aneb jak jsem se stal pomocnou silou v kuchyni :-)

   Asi většina lidí zná obligátní otázku: „Tak co by sis dala k jídlu?“ Je tím zpravidla myšlena nějaká větší potravinová akce, jako je oběd nebo večeře. Nebudu tady rozpitvávat dvě oblíbené kulinářské speciality, jako je „nic“ a „nevím“, přejdu rovnou k odpovědi, které se dostalo mně.

„Nahaté řízky, nahaté řízky,“ ozvalo se nadšené povykování pětileté hobitky, „a bramborovou kašičku!“

„No jo, ale budu od Vás potřebovat poradit, slečno, protože nevím, jak na to.“

   Hobitka usedla do křesla, dala nožku přes nožku, vážně se na mě zahleděla, zvedla ukazovák pravé ruky a spustila:

„Úplně nejdřív musíme jít do krámu a koupit masíčko a pak brambory.“  Uvědomil jsem si, že nemáme vyndané maso z mrazáku a den předtím jaksi došly brambory. A současně mě napadlo si ten postup zapisovat do kompu, protože něco podobného se mi nejspíš hned tak někdy nepovede.

„Než začneme vařit, tak já si do kuchyně vezmu Dory, abych viděla a všude došáhla, na všechno, co budu potřebovat, protože správný kuchař musí i ochutnávat, aby to třeba potom nebylo spálené nebo syrové.“ Loupla po mně očima, aby se ujistila, že ji opravdu vnímám.

   Drtil jsem nebohou klávesnici ostošest, protože informace se na mě valily jedna za druhou.

„Masíčka jsou z kuřátka nebo z prasátka. Potom z obou stran je osolíš, opepříš a potom ty masíčka obalíš v mouce.“

„No jo," přerušil jsem ji zoufale, "ale jaká by ta mouka měla být, slečno?“ Dostalo se mi káravého pohledu a zavrtění hlavy na znamení, že nechápe, jak se na něco takového může někdo ptát.

 „Ta musí být hladká.“

   Nadechl jsem se k další otázce, ale než se mi podařilo ten proces dokončit, pokračovala.

„Potom, když je to hotové, tak ty masíčka dáš do hrnce. Ještě tam dáváme máslíčko. Masíčka musíme takhle otáčet, aby se opekla z obou stran,“ použila k doplnění svých slov patřičné gestikulace rukama.

   Rezignoval jsem na jakékoliv další otázky a soustředil se jen na psaní.

„Tak, a dál: než je upečeš, tak děláme kašičku. Ty brambory oloupáme, osolíme, dáme je do studené vody a dáme je vařit na sporák. Potom, až se ty brambory uvaří, tak vylejeme horkou vodu – to je důležité – a rozšťoucháme brambory, dáme máslíčko a vezmeme mixér. A když mixujeme, tak tam opatrně naléváme mléko. Jo. Potom dáme masíčka z hrnce na talíř, musí být vevnitř bílá, a ne syrová, fuj, a vezmeme ten hrnec a vezmeme ještě trochu hladké mouky a přidáme vodu. Potom takhle tu mouku promícháme s vodou vedle na talíři a pak to nalejeme do toho hrnce od masíčka. Pozor ale, hodně to syčí. Kdyby byl někdo hloupý, tak se může spálit a mohlo by to hodně bolet. Na to se musí dát pozor, a hodně velký.

   No a potom dáme na talíře masíčko, kašičku a na kašičku trochu šťávy z hrnce, a na masíčko taky. Tak, a teď si to už můžeme přečíst. A takhle se dělají nahaté řízky,“ zvedla se z křesla a vydala se zkontrolovat, cože se mi to vlastně povedlo napsat.

„Je to tak v pořádku, slečno?“ otřel jsem z čela kapky potu. Přečetla si záznam a kývla na souhlas.

„Jo. Musíš si to ale pamatovat, protože kdybych byla pryč a ty sis to nepamatoval, tak si nebudeš moct udělat ty nahaté řízky. No a teď už musíme začít.“

   A šlo se na věc. Celou dobu jsem byl pod bedlivou kontrolou, jestli ty své práce neodbývám - na moji maličkost totiž zbylo v podstatě (kromě nákupu, kde mi hobitka osobně vybrala maso a brambory) jen sundání surovin a mixéru, na které nedosáhla, škrabání a krájení brambor, jejich slití a osmažení masa… jo a samosebou úklid našpiněného nádobí :-)