po boji

v šípkové krajině

zlomeným paprskem mi vykroužíš stružku

papírově průsvitnou jak kapesník

svou bezděčnou vlečku pro smrtné panenky sítin

tkané po větru na zkřížených rukou vrb

z posledních hedvábných cárů sněhu v suterénu písma --

a šumivé rýhy míz pak měkce puknou v břízách

dračím úsměvem předjaří