Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

ZRCADLO
datum / id04.04.2021 / 519131Vytisknout |
autorzeleda
kategorieÚvahyDalší dílo autora
témaPsychologické
zobrazeno104x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Drobná úvaha nad podzimem svého života. 


/z druhé části mojí vzpomínkové knihy Návraty/



po maturitě

ZRCADLO

Ráno v koupelně se dívám do zrcadla. Dívám se, co v sobě vlastně, to zrcadlo, pověšené přede mnou na stěně, ukrývá. Zdvihám ruku pro kartáček a ten virtuální obraz proti mně dělá to samé. Tohle, že jsem já? Odráží vlastně ten virtuální obraz mého já reálnou skutečnost? Není přece jen to zrcadlo trochu křivé? Jedna známá herečka v televizním pořadu kdysi řekla: "Když se ráno postavím v koupelně před zrcadlo, vidím tam jakousi, mně neznámou tvář. Ale nakonec si řeknu. Neznám tě, ale umyju tě."

A tak také myji tu tvář před sebou. Teď jsme dva. Já a můj obraz. Tváří se, že je se mnou identický. Říká mi, že mohu nyní vedle onoho známého descartovského rčení - myslím, tedy jsem, ještě klidně a bez váhání prohlásit něco podobného - vidím svůj obraz, tedy jsem.

Nakláním se k zrcadlu a prohlížím si zblízka svůj obraz. Ta virtuální realita v zrcadle se mi však příliš nelíbí. Co když je to jen zrcadlový klam? Znám vlastně svůj obraz? Ještě, že myslím, to mi dává větší jistotu, že jsem. Že existuji. I když ráno to spíš úspěšně předstírám.

V zrcadlech vidím postupné a nekonečné obrazy svého já. A den ze dne se ten obraz mění. Je to zrcadlo času, magické zrcadlo, odrážející obraz pomíjejícnosti a marných iluzí.

Když se nakloním blíž k zrcadlu, mohu pozorovat jakousi tvář. Trochu unavené oči, vrásky, strniště neoholených vousů. To zrcadlo mi mermomocí a proti mé vůli chce ukázat mne samotného. A já nemohu utéci sám před sebou. Možná to chce projít tím zrcadlem někam na jeho druhou stranu. Někam, kde v říši divů možná ještě bloudí Carollova Alenka.

Když jsem nedávno seděl nad posledními korekturami této knihy a naposled procházel tou nekonečně vzdálenou krajinou mládí, spatřil jsem v zrcadle zcela jinou tvář. Zvlněné vlasy, padající trochu do čela, hladkou tvář bez vrásek a za skly brýlí zvídavé oči, hledící daleko do budoucnosti. To nebyl identický obraz. To bylo trochu, ale skutečně jen trochu rozostřené zrcadlo času, odrážející magický svět našeho dětství. A já jsem prošel na jeho druhou stranu. Za to zrcadlo času, které před námi otevírá jakousi časovou smyčku, kterou člověk proletí, aby se posléze z toho virtuálního světa jen nerad navrátil opět k těm trochu unaveným očím a tváři se strništěm šedivých vousů.

Zrcadlo, jako metafora pomíjejícnosti života. Zrcadlo, které symbolicky dělí náš aktuální svět od toho myšlenkového světa virtuálního. Zrcadlo času, zrcadlo mládí, zrcadlo osudu, zrcadlo víry, ctnosti i neřesti.

A já tak často procházím tím zrcadlem sem a zase tam, až už mi obě jeho strany splývají a já nevím, kde vlastně jsem. Na které jeho straně. Dívám se na sebe, na své pohyby, na své chování a uvědomuji si, že žiji spíše v onom světě pomyslném než v tom reálném. Jako by se mnou někdo nebo něco manipulovalo. Je však třeba se toho zrcadla nebát. A občas do něj pohlédnout i z té druhé strany.  Z toho světa virtuálního do reality dneška. A dívat se, jestli se člověk někam posouvá. Jestli obsáhne další tajemství života. Anebo smrti.

 

60 let od maturity




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.04.2021 13:06:18dát kritice tip✩✩ lastgasp

Jendo to je velmi výstižné zamyšlení.. Sonda do sebe. Myslím, že zrcadlo je zde jen jako prostředník. Zprostředkovatel mezi realitou a představou. Mezi před a za začíná splývat v jedno rozluštění. Je vidět kam se svět kolem posouvá a jaká je entita v něm. 

07.04.2021 09:51:19dát kritice tip✩✩✩ zvedavec

Hm, a navyše, myslím si, že aj tak sa vidíme v zrkadle inak, ako nás vidia iní. 

Dcéra kedysi pribrala a potom schudla. Keď sa po určitom čase pozrela na svoje staré (pribraté) fotky, povedala mi, že sa tak nevidela. Len teraz, keď na staré fotky pozrela, nechápala a pýtala sa sama seba, - kto je tá pani na tých fotografiách? Tak sa ona nikdy nevnímala. 

06.04.2021 11:43:16dát kritice tip✩✩✩ a2a2a

Přečetl jsem opravdu se zájmem, už proto, že vím, o čem píšeš.  Možná by neuškodilo ubrat na větách, které jsou obecnější a toto autentické přemýšlení spíše vzdalují.  Ale přesto je to pro mne velmi zajímavé, navíc hodně zosobněné, ale i zdůrazněné oběma fotografiemi, které jsou žezlem a jablkem textu. Na obou fotografiích v očích spíše nejistota než sebevědomí, ale je to ten typ nejistoty, která by se dala nazvat stejně dobře pokorou i hledím, které si nechce zastírat. Chválím. Tip.

06.04.2021 11:09:22dát kritice tipzeleda

Děvčata, děkuji za hodnocení. Zase něco vyberu. 

06.04.2021 11:04:25dát kritice tip✩✩✩✩✩ vesuvanka

Zrcadlo, jako metafora pomíjejícnosti života. Zrcadlo, které symbolicky dělí náš aktuální svět od toho myšlenkového světa virtuálního. Zrcadlo času, zrcadlo mládí, zrcadlo osudu, zrcadlo víry, ctnosti i neřesti.

Honzo, to je moc pěkné a zajímavé zamyšlení nad zrcadlem, TIP. Držím palce, aby se Ti knihu podařilo vydat.

05.04.2021 16:52:33dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Každý si nese "dítě v sobě" - i dávno dospělí...

Dobře jsi se zamyslel, Honzo... já na meditování před zrcadlem /naštěstí/ nemám čas:-)

05.04.2021 12:20:11dát kritice tipzeleda

Renáto, díky, pokouším se, ale realita je realita. 

05.04.2021 12:16:06dát kritice tip✩✩✩ bixley
redaktor prózy

ideální je žít za zrdadlem a vidět se stále mladý... :-)

05.04.2021 11:11:26dát kritice tip Já Lucie píšu...

Držím Ti palce! Veselé Velikonoce!

05.04.2021 11:09:50dát kritice tipzeleda

Lucko i Jardo, děkuji vám za pěkné komentáře.

Když nemohu být s přítelkyní, nebo s klubovými přáteli u sklínky, píši a píši. Dnes se mi vrátila korektura další knihy. Rád bych ji vydal přes město, které nabídlo bonus a z větší části by ji financovalo. Snad se povede. 

05.04.2021 09:33:421 tipů dát kritice tip Já Lucie píšu...

Krásná úvaha. U této průpovídky jsem se zasmála, je hodně trefná:  "Když se ráno postavím v koupelně před zrcadlo, vidím tam jakousi, mně neznámou tvář. Ale nakonec si řeknu. Neznám tě, ale umyju tě." Pro mě je nejlepší ten sedmý a osmý odstavec, tam jsem se vážně dokázala zamyslet! Děkuji Ti, že si mi to umožnil hned po ránu :) Super zamyšlení! Myslím si, že každý žijeme v jiném (v tom svém) světe, ale v realitě se potkáváme... Hlavně se nesmíme bát zrcadla! 

05.04.2021 07:35:32dát kritice tip✩✩✩ revírník

Ano, jsou to někdy šoky. Nejhorší je zahlédnout se znenadání a hodně zblízka. To se pak musím uklidňovat: No co co, vlastně buď rád, že ti okolo aspoň dělají, že to nevidí a ještě tě docela snesou.

No ale, zahloubal ses statečně. Hlavně se toho zrcadla nebát.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor