Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Prokletí
datum / id15.04.2021 / 519504Vytisknout |
autorNajezený
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno89x
počet tipů2
v oblíbených0x
Prokletí

Můj přítel Petr Dočkal si roky šetřil na nový byt. Nakonec se odstěhoval od svých sedmdesátiletých rodičů se svou kočkou Lídou do nejvyššího patra jednoho dvacetipatrového paneláku. Jeho nový domov byl velice útulný a měl dva balkony. Zpočátku se zdálo, že v něm bude šťastný - až do následujícího dne, kdy se probudil na zemi vedle své postele, avšak o metr blíž směrem k oknu.

Po procitnutí nevěřícně zíral na svou postel a snažil se přijít na to, co se mu v noci tak hrozného zdálo, že se vzbudil celý zpocený, a k tomu na podlaze. Na nic nepřišel… Odešel tedy do práce.

V zaměstnání, pracoval jako skladník, se mu v ten den nedařilo zrovna nejlépe. Měl šílené bolesti hlavy a bylo mu nevolno.  Po šichtě se šel celý znavený uklidnit do baru. Dal si šest piv, popovídal si s několika místními alkoholiky a odebral se zpátky do svého domova. Život mu opět připadal krásný. Ale jen dočasně…

Dalšího rána se Petr Dočkal opět probudil na podlaze, tentokrát ale tři metry od otevřeného okna! V ten den mu bylo výrazně hůř. Hlava mu třeštila, měl zvýšenou teplotu a třikrát zvracel. Místo šichty zavolal šéfovi, že je nemocen a zalezl zpátky do postele. Sotva ale zamhouřil oči, ucítil, jako by s ním někdo pohyboval. Dříve než stačil jakkoliv zareagovat ale usnul.

Probuzení bylo tentokrát ještě katastrofálnější. Petr Dočkal se probudil pouhé dva metry od otevřeného okna. „A dost!“ Vyskočil ze země. S šíleným strachem vykouknul z okna a z té strašlivé hloubky se mu zatočila hlava. Pocítil, jak je slabý, bezmocný a zoufalý a najednou měl šílenou chuť zalézt zpátky do postele.

Tu se ale vzpamatoval. „Vždyť by stačily pouhé dva spánky a s největší pravděpodobností bych letěl z toho okna! Tak to ne!“ V návalu zlosti se rozhodl z té prokleté místnosti odejít. Nejdříve zamknul skleněné dveře od ložnice, klíč vyhodil z jiného okna a s horečkou se odebral do hostince, aby tam velkým množstvím piv zahnal zlé vidiny. Ale ať pil a myslel na všechno možné, v hlavě mu strašilo pouze to otevřené okno.

Po zavíračce se odebral celý namol a se zlou předtuchou do svého bytu. Uvelebil se na kredenci v kuchyni s nadějí, že tady se mu snad nic nestane, a usnul. Následovalo šílenství…

Petr Dočkal se probudil celý zkrvavený se střepy po celém těle na parapetě otevřeného okna. „Proboha živého!“ Při svém výskoku z okna málem vypadl. Když pohlédl do zrcadla, začal šílet ještě víc. Uviděl, že jeho tělo je celé od krve, nos zlomený a z nohou mu vyčuhují kosti.

Celý zničený s vysokou horečkou vyběhl s křikem z baráku. Snažil se běžet co nejdále od otevřeného okna, ale stále ho za sebou cítil, jak se na něj usmívá a šeptá mu do ucha „Už brzo, můj milý Dočkalku skončíš jako ti, co tu žili před tebou. Již brzy.“ Náhle o něco zakopnul.

Z posledních sil se pro to sklonil a málem ho ranila mrtvice. Byl to klíč! Ano, ten, který vyhodil předešlého dne z okna. Ale nebyl jen jeden. Vedle něho byly stovky klíčů, které - stejně jako on - stovky bezbranných opuštěných starých mládenců den před svou smrtí vyházeli z oken svých ložnic, aby se zachránili. „Já snad šílím!“ Brečel zoufale na zemi v područí všech klíčů a pomalu se po čtyřech sunul ku předu směrem od svého prokletého domu jako několik dalších. Po chvilce ho ale začaly opouštět síly a on moc dobře věděl, jak to nejspíše dopadne, když usne…

Ještě v ten večer lidé v ulici Kerhelského mohli zpozorovat dalšího náměsíčného člověka padat z okna. Zavolali jako vždy záchranku. „Díky bohu, tenhle měl štěstí,“ řekl jeden z přihlížejících.

Petr se probudil v autě záchranné služby s úsměvem na tváři, že má tohle šílenství za sebou, a před sebou zbytek krásného života. Ale mýlil se.

 

Stejný proces se začal odehrávat i na jeho nemocničním lůžku… 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.04.2021 10:49:37dát kritice tipZajíc Březňák

Tedy mě to humorné nepřipadá, spíš děsivé.

15.04.2021 17:25:40dát kritice tipMagdalene

Je to moc hezké. Na klíč jde šlápnout, ale on cítil, že o něj zakopnul. Byl to jeho pocit, ten mu nikdo nemůže vzít. Byl vystresovaný a to se stává.  Už jsem zažila člověka, kterému čouhala kost z nohy a on strachy běžel. Vše je krásně popsané.  Je to psychologická povídka, tudíž nějaká fixe se tam dá očekávat. Dávám Tip a navrhuji do Zlatého výběru.:-)

15.04.2021 17:08:21dát kritice tipMajaks

 Celkem fajn... Ale lze behat na nohou, z nichz couhaji kosti? Lze zakopnout o klic? Zustaly by tam ty klice? 

A ten zaver by to chtelo napsat konkretne, ne ze proces zacal znovu, ale treba ze s ulevou lezi v posteli a okno na neho promluvi. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor