Na čele dnů

vytapetovanejch jazzem

balancuje loďka

vydlabaná 

z neprůstřelný vesty

Má vousatýho kapitána

jenž nosí čepici jen v přístavu

kotvu ze zlata

a kolem

plačící milenky

co k zádi

do sudů s včerejškem

házej stříbrný sliby

V období ticha

na přídi tančej

mraky s pomeranči

a plápolání větru

se naschvál vyhýbá

štěrbinám mezi útesy

Pravdou je

že ani jeden výstřel nezazní

a ani jeden racek nezakřičí

jako Archimédés ve vaně

až po těch tónech saxofónů

a nářcích milenek

a vzdechu šťávy z citrusů

na hladině zbyde

jen ona

kapitánská čapka