2107 - Vítězná próza červenec 2021

Zápisky o otci 2

Zdědil jsem po otci jistě mnohé. Mám jeho oči, jeho vlasy. A teď i jeho dům. Na půdě mi po něm zbyly, krom jiného, tři levé holínky. V každé z nich láhev od rumu, beznadějně prázdná. Všude kolem haraburdí, odložené sem za velkého úsilí v průběhu dlouhých let. Mezi ním si zřídil svoje stanoviště, vynesl nahoru starou dřevěnou židli, stůl s popelníkem. Jeho poslední skrýš před světem. Sedával tam ve tmě, zatímco prostor před ním osvětlovala žárovka na konci kabelu přehozeného přes trám. Mezi pivními víčky a stébly desítky let staré slámy proběhl tu a tam po podlaze potkan. Otec číhal s flobertkou na klíně jako Sam Hawkins, když drží hlídku. Potkan se zastaví, zvedne hlavu a čenichá. Otec zalící. A pal. Potkan prchá do tmy a otec si přihne z láhve. Bere z popelníku odloženou cigaretu, odhořelý popel padá na zem.

Kam až dojdu v jeho stopách?

Večer mu předčítám Winnetoua. Přes Skype. Leží na posteli podložený velkým polštářem, na přikrývce položený notebook s webovou kamerou. Nehybná tvář, nepřítomný pohled. Jen stružka slin v levém koutku si zvolna hledá cestu strništěm na bradě. Nedává najevo, zda něco slyší. Mohl bych mu číst cokoli, ale čtu Karla Maye, protože ho měl rád. Nebo spíš proto, že já ho nesnášel. Neboť k čemu by to celé bylo, kdybych u toho aspoň trochu netrpěl? Čtu už nejméně tři čtvrtě hodiny, škrábe mě z toho v krku. Otec pohne nohama a notebook se převrátí, vidím teď nemocniční stolek, umělohmotný hrníček na čaj, roh vedlejší prázdné postele. Čtu dál. Sam Hawkins se vysmívá svým mučitelům. Potom se na obrazovce objeví cizí dědek. Sedí na posteli s nohama spuštěnýma dolů, pije čaj. Pak se nakloní ke kameře a bezzubě se na mě směje. Okrajem záběru se mihne uniforma ošetřovatelky a někdo sklapne obrazovku.

Ani jsem se do té jeho židle neposadil. Člověk nemusí poznat všechno. Zcela bez piety jsem celou půdu vyklidil, harampádí odvozil do sběrného dvora. Nakonec po tobě, milý táto, nezbude vůbec nic. Ještě pár let budeš přežívat jako vztyčený prst v mé hlavě. A pak už si na tebe nikdo nevzpomene.