stačí se proběhnout po rozžhaveném uhlí

    Rodiče vypili tři orchestry, a když se vrátili k ránu domů, tak vyhnali děti do chodby.
    Tam se musely v nočních košilkách modlit za jejich zdraví.
    Jedno z dětí vykvetlo do zrzavé krásy pevných ňader.
    Skončilo v porno průmyslu.
    Co horšího se ji mohlo stát?
    Na její úsvit se díval otec příliš často než mohla odejít z domova.
    „Máte hlad?“ ptala se sociální pracovnice.
    Tím to převážně končilo.

    Babička byla zavřená ve chlívku s kozami.
    Dívala se ven výřezem v dřevěných dveřích.
    Dívka měla pořád tu fotku, kde stojí přede dveřmi chlívka v černobílých šatečkách.
    Otec moc rád fotil.
    Taky dělal z ručních granátů zapalovače.
    Rád s nimi pak hrával ruskou ruletu, kdy jeden byl ten pravý, a zmačknutím křesadla by se spustila roznětka.
    Sám netušil, který to je.
    Bylo mu to jedno.
    Už bylo málo věcí, co by ho vzrušilo.
    Občas jen ona.
    Matka se tomu smála tou křečovitou maskou.
    Měla ji přilepenou fetem, co jí nosili cizí muži.

    Dívka nejraději trávila čas pod deštníkem, když opravdu lilo.
    Jen v kombiné nočních útěků ze své cizí ložnice.
        Chladila si nohy.
    Odmalička uměla zrychlit dech, aniž by to moc chtěla.
    Otcovy prsty.
    Soaré s granáty.
    Nic nebylo jisté.
    Babičce zavřené do chlívka nosila chleba a syrové vejce.
    Mléko tam měla od koz.

    Někdy ukradla otci foťák a dělala snímky domácích zvířat než půjdou na smrt.
    To je jen postavila na stolek před babiččiným chlívkem, aby byla její tvář v pozadí.
    Husy, kachny, slepice, králíky.
    Ti všichni byli odsouzení.
    A pak v práci?
    „Hlouběji! Hlouběji!“