Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Déja vu
datum / id19.04.2021 / 519639Vytisknout |
autorUpon
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno29x
počet tipů1
v oblíbených0x
Déja vu

Déja vu


      Nevlídné podzimní odpoledne. V obývacím pokoji je na podlaze postavená autodráha. Po ní krouží autíčka. Děda s asi šestiletým vnoučkem nevnímají okolí, jsou duchem na okruhu Velké ceny. Na pohovce polosedí dívka, stejně stará jako klučina a momentálně se nudí. V kuchyni babička dokončuje úklid a těší se na odpolední kafíčko.


     "Babičko, vyprávěj mi něco, když jsi byla malá, prosím."


      Babička přijde z kuchyně, posadí se k vnučce, která se k ní přitulí.


    "A co bys chtěla slyšet, Kačenko?"


      "Babičko, vyprávěj mi, jak jste se seznámili s dědou", poprosila Kačenka.


      "To už je hrozně dávno. My jsme se s vaším dědou seznámili, když nám bylo asi tolik roků, jako je tobě a Kryštůfkovi. On se přistěhoval s rodiči a s malou, asi roční sestrou do domu, kde já už jsem bydlela. No, a jednou v létě jsem si hrála na pískovišti za domem..."


      "Jé babi, ty sis hrála na pískovišti? A kolik ti bylo?"


     "To víš, že jsme si hráli na písku, akorát kyblíček, bábovičky i lopatička nebyly z plastu, jako máte teď vy, ale plechové, tedy z kovu. A lopatička měla pěkně ostré hrany. Mě byly čtyři roky pryč."


     "A byla tam taky ta dědova sestřička?" A kde je teď?"


     "Dědova sestra taky vyrostla, vždyť ji znáš, už má svoje děti a taky svoje vnoučky. Ale tehdy byla malá a pořád brečela, my už jsme proti ní byli velcí a hrát jsme si s takovými prcky nechtěli. Ale neskákej mi pořád do řeči, ať to dopovím."


      "Hráli jsme si na písku a byl tam taky ten kluk, pihovatý obličej, vlasy ostříhané podle kastrolu. Já jsem udělala pár krásných bábovek a ten kluk mi je všechny rozbil. Tak jsem ho praštila lopatkou po hlavě, až mu tekla krev."


     "A co na to říkal, babi?"


    "Co by říkal, brečel jako mimino."


     "A bolelo ho to?"


    "Asi ano, ale zeptej se dědy sama," přehrála babička rozhovor na svého muže.


    " To víš, Kačenko, že to asi bolelo, to si ale nepamatuju, už je to takových šedesát let. Ale v tu chvíli mi došlo, že tu holčičku chci za ženu a že spolu prožijeme šťastný život", řekl děda trochu rozechvěle, ale i tajuplně.


     "A teď si, Kačenko pusť televizi a nech babičku, ať si vypije to kafe, než ho bude mít úplně studené." *


* * * *


     Pozdní léto roku 1958. Na pískovišti u bytového domu jednoho okresního města si hraje několik malých dětí. Pihovatý klučina s ofinou jako podle kastrolu pokukuje po dívence s hřívou tmavých kudrnatých vlasů. Ta ho nevnímá a soustředěně staví jenu pískovou bábovičku vedle druhé. Když se otočí, aby vydolovala další mokrý písek, kluk její bábovičky jednu po druhé rozbije. Dívenka vidí tu spoušť a nezaváhá ani na chviličku. Její plechová lopatička třískne do klukovy hlavy, až to zazvoní.


      Kluk to vůbec nečekal. Pod víčky přimhouřených očí se mu objeví ohňostroj jisker, jako by někdo zapálil vánoční prskavky a hlava se mu po té ráně zatočí.


      Když oči otevře, tak je pískoviště i s dětmi to tam a on je v nějakém kouzelném pokoji. Na zemi sedí malý kluk a šedovlasý pán. Se zaujetím sledují autíčka, která uhánějí po závodní dráze, postavené kolem dokola. Na krásné pohovce sedí vedle sebe starší paní s holčičkou a něco si povídají. Holčička se přitom dívá na promítací plátno, po kterém se míhají krásně barevné postavičky nějakých pohádkových bytostí. Je to trochu podobné kinu, ale obrázky jsou vidět, i když v pokoji je světlo. Obě děti, ale i dospělí jsou oblečeni hezky barevně, děti mají trička a na nich jsou také barevné obrázky.


      Klučina se rozhlédl po místnosti. Podle toho, jak lidé otvírají pusy, tak něco říkají, ale on neslyší žádná slova a vlastně ani jiné zvuky. Lidé si ho vůbec nevšímají, jako by pro ně neexistoval. Potom ale ten starší pán k němu otočí hlavu, usměje se, sundá si brýle a spiklenecky na něho mrkne.


     Klukovi se znovu zatočí hlava tak, že musí zavřít oči. Když je opět otevře, je zase na pískovišti za domem a rukou si tiskne bouli na hlavě tam, kam ho kudrnatá dívenka praštila lopatkou. Na chviličku sundá ruku z boule, podívá se, a když mezi špinavými prsty vidí několik kapek krve, rozeřve se na celé kolo.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor