Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Odlet
datum / id17.04.2021 / 519498Vytisknout |
autorKvětoň Zahájský
kategorieFejetonyDalší dílo autora
témaHumorné
sbírkaCesta na Cejlon,
zobrazeno132x
počet tipů17
v oblíbených0x
Prolog

A jsme zase doma.

Odlet

Jediné mezinárodní srílanské letiště se kupodivu nenachází v Colombu, nýbrž v městečku Negombo, přesněji na jeho předměstí zvaném Katunayake. Už na příjezdové cestě upozorňuje vojenský check-point, že jsme pod přísným dohledem. Každý pasažér je zkontrolován, každé vozidlo prohlédnuto i zespoda pomocí zrcátka a svítilny na tyči. Do haly aeroportu procházíme detekčním rámem a stojíme několik front. Na první, druhou a třetí bezpečnostní prověrku. Celníci jsou odměření a nekompromisní. Ujišťují se, že neskrývám bombu, zbraň, nebo nějaké drogy. Nic z toho nemám, čehož později lituji, jelikož takovou nudu jako na letišti Bandaranayake jen tak nezažijete. Počet úředníků u přepážek k odbavení zdaleka nestačí zájmu cestujících. Naopak dostatek je všemožných kontrolorů cestujících, poradců kontrolorů, poradců poradců, nosičů zavazadel, asistentů nosičů a kontrolorů všech kontrolorů i asistentů. Tempo vykonávané práce odpovídá zhruba rychlosti geologických procesů. Na odbavení čekám bezmála dvě hodiny a to stojím ve frontě jako třetí. Kam se hrabou letištní úředníci v Egyptě nebo v Tunisku. Každý, kdo získal palubní vstupenku, odchází s vítězným úsměvem a s viditelnou úlevou.

Rád bych si ulevil ještě více, ale hned za dveřmi toalet se na mě lepí elegantní pán oblečený jako úředník menší bankovní filiálky a doprovází mne až k pisoáru. Za zády cítím, jak pozorně sleduje, zda nepotřebuji pomoci s mířením do mušle nebo se zapnutím zipu poklopce. Po asistované defekaci mě diskrétně bere za loket a odvádí k umyvadlu, pouští vodu, chvíli starostlivě prověřuje, zda neteče příliš horká nebo naopak studená a teprve pak s úsměvem dává pokyn k mytí. Po každém opláchnutí mi na ruce znovu a znovu vytlačuje z dávkovače mýdlo, dokud není zcela spokojen, pak mi podává ručník a než stačím osušit rozmočením svraštělé prsty, už se mu v dlani objevuje skleněný flakonek s nápisem BOSS a na rtech otázka: „Would you like perfume, sir?“ Teprve pak mi dochází, že to není teplouš, nýbrž jakýsi WC-asistent. Hajzldědek, pokoušející se získat bakšiš. Nasazuji proto výraz kovboje tvrďáka, jak jsem to viděl v jedné televizní reklamě na bourbon, cedím mezi zuby: “No! This is not Jim Beam!“ a hrdě odcházím do duty-free zóny, kde se mohu v krámě navonět nejen Bossem, ale i Armanim, Versacem, Kleinem a Diorem dohromady. A zadarmo.

V bezcelním prostoru mě fascinuje ještě jedna podivnost, kterou jsem nikde jinde na světě neviděl. Jak byste očekávali, nakoupíte zde cigaret a alkoholu, co vám jen plíce a játra dovolí, návdavkem tu však nabízejí také ledničky, sporáky a pračky. Se slevou 29 %! Z úvah, jak nacpat do kufru mražák mě vytrhuje až hlášení, že se mám dostavit k nástupu do letadla.

Nemám rád ty první rozpačité chvíle v novém prostředí, kdy se člověk musí vzpamatovat z dlouhého únavného letu, střetu s odlišnou mentalitou, rozdílnou kulturou, kdy je třeba naučit se rychle přepočítávat měnu a hlavně se mít na pozoru, aby jeden nenaletěl prvním šizuňkům, kteří této nejistoty hned využívají. Hlavně nemám rád, když je tím novým prostředím moje rodná země.

Výstupní tubus bezprostředně za dveřmi letadla zahlcuje mohutná tlačenice. Všichni přilétnuvší jižané se hromadí u prvního okénka, tisknou nosy na sklo, ohánějí se mobily, šermují selfí-tyčemi, vykřikují „Waaau! Jůůů! Jééé!“ a fotí si sníh. V příletové hale nedotírá ani jeden nosič, nevnucuje se žádný poradce či průvodce, záchody jsou prosté toaletních asistentů. Kafe dostanete zcela bez fronty, ale nepřipraví vám je tři usměvaví pikolíci, nýbrž jedna otrávená barmanka; i tak za cenu, která se přibližuje státnímu rozpočtu menší středoafrické republiky. Bezpečnostní prohlídky na přepážce u východu veškeré žádné, pouze nějaký znuděný úředník vyzvídá, zda nevezu nějaké mušle, ryby, želvy, ovoce nebo mléčné výrobky. Tak se mu popravdě přiznávám, že ano, že je mám prozatím uložené v břiše, ale pokud mi poskytne chvilku soukromí na záchodě, jsem ochoten je na letišti zanechat. Na to mě s úšklebkem vystrkuje ze dveří a jsem konečně zase doma, v matičce naší stověžaté.

Z mrazu a sněhu jde hrůza. V autě na sebe oblékáme veškeré šatstvo, přesto se nám celou cestu na Moravu zdá, že špatně funguje topení. Chce to něco teplého do žaludku. V bufetu na benzínce jsem oslyšel působivou nabídku kuřete na kari, nezlákal mě ani vepřový pilaf po indicku. Labužnicky usrkávám horkou dršťkovou polévku, přikusuji slaný rohlík, tetelím se blahem a v duchu začínám bilancovat. Ne, dva týdny na poznání cizí země rozhodně nestačí, a když už o tom přemýšlím, snad ani dva roky. Možná tak dva životy.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.05.2021 19:44:53dát kritice tipzeleda

Reaguji trochu pozdě, ale přece. Krásně napsáno s patřičkou mírou nadsázky. Musím si oprojet i tvé minulé texty. Jsem rád, že jsem zde objevil dalšího spisovatele. Tip!

21.04.2021 21:52:15dát kritice tipKočkodan

 

Ne, přiložená ukázka mne nedokázala odradit, až se text objeví celý, přečtu si ho.

 

Pouze u věty „Tuhle se žena vrátila domů dřív“ jsem si na okamžik pomyslel, že tentokrát půjde spíš o dílo s milostnou (zá)pletkou než cestopis.

21.04.2021 19:50:10dát kritice tipEvženie Brambůrková

Všude dobře, ale doma je taky krásně.

21.04.2021 14:32:33dát kritice tipProsecký

Přeji dobrý další let!

21.04.2021 10:55:00dát kritice tipannnie

Miluju tvou ženu!

21.04.2021 10:15:124 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Přátelé moji virtuální, moc vám všem děkuji za morální podporu, trpělivost při čtení a také za skvělé ohlasy. Další cesta už proběhla, byla kouzelná, ale já ještě s psaním čekám, až ty nudnější zážitky v mysli vyblednou a nahradí je fantazie. Abych vás trošku navnadil, další cestopis bude začínat asi takto:

Naši rodinu lze jen stěží počítat mezi perpetuální rebely. Navenek jsme environmentálně ukáznění, uhlíkově téměř nevystopovatelní a přiměřeně loajální ke škodolibým vrtochům vládních institucí. Sdílíme však s manželkou jistý sentiment stran cestování, objevování a poznávání vzdálených zemí. Pravda, také jsme byli kdysi mladí a ti nespoutaní hippíci, kteří kdesi uvnitř pořád ještě dřímou, se z času na čas probudí a pohnou nás k činu. A musí-li to být, třeba i k drobné občanské neposlušnosti, establishmentu navzdory.

Tuhle se žena vrátila domů dřív, protože jí vojensko-policejní hlídka nedovolila přejet hranici okresu při cestě na obchodní schůzku, a ještě než si v předsíni sundala boty, respirátor a gumové rukavice, pravila rozhodným hlasem: „Já chci pryč. Někam na pustý ostrov. Pojedeme na Maledivy!“

Na „covidovém semaforu“ mají Maledivy trvale tmavě purpurovou, až skoro fialovou barvu, čímž chce ministr zdravotnictví říct, že každý, kdo překročí jejich hranice, okamžitě zhyne bídnou a trýznivou smrtí a jeho extrémně infekční mrtvolu pohodí zatavenou v olověné rakvi na skládce radioaktivního odpadu. Kdo zná moji ženu, ví, že globální koronizace světa je pro ni jen drobnou překážkou. 

„Jsou tam muslimové, prohibice a žraloci,“ snažím se chabě oponovat.

„No a? Oblečení se aspoň nespálíme, játra si odpočinou a tady čtu, že vloni zemřelo víc lidí při focení selfíček, než po útoku žraloka,“ kontruje moje drahá polovička od počítače. „Mimoto se jedná o žraloky velrybí a ti jsou neškodní.“ 

Musel jsem jí dát zapravdu. Žena byla zklamaná, protože tak rychlou kapitulaci nečekala od někoho, kdo není Francouz, navíc měla v zásobě ještě dlouhou řadu argumentů, které tím pádem zůstaly nevyužity.

 Někdo plánování budoucna věnuje tolik času, že mu zabere většinu přítomnosti, jiný se rozhoduje explozivně. Asi už tušíte, jak je to u nás.

21.04.2021 07:46:54dát kritice tipannnie

No já měla rozhodně dojem, žes tam strávil přinejmenším dva životy! A to velmi plodné. Díky, žes pro mě (po dlouhý době po K.Č.) objevil kouzlo reportáže!!! Prosím jeď zas někam. No a mezitím piš o čemkoli. Tvá věrná fanynka :) a.

16.04.2021 18:42:58dát kritice tipČudla

Líbí /*

16.04.2021 08:39:362 tipů dát kritice tipAru

no, normálně, to musí být práce snů dělat wc-asistenta

15.04.2021 20:21:481 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Přivézt domů tu mušli by byl zřejmě zatraceně velký oříšek. Asi je dobře, že ses o to ani nepokoušel. Již podplacení onoho toaletního servanta (pokud ho tak smím titulovat) by tě finančně dost  vyčerpalo.

 

Vyzdvihl bych například mražák.

15.04.2021 18:13:40dát kritice tipblacksabbath

Vítej doma Květoni....Gora mi  vzala od pusy...:-)))))..............*/******************

P.S. zase nás někam vem!

15.04.2021 15:22:35dát kritice tipKřivodržka

Výborně, Květoni... znamenitě sem se bavil :-)

15.04.2021 15:08:091 tipů dát kritice tiplastgasp

Květoni, musím dát za pradu Goře. To by byl naprosto skvělý komentář k filmu a la Fenič.

15.04.2021 14:28:46dát kritice tipvesuvanka

Tempo vykonávané práce odpovídá zhruba rychlosti geologických procesů... a druhý odstavec mě rozesmály. Celý cestopis se mně dobře četl. Budu se těšit na Tvé zážitky z další cesty :-)))

15.04.2021 14:03:101 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoň na cestách... kdybys zážitky zfilmoval, byl by to nejvtipnější cestopis, jaký byl natočen. Už jen odstavec s asistentem je hodně legrační!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor