Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Marta
datum / id08.04.2021 / 519280Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno308x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

To není Anatomie života...toto je život.

Marta

a bílé vlasy maminčiny

česaly pomalu šedé a černé stíny

v očích jen prázdno

žádný lesk

před srdcem přešlapoval stesk

 

Ráno pak jenom vydechla si

duše její snad došla spásy

když utíkala po schodech

pryč od bolesti v těchto zdech

 

*****

Sedím na lavici před šatnou a čekám, až se lékařka vrátí z jídelny. Je to mladá dívka, ještě slečna lékařka, ale tak se doktorkám neříká. Je u nás na oddělení na roční stáži.

Když jsem se s ní v práci poprvé setkala, myslela jsem si, že je to nová rehabilitační sestra, vypadala velice mladě. Představila se křestním jménem, podaly jsme si ruce a ona mi s úsměvem objasnila své postavení.

Teď tedy sedím na lavici a čekám. Než odešla na oběd, nechtěly jsme jí s kolegyní kazit chuť k jídlu.

Noční příjem, devadesátiletá babička s rozsáhlým krvácením do mozku umírala. 

Věděly jsme, že konec bude během chvíle, dříve, než se Marta vrátí z obědu.

 

Nemocniční chodbou přicházel manželský pár.

Jdou navštívit maminku, která bydlí s vnukem a v noci ji přivezla Rychlá záchranná služba první pomoci.

Je to pár minut, co maminka zemřela, ale úmrtí ještě nepotvrdila lékařka. Je potřeba jednat.

"Posadťe se, prosím. a počkejte na paní doktorku," říkám. "Je na obědě, za chvíli se vrátí a chce s vámi mluvit."

Jenže naše lékařka ještě neví, že došlo během její přestávky na oběd k úmrtí.

Proto sedím před šatnou...

Myslím na babičku, které jsem před chvílí zatlačila oči.

Drobounká jako ptáčátko. Prý ještě pekla cukroví na Vánoce a večer ji vnuk našel ležet doma na podlaze.

Byla čisťounká, což u takto starých lidí nebývá až takovým pravidlem.

Krvácení bylo velmi rozsáhlé a vlastně "usnula" už doma na zemi. V nemocnici se potom neprobrala k vědomí a po dvanácti hodinách pobytu zde zemřela.

 

"Paní doktorko, čekám tu na vás. Před sesternou sedí dcera té babičky, co jsme ji v noci přijímali a ona asi deset minut po té, co jste odešla na oběd, zemřela."

"Děkuji vám, to je dobře, že jste mi to řekla."

Marta přichází k manželům, kteří na ni čekají, podává jim ruku, sedá si k nim a tichým, klidným hlasem jim sděluje zarmucující informaci. Dívám se na ni, když kolem procházím a uvědomuji si, jak mi je ta mladá dívka blízká.

Opakovaně ji vidím reagovat v situacích, které jsem za svoji zdravotnickou praxi zažila nesčetněkrát...

Podávání informací příbuzným nemocných, podávání informací pacientům. Ale i její spolupráce se sestrami... Leckterý služebně starší lékař by se od ní mohl učit.

 

Dcera zemřelé paní hlasitě pláče a já slyším lékařčina utěšující slova, že maminka necítila žádnou bolest, vlastně se neprobudila a dá-li se to tak říci, měla v tak požehnaném věku krásnou smrt.

 

Jdu Martě asistovat k prohlídce zemřelé.

Jemně odkrývá přikrývku a poslouchá fonendoskopem, zda neuslyší srdeční ozvy. Zvedne víčka a dívá se do vyhaslých očí, sahá na krkavice...

Pak se podívá na mě a řekne: "A vy, sestrička, ako viete, že zomrela, ako to poznate?"

" Už jsem jich viděla moc, mám roky praxe. Prostě vím, cítím , jak vypadá odchod. Byla jsem tu s ní, když dodýchala."

O tom, že jsem ji držela za ruku, otírala atonický obsah žaludku, který ji vytékal z úst, ji říkat nemusím a ani nechci.

Pak si uvědomím, že když jsem lékařku během služby o zvracení pacientky informovala, ptala se mě, co je to ten atonický obsah žaludku. Ukazuji ji tedy potřísněný cíp podložky, na které je ještě vidět sraženina v podobě kávové sedliny. "Tak to vypadá."

Než pozveme do pokoje dceru,  pochopím čím je mi Marta tak blízká.

Stačí jedno její malé gesto před odchodem od lůžka. Skloní se k tělu zemřelé a na čelo pravou rukou namaluje malý křížek.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.04.2021 16:25:39dát kritice tipMarcela.K.

Markel, to co píšeš, znám. Z druhé strany jsem to poznala na vlastní kůži až když už jsem byla jednou nohou v (invalidním) důchodu. Souhlasím s tebou, že spousta sester se při výběru povolání "netrefila"...většina z nich pak od lůžek naštěstí uteče, třeba i mimo obor. V ambulanci se dá protivná sestra "vydržet", ale u lůžka je to pro pacienty trest.

Přeji ti zdraví i imunitu, kterou jsi díky prodělání covidu zjískala. Cena možná byla příliš vysoká, ale zvládla jsi to a jaro bude určitě to jedno z tvých nejkrásnějších...a nejen jaro. Drž se!

21.04.2021 08:36:07dát kritice tipMarkel

Byla jsem s kovidem před měsícem v nemocnici, před tím doma jen malé týdenní nachlazení a pak kolabs, záchranka a probrala jsem se v nemocnici na kapačkách, to byl fofr. Rozdíly v přístupu sester k pacientům jsou veliké, za těch 14 dnů jsem to pocítila na vlastní kůži. Říkala jsem si, proč ta nerudná sestra dělá tuhle práci. Vím, byla unavená, měla toho hodně na práci, byla nedospalá, ale stejně... A pak jiná sestra, neskutečně milá a empatická. Starali se o mne dobře, to musím říct.  Každý den děkuji Bohu, že mne tu ještě nechal. Jsem na světě moc ráda :-)). Tak jak letos čekám na pořádné jaro, tak  jsem nikdy nečekala. ***

12.04.2021 11:06:21dát kritice tipMarcela.K.

Jelikož byla moje maminka vrchní sestra, moje sestra je lékařka a manžel byl také vždy ve vedoucí funkci, byla jsem asi "dobrá" podřízená. Chápala jsem i "druhou stranu". Vím, že to, co zmiňuješ, je dost častým jevem. Je to škoda, protože právě v nemocnicích by spolupráce měla být na jednom z prvních míst. Je to jako všude - o lidech.

12.04.2021 06:54:26dát kritice tipStvN

Při návštěvě nemocnice mám vždycky dojem, že mezi lékaři a sestrami probíhá nějaký skrytý konflikt.

10.04.2021 18:23:38dát kritice tipMarcela.K.

Jirko, vidíš a já si ani nevšimla...nějak to neřeším ;-)

10.04.2021 17:19:23dát kritice tipa2a2a

Marcelko, opomněl jsem odkliknout tip, napravuji.

10.04.2021 16:50:26dát kritice tipvesuvanka

Smutné, krásně napsané, zaujaly mě i verše, TIP

10.04.2021 14:35:56dát kritice tipfialka...

krásné verše...

09.04.2021 20:13:35dát kritice tipMarcela.K.

StvN, potkala jsem při práci mnoho lékařů a jen minimum z nich by bylo, u kterých bych o radu, či léčbu nestála :-)

09.04.2021 20:08:43dát kritice tipMarcela.K.

Jani, díky za názor, ale když já už sedím na ty lavici před šatnou a čekám na lékařku. ;-)  Proto ten minulý čas při popisování jejich příchodu.

Čekala jsem, jestli se někdo podiví nad tím, že se lékařka ptá sestry na ty atonické zvratky, těší mě, že jsi to zrovna ty. Byla to mladá lékařka, chvíli po škole a už to, že se zeptala, přiznala, že neví, jak toto vypadá, zasluhuje úctu. Bylo vidět, že se nebojí přiznat - toto neznám, vidím to poprvé. Tak to v nemocnici občas bývá, že zkušená sestra drží lékaře za ruku. Za dobu mé praxe jsem se setkala se spoustou mladých , kteří měli jen teoretické znalosti a věř, že někdy to byl "boj". Ne o pravdu, ale o empatii...

Já tu práci fakt milovala :-)

09.04.2021 19:42:22dát kritice tipStvN

Líbí se mi, že jsi se snažila lékařku zachytit se sympatiemi. 

09.04.2021 19:00:54dát kritice tipJanina6

Byla jsem tam s tebou, díky za působivé vyprávění. O takových lidech by se mělo psát víc...

Místy mě rušilo střídání časů, možná by bylo lepší je sjednotit, třeba tady: "Nemocniční chodbou přicházel manželský pár. Jdou navštívit maminku..." Dala bych tam přítomný tvar "přichází," protože to celé vlastně vyprávíš v přítomném čase, jako by se to dělo zrovna teď.

To musí být docela šok, když se lékařka ptá sestry, co je to atonický obsah žaludku. Teoreticky by to mělo být spíš naopak, že?

09.04.2021 13:44:44dát kritice tipa2a2a

To z mé strany nebyla kritika vůči výběru příběhu, námětu, ale jen konstatování, že smrt není hezká a navíc jsem chtěl zdůraznit tvůj přístup.

09.04.2021 13:09:14dát kritice tipMarcela.K.

:-) aha ... taky mě to mohlo napadnout, když je J tak blízko u N :-)

Já vím, že to není žádný "hezký příběh", ale když se nad tím zamyslíš?

Ta babička byla i v devadesáti letech v podstatě soběstačná, nežila sama, bydlel s ní vnuk, žila v rodině, pro kterou tehdy ještě pekla cukroví... to je přece krásný příběh naplněného života. Dcera za ní přispěchala jak nejdřív mohla. Smutné bylo, že už bylo pozdě na rozloučení. Nyní se na nás valí spousta podobných příběhů. Jenže ty tu byly, jsou a budou stále a je jedno, jestli člověk umírá na covid, rakovinu, mrtvici... 

09.04.2021 12:08:28dát kritice tipa2a2a

Marcelko, omlouvám se, jde o překlep. Má být ...a pak není pochyb, jak je napsán.

09.04.2021 10:02:26dát kritice tipMarcela.K.

K3, Marta byla tehdy tak ve věku mých dětí. Proto jsem chápala i její otázky a zároveň jsem obdivovala pokoru s jakou ke svému povolání přistupovala. Vím, že moje mladé kolegyně o služby s ní moc nestály, ale já s ní sloužila moc ráda.

09.04.2021 09:56:252 tipů dát kritice tipMarcela.K.

JIrko, jak ne napsán?  Trochu se v tom komentáři "ztrácím".

Jen dovětek, proč jsem ho sem vyvěsila po letech od jeho napsání.

Často si teď, v té covidové době na Martu vzpomenu. Na její lidský přístup k nemocným. Ztratila se mi z dohledu, ale v mých vzpomínkách je stále tou mladou, citlivou lékařkou s trochu udivenýma očima. 

A ještě - rozčilují mě ty seriály ze zdravotnického prostředí. Nemohu se na ně dívat, protože jsou tak nepravdivé.

Díky za návštěvu.

09.04.2021 09:47:06dát kritice tipK3

Moc smutné, ale Marta to celé osvítila. Jak píše Diana, opravdu velmi působivé.

09.04.2021 09:42:51dát kritice tipa2a2a

Marcelko, příběh není hezký sám o sobě, ale tvým vnímáním a pak není pochyb i o tom, jak ne napsán. Tip

09.04.2021 08:46:10dát kritice tipDiana

Ano, velmi působivé.....

09.04.2021 00:37:20dát kritice tipMarcela.K.

Marta je už vdaná paní, asi má i děti a myslím, že se z Čech vrátila domů - na Slovensko.  Přesto ji mám stále před očima. Patří k těm lékařům, na které se nezapomíná.

Díky za vaše zastavení a pochopení...

09.04.2021 00:04:47dát kritice tipMorticia Adams

Slzím...

08.04.2021 20:04:25dát kritice tipEvženie Brambůrková

Hluboce lidské. Kdyby to tak bylo vždy, nemuseli bychom tolik plakat pro své milé.

08.04.2021 19:49:23dát kritice tipzvedavec

hlboko sa ma tento príbeh dotkol



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor