Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Magnet na průšvih
datum / id24.04.2021 / 519811Vytisknout |
autorJosef František
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno152x
počet tipů5
v oblíbených0x
Magnet na průšvih

Když bylo konečně vypátráno,  jak ruští špioni Mat@Pat vyhodili na Moravě muniční sklad do povětří, připomněly se mi dvě úsměvné události z dob, kdy v našem státě tábořilo mnoho ruských vojáků. 

Vyprávění,  jak žena nevědomky způsobila režimu a Ruské armádě značné škody.

 

Hezká ženská, a ještě, když je to vaše manželka, to vyžaduje silné nervy. Chlapi ji na pokoji nenechají. Z obchodního hlediska měl její půvab ale svou hodnotu. Nastoupili jsme zaměstnání v restauraci třetí cenové skupiny.

 

 

Pracoval jsem ve funkci vedoucího restaurace, číšníka, skladníka a účetního. Má pěkná kuchařka dokázala do deseti hodin dopoledne uvařila šest druhů jídel, postarat se o dvouletého syna, a po dvanácti hodinách pracovní doby ještě zvládla hrátky v posteli. Dnes bych na to potřeboval tři ženy.

 

Již první den potvrdil, že pěkná hostinská  je prostě pěkná hostinská. V nevelké vzdálenosti od restaurace se stavěly paneláky a v deset hodin dopoledne byla hospoda plná stavebních dělníků. V poledne nebylo co prodávat. Já měl pocit, že kdyby těm chlapům přinesla na talíři uvařenou podrážku z boty, tak by ji bez připomínek snědli. Na druhý den jsme již byli připraveni. Za čtrnáct dní si nás přijel ředitel restaurací osobně prohlédnout a potřásl nám rukama. Dělali jsme větší finanční obrat než hotel na náměstí. Na základě našich vynikajících výkonů dovolil rozšířit personál o další ženu, jejíž použitelnost se vztahovala jen na funkci pomocné síly v kuchyni.

 

V blízkosti městečka byla velká posádka ruských vojsk. Občas městečkem projížděly kolony aut a obrněných vozidel.  Na křižovatce před restaurací vždy postával ruský voják, mával červenými praporky a řídil dopravu. Jednoho dne v podvečer se opět konal přesun ruských vojsk. V restauraci bylo málo hostů, a tak jsem vše zvládal sám.

 

Manželka uložila synka k spánku a užila si sprchy. Jen tak v župánku se v teplém srpnovém večeru vyložila v okně našeho bytu nad restaurací a pozorovala dění venku. Ruský vojín řízen nenaplněným pudem zaměřil svou pozornost k oknu a svěřený úkol začal viditelně odbývat.

 

Okna slabě drnčela a já z nudy vraždil plácačkou mouchy. V okamžiku, když jsem jednu rozmázl, celý dům se zachvěl v základech a ozval se ohlušující rachot. Místnost se rychlostí blesku naplnila hustým šedým prachem. Na několik dlouhých vteřin nastalo téměř hrobové ticho, které přerušily nadávky a kašlel penzistů, co hráli mariáš.

 

V pomalu sedajícím prachu se v rohu restaurace pozvolna objevila obrovská díra ve zdi, v ní majestátně parkovalo obrněné vojenské vozidlo, zdobené velkými kusy kamene a cihel. Ze šoku při pohledu na tu spoušť mě i karbaníky probral nářek mé krasavice, jež se k překvapení všech stála uprostřed restaurace.  

 

„Ježíšmaria, panenko skákavá! co se to tu stalo, já za nic nemůžu, to ten kluk pitomá, čuměl kam nemá, já se ho jen ptala, jak se jmenuje, hodila jsem mu krabičku cigaret a potom ten tank...“ Chrlila ze sebe, oděná v až moc krátkém župánku. Zakryl jsem jí ústa dlaní a pošeptal doporučení,  aby zatím radši nikomu nic nevyprávěla.  Plácl jsem jí před zaprášenými hosty po prdýlce a posla mrknout na synka, zda je v pořádku. Měli jsme týden zavřeno.

 

Některý jedinec maléry přitahuje a tím má ženuška definitivně je.

 

Za pár týdnů od této události v našem dni volna jsme se po dlouhé procházce zastavili u „konkurence“ v restauraci Na koupališti. Vedoucího jsme znali a manželka s profesionální zvědavosti odešla na revizi  kuchyně. Náš synek vyspával v kočárku a já se chutí věnoval orosené sklenice piva. Ještě jsem se sklence nepodíval na dno,  ženuška byla zpět stolu a překvapivě potichu. Všiml jsem si že je neklidná, několikrát se plaše rozhlédla a šeptem líčila:

 

"Když jsem nakoukla do hrnců co dnes vaří, dívala jsem se chvilku otevřeným oknem ven z kuchyně.

 

U výpustní hráze rybníka, byl opřený o zábradlí ruský voják s flintou přes rameno a domovník Honza něco vojákovi ukazoval. Víš sám, jak legračně Honzík šišlá a tak jsem je poslouchala. Vyrozuměla jsem, že pozorují štiku.

 

„Šundej ten kvér a šel jí,“ loudil Honza na tom ruským klukovi. Ten vrtěl hlavou, ale Honzík do něj pořád vandroval.  Rozhodla jsem se jim štiku vyplašit. Našla jsem v kuchyni velký papírový pytlík, nafoukla, vyklonila se z okna a bác!  Voják k mému překvapení odskočil od zábradlí, sundal flintu, praštil sebou o zem a mířil někam do stráně. Tak jsem raději utekla," skončila manželka dlouhé vyprávění.

 

Za necelou půlhodinu vyskákalo z  džípů u restaurace několik ruských důstojníků a stále se všichni soustředěně dívali do zalesněné stráně. Šéf restaurace nám vysvětlil, že z kasáren utekli čtyři plně ozbrojení vojáci a mají v plánu dostat se přes hranice do Německa.

 

Ženu jsem uklidňoval, sliboval, že jí budu ve vězení pravidelně navštěvovat a pozorujíc ustaraný obličej jsem se přitom dobře bavil. Ale jen krátce. Celou noc městečkem projížděly ruské džípy. Na křižovatkách stály ruské stráže a okolní lesy v rojnici prohledávali vojáci.

 

Druhého dne pozdě odpoledne, jak vše začalo, tak skončilo. Do restaurace U koupaliště přišel ruský důstojník s českým policajtem a vyslýchali personál. Do popředí se protlačil domovník Honzík a povídá:

 

"Já vám žeknu jak to bylo, včela jel okolo auták, a z vejfůku še ožvala štlašná lána a ten lušák ši myšlel že po náš někdo ščílí...“ Důstojník obrátil oči téměř naruby a policajt s Honzíkem zatřásl.

 

„Chlape jeden sakramentská, proč jsi to neřekl včera!“ Ten jen zavrtěl nechápavě hlavou a řekl:

 

„Čopak še mě někdo ptal"?

 

Domovník Honzík měl v restauraci přesdívku Mesrčusec. Když byl v náladě, rád zpíval refrén populární písně, jak se někdo vraci do jakéhosi města a jeho pěvecký výkon byl nezapomenutelný.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

26.04.2021 07:40:03dát kritice tipblacksabbath

Jjjjjj....Některý jedinec maléry přitahuje...-)))))..........*/**************

26.04.2021 07:38:031 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

To se to píšou paměti, když si člověk ještě pamatuje a hlavně když má co.

25.04.2021 08:16:24dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc hezké zážitky. I přitažlivá žena může s nepřátelskými vojsky bojovat svými zbraněmi! Docela obdivuju, co všecko zvládla v kuchyni a v péči o syna! Prostě poklad.

Ještě jednou prosím přečti a uprav, např. Druhého den - Druhého dne...

24.04.2021 22:31:14dát kritice tipJosef František

Goro dík. Má žena má na průšvihy patent. Dvakrát způsobila požár oleje v kuchyni, kdy byla nutná asistence požárního zboru, také jsem hasil již pěkně hořící naftová kamna a poté vymaloval celý byt. V jiném případě jsme byli hodinu jízdy autem od domova a vzpomněla si že asi zapomněla na plotýnce vypnout čočku. Zapomněla. Také jsem maloval. Pokud by se všechny případy dozvěděla pojišťovna, odmítnou dům pojistit, či zvýší pojistnou částku na neúnosnou hranici.

24.04.2021 21:35:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oceňuji, Josefe, žes oprášil vzpomínky... Tahle mini je i vzhledem k současnému dění také zajímavá.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor