Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

čarovný les
datum / id23.03.2021 / 518613Vytisknout |
autoragáta5
kategoriePohádkyDalší dílo autora
zobrazeno173x
počet tipů15
v oblíbených2x
do výběru zařadilbixley,
Prolog

ukázka z připravované knihy pro děti - budu ráda za každý názor...  

čarovný les

 

 

... Na stole u okna teď leželo dvacet napůl otevřených kaštanů. Víla si připravila hrneček a začala otvírat opatrně jeden po druhém. U pátého zpozorněla a zlehka ho přikryla oběma rukama. Místnost se rozzářila, a když zvedla ruce, z prasklého kaštanu vypadl na stůl malý chlapeček. Víla se usmála a ťukla do něho prstem.

„Ahoj,“ pozdravila. Chlapeček se zamračil a zapískal tak jemně, že to skoro nebylo slyšet.

„Ale no tak, ještě víc,“ pobídla ho. Tak zapískal víc a už to bylo slyšet po místnosti.

„Ještě víc,“ smála se.

A tak se kaštánkový kluk zhluboka nadechl a písknul víc.

Les zašuměl, ptáci zazpívali a skřítci pokývali ve svých postýlkách hlavami na souhlas a spali dál…



Nakonec se víla uložila ke spánku a malý kaštánek se schoval pod její polštář, protože první den svého narození ještě neměl žádnou postýlku. Nové domovy si totiž vybírají skřítci opravdu zodpovědně, u takové důležité věci to ani jinak nejde.



Ale v lese nežijí jenom dobří skřítci, žijí tam i potvůrky, které dělají schválnosti a nepořádek. Obyčejný člověk je nevidí, ale kdykoliv zakopne nebo ho něco zatahá za rukáv, a nebo nedej bože zabloudí, vždycky je za tím právě jeden z těch lumpíků. Zažila jsem jich taky pár a je na nich ještě jedna věc zvláštní. Když se občas ukážou lidem, změní se v hodné skřítky. Jsou samý úsměv a krásná slovíčka a to vás nesmí zmást. I mezi námi lidmi jsou takoví vtipálci, kteří se mění podle toho, jak se jim to hodí. 

Zrovna dneska večer se jeden takový ochomítal kolem domečku naší víly. Víla to věděla, usmívala se do polštáře, ale nechala ho a byla moc zvědavá, co zase vymyslí. Měl spadeno na její stříbrný prach, protože jím chtěl posypat starého kance za potokem. Starý kanec byl pěkný morous, občas naše skřítky pěkně prohnal, když se moc přiblížili k jeho domečku. Neměl rád společnost a zpívání nenáviděl ze všeho nejvíc. Chrochtal a stěžoval si víle pokaždé, když sešla za potok pro nové bylinky. Ta pak domlouvala těm rošťákům a oni klopili oči, protože neměli rádi, když je víla kárala. No ale za uši si to nezapsali a už druhý den zase vymýšleli nové lumpárny.

No, ale abych to nezapovídala, ten malý darebák, co chtěl ukrást stříbrný prach, u dveří zakopl a vletěl rovnou pod postel naší víly. Ta už to nevydržela a rozesmála se.

„Copak tu děláš, ty zlobidlo?“ ptala se naoko přísně.

„Já, já, já…,“ koktal provinilec a klopil oči.

„No tak pojď ke mně, ať si tě prohlédnu, panáčku,“ vyzvala skřítka.

Zlobidlo vylezlo zpod postele a tuze pomalu šlo k víle.

„Tak ty chceš kouzelný prach? Ty nevíš, že s ním můžu kouzlit jenom já? Budu tě muset zaměstnat,“ usmála se a mávla hůlkou.

Najednou to ve vzduchu zaskřípalo, trochu blejsklo a skřítkovi se na kalhotách udělaly dvě obrovské díry.

„Tak a teď jdi domů a koukej je zašít. Ráno se podívám, jak se ti to povedlo.“

A milý skřítek upaloval domů s děravými kalhotami a byl rád, že slyší vílí smích až za dva smrky. Když se víla směje, nezlobí se...

 

A někdy se nad lesem zamračilo a hřmělo víc, než by mělo. To se všichni přikradli k víle a dokonce i ti největší odvážlivci přišli. Posedávali v domečku, tiskli se v koutku a víla je musela uklidňovat a vyprávět ji hezké pohádky, aby se přestali bát. Ti nejmenší si zalezli do vílí postýlky, zachumlali se do peřinky až po krk a ven vykukovaly jenom jejich maličké hlavičky.

Na druhém konci lesa se v tu dobu zlobila jiná víla. Všichni ji říkali „Bouřková“, protože po jejím zlobení vždycky přišla bouřka a lítaly po nebi blesky. Bouřková žila sama a tak byla někdy opravdu moc zlá. Navíc se v téhle části lesa nenarodila za posledních sto let žádná nová miminka, tak ti skřítci už byly staří a otrávení z toho všeho. Kde nejsou miminka, tam je smutno. Děti jsou radostí a tady radost už žádná nebyla.

Tahleta panenka myslela jen sama na sebe. A to je pravda pravdoucí, že když si ani my lidi nepomáháme a nemyslíme na druhé, že se nám dobře nedaří.

(Když jsem byla ještě malá, občas jsem neposlouchala maminku a dělala lumpárny jako skřítci a nemyslela na to, že se to mamince vůbec nelíbí. To pak večer přicházeli panáčci z květináčů a domlouvali mi a já se moc styděla a druhý den jsem mamince pomáhala, aby se zase usmála a pohladila mě).

No ale proč se Bouřková zlobí? Nepovedl se jí čarovný odvar a tak metá blesky třesky a budí celý les až do pátého kopce. Stromy u dobré víly schovávají svá miminka, aby nespadly dřív, než přijde jejich čas. Tak moc se chvěje zem. Čarovný odvar zakalil studánku u šestého dubu a to je moc špatné. Bouřková zapomněla svůj recept a namíchala špatné bylinky. Jezevec se přišoural blíž, protože už byl starý a Bouřkové se nebál.

„ Že ty jsi zapomněla na heřmánek?“ zašeptal.

Bouřková se otočila a zlostně zamávala rukama. Nerada poslouchala, že něco pokazila.

„Jsi pěkně drzý jezevče, asi tě začaruju,“ ušklíbla se a přemýšlela, na co ho přemění. Mávla prstem, ze kterého vylétly bílé jiskřičky a milý jezevec měl najednou křídla. Myslím, že kouzlo bylo spíš dobré než špatné. Jezevec se odlepil od země a smál se jako blázen. Už ho dávno bolely nohy a křídla mu přišla vhod. Zakroužil nad hlavou Bouřkové a rychle zamířil pryč, než si to víla rozmyslí a vezme mu je. Bouřková byla ale tak trošku povrchní a na milého jezevce už dávno zapomněla.

 

Je vám doufám jasné, že po lese tím pádem chodí zvířátka, která vypadají občas úplně jinak, než jak je známe z knížek. Jezevce s křídly jste před chvíli poznali, ale je tu ještě srnka Kamilka, která má sloní uši a pořád s nimi mává, vlk Bohouš, který má šest nohou a pořád se mu pletou při běhání a zakopává o ně a taky Vilda, malý koloušek, který nemá kopýtka, ale lidské nohy a je mu pořád zima, protože nemá boty.   



Občas se smiluje hodná víla, potají se přiblíží a odčaruje tyhle nešťastníky. Musí to dělat ale opatrně, aby ji Bouřková neodhalila, to by bylo moc zle. Každá z víl má totiž svoje území a do cizího by neměla chodit. Proto taky občas vidíte les, který je z jedné strany krásný a z druhé zanedbaný, nemocný. To je podle toho, kdo se o něho stará. Bouřková se stará moc špatně a stromy i kytičky tady chřadnou a ani houby tu nerostou a bukvice a žaludy také ne. Je jasné, že tahle víla by potřebovala na zadek, ale takhle to není. Všechno má totiž svůj čas...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.04.2021 20:52:37dát kritice tip✩✩✩ bixley
redaktor prózy

Moc hezká pohádka nejen pro děti, má velký přesah.

07.04.2021 09:26:25dát kritice tip✩✩ lastgasp

Text je opravdu pohádkový, moderní, při použití tradičních postav a jejich vlastností. Při citlivém přednesu, třeba i s podsunutou hudbou, jistě zaujmou děti přiměřeného věku. Z obsahu pohádky by se dal zpracovat zajímavý filmový scénář a realizovat vděčný snímek pro MŠ.   

28.03.2021 10:39:28dát kritice tip✩✩✩✩ atkij
redaktor poezie

Kouzelné! Je krásné v sobě na chvíli probudit zatoulané dítě. 

25.03.2021 11:50:59dát kritice tip✩✩ lawenderr

... Bouřková žila sama a tak byla někdy opravdu moc zlá ... :))

... Navíc se v téhle části lesa nenarodila za posledních sto let žádná nová miminka, tak ti skřítci už byly staří ... :) - a kdyby se mimínka rodila, tak by ti starší ve správném věku pocházeli ? :))

- ten odstavec s jezevcem je boží! - ale celá je taková milá, taková tvoje, milá hudravá :))) dobře se to čte, protože vůbec nevím, co v příští větě očekávat ... prostě nekonečná fantazie, joooo! :D 

24.03.2021 21:29:49dát kritice tip✩✩✩✩ Evženie Brambůrková

Jen pokračuj, je to balzám na mou duši. 

24.03.2021 16:55:07dát kritice tip✩✩✩ Philogyny

Včera jsem nakukovala a po dlouhé době se při čtení textu cítila v bezpečí. Ten pocit nejde popsat, vybavilo se mi, jak ležím jako malá v kuchyni na otomanu a bolí i cinknutí lžičky, pořád mi rentgenovali hlavu, jestli nemám nádor. A jak kolem mě chodila máma. Takové to teplo starosti...

24.03.2021 16:41:08dát kritice tip✩✩✩✩✩ blacksabbath

To je pro děti????.....Mně se to také móóóóc líbí!!!!!!!! ....*/****************

24.03.2021 15:33:42dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

oprava /bylo tam nejprve - děti/ - jestli by mladší čtenáři rozuměli odstavečku

24.03.2021 09:10:27dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Za mne také zajímavé, Agáto, máš dobré nápady, i já bych ráda četla dál. Například vlk Bohouš se šesti nohama a další proměny jsou vtipné a určitě zaujmou! Jedna poznámka - není uvedeno, pro jakou věkovou skupinu by pohádka měla být... tipla bych tak na 9+, ale to jen hádám:-)

Netuším, jestli by mladší čtenáři rozuměly odstavečku:

Ale v lese nežijí jenom dobří skřítci...

Určitě pokračuj, je to pěkné!

24.03.2021 07:11:50dát kritice tip✩✩ Karpatský knihomoľ

Fantázia, ja ako starý jazvec by som tiež ocenil krídla. Čítanie nielen pre deti. 

24.03.2021 00:07:56dát kritice tip Savage Flame

sorry za ty preklepy... ale snad se to da pochopit i tak... Obcas zasnu, co jsem schopen natukat na klavesnici :) Asi mi taky nekdo vymenil prsty za kopejtka :D S.F.

24.03.2021 00:05:50dát kritice tip Savage Flame

Nevim jak detem, ale me se to libilo. Podle meho nejispesnejsi budou ta ruze pozmenena zviratka. Ta by treba naseho maleho bavila urcite nejvic. Pamatuju si, jak se rechtal, kdyz jsem mu vypravel jak si zviratka v lese z nudy menila ruzne casti tel a nejvic ho bavili mys a slon, co si vymenily nosy a nohy a litoval chudaka hodneho krokodyla, co zase pujcil nohy hadovi a ten mu s nima utekl... :) Jeste dlouho mi pak temer denne vymyslel ruzne pozmenenou faunu... ;) S.F.

23.03.2021 22:35:51dát kritice tip✩✩✩✩ Kočkodan

 

Jani, ty bys za ukázku na zadek zcela jistě nepotřebovala. (kančí smajlík s trochou stříbrného prachu kolem pomlčky)

23.03.2021 20:45:11dát kritice tip✩✩ Aru

dětem se to bude určitě líbit :)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor