Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePradědova jabloň
Autor
Tara Lasička
Posvátná je zem
Kde kráčely nohy našich otců
Kde hlína kolkolem
Je živá, věčná a promítá se do snů
Ranní mlha často halí
Stromy tiše objímá
Oheň, jenž jí nepopálí
Když se sluncem dojímá
Starý poutník tiše stojí
Mlčky tady vzpomíná
Vzduch i zemi léta pojí
Jen vítr dřevem komíhá
Zpívá tiše, větve šumí
Píseň věčnou, staletou
Málokdo jí porozumí
Pod nebeskou paletou
Zastav se a zavři víčka
Pohleď dovnitř, do srdíčka
Pochop píseň zakletou
7 názorů
Text se mně líbí až na to "píseň zakletou". To zní jako by s tou písní nebylo něco v pořádku. Slovo "srdíčko" mně udělalo radost. Na mě nepůsobí násilně, někteří členové mé rodiny ho běžně používali při hovoru. To mně připomíná, abych ho taky občas použila - myslím že dobře působí a je protidepresivní.
Vadí mně velká písmena na začátku každého řádku bez ohledu na smysl. Žádná tečka, žádná čárka ve větě. Vím, že se to moc nenosí, zejména tečky, ale tady je to přehnané.
Posvátná je zem
Kde kráčely nohy našich otců
vidieť (aj) v sade posvätné miesto mi príde obohacujúce
mně se líbí ten námět.
ale to zpracování... je prostě neumělé, rytmus občas mimo, do toho ty vzletné a dojemné fráze... ty samy o sobě nezaručí sílu a působivost textu - podobně jako ji nezaručí upřímnost samotného vyznání. srdíčko v poslední sloce to zabilo úplně.
Norsko 1:
Zajímavé... Osobně nevidím souvislost mezi láskou k sadu, který založili předkové a nechvalně známou politicky exponovanou osobou, ale zřejmě máte jiný způsob přemýšlení. Každopádně děkuji za názor.