Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Chceš-li vidět měsíc…
datum / id25.04.2021 / 519825Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaPsychologické
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno295x
počet tipů28
v oblíbených0x
Prolog

 Chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže.


/perské přísloví/


Tématický Den louží - mimo soutěž.

Chceš-li vidět měsíc…

 

Stávalo se, že zatoužil pohovořit s některým z bližních, jak je v duchu tak trochu ironicky nazýval. Bližní byli všichni na palubě Archy, kratší či delší čas, jak je ve stáří osud spojil.

To potom zavítal na pětku, kde ležel kamarád Milan. Znali se od vojny a taky z dráhy. Na parničce začínali zároveň.

Paměť mu už nesloužila a špatně se pohyboval. Ostatně Jan v poslední době taky sotva obešel rybník na návsi.

Milan vyspával. Nehty neklidných rukou se pohybovaly po naškrobené kapně. Po hřbetu levé ospale lezla jarní moucha.

Jan se ohnal a Milan otevřel oči. Jednu dlaň pomaličku zvednul na pozdrav. Druhá dál prováděla nekontrolované miniaturní pohyby po peřině.

„Zdar. Přišel sis pokecat, Honzíku?“ usmál se Milan tak nějak napůl.

Jan přisunul křesílko blíž.

„To víš, do večera daleko, venku to dnes fičí, tak jsem se přišel podívat, Mildo.“

„Máš skicák s sebou?“ pouštěl slova jedním koutkem úst. Druhý zůstal svěšený.

 „Skicák? Dnes ne. Venku by mi umrzly prsty.“

„Povídej mi něco o mašině. To se neomrzí.“

„Měl jsem kvůli povolání rozhozený denní rytmus. Nikdy se to už nesrovnalo, dokonce ani v penzi. Však víš! Přesto zastávky tratě vyjmenuju snad i ze spaní, věříš, Milane?“

Muž na posteli se zavrtěl.

„Co bych nevěřil, ale klidně spusť.“

„Vlevo po trati Lázně Kynžvart obklopený sytě zelenými lesy, kde se prej dejchá nejlíp v Čechách. Světoznámé Mariánky. Před Planou zasvítí tmou oko rybníku Regent. Měsícem vybělené břízky takhle v noci, člověče, ty září jako Dalího pouštní stromy. Chodová Planá. Planá. Tachovská brázda a na ní třikrát S – Svojšín, Stříbro, Sulislav. Přehrada Hracholusky, Škodovka. Plzeň, hlavní nádraží, kde konečně bylo možný vybalit chleba se sádlem a cibulí, nalít si čaj z termosky.

Mávnu z okna na široko daleko nejhezčí výpravčí. Mildo, tu lví hřívu kudrnatých vlasů nezkrotila ani nejplacatější čapka. Pamatuješ? Eva se jmenovala."

Milan zakroutil hlavou, že neví.

„Tak si aspoň představ, jak lví hříva vlaje v perónovým vánku kolem drobné vzdalující se postavičky. A jede se do Chebu.

Vzpomínáš, jak jsme tam v depu po vojně spolu začínali? Dva ušatý výrostci jako pomocníci na parničkách! Plzeňská šlechtična, to byla nádhera! Doteď je vystavená v muzeu. Vedle ní  Štokr, Zelený Anton a Papoušek. Vysloužilý parní lokomotivy nahradily elektriky, museli jsme na ně oba udělat náročný zkoušky. Pomohl jsi mi s matikou, to ti nezapomenu!“

Poposednul v křesílku a mrknul na Milana, jestli z toho jeho vypravování neusnul. Ne - dobrý posluchač, i když sám toho už moc nenamluví. Možná právě proto.

„Když jsem Šlechtičně pořádně přiložil pod kotel, oblaka dýmu se míchala s těmi na nebi a měla namodralý odstín. Bylo pěkný na ně z okýnka koukat, jak si monetovsky plují krajinou.

A pro mě velká čest jet na takovém stroji jako byla Šlechtična! Já, obyčejnej kluk z obecní pastoušky, a na takový krasavici!

Táta doma občas říkával, nejčastěji po pořádným viksu, kterej nám klukům bohatě dopřával: chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže a mhouřil přitom na zápraží jediný zdravý oko proti nebi. O druhý přišel v lese. Vypadal s páskou přes oko v naší dědině tak výstředně, že mu radní z milosti přidělili bydlení. Už neuživil rodinu.

Mildo, byla tam v tom hliněným domku jen udusaná podlaha a na ní zpola nacpaný slamníky, šest harantů a poloslepý otec – a přece vzhlížel ke hvězdám! Když jsem se jako poslední narodil, bylo mu přes šedesát!

Máma byla o dvacet let mladší. Vidím ji, jak dojí v našem přístavku hubenou kozu. Máma chodívala po rodinách jako pradlena. Ta nikam nevzhlížela. Byla ráda, že jsme jeden po druhým vylítali z hnízda.“

Ruce na peřině se přestaly hýbat. Kamarád usnul.

Venku se zatím setmělo.

Jan popošel k oknu a otevřel je dokořán. Vzduch v místnosti mu připadal vydýchaný.

Podíval se na oblohu. Právě vyšel měsíc.

 

 

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.05.2021 18:06:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

díky, Honzo, zapomněla jsem odepsat... jsem ráda, že se ti líbilo...

01.05.2021 13:25:38dát kritice tipzeleda

Tak tohle je něco jiného, než haiku. Tohle se mi moc líbí. Příběh, který má náplň a emoce. Tip!

27.04.2021 20:09:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, děkuju, to jsem ráda...no, jsem z nádražácké rodiny:

27.04.2021 19:48:56dát kritice tipEvženie Brambůrková

Kde jsi sebrala tolik zajímavých informací? To je prostě úžasné. :-)

27.04.2021 14:16:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Bohouši, potěšilo...

27.04.2021 13:47:08dát kritice tipBohouš Krejza

Moc pěkné : ) díky. 

26.04.2021 16:52:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, to mne těší, kolik lidí se zde hlásí k drážní tématice! Díky:-)

26.04.2021 16:21:131 tipů dát kritice tiplastgasp

Působivá perfektní črta ze života ajznboňáků, kam patřil i můj táta ve výtopně depa Těšnov. Souvislost s tématickým dnem mě nadchla příslovím. Již jsem si ho napsal do pamětníku. Díky.

25.04.2021 21:33:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Theo, to jsem moc ráda - dííík.

25.04.2021 21:32:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju!!

25.04.2021 21:31:33dát kritice tipThea v tramvaji

Goro jen se přidám k ostatním pochvalným vzkazům. Máš to krásně citlivě a civilně sepsané. Četla jsem už ráno ale až teď mám čas reagovat :) Tenhle text jsem si užila. Umíš ;)

25.04.2021 21:30:14dát kritice tipvesuvanka

Irenko, to je krásný a působivý příběh, potěšily mě parní lokomotivy, které jsem znala a měla je ráda (dodnes na ně vzpomínám), a také hlavní nádraží Plzeň :-))), TIP

25.04.2021 21:22:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, jsem ráda, že jsi početl... díky za tvoji vzpomínku na parník.

25.04.2021 20:59:391 tipů dát kritice tipK3

Dostal jsem se k tomu až teď. Taky si říkám, kolik se tu sešlo pěkných povídek. Jo, věnovat trochu svého času a porozumnění kamarádovi bývá kumšt. Psané typickým rukopisem. Taková zvláštní shoda: V České Třebové je městská čtvrť, dříve samostatná obec, Parník. Vždycky jsem byl přesvědčený, že to má něco společné s dráhami, protože Třebová je u mě železniční město. Ale nemá.

25.04.2021 18:50:241 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, kdepak pramičky, parničky!! Vím, že jen zlobíš:-) a děkuju za poslech.

25.04.2021 18:49:101 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Bene, píšu ještě jednou, měla jsem tam /opět/ překlípek... tedy děkuji i za...

25.04.2021 18:46:42dát kritice tipKočkodan

 

Irčo, oprav si ty překlípky v „na pramičce“ a “na pramičkách“. (mrk)

25.04.2021 18:42:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Láďo, díky!

25.04.2021 18:34:23dát kritice tipBenetka

Hezky pěkně! ;)

Už chybí jenom mašinka Tomáš... :)

25.04.2021 17:02:45dát kritice tipNami 99

Hezké vyprávění.

25.04.2021 15:14:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Andělko...

25.04.2021 15:12:20dát kritice tipAndělka1

Krásné...

25.04.2021 15:06:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lucie, vzhlížej, a děkuju!

25.04.2021 15:05:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Jardo revírníku'

25.04.2021 15:04:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, děkuju - ve větě před "parničkou" je  slovo dráhy jako indicie. Komentář mne moc potěšil.

25.04.2021 15:01:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoni, to já taky! Dík moc.

25.04.2021 15:00:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, už tě vidím v těch loužích:-), děkuju.

25.04.2021 14:59:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, děkuju, že jsi četla můj příspěvek k TD a že se zamlouval.

25.04.2021 13:22:16dát kritice tiprevírník

Je příjemné přečíst si o takových doživotních nadšencích, třeba pro vlastní povolání, jako tady.

25.04.2021 13:16:07dát kritice tipJá Lucie píšu...

Přísloví je pěkné. Ještě jsem ho neslyšela, ale moc se mi líbí! Příběh super! Budu vzhlížet na měsíc :) 

25.04.2021 13:14:36dát kritice tipJanina6

Velmi lidské, až dojemné. Chvíli jsem nevěděla, co je parnička - nejdřív ve mně to slovo vyvolalo představu parníku, možná proto, že se o odstavec výš mluvilo o Arše :-) ale brzy mi to došlo. Čte se to moc dobře. Honza krásně vyprávěl - to by se mi taky líbilo, kdyby mi někdo, až mně samotné nebude do řeči, chodil takhle povídat...

25.04.2021 12:51:01dát kritice tipKvětoň Zahájský

Skvělé. Zvláště ta část o lokomotivách mě pohladila. Jsem ze staré aznboňácké rodiny.

25.04.2021 11:27:12dát kritice tipblacksabbath

Irčo.....Irčo......to je parádní příběh!!!!!......krásně napsaný!!!!!.......kakové napsání mám moc ráda......aaa......až budu skákat do louží - budu se přitom dívat na měsíc....za ten příběh moc děkuji.....*/**************************************

25.04.2021 10:38:15dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, moc hezký příběh. A to přísloví je hodně vypovídající. Vzpomínky na krásné dny nám přinášejí úlovu a povznášejí nás, dodávají nám sílu, třeba k tomu, abychom vzhlíželi k měsíci...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor