Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Fiasko expedice na Rudou planetu
datum / id03.04.2021 / 519093Vytisknout |
autorUpon
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno42x
počet tipů1
v oblíbených0x
Fiasko expedice na Rudou planetu

Fiasko expedice na Rudou planetu.

     Velitel kosmického křižníku přecházel nervózně po kapitánském můstku. Jeho oči každou chvilku spočinuly na panoramatických obrazovkách vnějšího zobrazení. Namísto nekonečného vesmíru nyní viděl zvlněnou holou náhorní planinu, jejíž okraje příkře spadaly do krajiny, tvořené změtí skalisek a proláklin, táhnoucí se téměř až k obzoru. Kosmický křižník, výkřik poslední techniky, spočíval nyní poněkud nedůstojně mírně nakloněný téměř uprostřed tohoto útvaru. Přistání na této planetě nebylo v plánu, bylo důsledkem poruchy navigačních systémů a proběhlo v nouzovém režimu. U řízení hvězdoletu byl osobně velitel. Ostatní posádka byla bezpečně ukryta v ochranných zámotcích. Proto nikdo další neviděl, jak v místě, kde nyní spočívala ochromená loď, se jedna z kovově lesklých hor změnila v okřídlenou nestvůru. Kosmický křižník byl impozantní, přesto nedosahoval ani velikosti jednoho z oček, z nichž se skládalo každé z jejích očí. Nicméně efekty, provázející vynucené přistání, byly takové, že vyplašená příšera rozevřela blanitá průhledná křídla a neuvěřitelně rychle zmizela. Turbulence se zmocnily přistávající lodi a veliteli se povedlo dokončit přistání jen s vypětím všech sil, protože řídící automaty vypověděly službu.     

     Teď pozorně sledoval obraz okolí. Až na samé hranici viditelnosti byla pláň lemována gigantickými útvary, podle provedených měření organického původu. Na velitelově rodné planetě by i menší z těch rostlin dosahovaly svými vrcholy za hranici atmosféry. Kosmická loď nebyla pozemská a její posádka byla tvořena inteligentními bytostmi, nikoliv však humanoidy. Nekomunikovali spolu zvukovými vlnami. Kdyby ano, mohlo by lidské ucho slyšet zhruba tohle:

     "Palubní inženýre, hlaste mi postup prací", vyslal velitel pokyn. Kosmická loď byla nyní chráněna velice pevným obalem ze sloučeniny, která pod tlakem ihned po přistání vytryskla z tisíců drobných otvorů po celém obvodu a která byla schopná odolávat obrovským tlakům.

     "Nemám dobré zprávy, veliteli. Poruchu způsobil zřejmě silný elektromagnetický výboj a některé součástky jsou zcela zničené. Budeme muset vyslat automaty do okolí a pokusit se zajistit z místních zdrojů nějaké polovodiče."

     "Dobře, ale pospěšte si, tohle místo se mi nelíbí a tahle planeta je velmi nebezpečná".

     Velitel výpravy byl zkušený veterán a velmi dobře věděl, kam je nouzové přistání přivedlo. Planeta měla velmi hustou atmosféru a díky své velikosti i silnou gravitaci. Tělesné dispozice sice posádce umožňovaly pohyb vlastními silami, ale pro kolonizaci byla přitažlivost vysoká. Největší překážkou osídlení ale bylo, že se tu vyskytoval chlor - prvek, který byl pro vesmírné kolonisty naprosto zhoubný. Naštěstí byl vázaný ve sloučeninách, zejména v nedozírných slaných oceánech. I malé koncentrace tohoto chemického prvku působily naprostou destrukci jejich organismů a dosud se nepodařilo vyvinout materiály, které by je dokázaly ochránit. To byl hlavní důvod, proč jejich cesta směřovala na sousední planetu. Ta byla sice také obrovská, ale ve srovnání s místem jejich nedobrovolného pobytu asi poloviční a gravitace zhruba třetinová. Rovněž daleko řidší atmosféra byla příznivá, stejně tak v podstatě nulový výskyt chlóru. Červená barva povrchu planety slibovala hojné množství sloučenin železa, prvku, který byl na domovské planetě vesmírných poutníků velice vzácný.

     Velitel výpravy vyhledal v archivech přesnější informace o jejich nedobrovolném vězení. Ano, nemýlil se. Nejméně ve dvou případech jejich předchůdci přistáli na této proklaté planetě. Samozřejmě si k tomu vybrali nedozírné pouště. Ty sice také nebyly vhodné ke kolonizaci, ale obrovské zásoby křemíku a selenu stály za riziko, spojené s těžbou.

     Už první expedice byla epochální. K planetě směřovaly desítky výsadkových lodí. Poháněly je jaderné motory, které jim umožnily dosáhnout rychlostí, blízkých rychlosti světla. Bohužel, byly také příčinou jejich katastrofy. Chyby v měření výšky a hustoty atmosféry planety způsobily, že se lodě přehřály a při přistání došlo k jejich explozím. Po monumentální invazní flotile zůstaly pouze zesklovatělé plochy písku, roztaveného žárem jaderného ohně.

      Druhá a poslední expedice byla vybavena loděmi s nejmodernějším pohonem, využívajícím zakřivení prostoru. Kosmické lodi se mohly díky využití superstrun přemísťovat vesmírem téměř nekonečnou rychlostí. Nespočet hvězdoletů dopravovalo na planetu součástky těžebního komplexu, který po dokončení přesahoval svojí velikostí a složitostí vše, co kdy bylo na domovské planetě uměle vytvořeno. Stroj měl podobu červa, nejvhodnější uzpůsobení pro pronikání pod povrch planety. Horninu rozrušovalo a separovalo velice silné magnetické pole a tělo sloužilo k ukládání vytěžených surovin. Bohužel se stroj ve zkušebním provozu vymkl kontrole a evakuace vědců a techniků byla vykoupena velkými oběťmi. Autodestrukční zařízení také selhalo a tak nezbylo, než zařízení ponechat svému osudu a planetu opustit.

* * * * *

     Vilová čtvrť na východním okraji Prahy byla v pozdní večerní hodinu téměř liduprázdná. Ani majitelé psů, ani jejich venčení mazlíčci nereagovali na ještě poměrně mladého muže, který je míjel těžkopádným poklusem. Běžec, doc. Málek, pracovník Ústavu pro archeologii Filosofické fakulty UK nebyl běžcem z přesvědčení, ale dnes si potřeboval vyčistit hlavu. Ač se mu dostalo kvalitního vzdělání na tuzemské nejprestižnější i jedné zahraniční univerzitě, na myšlenkách, které mu momentálně táhly hlavou, to nezanechalo stopy.

     "Blbec, blbec, blbec jeden stará, dinosaurus zatracenej", tak docent častoval v duchu svého nadřízeného, ředitele a zároveň předsedu vědecké rady dotyčného ústavu. "Jestlipak je pravda, že podle něho nakreslil Zdeněk Burian svého proslulého pitekantropa?"

     Tahle myšlenka docenta docela rozveselila, takže na chviličku přestal sledovat cestu před sebou. Malé zaváhání stačilo k tomu, aby mu jedna noha uklouzla po tom, co některý z pejskařů nesebral po svém mazlíčkovi. Neupadl, ale jeho skvělá a málo používaná sportovní bota dostala do podrážky pořádnou ohavně páchnoucí nálož.

     "Tak tohle mi ještě chybělo, kdybych tu živou fosilii měl po ruce, tak ho pošlu k jeho vykopávkám. Odpoledne mi vědecká rada shodila ze stolu oba moje výzkumné projekty. Tedy s tou cestou na Gobi a výzkumem mytického obřího červa, co mu Mongolové říkají Olgoj - chorchoj se nedalo moc počítat. Ale do Tuniska se létá za pár euro a do pouště se pořádají výlety. Výzkum těch sklovitých ploch z roztaveného písku by nebyl na rozpočtu ústavu ani poznat. Ale dědek se mi vysmál, že prý nebude podporovat a z veřejných peněz platit takovou pavědu, jako je paleoastronautika! Ještě, že do posudku nenapsal buržoazní pavědu, jak to určitě psával za totáče."

      Za těchto úvah došel docent Málek už volným krokem k vile, kde bydlel v pohodlném "mama hotelu" u rodičů. Zamířil rovnou ke garáži, protože toho páchnoucího se mu nepodařilo zbavit. Tvarování podrážky zajišťovalo vynikající přilnavost, bohužel nejen podrážky k podkladu, ale i naopak.

* * * * *

     Následující okamžiky potvrdily, že velitel hvězdoletu měl pádné důvody k obavám. Na náhorní planinu, na kosmický koráb a vlastně kam až vnější kamery dohlédly, se z temné oblohy zřítilo něco obrovského a dopadlo na zem zdrcující silou. Naštěstí nebyl povrch té věci hladký, ale zbrázděný hlubokými rýhami s kolmými stěnami. Křižník v ochranném kokonu byl do jedné z těchto rýh vmáčknut i s podkladem, na němž spočíval. Vzápětí se všechno bleskurychle zvedlo do výše a znovu udeřilo do povrchu planety, tentokrát ve vzdálenosti snad poloviny kontinentu mateřské planety. Materiál náhorní planiny byl spolu s kosmickým korábem zaražen tak hluboko do rýhy v povrchu, že se strop takto vzniklé dutiny nebezpečně přiblížil k ochrannému pouzdru. To vše se několikrát opakovalo.

     "Palubní inženýr, okamžitě hlásit způsobené škody" vyslal velitel pokyn.

     "Otřesy naštěstí nezpůsobily vážnější škody, ochranný kokon pohltil kinetickou energii nárazů, máme jí plné akumulátory" dočkal se velitel téměř okamžité odpovědi.

      "Jsme schopni prorazit na povrch planety a odstartovat?" zněla další otázka. Obdržel kladnou odpověď a vydal tedy pokyn k proražení tunelu na povrch a ke startu.

     Dřív, než mohly být povely vykonány, situace se opět změnila. V jediném okamžiku se celý svět otočil o sto osmdesát stupňů. Hvězdolet se zřítil do nedozírné hloubky, až na dno jeskyně, tvořené jenom mírně strukturovanou hmotou evidentně umělého původu. Kokon i s obsahem se několikrát převalil na dně, které bylo ještě před okamžikem stropem, a zastavil se. I tentokrát ochrana zafungovala skvěle, loď i posádka utrpěly pouze drobné škody. Něco se ale dělo se stropem, který byl ještě před okamžikem pevnou zemí, na níž hvězdolet bezpečně spočíval. Za stále sílícího hluku se začal bortit a do dutiny vtrhl proud vody, milionkrát převyšující největší veletok domovské planety. Během krátké chvíle byl nános odplaven. Ochranný kryt křižníku se včas přisál mnoha přísavkami k hladké hmotě a udržel loď na místě. Cesta ke svobodě byla volná.

     "Připravit ke startu v nouzovém režimu" vydal velitel poslední pokyn ve svém životě. Oblohu nad kaňonem na okamžik zastínilo gigantické oko a potom se zaplnil chlorovou tekutinou. To však už posádka lodi nezaregistrovala, protože se spolu se svým křižníkem i ochranným pouzdrem v mžiku vypařila.

* * * * *

     Docent Málek přičichl k podrážce. Proud vody ji konečně zbavil toho, co někdo neuklidil po svém domácím mazlíčkovi. Pro jistotu ještě čistě umyté podrážky důkladně vydesinfikoval chlorovým čističem a znovu opláchl. Potom spokojeně boty odložil. Protože byl člověk kreativní a neúspěchy ho neodradily, už se mu rodil v hlavě nový výzkumný projekt.

      " Na dědka se musí jinak. Když je název projektu srozumitelný, tak to prostě není žádná věda. Takže na příští vědeckou radu předložím projekt Multioborový aspekt stanovení výchozích konsekvencí pro výpočet limitních předpokladů iniciace Blanických rytířů s přihlédnutím k praktické aplikaci principu neurčitosti za využití vícerozměrného integrálu. To by v tom byl čert, abych na ten evropský grant nedosáhl."

      Už zcela spokojený docent Málek zamkl garáž a v očekávání věcí příjemných šel na večeři, kterou starostlivá maminka s láskou svému jedinému synovi nachystala.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.04.2021 19:45:22dát kritice tip✩✩✩✩ StvN

Klasická Ikarie. Dobrý nápad. 

06.04.2021 15:20:41dát kritice tip Pentlochnap

Fajn retro povídka. No, spíš pokud o ni. Takové podobné povídky se dost objevovaly někdy začátkem devadesátých let.

Tady bych vám doporučil vyhnout se technickým věcem - pohon, rychlost atd - a trochu víc to se zaměřit na pointu.  Protože tento typ povídky na pointě stojí i padá.

Připomenulo mi to dávnou povídku, jak kosmická loď přistála na mucholapce.

 

A jako obvykle jde čistě a jen o můj osobní názor, na který nemusí být brán zřetel.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor