jako malá naprosto geniální. Pak tu schopnost ztratila. Znáš to?


Prozaiků je určitě stejně jako básníků! Ať už patříš do kterékoliv skupiny, tak naprosto souhlasím s Tvoji poslední větou :)

Jinak... nevím, jestli si dílo četl, ale pokud ano, tak Ti děkuji.


CHT
06. 04. 2021
Dát tip

Vy si tu myslíte, že prozaiků je málo?

Já si to nemyslím. Je jich minimálně stejně jako básníků. Uvozovky nedávám, respektuji každého. Hlavně ty, kteří se ke své práci vracejí a čerpají z ní i po....čase.


To mě velice těší! Moc ráda budu souhlasit :) Děkuji...


Janina6
06. 04. 2021
Dát tip

Lucie, souhlasila bys s nominací téhle povídky do soutěže Próza měsíce? Hlásím se, že bych ji ráda navrhla :-)


Janina6
05. 04. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Já myslím, že tvoje povídka trochu zvláštní je... asi ne tím samotným příběhem, ale způsobem, jak vyprávíš. Je to takové hodně upřímné, spontánní. A umíš věci vidět, všimnout si zvláštních drobností, které si neuvědomí každý. Třeba tohle: "Když jsem se jí podívala do očí, vždy vypadala jako ty moje, když mám slzy na krajíčku." (Mimochodem, tady by asi mělo být vypadaly jako ty moje... no vidíš, už zase pravopisně šťourám :-))


Děkuji za přečtení, tip a další tipy jak vylepšovat. Překvapilo mě, že povídka má takový ohlas, protože není až tak ničím zvláštní...

O "Bylo tomu tak..." by se dalo mluvit dlouho :) Mně se to opakování líbí, ale chápu, že to nemusí sedět každému.  


Janina6
05. 04. 2021
Dát tip

 

Pěkné vyprávění. Téma není ničím zvláštní, podobná setkání zažíváme asi mnozí, ale ne každý to dokáže tak šikovně popsat. Díky za pěkný zážitek ze čtení.

Jinak si taky myslím, že bys ještě mohla přehodnotit tu větičku „Bylo tomu tak“. Její první užití na začátku je dobré: „Ale některým se to splnilo a třeba o tom už ani sami neví. Bylo tomu tak:…“ Tady jsi prostě naznačila, o čem budeš vyprávět, a teď vyprávět začínáš. V pořádku. Ovšem podruhé a potřetí tu formulku opakuješ opravdu bezdůvodně, lépe řečeno, místo ní by tam mohlo být něco jiného, co by v té souvislosti aspoň mělo smysl. Napadá mě třeba „A čas běžel.“ Ale nechci tvrdit, že je to ideální slovní „předěl“. Nejspíš by prostě stačilo udělat nový odstavec a pokračovat v textu.

„Když mi bylo asi tak dvanáct. Jeli jsme za panem Panákem…“ Tady bych se taky přimlouvala za spojení obou vět do souvětí: „Když mi bylo asi tak dvanáct, jeli jsme za panem Panákem…“

Poslední pravopisná drobnost: uvozovací věty, které následují až za přímou řečí, se oddělují čárkou, ne tečkou. Takhle: Už to do toho čtvrtého patra prostě nevyjdu,” řekl tátovi.

Nebo: Byla už hodně stará a nemocná. Stejně jako já,” pověděl.


Honzo, moc díky za přečtení, tip a Tvá slova. Těší mne, že to na Tebe tak zapůsobilo :) Vzpomínky jsou nadevše!


zeleda
27. 03. 2021
Dát tip

Lucko, krásné, působivé, emocionální. Nerad někomu lezu do textu, ale ten druhý odstavec - Když mi byly asi tak - bych raději vypustil. Co se týče stylistiky, je to tvůj text. Mně se to moc líbí. Možná proto, že jsem napsal už dvě vzpomínkové knihy. Ode mne tip. 


Stargazere, jojo, v poho. Jen mi bylo záhadou, co si měl přesně na mysli. Záhada vyřešena :)


Stargazer
24. 03. 2021
Dát tip

Beru zpět, měl jsem na mysli tu shodu několikanásobného přísudku s podmětem. Teď koukám, že ona se tam stihla vyměnit Julie s tátou. Pak je to OK. 


Já Lucie píšu...
23. 03. 2021
Dát tip Savage Flame

Štěpáne, děkuji za přečtení a tip! Jsem ráda, že se líbilo a s Tvými slovy naprosto souhlasím...


StvN
23. 03. 2021
Dát tip Savage Flame

Je to krásné. Hezky napsaný silný příběh. Často nad tímhle sám přemýšlím a vím, jak těžké je vystihnout něco tak nepostihnutelného, jako je část lidského života našeho oblíbeného souseda nebo třeba vzdáleného příbuzného.


S.F., korekci bych nechtěla podceňovat, není ale vůbec lehká. Jak říkáš, nikdo nejsme dokonalý. 

V té větě od Stargazera, také nic nevidím... "ocitly" - díky za upozornění, opraveno :)


To Já Lucie píšu...: V te Stargazerem uvedene vete jsem taky osobne preklep nezaznamenal, prijde mi to jako klasicka vsuvka, ale treba hned v te predchozi, mas spatne pricesti minule... jak jsi to Ty s tatou ma tam byt ocitli a ne ocitly. Asi to bude tim, ze predtim jsi psala o te kamaradce. Ja se zase nekdy dost peru s prechodniky a v anglictine nez totalne prepnu s casovou souslednosti... Holt nikdo nejsme dokonaly. Ze ale korekci pravopisnych chyb je dobre nepodcenovat souhlasim. Mnohdy jodne dobra vec pak vypada zbytecne divne. V proze je to kazdopadne tezsi vychytat, protoze neumoznuje tolik novotvaru a pravidla gramatiky jsou tam proste striktnejsi. Specialne to pak plati, jak se nejedna jen o tri odstavce typu uvod, stat a zaver, ale o slozitejsi strukturu, jako bezne u Tebe... ;) S.F.


Stargazere, děkuji za přečtení a milou pochvalu. Velice si cením Tvých slov :) S překlepy máš pravdu. Jen nevidím u té věty, kterou si zkopíroval, co je tam za překlep. Můžeš mi ho, prosím, upřesnit? Ráda bych ho opravila :)


Stargazer
22. 03. 2021
Dát tip

Děvče, znám spoustu patnáctiletých lidí, ale neznám nikoho, kdo by v tomhle věku dokázal psát jako Ty. 

Jen dávej víc pozor při češtině, jsou tam často nějaké překlepy. Ono to pak vypadá blbě a zakrývá to dojem z literatury.  

Poté, co jsme je vítězoslavně našli, jsme vyrazili  


Já Lucie píšu...
22. 03. 2021
Dát tip Savage Flame

S.F., právě si mi napsal ukázkovou kritiku, za kterou jsem Ti nesmírně vděčná! Měla vše..., kritiku ale i pochvalu :) Se vším co píšeš souhlasím i já. Minimalismus nadevše, ale jen ho dopilovat a používat :) Zní to kriticky, ale ve výsledku jsou to pro mě velice hodnotná slova. Je skvělé, že mi fandíš. To je pro mě velké nakopnutí dál! Osobitost a "svůj" styl si snažím ponechat :) 

Moc děkuji za přečtení a tip!  


Moc hezke, s nadechem nostalgie. Pribeh ma peknou gradaci. Co se techniky tyce, shodnu se s dalsimi zde, ze to opakovani v uvodu odstavce mi tam nesedi a je az kontraproduktivni, protoze nejen ze oddeluje prilis ostre, ale neni nosne ani jinak. Mozna by to mohlo i fungovat, ale podle me urcite ne s touhle vetou. Ono je ale otazkou, zda je tam neco podobneho potreba a tady si myslim, ze ani ne. Prvni odstavec mi prijde spis jako prolog a priznam se, ze mi sednou tak max prvni dve vety, zbytek je bez dopadu a i kdyz myslenku chapu, tady to myslim umis o dost lepe a ctiveji. Minimalismus, nebo vypusteni by tomu sedely vic... Asi to zni hodne kriticky, ale je to o tom, ze se mi to libi a nektere detaily tak vnimam víc rusive. Je to proste jak to vnimam subjektivne ja. Ze se posunujes stale dal a pritom neztracis osobitost je videt vyrazne a ja Ti to jednak zavidim a druhak preju a fandim Ti moc...;) S.F.


Aleši, díky za přečtení a tip! Moc mě těší, že se Ti povídka líbila :)

K poznámce:

Ano, poslední věta není nezbytná. Jak píšeš, normální obálka nezpůsobuje řečovou poruchu, ale tato už vypadala jinak. U této se dalo lehce poznat, co bude vevnitř. Tak proto ta řečová porucha :)


dobře vygradované... všichni tě chválí, tak si dovolím jednu  drobnou kritickou poznámku:

"Tento pátek jsme do schránky dostali obálku, kterou nikdo z nás nečekal. Při  pohledu na ni jsem ani nevěděla, co mám říct."

  ...tady jsem se trochu zarazil, protože samotná obálka obvykle nezpůsobuje řečovou poruchu...teprv její obsah... že by tam ta poslední věta ani být nemusela, to už psal někdo přede mnou... celkově hodně dobré, tip.


Romane, děkuji za návštěvu a tip! Jsem ráda, že se Ti mé psaní líbilo. Zajímaly by mě těch spoustu jednotlivostí, které Tě oslovily. Tak možná až ji přečteš ještě jednou, tak mi je napiš, abych mohla vědět, co dělám dobře, co ne a co dál... Díky :)

Také Ti přeji krásný den :)


Nejen že jsem se narodil v Brně, ale celkově jsem zde našel spoustu jednotlivostí, které mne oslovily:)

Miluji takové vhledy do ( „cizích“) životů. Přečtu snad ještě jednou, a pečlivěji. Hezký den přeji:)


kvaj
21. 03. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Pokud jde o psaní povídek, měl Čechov pravdu asi ve všem. A rád zase přijdu.


Jaroslave, děkuji, že si mě poctil svou návštěvou! Díky také za přečtení, tip a cenné připomínky. Těší mě, že Tě příběh dojal... To měl Čechov asi pravdu, že v prvním a posledním odstavci nejvíce kacáme :) Zkusím s tím do budoucna naložit. 

Určitě zase přijď! Budu se těšit.


kvaj
21. 03. 2021
Dát tip Gora

Mě to dojalo z jiných než literárních důvodů. Nicméně je z příběhu cítit lidskost a vnímavost. Přidávám se ke Karlovu názoru, souhlasím i s Ireninými připomínkami a přidám vlastní. Úvodní odstaveček je tam podle mého zbytečný a přikláním se i k mínění, že je zbytečná i poslední věta. Dohromady mi to připomnělo, tuším, Čechovův jakýsi návod na psaní povídek, v němž psal, že první a poslední odstavec se má škrtnout, protože tam literáti nejvíc kecají. Čechov také tvrdil, že visí-li na začátku povídky na stěně puška, tak se z ní nakonec musí vystřelit, a nejlépe je, když je z ní zastřelen hlavní hrdina.

Asi by také vlastní příběh neměl začínat větou: "Když mi byly asi tak tři roky." Je to věta vědlejší, takže by měla být součástí souvětí.

Navzdory všem připomínkám je to krásný a zajímavě podaný příběh. 


Ireno, moc děkuji za hodnotné připomínky, kterých si vážím, za pochvalu a slova, která mě hřála u srdíčka :) Je skvělé, že si ke mně měla cestu :)

Ano, ta nadbytečná slova nejsou zapotřebí, ale to nejsem prostě já, abych je tam nedala :)

Bylo tomu tak: - máš pravdu, nic moc to nevypovídá, ale mně to přišlo takové pěkné zpestření, když se to bude opakovat. Opakování byl tedy zaměr. Ale je pravda, že pro povídku je to naprosto nehodnotné slovní spojení.

Ráda Tě u mě zase uvidím!


Alfonsi, také díky! 


Kočkodane, promiň, to jsem se upsala :) Náhodou je to super nápad! Lepší jsou komenty než-li tipy, souhlasím s Tebou. Tak až zavítám k Tobě, tipu se ode mě nedočkáš :)


Gora
21. 03. 2021
Dát tip

Vybrala sis, Lucko, jako obsah příběhu něco, co jsi prožila a s odstupem napsala. Dějová linka je dobrá, vlastně tři malé příběhy, které se v závěru setkaly...

Pozor bych si dala na nadbytečné vypisování něčeho, kde by stačil jen náznak a čtenář to pochopí, tady by se dalo umáznout:

My jsme se na sebe jen usmáli a ona okamžitě poznala naši odpověď, kterou jsme ani nemuseli vyslovit.

My jsme se na sebe jen usmáli.

Bylo tomu tak: - tak tohle bych vúbec nepoužívala, Lucko, je to formulka, která nic nenabízí - ani obsahem ani literárně...

Jsem příjemně překvapena, pokročila jsi.


ALFONS
21. 03. 2021
Dát tip

Díky a Tip.


Kočkodan
20. 03. 2021
Dát tip

 

Lucko, snad tě nerozzuří do nepříčetnosti, že si zasloužím poděkování jen za to prvé. ;-)

 

Jak jsem při příchodu na Písmák veřejně vyhlásil – dílka všeobecně netipuji a nabídl jsem na oplátku čtenářům svých výtvorů také možnost nedávat tipy.


Kočkodane, to se Ti povedlo :) Díky za přečtení a tip!


Kočkodan
20. 03. 2021
Dát tip

 

„Kde jste byli tak dlouho? Že vy jste zase kecali s panem Panákem?” zeptala se máma, když jsme došli domů.

 

 

 

Tak je dobře, že se máma neptala: „Kde jste byli tak dlouho? Že vy jste zase byli na panáku?“ (jen pokus o humor, který ale neznamená, že si dělám z dílka srandu)


K3
20. 03. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Hodně dělá dobrý, neběžný námět, jako tady.


Annnie, moc děkuji :) Úplně se červenám..., tolik krásných slov!


annnie
20. 03. 2021
Dát tip K3

No moc pěkný, Lucie!!! Dnes pro mě lepší, než kdy dříve! Mám z tebe radost. Dojemnej příběh, dobře napsanej. Tip a.


To Renata: ...*neshrnula :)


Renato, díky za návštěvu a otipování! Ano, přesně tak, jak říkáš. Lépe bych to nezhrnula :)


bixley
20. 03. 2021
Dát tip

Moc citlivě napsané. Vzpomínky na lidi, které jsme poznali v dětství, jsou vždy mnohem hlubší než ty z dospělosti.  V dětství ve vnímáme nějak víc opravdově a vytváříme si silná myšlenková pouta.


Karle, jsem moc ráda za Tvé přečtení, tip a ještě více, že se líbilo :) Určitě až se mi vypíše ruka, tak to bude zase něco jiného!

Díky za upozornění na překlep, už je opraven :)


Ivi, ooo... děkuji :) 


K3
20. 03. 2021
Dát tip Gora

Zajímavý začátek a ještě lepší konec. Zprvu takové všední vyprávění přešlo do překvapivého konce, v němž je všechno důležité co jsi asi chtěla říct. I lidskost a moudrost. Až se ti vypíše ruka a najdeš svůj způsob psaní, bude to ještě lepší. /překl.: ...pokaždé jsem se obě dočkali.../


Jarmilo, děkuji Ti za návštěvu a tip! Ano, sousedé se musí připomínat :) 

Bylo tomu tak: - opakování je záměr. Poslední větu si můžeš odmyslet :) 


Lucinko....to je moc hezky...citlivě... napsaný prožitek...**/*****************


Jamardi
20. 03. 2021
Dát tip

Děkuju za připomínku skvělých sousedů. Také mám na koho vzpomínat a někteří patří ještě mezi žijící :)

Bylo tomu tak: bych napsala jen jednou a poslední větu bych vynechala - pro mě je tam zbytečná.


Diona
20. 03. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Už teď se těším :-)


Já děkuji (za tip i přečtení) :) To teprve uvidíš to desáté... 


Diona
20. 03. 2021
Dát tip

Děkuju za deváté potěšení :-)


Pavle (stromečku), i Tobě díky! Velkého tipu si obrovsky vážím :)


Nami, děkuji za přečtení a tip! Jsem ráda, že se líbilo...


stromeček
20. 03. 2021
Dát tip

Moc hezky napsané Lucie. Dávám velký tip.


Nami 99
20. 03. 2021
Dát tip

Hezké a prožité vzpomínání.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru