Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konce

24. 03. 2021
1
3
172

Přijímám tě, bolesti
už se nemá smysl bránit
když po strmé stráni
jako balvan moje srdce padá k rozcestí

Pouštím tě, chtění
touho po domově ve druhém
když z Golema vyjímám šém
hlína praská zapomněním

Vzpomínky ve větru vanou
jako praporky u klášterů
pomazané vrstvou téru
mávají nashledanou

V míru oči zavírám
co včera bylo, dnes už není
oblékám se do smíření
sama, sám

Přijímám tě, žale
rozlij se mi do těla
bez tebe jsem necelá
málem

Pouštím tě, chtění
touho býti milována
až dožiju se rána
co včera bylo, dnes už není


3 názory

Diona
24. 03. 2021
Dát tip

...to neumím...pořád válčím skončené, prohrané války... Snad jednou to příjde...alespoň ta jedna vrstva!  :-)


Je to tak... a jde to po vrstvách...


Diona
24. 03. 2021
Dát tip

..je přetěžké zbavit se lpění a dokázat se odpoutat

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru