Jak to mělo být?

Když svět nám dělá naschvály,
když z čtverců dělá ovály,
když máme pocit špatné karty,
cíle v dáli - pro zlé starty,
kratší konec nelze vzít...

Když vše hraje proti nám,
když sám sebe proklínám,
když se bojím nových věcí
(vždyť mohou být špatné přeci),
ze strachu si tvořím štít...

Když osekám vlastní štěstí,
když přestanu vnitřně kvésti,
neb okolí květy sklízí,
když jsou pro mě všichni cizí,
přestanu i vnitřně chtít...

Až pochopím, že jen ve mně
sídlí to, co venku štve mě,
až z nezdarů budou rady,
až budu jen teď a tady,
ne víc, ne míň - jenom žít...

Pak snad teprv dojde mi,
proč jsem žil tu na Zemi,
proč mne nezdar vracel k cestě,
proč jsem bloudil v rodném městě.
Vše bylo, jak mělo být...