Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Řetěz moci Irián 9.díl
datum / id04.04.2021 / 519122Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno11x
počet tipů0
v oblíbených0x
Řetěz moci Irián 9.díl

Řetěz moci Irián 9.díl

Musím se k ní dostat dřív. Za žádnou cenu se nemůžou znova setkat. Určitě to byla ona. Přidal jsem do běhu. Kde je k čertu Arian, když ho potřebuju. To jsou tak daleko nebo je nevidím. První dům se rýsoval na obzoru a za ním byla křižovatka. Pokud nebudou někde poblíž nemusel bych je najít včas. Začalo mě píchat v boku a nádechy se zkracovaly. Čím víc jsem se blížil, tím víc únavné to bylo. Měli se setkat na křižovatce a pak jet autem, ale nikdo nevěděl kam. Arian je měl dál sledovat sám v připraveném autě za domem. Nejvíc mě štvalo, že Mel nebudu moct zachránit. Bylo mi celkem jedno jestli budu dál vést město. Ochrana lidí byla vždycky to první, na co myslím a Ziel jim to dát nemůže. Rychle zaběhnu za dům, kde vidím zamaskované auto. Nikam nejel? Stalo se mu něco? A co Mel? Nezbyla mi jiná možnost, než se porozhlédnout po okolí. Arian tu někde bude. Možná v bezvědomí nebo mrtví. Mohli ho sebou odvléct a vyslýchat, ale většinou dřív střílí. Tahle situace se mi vůbec nelíbila.

Plížit se neslyšně a být neviděn byla jedna z mých specialit, ale tady se nebylo krom domu za co schovat. Holá pláň a vyschlá zahrada se zbytky ohrady. Prkna se válela doslova všude. Za denního světla bych to přeskákal, ale tohle bylo jak nášlapné miny. Kdykoliv se mohu prozradit. Jediné co mi trochu nahrávalo byla tma a tmavé oblečení. Slamák jsem si ještě více stáhl do obličeje a změnil postoj a chůzi. Na dálku by si mě mohli splést se starcem vracející se z farmy do města.

Pokud budu mít štěstí všimne si toho Arián pokud je v pořádku a schoval se. V horším případě Ziel a nebo jeho kumpáni. Moc na výběr stejně nemám. Naschvál zakopnu o prvních pár prken, abych na sebe upoutal pozornost. Okolní ticho nedávalo znát, že by tu někdo byl. Přešel jsem rozlehlí pozemek končící u kopce. Nevím proč, ale něco mě na tuhle stranu táhlo od samého začátku. Rychle se schovám do nejtemnější prohlubeniny, když zaslechnu kroky. Nejdřív ze stínu kopce vyjde Mel a hned za ní Ziel. „To je od vás milé.“ Odplul mrak a měsíc ozářil údolí jako na dlani. Naštěstí jeho paprsky končily těsně před úkrytem. Šli směrem ke mně. Nalepil jsem se na svah, kde mi skoro podjela noha. Dlouho to takhle nevydržím, když sem si všiml Ariana. Byl ukrytý nedaleko ve vysoké stepy. Nikdo by tam nešel, ale on tam vlezl. To je celý Arian. Vsadím se, že bude samá oděrka a někde cestou nabalil trny. Vůbec si mě nevšiml a pozoroval vzdalující se pár.

Zůstali ještě chvíli, než se rozloučili. Zřejmě byli celou dobu tady a procházeli se. Arian bude vědět víc, než já. On je měl blíž a podle toho jak se tvářil zaslechl dost z jejich rozhovoru. Mel se vracela domů a já si počkal na výzvědnou službu, když jsem viděl odjíždět Zielovo auto. Svoje stráže nechal dnes doma. Snažil se zapůsobit a ona se na něj usmívala. Snad mu tak snadno nepodlehla. „Ariane.“ Mávnul na mě. Přesně jak jsem říkal víc zvalchovaný být nemohl. Natržená košile plná trní. Celý pokrytý jemným prachem, který ze sebe sklepával. „Šéfe Rene co vy tady?“  Nikdo se nesmí dovědět, že Mel je tím klíčem. Zielovi poskoci mají uši všude. „Dva jí ochrání líp, než jeden. O co tady dneska šlo?“ Sebral jsem slamák a zase ho narazil na hlavu. „Přesně jak jste si myslel. Snaží se slečnu Mel zblbnout, aby si ho vzala. Nadbíhal jí na každým kroku a pořád mluvil o měsíci a hvězdách. Taky měl připravený občerstvení támhle dole na dece. Slečna si vzala pár kousků ze zdvořilosti a Ziel se k ní snažil víc přiblížit, jenže ona pak vstala a procházeli se.“ Pro Ziela to nebude tak snadná kořist jak si myslel. Budu jí na to muset trénovat, i když doteď jí to šlo skvěle. „Můžeš se vrátit na své místo. Později se přidáš na farmu.“ Arian zmizel ve tmě a já pokračoval po hlavní cestě zpátky.

Zase chrápe. Nakouknul jsem do stodoly, kde měl hlídkovat Trian. Jeden to neuhlídá a musí taky spát. Přikryju ho dekou a jdu si  po svém. Opět se dostávám do domu postraními dvířky, kde si v pracovně rozsvítím malou lampičku. Záda mě při sednutí na žídly trochu pálila, ale dalo se to vydržet. Tak a do práce.   

https://povidkyodkat.blogspot.com/

  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor