Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tomíkova louže
datum / id24.04.2021 / 519780Vytisknout |
autorJanina6
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno475x
počet tipů23
v oblíbených2x
do výběru zařadilreka, bixley, Lakrov,
Prolog

Tematický den - Den louží


 

Tomíkova louže

 

TOMÍKOVA LOUŽE

 

 

Ta louže byla prostě zvláštní. Když o ní Tomík mnohem později přemýšlel, napadlo ho, že ho k sobě přivolala.          

 

Tomík samozřejmě věděl, že běhat po lese při bouřce je nebezpečné. Nebyl žádný strašpytel, ale taky nebyl pitomý. Sotva však slábnoucí hlas hromů odbrumlal za odcházejícími mračny k obzoru, už ho nic nemohlo udržet doma.

„A vem si gumáky!“ dostihl ho mámin hlas mezi dveřmi. „Bude tam hrozně mokro a plno bláta.“

To se ví, že tam bude mokro, těšil se Tomík. Miloval vodu v jakékoli podobě. Teď právě v ní poskakoval, až odstřikovala, a bavil se házením kamínků do všech kaluží, které míjel. Krásně to žbluňkalo. Jasně, že by dal přednost pořádnému rybníku nebo aspoň jezírku. Jenže nic takového v širokém okolí jejich domu nebylo. Musel si vystačit s blátivou lesní cestou plnou louží.

Ta, o které si později řekl, že ho přivolala, ale nebyla na cestě. Objevil ji, teprve když odbočil hlouběji do lesa. Možná odbočil kvůli slabému zápachu spáleniny, který z toho směru ucítil. Nebo ho ucítil, teprve když odbočil? Každopádně to smrdělo tak trochu, jako když se rozdělává ohníček, ale neviděl nikde stoupat kouř a okolní stromy vypadaly v pořádku, žádný zásah bleskem. Na místě, kde kdysi býval krmelec a dosud tam po něm zůstával kousek volného nezarostlého prostoru, uprostřed mělké prohlubně, se rozvalovala parádní louže. Měla aspoň dva metry v průměru a leskla se jen mírně, nenápadně, protože ležela v hlubokém stínu smrků.

„Páni,“ vyklouzlo z Tomíkových úst slůvko nadšení. A protože neměl po ruce žádný kamínek, zdvihl ze země šišku a hodil. Hvízd! Šiška proletěla těsně nad hladinou a dopadla do jehličí. Tomík se netrefil. Z takové blízkosti! On, který by se házením kamínků do vody mohl živit, jak se smíchem tvrdil tatínek. Tak rychle další pokus. Hopla! Zase vedle.

„To není možný,“ vykřikl, teď už naštvaně, a v tu chvíli se hladina louže prudce zavlnila. Jako by sebou ve vodě něco mrsklo. Tomík se rázem ztišil, skoro nedýchal, aby nevyplašil to, co se pohnulo, a opatrně se nad louži naklonil. Překvapilo ho, jak je kalná, nejen že neviděl na dno, ale vlastně ani pár centimetrů pod hladinu. Po chvíli začal zase normálně dýchat, pak přešlapovat z nohy na nohu, ale nic se nedělo, voda zůstávala netečná.

„Tak nic,“ prohodil zklamaně, a přesně v tom okamžiku se po hladině znovu rozběhly soustředné kruhy.

 

„Tati, může nějaké zvíře žít v louži?“ vyzvídal Tomík u večeře.

„Možná i člověk,“ utrousila ironicky maminka, která před chvílí doprala jeho zablácené kalhoty.

„Něco jsem tam zahlédl, pod vodou, ale nevím co.“

„A nemohla to být žába? Té by se v louži asi líbilo...“

„Nene, žába to nebyla, ta by musela za chvíli vyplavat,“ uvažoval moudře Tomík a zapomínal jíst. „A co třeba pulec? Ten dýchá jenom ve vodě.“ Tomík toho na svůj věk o zvířatech věděl hodně, zajímalo ho to. Měl o nich taky knížky, spoustu knížek, a velký barevný plakát, na kterém byl nakreslený vývoj druhů.

„Ale jak by se tam dostal?“ nadhodil pochybovačně tatínek. „Taková louže vydrží den, možná dva, žádný pulec by se tam nestačil ani vylíhnout.“

„Jenom dva dny?“ lekl se Tomík. Tak málo času.

V noci se mu zdál bláznivý sen o jeho louži. Viděl v ní všelijakou mikroskopickou havěť (což mu jen potvrdilo, že jde o sen), viděl prvoky a láčkovce a malé chobotničky, ryby a pulce, všechno se to neskutečnou rychlostí vyvíjelo, dělilo, požíralo navzájem, proplétalo a rozrůstalo, až byla louže plná života, doslova plná, až po okraj. Pak vyšlo slunce a všechno zničilo.

 

„Jestli jsi pulec, měl bys rychle dorůst v žábu,“ prohlásil Tomík druhý den ráno nad louží, kterou s velikou úlevou shledal v pořádku. Hladina se zachvěla, jako by reagovala na jeho hlas. Už si na to vlastně zvykl. Neuvěřitelné věci pomalu přestávaly být zvláštností. „Protože sluníčko ti tu vodu brzy vysuší, víš?“

Ale nevysušilo. Ani druhý den, ani třetí. Přestože všude po cestě už po bouřce zůstalo jen rozpraskané bahno, Tomíkova louže vypadala pořád stejně. Zdálo se, že v ní vody snad ani neubývá. A stejně tak neubylo nic z její tajemné neprůhlednosti. Tomík u ní strávil už spoustu času. Občas zahlédl prudké zavlnění vody, ale nikdy nic víc. Hrozně ho to znervózňovalo. Dokonce si přinesl dlouhý klacík, kterým chtěl louži prošťourat, aby jejího obyvatele donutil k nějakému výraznějšímu pohybu, při kterém by třeba vyplaval nahoru. Ale když už spouštěl ruku s klacíkem k hladině, řekl si: „Ne, to neudělám.“ Klacík odhodil. Pak se na něj chvíli díval, sám sebou překvapený.

Taky ho napadlo, že má hlad, což bylo krátce po vydatné snídani docela zvláštní. Myšlenka na jídlo ho ale přivedla k další myšlence, co asi jí takový obyvatel louže. Možná je to on, kdo tady má hlad. Rozběhl se domů a za chvíli už zase pádil zpátky do lesa.

„Jestli jsi ryba, třeba ti bude chutnat tohle.“ Vytáhl z kapsy umělohmotnou krabičku s krmením pro cichlidy. Vytřepal na dlaň několik granulí a nechal je spadnout na lesknoucí se plochu. Chvíli se nedělo nic, potom granule nasákly a začaly klesat. Teprve pak se voda rozvířila a Tomík rozeznal obrys tmavého těla, pohybujícího se těsně pod hladinou. Podle toho, co stačil zahlédnout, se mu zdálo veliké. Žádný pulec. I ryba by to byla spíš větší.

„Chutná?“ zavolal potěšeně. „Ukážeš se mi?“ Nasypal si do ruky další porci granulí a přiblížil otevřenou dlaň k hladině.

Mám strach, řekl si. „To není pravda,“ namítl nahlas sám sobě. „Já žádný strach nemám.“ Mám strach, pomyslel si znovu, a v tu chvíli se vyděsil doopravdy. Ono mi to říká… že to má strach. Nebo že ho mám mít já. Zbytek granulí hodil do vody a utekl domů.

 

Následující tři dny chodil Tomík k louži s krmením v ruce. Granule odepřené tatínkovým cichlidám měly pokaždé úspěch. Naopak na mrkev, bramboru, čokoládu, dokonce ani na kousek salámu obyvatel louže nereagoval. Zkusil nabídnout i rohlík, ale hladina se nehýbala. Nesouhlasně se nehýbala. Jestli je to ryba, tak tedy pořádně zmlsaná, říkal si Tomík, ale sám už nevěřil, že jde o rybu. Někde v podvědomí chápal, že je to něco jiného, cizího, něco, co nedokáže pojmenovat. A louže se jako zázrakem stále nevsakovala do země, stále se neodpařovala pod horkou letní oblohou.

„Co chceš? Co ti mám dát?“ ptal se Tomík s očima upřenýma na tmavou, neprůhlednou vodu, už skoro nešťastný, že stále netuší, jak vypadá to, co se v ní skrývá. Tohle, pomyslel si. Pomyslelo se mu v hlavě. Tohle. Tohle. Jasně, přece držel v ruce otevřenou krabičku s granulemi.

„Tak si pro to pojď,“ vyzval to, hlas měl trochu chraplavý a trochu se mu třásl, ale zvědavost byla silnější. „Pojď si to vzít. Blíž ti to nedám.“

Podržel ruku nad vodou a z vody se s mohutným šplouchnutím vymrštilo tělo. Černé a hladké tělo, které snad dokonce i vypadalo jako rybí, ale byl to tak bleskurychlý pohyb, že Tomík zpanikařil a zaječel a krabička mu vypadla z ruky. Prudce ucouvl, ale voda mu stejně vystříkla až do obličeje, a než se znovu rozkoukal, viděl už jen silně rozvířenou kalnou tekutinu a na ní plovoucí zelenou krabičku.

„Ááá, sakra…“ zakňoural zklamaně, když vtom se nad hladinou objevila velká kulatá hlava, v jejím středu se otevřel široký otvor podobný bezzubým ústům a ten docela pomalu, jakoby něžně objal plastovou nádobku. Pak se nad celým tím divadlem zavřela voda.

Už bych měl jít, blesklo hlavou Tomíkovi. Děkuju ti. „Já ti taky děkuju,“ řekl Tomík. „Tohle jsi potřeboval?“ Tohle. Měl bych jít domů, pomyslel si znovu. Tady to bude nebezpečné. Blíží se bouřka.

 

Bouřka přinesla prudký déšť, který vydatně zalil celou vesnici, přilehlá pole i les. Když se blesky a hromy přestaly předvádět, vyběhl Tomík do lesa. Loužemi na cestě se tentokrát nezdržoval, některé proběhl přímo středem, aby ušetřil čas. Ale stejně mu něco říkalo, že nemusí spěchat. Na místě, kde bývala jeho louže, nebylo nic. Tedy – nic zvláštního. Místo po ní bylo prázdné, přestože všude kolem zaplnila dešťová voda kdejakou prohlubeň. A Tomík zase ucítil ten zvláštní zápach jakoby po spálenině. Tady to bylo, říkal si a pohledem propátrával půdu pod nohama. Po vyschlých loužích přece zůstává bahno. Nejspíš doufal, že v něm uvidí nějaké stopy. Jenže žádná velká vrstva bahna tu nebyla, jen obyčejná, snad trochu udusanější mokrá lesní hlína. Možná tu před časem nějaká louže byla, ale teď je pryč. A možná si nad ní jenom něco představoval. Nějakého tajemného E.T., kterému on, hrdina, dodal tu správnou chybějící součástku.

Zklamaně se obrátil k odchodu, když najednou se zarazil v pohybu. Uvědomil si, co dalšího tady není. Co ještě tady chybí. Jestli tu louže byla a vsákla se nebo vyschla, měla by na jejím místě přece ležet ta krabička. Zelená plastová nádobka od granulí. Tomík se pozvolna začal usmívat. Pak se rozesmál nahlas a poskočil si, vydal se zpátky na cestu plnou krásných čerstvých kaluží a začal sbírat kamínky.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

10.05.2021 12:53:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já už jsem tenhle zážitek tady zpracoval v nějakém vyprávění o 21. srpnu 1968.

10.05.2021 12:37:16dát kritice tipJanina6

Ježiš, to se dobře poslouchá. Jako začátek povídky!

10.05.2021 12:35:431 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Měli jsme chatu v údolí zvaném Loužek na Berounce a jako kluci jsme tam chodili do tzv. "druhého údolí", kde tekl potok Výbrnice, a v tom údolí jsme toho zažili hodně. Pulci v loužích měli kliku, že po úvozové cestě málokdy něco jelo a vyjeté koleje byly staré. Akorát v srpnu 1968 jsme tam z křoví pozorovali porouchaný ruský tank, kolem kterého hlídkovali vojáci se samopaly, připravení střílet po všem, co se hne, takže jsme v tom křiví ani nedýchali.

10.05.2021 12:13:06dát kritice tipJanina6

No vida... tak to tatínek měl asi stejně nedostačující zkušenosti jako já :-) Tedy, pamatuju si na louže, které, pokud nebyly někde na slunci, vydržely dlouho, ale pulce jsem v nich nikdy neviděla. Žabky jo. To ti závidím :-) A děkuju.

10.05.2021 11:57:56dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

K povídce asi není co dodat, jen tip. Zajímalo by mě ale, jak tatínek přišel na to, že louže vydrží den či dva?  Co já si pamatuju, tak lesní louže například na úvozové cestě ve vyjetých kolejích vydržely dlouho a pulci v nich vždycky dospěli.

10.05.2021 10:24:04dát kritice tipJanina6

Lakrov, díky.

10.05.2021 10:09:17dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Kouzelné, říkám si po dočtení, v jehož průběhu nic nezadrhlo, nic mě nepřimělo odhlédnou nebo udělat si poznámku... prostě to odsýpalo. Dojem mysteriózního příběhu, získaný na začáku, se udržel až do konce, navíc bez odhalení "pointy", takže je to takové "homogenní" čtení, jemuž (pro případné pátravé čtenáře) dává vysvětlení onen dětský svět. Tip a Výběr.

04.05.2021 19:24:43dát kritice tipblacksabbath

též gratuluji....:-)))

01.05.2021 19:33:03dát kritice tipJanina6

Goro, děkuji.

01.05.2021 14:50:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Blahopřeji k umístění v TD 2020/duben, Janino. 

01.05.2021 13:34:42dát kritice tipMarcela.K.

Tak Tomíkova louže je jednoznačně ta nej ;-)

01.05.2021 09:24:31dát kritice tipbixley
redaktor prózy

janino, to jsem ráda. Taky bych nenechala dítě prožívat horory.

01.05.2021 09:15:57dát kritice tipJanina6

bixley, i tobě moc díky za výběr :-) Je to po celkem dlouhé době moje první povídka, o to víc jsi mě povzbudila.

01.05.2021 09:15:02dát kritice tipJanina6

Reko, děkuju moc za čtení i komentář... a taky za výběr, speciálně od tebe je to pro mě fakt vyznamenání :-) S tvými připomínkami nelze než souhlasit. To, že se nepouštím do větších extrémů a neudělám z toho "víc horror" nebo "víc sci-fi" sice cítím jako něco svého, jako svůj způsob, jak neznámo a tajemno pouze naznačit, ale na druhé straně to může být i nedostatek jakési odvahy. Třeba nechat prožívat dítě opravdové hrůzy je prostě za hranicí, kam nejdu.

29.04.2021 21:56:40dát kritice tipreka
redaktor prózy

No velmi dobrý. Skoro až kingovské, i když ten by tohle roztáhl na dvě stě stránek.

Zezačátku mě zarazilo "slábnoucí hlas hromů odbrumlal" - to odbrumlal je použito pěkně, ale zbytečně se zdvojuje se slábnoucí, které vyjadřuje stejný vjem (vzdalování se hromu), a pak hlas odbrumlal je trochu kostrbaté, hlas nebrumlá, spíš původce hlasu, třeba dědeček. Zbytek se četl moc pěkně. Má to pěknou náladu, povedené dialogy („Tati, může nějaké zvíře žít v louži?“ vyzvídal Tomík u večeře.  „Možná i člověk,“ utrousila ironicky maminka, která před chvílí doprala jeho zablácené kalhoty.), hezkou fantazii, pěknou dynamiku (dobře dávkuješ napětí, střídáš napínavé scény s klidnými, dáváš čtenáři čas na to, aby sám přicházel s hypotézami).

Ten závěr mě malinko zklamal. Jako není špatný, ale je takový tradiční... záhada zmizela. Čekal jsem, že máš pro čtenáře ještě něco připraveno. A cítil jsem to trochu jako StvN, klidně to mohl být horror. Má to k tomu dobře nakročeno. Možná i proto jsem myslel na Kinga.

29.04.2021 13:41:18dát kritice tipK3

Já myslím že právě tím, žes z hororu vybruslila, jsi tomu pomohla. Je to obyčejnej kluk a má svoje představy.

27.04.2021 10:31:40dát kritice tipJanina6

To máš pravdu, Štěpáne. Mohl by to být opravdový horror, kdybych to posunula blíž k temné hranici (můj syn mi k tomu napsal, že celou dobu čekal, kdy to někoho sežere), ale já jsem chtěla, aby převážila spíš hravost a fantazie. Takže je to taková optimistická povídka s horrorovou příchutí :-) Díky, žes četl.

27.04.2021 06:24:19dát kritice tipStvN

Líbí se mi trochu až horrorové pojetí dětského příběhu. Vlastně by mohlo být ještě o něco temnější, říkal jsem si. 

26.04.2021 10:09:25dát kritice tipPróza_měsíce

Díky, zařazujeme do PM.

25.04.2021 12:44:52dát kritice tipJanina6

Gerty, K3 a lastgasp, i vám moc děkuju za čtení a komentáře! Pro mě opravdu povzbuzující komenáře. Hlavně ta představa, jak se K3 ráno vzbudí a vzpomene si na mou povídku... co by si autor mohl přát víc, než něco takového? :-)

S nominací do PM s radostí souhlasím. A děkuju.

25.04.2021 09:26:50dát kritice tiplastgasp

Velmi dobře napsaný příběh klukovské fantazie a hravosti, kde děj drží čtenáře v napětí a dohadech postavených na zvědavosti. Plně vystihuje záměr TD.  Nominace by byla zasloužená.

25.04.2021 08:03:481 tipů dát kritice tipK3

Jano, povídka má v sobě neuvěřitelný náboj. Totálně se mi zahnízdila v hlavě. Hned jak jsem se probudil, měl jsem ji před sebou. Má předpoklady do soutěží. Gerty má pravdu. Jestli dovolíš, nominoval bych ji i do PM. Na pokračování určitě není. Má v sobě všechno co má mít.

24.04.2021 21:56:08dát kritice tipK3

Zaujal mě námět. Perfektní úvod, hned první věta zaujme a dál několik dalších odstavců v sobě mají správnou klukovskou hravost a navodí atmosféru. Bezedná louže, vzpoměl jsem si, že jako kluk jsem měl podobné představy. Střed povídky se mi zdá trochu zdlouhavý a zbytečně popisný, ale konec, ten to zase všechno napraví. Začátek a závěr jsou nejsilnější části, psané v odlišném, úspornějším režimu, kde je všechno krásně vystihnuté a přitom nic nepřebývá.

24.04.2021 21:02:08dát kritice tipGerty

Ještě P.S. po přečtení komentářů - ten mikroskop jsem taky vždycky chtěl a nakonec mi ho naši přece jen koupili, ještě v době, kdy jsem chodil na základku - takový dětský, asi z NDR, ale prvoci se v něm dali pozorovat nádherně. Bylo to krásné okénko do mikrosvěta a i tyhle zážitky mi nakonec tahle povídka připomněla.

24.04.2021 20:58:573 tipů dát kritice tipGerty

Taková klasika, co jsem vždycky měl rád a co už dneska moc lidí nepíše, postavená víc na tradičních postupech než na originalitě za každou cenu, ale právě tím se mi tenhle minipříběh líbil. Je to takový hezký návrat do starých časů, kdy scifi byla opravdu scifi a také byla trošku dětsky hravá, což se dneska už taky moc nevidí, takže na mé straně maximální potěšení :-)

24.04.2021 19:25:58dát kritice tipblacksabbath

Teda...to je parádní wow.....*/****************

24.04.2021 18:03:52dát kritice tipDiona

Jani, naštěstí se pak zjevily...ale bylo tam nekonečné, bílé prázdno. Hezké odpoledne a Ať žijou louže :-)

24.04.2021 17:45:51dát kritice tipJanina6

Diono, tak to je záhada i pro mě :-) Hlavně, že komenty doopravdy nezmizely, to by mi bylo líto!

24.04.2021 17:02:591 tipů dát kritice tipDiona

...krásně napsané, půvabné :-)

 A mimo příběh,  celé je to záhadné. Před chvilinkou jsem sem vešla a pod dílem bylo zcela prázdné místo, žádné pole pro komenty.  Teprve podruhé se všechno načetlo. Možná je ta Tomíkova louže kouzelná :-)

24.04.2021 15:51:48dát kritice tipJanina6

Děkuju moc za čtení!

annnie, ty určitě nemusíš Tomíkovi závidět, i ty máš dar vidět "zázračné" věci...

bixley, díky moc, jsem ráda, že se mi podařilo udržet to napětí, jak říkáš. U delších povídek s tím mám občas problém.

Lucie, dík :-) Věřím, že s Tomíkem byste si rozuměli :-)

Jamardi, však já si tvé dílo taky v Dílně najdu :-) Na konci jsem se snažila něco aspoň naznačit (tím zmizením krabičky, která tam předtím byla určitě - tedy pokud by si Tomík vymyslel i krabičku s granulemi, tak to by asi vážně patřil k psychiatrovi :-))

Diano, pokračování asi ne... aspoň v mé představě je ten příběh uzavřený.

Goro, díky moc. Ten přelom jsi vystihla naprosto přesně, ta chvíle, kdy klučina zjistí, že na něho něco "mluví v hlavě", má zásadní význam. No a ve snu o louži se míchá to, co Tomík vyčetl z těch knížek o přírodě a o vývoji druhů. Ví, co jsou prvoci a láčkovci a co je mikroskop. Vzpomněla jsem si na vlastní dětství, jednu dobu jsem po mikroskopu strašně toužila, abych mohla pozorovat prvoky :-) Naštěstí tenkrát si člověk takový přístroj nemohl jen tak koupit, říkám naštěstí, protože si pamatuju, jak nestálá jsem tenkrát byla ve svých zájmech...

Musím poděkovat Próze měsíce za skvělé a inspirativní téma.

24.04.2021 10:41:011 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Skvělý příběh... parádní, co autorka dovedla vytáhnout z jedné jediné louže:-)

Přelom v povídce nastává, kdy "něco" napovídá/přenáší chlapci své vlastní myšlenky... tedy pro mě.

Trošku mi neladí pár odbornějších výrazů - ve snu o louži - s myšlením dítěte, i když o "tom leccos ví a zná" ale to je jen detail...

Moc fajn povídka, díky za účast v TD, Janino.

24.04.2021 09:43:32dát kritice tipDiana

Napínavé, úplně to čtenáře vtáhne. Bude to mít pokračování?  Ta tajemná atmosféra příběhu se úžasně povedla....***

24.04.2021 09:33:37dát kritice tipJamardi

S tajemnou louží a jejím obyvatelem jsi mě překvapila. Na konci ani nevím jestli tam skutečně byla nebo si to Tomík jen představoval.

Také mě se dnes nepodařilo dát svoje dílo mezi doporučené. Už nikdy, nikdy, nic neuložím jako koncept!

24.04.2021 09:00:57dát kritice tipJá Lucie píšu...

Já jsem Tvé dílo našla, jsem ráda :) 

Wow! Tajemná louže a zvídavý Tomík! Příběh se mi líbil. Tomíka mi ke konci bylo líto, ale pak se to obrátilo a jako annnie, jsem mu začala závidět :)

24.04.2021 07:48:31dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Vyjádřila jsem se už jednou a opakuji: super! Má to v sobě dětskou hravost a zvídavost, tajemno, pohádkové motivy. Je to dbře napsané, takže udržuje čtenáře v napětí.  Očekávání, že se vlastně z dospěláckého pohledu vlastně nic tak zvláštního nedělo, je v závěru popřeno a ponecháno na čtenáři, aby si sám domyslel.

24.04.2021 07:46:47dát kritice tipannnie

Avizuju ti svůj tip :)

a závidím Tomíkovi. Pá a.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor