Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stvoření světa

02. 04. 2021
7
12
432

Psáno na konci měsíce března 2021.

„Budiž světlo,“ slyšel jsem neznámý zvučný hlas ze tmy na konci tunelu.

Tou dobou ke mně přišla smrt, bylo to za soumraku, jenž předcházel neděli 23. října. Ve stejný čas odešel ze světa jeden kantor.

Můj život se pro mě stal jen vzdálenou vzpomínkou, jako by to byl film, který viděl malý chlapec. Jak roky plynuly, kluk vyrostl a příběh pozapomněl, zbyl mu jen nejistý pocit již jednou prožitého.

 

Stál jsem asi dvanáct let na rozcestí a neviděl ani na krok. Přede mnou se ze tmy vynořovalo jen asi deset vysokohorských štítů. Na vrcholu každé hory stála věž a na její špičce se tyčil vysílač, z vysílače zářilo světýlko jako svatojánská muška. Nebylo mi známo, ke kterému z vrcholů jít, má duše netušila, kudy se dát na cestu a neměla ani ponětí o tom, jak učinit první krok. Nadto se veškerý prostor zdál být prázdný a vratký.

Dvanáct let jsem stál u zdi pomalované výjevy, které pro hustou tmu nebylo lze vidět, ale nějakým šestým smyslem je šlo vytušit. Neznámý sprejer tam načmáral celý můj život minulý i budoucí, ale to mi nebylo dáno vědět.

 

Cítil jsem se, jako bych stál nahý před tabulí.

Pak někdo škrtl zápalkou, v krátkém okamžiku se mi pod horami ukázalo obilné pole s havrany. Vypadalo to téměř jako ten slavný obraz. Sirka však zhasla jako lidský život.

Zkoušející se mě zeptal, proč si Vincent van Gogh uřízl nehynoucí ostudu uříznutím ucha, ale já nebyl schopen uříznout si pomíjivou hanbu vydáním hlásku, pročež jsem mlčel.

 

Pak se mě zeptal, jaká jsou základní lidská práva. Když ani jediné slovo nepřešlo přes mé rty, vyjmenoval velice mnoho položek sám.

Zeptal se mě také, jaká práva má člověk. Moje mlčení však prozrazovalo jedině mou nevědomost a němotu. Řekl: „Člověk nemá žádná práva, jedině umřít ve stanovený čas.“ Zdálo se mi to málo, ale má revolta neslyšně odezněla do tmy.

Učitel dodal ke svému vývodu ještě pár slov útěchy: „Člověk může mít i další práva, jako je právo dojít si na záchod, ale pouze tehdy, dá-li mu tyto nadstandardní výsady Bůh. Všechno ostatní je už jen živobytí právníků,“ dořekl a pomočil se.

 

Najednou se uvnitř mé bytosti něco pohnulo a já promluvil hlasem, který mi nepatřil: „Ale co když se mi umřít nechce?“

Mudrc prohlásil moudře: „Smrt k životu patří a možná přijde čas, kdy se sám budeš smrti doprošovat.“

Sotva poslední z těch slov opustilo jeho rty, roztřásl jsem se až ke kořínkům vlasů mé holé lebky. Zachvěly se i moje vzdálené vrcholy, ke kterým jsem chtěl dojít a nevěděl jak.

Tak jsem alespoň chabě zaprotestoval: „Jakou to má cenu od věčnosti nebýt, pak na chvilku pobývat v bolestech a strastech a pak už navždy neexistovat?“

Učenec se rozhorlil jako věrozvěst, kterého chtějí pohané napíchnout na rožeň: „Nestydíš se ani trochu? Bůh ti dal všechno, dokonce i moč ještě udržíš, ale stěžuješ si... Ty vlastně soudíš našeho Pána. Ano, postavils Hospodina před svůj soud. Ty sám jsi však tím velikým hříšníkem a viníkem.“

 

Přestože mi mistr začal nadávat a lát do neznabohů a ateistů, chtěl jsem se jej zeptat ještě na něco, ale pak někdo jiný řekl: „Držte huby, chystám se stvořit svět.“ Potom onen Neznámý pustil větry a pronesl slavnostně: „Budiž světlo!“


12 názorů

Velice si vážím, zeledo, času, který jsi investoval do čtení tohoto mého dílka. Komentář mě potěšil. Teď už píšu přepracovanou verzi téhož textu, ve které se snažím odstranit některé nedostatky, na které mě upozornili ostatní čtenáři. Doufám, že výsledek bude opravdu "lepší" než tento původní text. S tou formou a obsahem máš samozřejmě pravdu. Děkuji za čtení.


zeleda
05. 04. 2021
Dát tip

Filipe, musel jsem tento text číst několikrát. Zaujal mne. Vnímám ho jako jakousi alegorii života. Nebudu ti vnucovat nějaké změny, je to tvůj text a tvá autorská licence. Je to složitá filosofická úvaha, kterou je třeba číst vícekrát, aby mohla být vstřebána.

Co se týče obsahu a formy, vždy jsem se snažil, aby byly v jednotě a jedno nepřevažovalo nad druhým. To je zásadní otázka. 


StvN, děkuji Ti za návštěvu a kritiku... Musím připustit, že text je poněkud nesouvislý. Budu se snažit, aby přepracovaná verze, na které dělám, byla lepší než tato. Snad se mi podaří zohlednit i tyto Tvé připomínky.


StvN
03. 04. 2021
Dát tip

Sice nevím, o čem to je a přijde mi to jako ne zcela souvislá všehochuť, ale četlo se mi příjemně. Pokud bys ale chtěl, aby člověku něco po čtení utkvělo, měl bys tomu zkusit vnuknout nějaký řád. 


Děkuji za návštěvu, Evženie... :-)


Zřejmě bych také neměla co říci. 


Blacksabbath, nebylo to primárně myšleno pro pobavení, ale hlavně, že sis na tom něco našla... To mě těší. Děkuji za návštěvu.


Phil, tak to mě naštěstí minulo... Poslední česká filmová pohádka, která za něco stála, je podle mého skromného úsudku "Lotrando a Zubejda". Ale tyhlety Princezny ze mlejna, Z pekla štěstí a Andělové Páně... zvlášť když je to ještě dvojka, to opravdu nevím... 

Děkuji za návštěvu a za komentář.


Goro, děkuji za návštěvu, za komentář...

Vždycky jsem dával přednost obsahu před formou, to je o mně snad už známo. Tady jsem se snažil především o to, aby tam nebylo příliš často slůvko jsem. Ale nějaké na... Toho jsem si opravdu ani nevšiml... Věř mi, že i když jsem na textu pracoval jen asi týden, věnoval jsem mu hodně času a četl jej nesčetněkrát, ale jako autor si některých těch nedostatků těžko všimnu... A mohl bych to číst tisíckrát a stejně bych si nejspíš toho na nevšiml. Co se týče tělesných projevů, tak jsem jimi chtěl text trochu posunout do oblasti grotesky či do tragikomické polohy. Navíc "pustil větry," je v daném kontextu dvojznačné, nemusí jít o fyziologickou funkci...

Celkově ale díky za posouzení. Text vznikal postupně, ten odstavec, kde jsi našla nejvíce nedostatků, byl zrovna jeden z těch, které jsem napsal nejdříve. Což je ovšem možná jen taková zajímavost. Na textu budu dále pracovat, dokonce myslím, že by mohl být i delší. 


Gora
02. 04. 2021
Dát tip

Zajíci, u miniatury jsem poněkud v rozpacích, co k ní napsat. Myšlenka je docela zábavná. Kdybys vše vypiloval, mohlo to být dost dobré.

Podívejme se na jeden odstavec, který mi nesedne, jak je napsaný: Stál jsem asi dvanáct let na rozcestí a neviděl ani na krok. Přede mnou se ze tmy vynořovalo jen asi deset vysokohorských štítů. Na vrcholu každé hory stála věž a na její špičce se tyčil vysílač, z vysílače zářilo světýlko jako svatojánská muška. Nebylo mi známo, ke kterému z vrcholů jít, má duše netušila, kudy se dát na cestu a neměla ani ponětí o tom, jak učinit první krok. Nadto se veškerý prostor zdál být prázdný a vratký.

Tvrzení v první větě je poněkud odvážné, slovo stál bych vyměnila dejme tomu za byl: 5x na + 1x nadto/archaické/: hned v prvních dvou větách 2x asi : pár vět od Nebylo mi známo do konce odstavce je myslím na přepsání...

Ty střevní projevy v závěru a močení bych snad chápala v nějakém tuze žertovném dílku, ale tohle mi tak k popukání nepřipadá, spíš psychologické.

Naopak se mi zamlouvá od výše jmenovaného odstavečku vlastně vše až do konce /krom oněch tělesných projevů/.

Za mne tip.


Philogyny
02. 04. 2021
Dát tip

Mi to nahodilo Anděl Páně 2 a Bohdalku  :)  Tu pohádku mám moc ráda...  :) 


Zajíci!.......Zajíci........ale mě to pobavilo......*/***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru