Milenecká

I. 

Když položila břicho na koleje

dva ptáci proklovli nebe

jako mušli

tvá ruka vlasy vrby

kolem běžci bez kompasu 

na náměstích v parcích stěnách domu

a mně se chtělo spát tikavě

i když jsi budík zavčas zamáčkla

jako by byl podzim žloutek z dětství- 

Když položila břicho na koleje

slyšela ten tikot mého spaní.

II.

Nedalo mi to a vyšel jsem z pokoje & Cohen tam lkal nad světem

tak jak já bych ani nedovedl ťukat prsty do stolu noty požraly snad všechny nohy u židlí

stál jsem nahý a tančil zatímco ta m e l o d i e  a tvoje boky rozhoupaly i měsíc

a to opěradlo stálo s pusou dokořán protože dance me křičela jsi přes rameno

cizince se šibalským úsměvem a vlčíma očima známýma z těch snů o kterých vyprávíš

dokola dokola dokola tanec slov s notami po rtech

poněkud kakofonickými.

III. 

A pak byl den. 

Na kolejích leželo tvoje břicho

Kakofonie se plíživě motala přes větve

chtělo se mi spát ale sousedka odnaproti foukla tak silně 

že jsem se posadil a celý den

přemýšlel.