tak dík, su rád, že se líbí

Pěkné /*

vítr od jihu

zní mezi stébly –

cvrčci a kobylky spí*

šumivá lípo

provonělas lavičku -

pohádko z dětství*

může to tak být

i čichová vzpomínka na babičku pod lipkou, která vyprávěla pohádky na lavičce

prevoňanie lavičky - to je ten moment, keď je všetko za... od kvetov? 

no teda, ty ses rozjela, díííky

vítr od jihu

zní mezi stébly –

cvrčci a kobylky spí

Tento postřeh, moment je skvostný, skoro bych se nebála více rozvinout první dva verše, jelikož již ty v podstatě mnohé zaznamenávají. Cvrčci a kobylky - ano, my o nich víme, že tam někde jsou, ale v tu chvíli je nevidíme, neslyšíme, jen svým projikováním si je do textu toužíme dosadit. Děláváme to, proto mluvím v množném čísle.

rychlý pokus - jako ilustrace mého směru

jižní vítr -

slyším ho mezi stébly

loňských trav

měsíc nad vodou

zahalil příkrov mlhy -

matné zrcadlo

Tento obraz je také obdivuhodný. Moment změny - dívám se na hladinu jako do zrcadla, vrstvím sebe na odraz oblohy a náhle padá mlha, světlo měsíce mizí a zrcadlo/hladina zmatní, setmí se. A zbyde jen sem tam odlesk.  Zkoušela bych (být autorem)ještě x krát variovat, aby text nepůsobil tak schématicky, ale vyjevil skryté kouzlo. 

studánka, lípa, vítr, měsíc......vlastně úplně všechny.....krásné obrazy!!!!!

Jako haiku to posoudit neumím, ale jako báseň o 6 strofách nebo jako 6 samostatných tříverší mi to přijde skvělé.

Nejvíc asi ten vítr od jihu... ale všechny mají něco do sebe.

..pochopila jsem Tě  ,-)  *Tip

šumivá lípo

provonělas lavičku -

pohádko z dětství

Zbejvaj minuty

kozlíčku, honem honem

přiběhni ve skle

(prosím zaskli mě)

jsem na zdechnutí

nepomohou mi fáče -

aspoň lahváče

Zavřená pípo

slzičky mám na víčku

je to fakt děsný