Suchem se brodila

v zatopené síti,

vínem co polila

zašila nití.

Na slunci hledala

jen stinná místa,

cestou si hvízdala,

byla si jistá.

Kámen, co do cesty spad´

lehce zvedla,

na rukou ležel ji chlád,

v bublinu ho svedla.

Zvláštní jak byla

ta rozkošná dívka,

všednosti v díla

měnila z lehka.