Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chceš-li vidět měsíc…

25. 04. 2021
28
35
1521
Autor
Gora

 Chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže.

/perské přísloví/

Tématický Den louží - mimo soutěž.

 

Stávalo se, že zatoužil pohovořit s některým z bližních, jak je v duchu tak trochu ironicky nazýval. Bližní byli všichni na palubě Archy, kratší či delší čas, jak je ve stáří osud spojil.

To potom zavítal na pětku, kde ležel kamarád Milan. Znali se od vojny a taky z dráhy. Na parničce začínali zároveň.

Paměť mu už nesloužila a špatně se pohyboval. Ostatně Jan v poslední době taky sotva obešel rybník na návsi.

Milan vyspával. Nehty neklidných rukou se pohybovaly po naškrobené kapně. Po hřbetu levé ospale lezla jarní moucha.

Jan se ohnal a Milan otevřel oči. Jednu dlaň pomaličku zvednul na pozdrav. Druhá dál prováděla nekontrolované miniaturní pohyby po peřině.

„Zdar. Přišel sis pokecat, Honzíku?“ usmál se Milan tak nějak napůl.

Jan přisunul křesílko blíž.

„To víš, do večera daleko, venku to dnes fičí, tak jsem se přišel podívat, Mildo.“

„Máš skicák s sebou?“ pouštěl slova jedním koutkem úst. Druhý zůstal svěšený.

 „Skicák? Dnes ne. Venku by mi umrzly prsty.“

„Povídej mi něco o mašině. To se neomrzí.“

„Měl jsem kvůli povolání rozhozený denní rytmus. Nikdy se to už nesrovnalo, dokonce ani v penzi. Však víš! Přesto zastávky tratě vyjmenuju snad i ze spaní, věříš, Milane?“

Muž na posteli se zavrtěl.

„Co bych nevěřil, ale klidně spusť.“

„Vlevo po trati Lázně Kynžvart obklopený sytě zelenými lesy, kde se prej dejchá nejlíp v Čechách. Světoznámé Mariánky. Před Planou zasvítí tmou oko rybníku Regent. Měsícem vybělené břízky takhle v noci, člověče, ty září jako Dalího pouštní stromy. Chodová Planá. Planá. Tachovská brázda a na ní třikrát S – Svojšín, Stříbro, Sulislav. Přehrada Hracholusky, Škodovka. Plzeň, hlavní nádraží, kde konečně bylo možný vybalit chleba se sádlem a cibulí, nalít si čaj z termosky.

Mávnu z okna na široko daleko nejhezčí výpravčí. Mildo, tu lví hřívu kudrnatých vlasů nezkrotila ani nejplacatější čapka. Pamatuješ? Eva se jmenovala."

Milan zakroutil hlavou, že neví.

„Tak si aspoň představ, jak lví hříva vlaje v perónovým vánku kolem drobné vzdalující se postavičky. A jede se do Chebu.

Vzpomínáš, jak jsme tam v depu po vojně spolu začínali? Dva ušatý výrostci jako pomocníci na parničkách! Plzeňská šlechtična, to byla nádhera! Doteď je vystavená v muzeu. Vedle ní  Štokr, Zelený Anton a Papoušek. Vysloužilý parní lokomotivy nahradily elektriky, museli jsme na ně oba udělat náročný zkoušky. Pomohl jsi mi s matikou, to ti nezapomenu!“

Poposednul v křesílku a mrknul na Milana, jestli z toho jeho vypravování neusnul. Ne - dobrý posluchač, i když sám toho už moc nenamluví. Možná právě proto.

„Když jsem Šlechtičně pořádně přiložil pod kotel, oblaka dýmu se míchala s těmi na nebi a měla namodralý odstín. Bylo pěkný na ně z okýnka koukat, jak si monetovsky plují krajinou.

A pro mě velká čest jet na takovém stroji jako byla Šlechtična! Já, obyčejnej kluk z obecní pastoušky, a na takový krasavici!

Táta doma občas říkával, nejčastěji po pořádným viksu, kterej nám klukům bohatě dopřával: chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže a mhouřil přitom na zápraží jediný zdravý oko proti nebi. O druhý přišel v lese. Vypadal s páskou přes oko v naší dědině tak výstředně, že mu radní z milosti přidělili bydlení. Už neuživil rodinu.

Mildo, byla tam v tom hliněným domku jen udusaná podlaha a na ní zpola nacpaný slamníky, šest harantů a poloslepý otec – a přece vzhlížel ke hvězdám! Když jsem se jako poslední narodil, bylo mu přes šedesát!

Máma byla o dvacet let mladší. Vidím ji, jak dojí v našem přístavku hubenou kozu. Máma chodívala po rodinách jako pradlena. Ta nikam nevzhlížela. Byla ráda, že jsme jeden po druhým vylítali z hnízda.“

Ruce na peřině se přestaly hýbat. Kamarád usnul.

Venku se zatím setmělo.

Jan popošel k oknu a otevřel je dokořán. Vzduch v místnosti mu připadal vydýchaný.

Podíval se na oblohu. Právě vyšel měsíc.

 

 

 

 

 

 

 


35 názorů

Gora
04. 05. 2021
Dát tip

díky, Honzo, zapomněla jsem odepsat... jsem ráda, že se ti líbilo...


zeleda
01. 05. 2021
Dát tip

Tak tohle je něco jiného, než haiku. Tohle se mi moc líbí. Příběh, který má náplň a emoce. Tip!


Gora
27. 04. 2021
Dát tip

Evži, děkuju, to jsem ráda...no, jsem z nádražácké rodiny:


Kde jsi sebrala tolik zajímavých informací? To je prostě úžasné. :-)


Gora
27. 04. 2021
Dát tip

Děkuju, Bohouši, potěšilo...


Moc pěkné : ) díky. 


Gora
26. 04. 2021
Dát tip

Přemku, to mne těší, kolik lidí se zde hlásí k drážní tématice! Díky:-)


lastgasp
26. 04. 2021
Dát tip Gora

Působivá perfektní črta ze života ajznboňáků, kam patřil i můj táta ve výtopně depa Těšnov. Souvislost s tématickým dnem mě nadchla příslovím. Již jsem si ho napsal do pamětníku. Díky.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Theo, to jsem moc ráda - dííík.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Jani, děkuju!!


Goro jen se přidám k ostatním pochvalným vzkazům. Máš to krásně citlivě a civilně sepsané. Četla jsem už ráno ale až teď mám čas reagovat :) Tenhle text jsem si užila. Umíš ;)


vesuvanka
25. 04. 2021
Dát tip

Irenko, to je krásný a působivý příběh, potěšily mě parní lokomotivy, které jsem znala a měla je ráda (dodnes na ně vzpomínám), a také hlavní nádraží Plzeň :-))), TIP


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Karle, jsem ráda, že jsi početl... díky za tvoji vzpomínku na parník.


K3
25. 04. 2021
Dát tip Gora

Dostal jsem se k tomu až teď. Taky si říkám, kolik se tu sešlo pěkných povídek. Jo, věnovat trochu svého času a porozumnění kamarádovi bývá kumšt. Psané typickým rukopisem. Taková zvláštní shoda: V České Třebové je městská čtvrť, dříve samostatná obec, Parník. Vždycky jsem byl přesvědčený, že to má něco společné s dráhami, protože Třebová je u mě železniční město. Ale nemá.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip Benetka

Luboši, kdepak pramičky, parničky!! Vím, že jen zlobíš:-) a děkuju za poslech.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip Benetka

Bene, píšu ještě jednou, měla jsem tam /opět/ překlípek... tedy děkuji i za...


Kočkodan
25. 04. 2021
Dát tip

 

Irčo, oprav si ty překlípky v „na pramičce“ a “na pramičkách“. (mrk)


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Láďo, díky!


Benetka
25. 04. 2021
Dát tip

Hezky pěkně! ;)

Už chybí jenom mašinka Tomáš... :)


Nami 99
25. 04. 2021
Dát tip

Hezké vyprávění.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Díky, Andělko...


Andělka1
25. 04. 2021
Dát tip

Krásné...


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Lucie, vzhlížej, a děkuju!


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Díky, Jardo revírníku'


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Janino, děkuju - ve větě před "parničkou" je  slovo dráhy jako indicie. Komentář mne moc potěšil.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Květoni, to já taky! Dík moc.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Ivi, už tě vidím v těch loužích:-), děkuju.


Gora
25. 04. 2021
Dát tip

Renato, děkuju, že jsi četla můj příspěvek k TD a že se zamlouval.


revírník
25. 04. 2021
Dát tip

Je příjemné přečíst si o takových doživotních nadšencích, třeba pro vlastní povolání, jako tady.


Přísloví je pěkné. Ještě jsem ho neslyšela, ale moc se mi líbí! Příběh super! Budu vzhlížet na měsíc :) 


Janina6
25. 04. 2021
Dát tip

Velmi lidské, až dojemné. Chvíli jsem nevěděla, co je parnička - nejdřív ve mně to slovo vyvolalo představu parníku, možná proto, že se o odstavec výš mluvilo o Arše :-) ale brzy mi to došlo. Čte se to moc dobře. Honza krásně vyprávěl - to by se mi taky líbilo, kdyby mi někdo, až mně samotné nebude do řeči, chodil takhle povídat...


Skvělé. Zvláště ta část o lokomotivách mě pohladila. Jsem ze staré aznboňácké rodiny.


Irčo.....Irčo......to je parádní příběh!!!!!......krásně napsaný!!!!!.......kakové napsání mám moc ráda......aaa......až budu skákat do louží - budu se přitom dívat na měsíc....za ten příběh moc děkuji.....*/**************************************


bixley
25. 04. 2021
Dát tip

Ireno, moc hezký příběh. A to přísloví je hodně vypovídající. Vzpomínky na krásné dny nám přinášejí úlovu a povznášejí nás, dodávají nám sílu, třeba k tomu, abychom vzhlíželi k měsíci...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru