Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Hluchá svědkyně
datum / id30.03.2021 / 518918Vytisknout |
autorPavla Milagros
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno63x
počet tipů2
v oblíbených0x
Hluchá svědkyně

Hluchá svědkyně

1.

Už jako maličká jsem se narodila napůl hluchá. A tak proto že jsem slyšela jen málo věcí a bydlí ve staré čtvrti města se dosud celkem nic moc nedělo, až na jeden zvláštní večer. Když jsem seděla na balkoně našeho domu který stál v poklidné čtvrti se stalo něco zvláštního. A protože každý z domů měl jiný plot a byl jinak stavěny tak jsem měla perfektní výhled na sousedův dům naproti i přesto že jsme měli nízký živý plot. A proto že jsem maličká osmi létá holčička a sem hluchá tak jsi tam vždy četla knížky v tom sem tam ně co spatřila a proto že jsem byla zvědavá tak my to nedalo se tam podívat. Všimla jsem si, že u sousedky naproti se pohybuje zvláštní stín když jsem si vzala dalekohled, tak jsem si všimla, že to byla postava. Také jsem si všimla, že v rukou něco drží. Tak pro to že jsem rukou držela dalekohled tak se podívala blíž, tak jsem zjistila, že to byl nůž a pistole. A tak jsem vzala dalekohled a vzala si tenisky šla jsem pomalu na zahradu. Tam jsem se proplížila živým plotem kousek k ní do zahrady. V tom jsem si všimla, že ji ten muž začal vyhrožovat. Že když neudělá co chce, tak ji zabije. A tak nejen to dokonce ji i sexuálně napadne. A tak se i stalo. Když bylo po všem, tak ji podřízl krk a vykradl ji dům a utekl. už Ale přece jen ji ještě odvlekl z kuchyně do koupelny a tam ji hodil do vany. To ještě netušil že ho přitom někdo viděl ale neslyšel. A pro to že jsem nemocná tak sem bohužel nic neslyšela jen to viděla. Tak sem chvíli počkala a když bylo po všem tak jsem se tajně vloupala do domu a tichým hlasem zavolala.

Klára:„ Haló je tam někdo!!“  

Ale nikdo se neozýval tak jsem se rozhlížela všude kde jsem mohla. Když jsem vešla do kuchyně tak jsem se lekla. Ale mezitím mě zahlédl.

Klára:„ ÁÁÁ POMOC!!!!“

 

 

 

 

2.

Ale než někdo došel tak jsem sešla podívat dál. V kuchyni byla spousty krve a táhla se směrem do koupelny. Když jsem došla do koupelny tak jsem tam spatřila ležet mojí sousedku celou nahou ve vaně měla podřezaný krk a v očích ji byl vidět vyděšený výraz. Já jsem utekla a utíkala jsem za svými rodiči tam jsem ji to všechno povykládala. A poté jsem chytla mámu za ruku a vedla jsem ji tam když jsme tam došly, tak mě máma uvěřila a jen řekla.

Máma – Alena:„ Znakovou řečí my řekla. Počkej tady a já mezitím zavolám Policii.“

A tak jsem tam zůstala. Zůstala jsem tam do té doby dokud se máma nevrátila. Ale pro to že mi je ještě 8 let a nemám s toho rozum tak se šla za maminkou.

Mama – Kláry:„ Kláro co tu děláš?? Ví že jsem ti říkala, že máš zůstat doma.

Klára:„ Ale mami já se bojím.“

Mama – Kláry:„ Tak poť. A zajdeme spolu na policii. A tam jím to všechno řekneš.“

A tak tam teda šly. Jak tam tak šly tak je cestou potkal ten vrah. A pro to že mě tam vyděl tak mě chtěl zabyt. Ale bohužel se mu to nepovedlo místo mě zabyl mojí mámu. Já se lekla utekla jsem. Běžela jsem co my nohy stačily a cestou jsem potkala Policajta. On na mě zavolal.

Policajt:„ Holčičko kam běžíš??“

Zeptal se mě když se na mě podíval. Já měla v očích slzy. Ale pro to že jsem ho neslyšela tak jsem mu nedokázala odpovědět. Jen jsem mu prstem mu ukázala na něj.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.

A tak mě vzal za ruku a šly jsme tam a když jsme tam došly tak zrovna tam seděl nějaký policajt a divně se tvářil. Přísním hlasem zeptal.

Policista – Adam:„ Co potřebujete??“

Ale pro to že jsem hluchá tak jsem ho neslyšela. A on si myslel že si dělám legraci a vyhnal mě z kanceláře. Cestou jsem potkala jiného policajta tak jsem mu to všechno řekla. On si to všechno zapsal, ale stejně mi nevěřil. Jen dodal.

Policista – Adam:„ Mi to vyšetříme.“

Pani policajtka – Saša:„ No vidíš holčičko, nic se neděje. Pan policajt to zapsal a začnou to vyšetřovat.“

Klára:„ Ne, no já vám ne vím ale přesto se bojím.“

Pani policajtka – Saša:„ Neboj se a pojď já tě zavedu domů kde bydlíš???“

Klára:„ Bydlím hned za rohem.“

Tak ji pani policajtka dovedla domů. Doma na ni čekal táta který nic nevěděl. Společně sedli na gauč a dívali se, na televizi když v tom se ozvala velká rána. Byla to rána jako by někdo rozbil okno v kuchyni. Táta se zvedl a šel se podívat co se děje. Když tam přišel tak ho někdo přepad. Brutálně ho zbyl a jen dodal.

Vrah – Alan:„ Jestli budeš mluvit tak tě zabiju!!“

Poté ji pustil a rozbitým oknem za se utekl. A jak tak utíkal tak to ještě netušil že ho někdo vpovzdáli pozoruje a ještě si ho stačil vyfotit. Byl to soused z naproti který každé ráno i večer chodil venčit svého malého pejska –Elzu. A tak když odcházeli na procházku z pejskem tak se tam objevil ten a smi člověk který zabyl toho souseda z naproti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.

V tom ji ten muž napadl i tu ženu která venčila svého pejska. Napadl ji v parku kousek od domu kde bydlela tahle maličká holčička. I ten den ten den si malička hrála v parku. Byl to kousek od toho co se tam stalo. Po chvíli se něco stalo. Holčička vyběhla ze stromu kde byla ukrytá a začala křičet.  

Klára:„ Hele nechte ji.!“

On si ji všiml a hned se za ní rozběhl a než ji doběhl tak se Klára schovala. Schovala se v jednom velkém obchodním domě. Kde jí už nenašel. Klára stačila najít malou budku kde měli telefon. Tak tam vešla vytočila číslo na policie a hned ji řekl.    

Policie:„ Dobrý den kdo jste??“

Klára:„ Jsem Klára a už jsem s vámi jednou mluvila ale nikdo jste mě nevěřili. Tak a teď přijďte zamnou.“

Policie:„ Kam maličká??“

Klára:„ jsem ve velkém obchodním domě. Je tam obchod s hračkami. A tam mě najdete.“

V tom se tam objevil nějaký muž. A tak se poručík Bohumil Kolář nikdy nenosil oznak na svých ramenou ale v kapsy nebo v kabelce které měl pistol.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.

Jak tak tam stál a díval se na maličkou holčičku a pochvíli se ji zeptal. A pro to že je hluchá tak mu odezíral z úst tak mu mohla kdykoliv odpovědět.

Policajt – Radovan sklenička:„ Ahoj maličká tak povídej co se děje?? Že jsi přišla zrovna zamnou a bez maminky.“ 

Malá holčička – Klára:„ chtěla bych vám něco říct.“

Policajt – Radovan sklenička:„ A co holčičko???“

Malá holčička – Klára:„ Viděla jsem něco divného ale nikdo my nevěří. Ani váš policajt. Kterém mu jsem to vykládala.“

Policajt –Radovan Skalička: A Kdo to byl??“

Malá holčička – Klára:„ Policie Šimon Žák nebo jak se jmenuje. Měl to napsané na place. A také to napsáno v papírech.“

A opravdu to tam bylo napsáno. Policajt chvíli přemýšlel proč ji ten policajt nevěřil až přišel na to že je holčička hluchá a tak pro to ji nevěřil. Ale proto že už měl s takovými svědky zkušenosti tak věděl jak se v té to chvíli má zachovat. A tak si zavolal na vraždy a tam mu poslali poručíka   Patrik Kolář a poručíka – Saša Hanzlová který uměl znakovou řeč Neboť ji měli v hodinách a hlavně školeních. Jak se mají v těchto situacích správně zachovat. A tak se i stalo.    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Dobrý den a ahoj Patrik co by jste potřebovali??“

Poručík –  Patrik Kolář:„ Tady maličká je hluchá. A vůbec my nerozumí. Můžeš my pomoci??“ 

Policajtka - Saša Hanzlová:„ To ví že ano.“ 

Poručík –  Patrik Kolář:„ Děkuji.“

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Není zač.“

A tak policajtka Saša Hanzlová začala s Holčičkou komunikovat znakovou řeči. A tak ji holčička všechno řekla a popsala jak to byla a jak to viděla. A kde má maminku. A proč sní nepřišla.

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Ahoj maličká jak se jmenuješ??“

Malá holčička – Klára:„ Dobry den já se jmenuju Klára.“

Policajtka – Saša:„Těší mě.“

 

 

 

 

 

 

 

7.

Hanzlová:„ Tak dobře můžu ti říkat Klárinko??“

Malá holčička – Klára:„ Ano můžete.“ 

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Tak dobře. Co jsi viděla??“

Malá holčička – Klára:„ viděla jsem něco moc ošklivého.“ 

Policajtka - Saša Hanzlová:„ A to bylo.“

Malá holčička – Klára:„ Já sama nevěděla co to bylo ale maminka mi předtím než se ji to stalo tak říkala že to byla vražda. Jen jsem viděla jak někoho zabyli. A byla to moje paní sousedka.“

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Myslíš jako že ji zabil??“

Malá holčička – Klára:„ Ano, ano jo přesně ji.“ 

Policajtka - Saša Hanzlová:„ Tak to je vše jsi moc šikovná. A teď tě tu zanechám s panem poručíkem a s jednim panem policajtem.“

Poručík –  Patrik Kolář.“ Děkujeme a měj se Sašo.“

Policajtka - Saša Hanzlová:„  Já také, a Matese a ti se opatruj.“

 

8.

A tak se rozloučili a holčička odešla. Mezitím zavolala své babičce. Jestli by nemohla bydlet u ní. A proto že i ona byla sté ztráty své dcery velice dcery zdrcená tak bylo jasné že si Kláru vezme k sobě. A tak si ji vzala k sobě a Klára bydlela u své babičky. Jednou k ním přišel jede z policajtu zazvonil Babička jim šla otevřít. Když otevřela tak se lekla. 

Babička – Božena:„ Dobrý den. Co si přejete???“

Policajt – Alan Noví:„ Máte doma Kláru??“

Babička – Božena:„ Ano, co provedla??“

Policajt – Alan Noví:„ Nic, právě že vůbec nic ale potřebujeme ji na policii.“

Babička – Božena:„ Dobrá. A můžu jít sní??“

Policajt - Alan Noví:„ Ano, ano proč ne.“

A tak teda všichni se z balily nastoupili do policejního auta a odjely společně na policejní stanici. V tom se tam někdo objevil. Byl to Poručík – Patrik  a pozdravil.

Poručík – Patrik Kolář:„ Dobrý den. Jak mohu pomoci??“

Zeptal se a policajt mu na to odpověděl.

Policajt – Alan Noví:„ Máme tu případ.“ 

Poručík – Patrik Kolář:„ Jaký??“

Policajt – Alan Noví:„ Tady maličká viděla vraždu a nejen někoho ale i své maminky.“

Poručík – Patrik Kolář:„ Co??!“

Policajt - Alan Noví:„ Ano, ano je to pravda že?? Jé já za poměla ty si hluchá. To se omlouvám.“

Malá holčička – Klára:„ To nic, nemusíte se omlouvat.“

A pro to že  Poručík – Patrik uměl perfektně znakovou řeč tak se sní bavil. Ona mu to všechno řekla a tak se rozjelo pátráni po vrahovi který to způsobil.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.

 

A tak jak odešel tak se malá Klára přitulila k babičce a začala plakat a jen řekla.

Malá holčička – Klára:„ Babičko já se bojím. Můžu dneska spinkat u tebe v postýlce??“

Babička – Božena:„ Ano můžeš tak pojď zlatíčko.“

A tak Klára šla za svou babičkou do postele, jak mile si lehla tak už usnula. Spala dorána když se ráno probudila tak babička už byla vzhůru. Byla v kuchyni a chystala jim snídaně. Když mala Klára přišla do kuchyně tak ještě byla rozespalá a občas si i zívla. Pak si sedla ke stolu a začala snídat. Ale než začala snídat tak se z babičkou pomodlila.

Modlitba Páně "Otčenáš"

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

"Latinsky"

Pater noster, qui es in cælis,
sanctificétur nomen tuum;
advéniat regnum tuum;
fiat volúntas tua, sicut in cælo
et in terra.

Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie;
et dimítte nobis débita nostra,
sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris;
et ne nos indúcas in tentatiónem;
sed líbera nos a malo.
Amen.

 

 

 

 

10.

Jednou večer se babička rozhodla že ji bude učit modlit Latinsky. A tak každý večer se spolu modlili než šli spát. Jednou v noci někdo bouchl na okno až to babičku probudilo. Šla se obléknout a podívat se co se stalo. Ale nikoho neviděla. A tak se vrátila zpátky do postele. Na druhý den ráno zjistila že je v kuchyni rozbité okno. Na podlaze ležel kamen zabaleni papírem. Když ho babička rozbalila tak zjistila co je tam napsáno. NEZAHRÁVEJ SI SEMNOU NEBO VÍŠ CO TĚ ČEKÁ!!!!  V tu chvíli se strašně lekla. A ten papír si schovala před Klárou. A by to Klára neviděla. Jednou když Klára si něco hledala ve šuplíku od jídelního stolu tak tam našla ten oškliví vzkaz. A tak zašla za babičkou a zeptala se ji.

Klára:„ Babičko prosím tě můžeš my říct co to má byt??“

Babička – Božena:„ Klárynko to jsem dostala před měsícem a tak jsem to před tebou schovávala.“

V tom se Klára rozplakala a utekla ven na zahradu. Ale to netušila že je tam najednou ji chytl a odtáhl ji do svého auta. Tam ji zalepil pusu a za vázal oči aby nemohla křičet a neviděla ho vidět. Ale při je ji štěstí či smůle že je hluchá tak ho neslyšela tak nevěděla vůbec co ji říká. Jen smutně koukala a přitom ji tekly slzy. On jen řekl.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11.

Vrah – Alan:„ Nebul a ne že budeš křičet!!! Nebo to bude ještě horší!!!“

Když dojeli na místo tak ji posadil na židli tam ji přivázal ruce k židli a nohy taky. Pak ji tam rozvázal šatek který měla přes oči a odlepil pasku kterou měla přilepenou na puse. Ona jen tichým hlasem řekla.

Klára:„ Prosím půste mě.“

Vrah – Alan:„ Ale kdepak holčičko to se pleteš!!!! Žádny takoví!!!!!“

Klára:„ Prosím.“ Prosím já chci domů.“

Vrah – Alan:„ Tak ty nepřestaneš, jo!!“

Klára:„ Prosím já chci domů.“

Vrah – Alan:„ tak ty toho nenecháš?!!“

A tak se naštval znova ji zalepil pusu páskou. Potom ji udeřil dodal.

Klára:„ já nic neslyšela…“

Vrah – Alan:„ Jak to???!!“

Klára:„ Ano, opravdu jsem nic neslyšela.“

Vrah – Alan:„ Nemluv a nehýbej se.“

Klára:„ Prosím.“

Vrah – Alan:„ Ne,ne,ne!!!!!“

12.

A tak ji tam držel násilím. Když babička zjistila že Klára není doma a tak zavolala na policii.

Babička – Božena:„ Haló!!“

Policie:„ Ano kdo je tam??“

Babička – Božena:„ Tady Božena Homolová“

Policie:„ Těší mě. Co by jste ráda??“ 

Babička – Božena:„ Hledám svou vnučku.“

Policie:„ A jak se jmenuje??“

Babička – Božena:„ Klára.“

Policie:„ Mohla byste k nám přijit na stanici a popsat nám ji??“

Babička – Božena:„ Ano, Klidně hned.“

A tak se babička oblékla a šla na policejní stanici a vytáhla z kabelky fotku Kláry. A slzami v očích řekla. 

Babička – Božena:„ Prosím najděte mi moji holčičku.“

Policie:„ Ano to víte že ano.“

A tak Babička poděkovala a odešla domů. Doma se posadila na gauč a seděla. Ale předtím si vzala je ji fotku a celou dobu na ní koukala a přitom strašně plakala. Když v tom někdo zabouchal na dveře. Ale proto že se bála tak raději nešla otevřít. V tom ji začal zvonit telefon. A tak ho zvedla a řekla.   

Babička – Božena:„ Ano kdo je tam??“

Policie:„ Tady policajt Šimon Žák.

Babička – Božena:„ Co byste rád??“

Policie:„ Před chvíli nám volal Patrik Kolář. A povídal mi že by chtěl najit vaši vnučku.“

Babička – Božena:„ Jak se to dozvěděl???“

Policie:„ Mi jsme mu to řekli a hned se toho případu chytl.“

Babička – Božena:„ Kolik to bude stát???“

Policie:„ Nic. On si to tak přál. A tak to i bude.“

Babička – Božena:„ Dobře jak chcete.“

A tak na druhý den se zastavila na stanici. A už tam na ni čekali policajti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

12.

V tom se tam objevil Poručík –  Patrik Kolář pozdravil a řekl.

Poručík –  Patrik Kolář:„ Dobrý den přišel jsem za vámi s tím že beru váš případ a budu hledat vaši vnučku.“

Babička – Božena ho objala políbila ho na tvář. A ve slzách v očích. Potom odešla a už se nevrátila a jen dodala.   

Babička – Božena:„ Prosím až najdete moji vnučku tak mi prosím dejte vědět.“

On ji nato odpověděl.

Poručík –  Patrik Kolář:„ To se ví že no, hned jak mile ji najdeme tak vám dám vědět.“

A tak babička odešla vyšetřováni se rozjelo na plné obrátky. Poručík –  Patrik Kolář se vrátil na sídlo vyšetřovacích týmu a tam začal vyšetřovat. Je ji případ. Mezitím maličká trpěla. Strašně se bála. Nejen o svou babičku ale i sama sebe.

 

 

 

 

 

 

 

 

13.

A tak když Poručík – Patrik Kolář zeptal Kláry kde je maminka tak jim Klára všechno řekla. Pak chytla Poručík za ruku a vedla ho k sobě domů dom ho zavadla do koupelny a tam jim ukázala kde je maminka. A tak jeho lidi odvezli do pitevny. V pitevně byla jedna velice sympatická slečna Patoložka se jmenovala. Alice Klárova byla černě oblečená a účes měla velice zvláštní. Když ji dostala na stul tak jen dodala. Vedle na stole měla ještě tu jejich sousedku.

Patoložka – Alice Klárova:„ Chudák maličká co si jen počne bez maminky. Snad někoho má kdo se oni postará.“

A vedle mami na druhém pitevním stole ležela první objeď kterou zabil jeden a tem sami vrah. Jak tak Alice Klárova Pracovala na mámě Kláry. Tak aby Alice Klárova nebyla smutná tak si zpívala jednu moc hezkou písničku. Od Mňága a ŽďorpNejlíp jim bylo v tom se tam poručík Patrik Kolář a zeptal se.

 

14.

 

Poručík – Patrik Kolář:„ Alice jak si tady na tom??.

Ale to ho Alice neslyšela pro to že měla na sazené sluchátka na uších a poslouchala muziku. On zakřičel aby ji slyšela. V tom se Alice Klárova strašně lekla.

Tak aby Alice Klárova nebyla smutná tak si zpívala jednu moc hezkou písničku. Od Mňága a Žďorp – Nejlíp jim bylo v tom se tam poručík – Patrik a zeptal se.

poručík – Patrik Kolář:„ Alice jak si tady na tom??.

Ale to ho Alice neslyšela pro to že měla na sazené sluchátka na uších a poslouchala muziku. On zakřičel aby ji slyšela. V tom se Alice Klárova strašně lekla.

 Tak aby Alice Klárova nebyla smutná tak si zpívala jednu moc hezkou písničku. Od Mňága a Žďorp – Nejlíp jim bylo v tom se tam poručík – Patrik a zeptal se.

poručík – Patrik Kolář:„ Alice jak si tady na tom??.

Ale to ho Alice neslyšela pro to že měla na sazené sluchátka na uších a poslouchala muziku. On zakřičel aby ji slyšela. V tom se Alice Klárova strašně lekla.

Alice Klárova:„ Sakra fuj to jsem se lekla. Co tu děláš Patriku??

poručík – Patrik Kolář:„ Přišel jsem se podívat jak si s tím pokročila.“

Alice Klárova:„ Jak vidíš tak jsem na začátku. Jsem teprve u první objeti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15.

A tak tam Poručík Patrik zůstal a díval se jak to Alice jde. Když Alice vytáhla první kulku s těla přeměřila směr řezné rány pod krkem objeti tak odložila metr a zapsala to všechno do papíru kde většinou zapisovala veškeré věci co objevila na těle těch objevila. Na každou s těch objetí měla zvlášť obálku do které dávala odkazy a popisky důkazy. Mezi tím co dělala pitvu tak poručík Patrik odešel z patky do sídlí vyšetřovací místnosti kde sídlil. V kanceláři s ostatními spolu pracovníky pročítali papíry. Když došel k šestému listu tak si uvědomil že ještě někde nebyli. A tak řekl.

poručík – Patrik Kolář:„ musím se vrátit na místo činu. Něco v to nesedí.“

A tak se tam šli znova podívat a Barbara Homolová šla sním. Najednou se sklonila pod vanu a našla tam zakrvácení nuž. A vedle něj pistol. A tak zavolala na Patrika.

Barbara Homolová:„ Patriku!!!“

poručík – Patrik Kolář:„ A co???“

Barbara Homolová:„ už jsem našla vraženou zbraň teda spíš dvě.“

poručík – Patrik Kolář:„ Kde??“

Barbara Homolová:„ Tady pod vanou. Ale nevím jak ji mám dostat ven.“

poručík – Patrik Kolář:„ Tak víš co. Já jsem v kuchyni zahlídl dlouhý hák co se sním vybírají zbytky z umyvadla tak běž a dones ho.

A tak Barbara šla a donesla to. Patrik ho vzal a z pod vany vylovil pistol a nůž který tam našel. Barbara to všechno zabalila do sáčku každou věc zvlášť a dala je do brašny kterou měli sebou. Měl tam své věci které potřebuje k vyšetřováni. Jako je  Inkoust na otisky a papír, štěteček na setřeni prachy na otisky, baterka n pomoci ohledáni stop, luminal na zvýrazňovaní otisku prstů. A jiné pomůcky které při vyšetřováni. Ale hlavně věci, které potřebují v pitevně.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16.

Mezitím co Alice bila v pitevně pracovala prvně na mámě Kláry. Mezitím co Alice pracovala tak Patrik hledal Kláru. Jak tak hledali Kláru tak jim ten vrah zavolal a požadoval za ni půl milionu. Které babička bohužel neměla. Ale je ji tatínek o kterém Klára neměla ani tušeni. A babička s maminkou ji nikdy neřekli. A tak proto že si babička na něj z poměla a věděla že byl velký podnikatel tak mu zavolala a řekla mu o co jde. Mezitím ho stihli chytnout a zavřít. Jen si nebyli jistí jestli to je on. A tak ještě stačila zavolat tátovi od Kláry.

Babička – Božena:„Tr!!!!“

Táta – Robin:„ Ano.“

Babička – Božena:„ Pomůžeš

nám??“

Táta – Robin:„ CO??“

Babička – Božena:„ Ano. Stratila se Klára.“

Táta – Robin:„ To je kdo???“

Babička – Božena:„ To je tvoje dcera.“

Táta – Robin:„ Co?? Já mam dceru??“

Babička – Božena:„ Ano.“

Táta – Robin:„ A co sní stalo??“

Babička – Božena:„ Někdo ji unesl. A požaduje za nu půl milionu.“

Táta – Robin:„ A vy se semnou chcete poradit. A kde má Karolínu????“

Babička – Božena:„ Ten kdo unesl mou vnučku a tvou dceru tak ji zabil.“

Táta – Robin:„ Co??“

Babička – Božena:„ Ano.“

Táta – Robin:„ Tak dobrá hned sem tam a poradíme se a pak sen poradíme, co bude dál.“

Babička – Božena:„  Předem moc děkuji.“

A tak babička položila telefon a za několik hodin tam už dojel a pozdravil ji.

Táta – Robin:„ Dobry den.“  

Babička – Božena:„ Ahoj sinu dlouho sem tě neviděla. Kdes celou tu  dobu byl??“

Táta – Robin:„ Byl jsem v HOLL WOODU“

Babička – Božena:„ Co???“

Táta – Robin:„ Ano.“

Babička – Božena:„ Cos tam dělal??“

Táta – Robin:„ Pracoval sem jako maskéra v jedné TV.“

Babička – Božena:„ Máme tu malí problém. Ten únosce požaduje půl milionu jak jsem říkala tak co teď.“

Táta – Robin:„ Tak až zavoláš tak my ho předej.“

Babička – Božena:„ Dobrá ale co pak??“

Táta – Robin:„ uvidíme co bude dál.“

V tom zazvonil telefon ale tento krát to byl Poručík Patrik. A tak to babička Kláry řekla.

Babička – Božena:„ Ano co by jste rád???“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17.

Táta – Robin:„ uvidíme co bude dál.“

V tom zazvonil telefon ale tento krát to byl Poručík Patrik. A tak to babička Kláry řekla.

Babička – Božena:„ Ano co by jste rád???“

Poručík – Patrik Kolář:„ právě jsme asi našli vraha vaši dcery a sousedky. Jo a chytli jsme někoho kdo si myslíme že je to on co zabil vaši dceru a sousedku. A tak bychom vás poprosit aby jste přišla k nám na stanici.

Babička – Božena:„ Tak dobrá. Už jdu.“ 

A tak se babička od dcery a vnučky přišla na stanici tak tam už na ni čekala policajtka která ji zavedla za poručíkem Patrikem Kolářem. A ten ji řekl.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18.

Patrik Kolář:„ Nebojte potřebujeme pomoci. Myslíme že jsme chytli to ho pravého ale musíte nám pomoci identifkovat to ho pravého. Nebojte neuvidí vás ale vy jeho ano.“

Babička – Božena:„ Tak dobře. Ale prvně vám říkám že já jsem ho neviděla. Ale vím o někom kdo možná ano.“

Patrik Kolář:„ A koho.“

Babička – Božena:„ naši druhou sousedku.“

Patrik Kolář:„ Tak dobrá.“

A tak babička své sousedce vedle nich která byla vždy zvědavá a nadále je. A tak ji řekla.

Babička – Božena:„ Ahoj Eliško potřebuji pomoci.“

Zvědavá sousedka – Eliška:„ Ano. Co potřebuješ Božko??“

Babička – Božena:„ Tis viděla jak se konal unos mé vnučky.“

Zvědavá sousedka – Eliška:„ To máš pravdu.“

Babička – Božena:„ Dokázala bys indifíkovat pachatele.“

Zvědavá sousedka – Eliška:„ tak dobře.“

A tak šly společně na policii a tam se zeptali na poručíka Patrik Kolář. Který mu může pomoci vyřešit případ a zároveň zachránit svou čtyř letou vnučku. A tak když je zavedli do místnosti kde bylo velké okno tak jim řekly.   

Poručík – Patrik Kolář:„ Nebojte oni vás nevidí ale vy je ano.“

A tak tam stala a prstem ukázala na toho kdo zabil je ji mámu a jejich sousedku. Několik hodin tam stáli a bavili se a pak odešly domů. Potom jim poručík řekl.

Poručík – Patrik Kolář:„ Za několik dní vám dáme vědět.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

19.

A tak tam došli a už tam na ně čekal Poručík který se ji cestou zeptal.

Poručík – Patrik Kolář:„ Tak co jak se vede??“

Babička – Božena a vnučka Klára:„ Dobře.“

Poručík – Patrik Kolář:„ No a teď půjdeme. A všechno nám ještě jednou řekneš Kláro.“

Babička – Božena:„ Neboj se maličká běž.“

Klára:„ Ano babičko. A moc děkuji.“

Babička – Božena:„ Není zač zlatíčko.“

A tak Klára šla a opět jím popsala toho vraha jak vypadal a ukázala na něj když tam stala za tím sklu kde ho viděla ale on ji ne. Když bylo po všem tak se Poručík zeptal.

Poručík – Patrik Kolář:„ souhlasíte s tím že půjdete k soudu a tam jím všechno říct??“

Babička – Božena:„ Ano, klidně i moje Klára.“

Poručík – Patrik Kolář:„ Tak dobrá.“

A tak se zatím rozloučili a babička s vnučkou Klárou šly domů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20.

Doma byly asi týden než za čel. Po třech týdnech se dostavili k soudu a tam jím všechno řekly. Malá Klára seděla na lavici svědku přesně naproti vrahovi. Celou dobu se ji díval do očí a usmíval se u toho. Jak mile se ptali malé Kláry na to co viděla. A tak Klára jím to všechno řekla.    

Obhájce:„ Tak Kláro teď nám řekni jak to bylo.“

Klára:„ Když jsem byla s maminkou doma a jednou jsem slyšela vystřel a to díky to mu že mám naslouchátko a trošičku slyším.“

Žalobce:„ A proč??“

Klára:„ Tak jsem se ze zvědavostí jsem se vplížila do sousední zahrady. A viděla jsem tu vraždu.“

Obhájce:„ A myslíš si že se to smí???“

Klára:„ Já vím že ne ale.“

Obhájce:„ Co ale. Tak že jsi se vloupala.“

Klára:„ To né!!“

Obhájce:„ Ale ano. Je to tak.“

Žalobce:„ Nekřičte na ní vždyť je ještě maličká.“

Soudce:„ Ano. Ano pan žalobce má pravdu.

Obhájce:„ Promiňte už se to nestane.“

Soudce:„ To bych by moc rád.“

Žalobce:„ Tak říkáš že jsi mého klienta viděla jak zabil jak sousedku tak i tvou mámu?“

Klára:„ Ano.“

Obhájce:„ A povíš nám jak??“

Klára:„ Už sem vát už jednou říkala.“

Obhájce:„ Já vím ale mi to chceme ještě jednou slyšet.

Klára:„ Promiňte ale já vás neslyším…“

Obhájce:„ Tak no na neslyší!!“

Žalobce:„ Nekřičte po ní ona je opravdu hluchá.“

Obhájce:„ Ó Ó!!! Pardon já to nevěděl. A tak teda ještě jednou.“

Klára:„ Prosím ne, už né, už nechci prožívat co předtím.“

Soudce:„ Tak dobrá maličká klidně nemusíš. Jen nám řekni jestli je to on.“

Klára:„ Ano, ano je to on.“

A tak ho Klára Indifikovala vraha a když odcházela ze babičkou ze soudní síně tak na ní ten vrah zařval.

Vrah:„ Počkej já si tě najdu!!!“

A tak ho odvedli a babička se panem soudcem, poručíkem Patrikem a žalobcem ji jeden podruhem objali a pan poručík řekl.

Poručík – Patrik Kolář:„ Když budeš něco potřebovat tak mi můžeš kdykoliv zavolat.“

Dal ji vizitku rozloučil se s nimi odešel. Klára mu ještě stačila zamávat. A pak odešla z babičkou která ji vedla za ručku. A tak Klára nakonec zůstala s babičkou a se s vím tatínkem. Nakonec bydleli u jejího tatínka v jednom domě u lesa.

              KONEC

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.03.2021 21:31:34dát kritice tip✩✩ K3

Píšeš opravdu dlouhé texty. Ale tohle jsem přečetl celé a když odmyslím ty chyby, není to špatné. Hotová kriminálka, fantazii máš asi na rozdávání. Poznámky výše platí.

31.03.2021 18:53:26dát kritice tip✩✩ Janina6

Je vidět, že tě psaní hodně baví. A to je dobře.

To písmo by opravdu bylo dobré trochu zmenšit.

31.03.2021 14:36:13dát kritice tip✩✩✩✩ StvN

Mně to přijde docela dobré. Nemám problém s jazykovými zvláštnostmi, naopak je vítám, protože je to zase změna. Od toho psaní je. 

31.03.2021 11:23:26dát kritice tip Majaks

První věta mě rozesmála. Je super. Ale dál jsem raději nečetl, protože jsem zároveň vytušil, že ta komičnost není záměrná.

Trošku seriózněji tedy aspoň dodám: Doporučuji zmenšit velikost písma, takhle se to špatně čte, a přeformulovat tu první větu (protože všichni lidé se rodí jen jednou a vždycky úplně maličcí).



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor