Ruggiero a Angelika

Světlo hladí jemné křivky,

stín prohlubuje tajemství.

Rozevláté jsou vlasy dívky,

oblázky se na dně skví.

Strachem její tělo se chvěje,

příšera náhle připlouvá.

Hle, přichází naděje,

hruď se jí rychle vzdouvá.

Kouzelný štít se ve slunci třpytí,

princezna prsten navléká.

Nestvůře do očí svítí,

odplouvá, prince se zaleká.

Princ oslněn, jak příšera,

po dívce zatouží.

Ona však uniká za šera,

hrdinu smutek souží.